sobota 12. května 2018

Její ďábelský anděl - 29. kapitola



V momentě, kdy se Veiron ztratil z dohledu, padla Erin na kolena na pláži, narazila do ní vlna únavy. Moc toho za poslední týden nenaspala, neustále přemýšlela nad Veironem a doufala, že se vrátí, že bude všechno v pořádku.

Noční můry naháněly tu trošku spánku, kterou získala, hrozivé vize Pekla, drápů a rohů, ji zanechávaly roztřesenou a prochladlou až na kost, měla pocit strachu, který nedokázala rozptýlit. Vize teď byly horší a taky divnější, přeskakovaly z jedné hrozivé scény na druhou a pak zase zpět, byly tak roztříštěné, až nedávaly smysl, takže nevěděla, co budoucnost přinese, jen že v ní bylo zapomnění, oheň a destrukce.
Teď, když znovu viděla Veirona, a vlastníma očima viděla, že se v něm Amélie i ostatní nepletli, už neměla na čem lpět, a i poslední zbytečky síly, které měla, ji opustily. Už jí bylo jedno, jestli zapomnění bylo všechno, co bylo před ní.
Veiron byl pryč.
Erinina zapomněla dýchat, když ucítila otřes a otočila se po jeho směru. Veiron stál před ní, celý jiný. Jeho křídla už neměla nádhernou barvu rudé a zbroj ztratila svou temnotu. Jeho dlouhé rudé vlasy měl nakrátko, ale nahoře jako vrabčí hnízdo, a v očích neměl ani stopy po rudé.
Dokonce i jeho osobnost byla překvapivě odlišná od muže, do kterého se zamilovala.
Vtiskla ruce do vlhkého písku po stranách stehen a sevřela ho do pěsti, potřebovala kotvu v té bouři emocí.
Její síla vyschla a zemřela s jeho přítomností. Bezpočetně krát si říkala, že přišel, aby jí ublížil, aby ji zajal, pro svou novou stranu, ale i tak ho nechtěla přestat ochraňovat, a bylo nemožné zvednout ruku a ublížit mu.
Nikdy by nic takového neudělala.
Až moc ho milovala.
Přelil se přes ni stín a pak se Marcus vedle ní přikrčil, pořád měl na sobě svou stříbrnou zbroj. I když křídla byla pryč. Nesnášela ten litující pohled v jeho bledě modrých očích.
„Neztrácej naději, Erin.“
Bylo lehké pro něj to říct. Láska jeho života byla pořád s ním, pořád si ho pamatovala a nepřišla ho zabít.
Marcus jí položil ruku jemně na rameno. „Jsem přesvědčen, že jim změnili vzpomínky. A jediný důvod, proč je změnili Veironovi, je ten, že si pořád něco pamatuje. Je možné, že si na tebe pamatuje.“
To vůbec nebylo uklidňující. Jen se jí chtělo víc brečet a vzdát všechnu naději. Jaké byly šance zachránit Veirona před Nebem a téhle pošahané hry, pokud mohlo Nebe změnit jeho vzpomínky a přinutit ho uvěřit v jejich lži? Řekla mu pravdu a on proti ní bojoval, říkal lži, které mu tam jeho pán vložil. Věřil, že zemřel před měsíci. I Nevar na ni zapomněl a na dvakrát, co se překřížily jejich cesty, a jen kvůli tomu, že zemřel. Apollyon říkal, že Nevar unikl z jejich boje jen s drobným zraněním.
Erin začala věřit Ďáblu. On i Bůh byli krutí a násilní. Využívali muže pro svou převahu, byli jim jedno jejich pocity, tvarovali si je, aby dělali, co řekli.
Přála si, aby mohla Veirona osvobodit.
„Erin, možná budeme schopni jeho vzpomínky odemknout.“ To přitáhlo její pozornost a zvedla hlavu a podívala se na Marcuse.
Byla to malá útěcha, tenká nitka naděje, na které lpěla jako na svém životě. I kdyby dokázali zařídit, aby si vzpomněl, jaká byla budoucnost pro anděla Nebe a Ďáblovu dceru?
Veironova slova jí zvonila v mysli. Zlá. Nechtěla mít nic společného s Peklem nebo jejím otcem, ale Veiron si myslel, že byla zlá. Sevřela se jí hruď, zhluboka se proti bolesti v srdci nadechla. Takhle se cítil celou dobu Veiron, když řekla ty hrozné věci o jeho druhu a Pekle? Ublížilo mu to tak moc, že měl pocit, že jeho život skončil? Nechtěl mít nic společného s Ďáblem, byl proti němu stejně jako ona, ale reagoval, jako by byl k tomu světu a tomu podlému muži pořád připojen, a onu mu ublížila svými bezohlednými slovy. Zlá. Nebyla zlá, tomu v srdci věřila, ale pořád to bolelo slyšet ho to říct.
Amélie se vedle ní posadila do písku a Erin slyšela, jak Einar šeptal Taylor, jak ji uklidňoval, když ji léčil.
„Je opravdu pravda, co řekl?“ Améliin hlas byl tichý a zvědavý, Erin přikývla, věděla přesně, na co se ptá. „Kdy jsi to zjistila?“
Erin prosela písek mezi prsty, zaměřila se na ten pocit, aby se rozptýlila od bolesti vzpomínek.
„Když nás napadl Ďábel v Pekle, dohodla jsem se s ním. Chtěl mě probudit a slíbil, že nezemřu. Výměnou za to, odvolal své muže.“ Zavřela oči a pak je znovu otevřela a dívala se do dálky na tyrkysové moře, které se tahalo do nekonečna. Slunce se od něj odráželo a ona měla pocit, že by ji ta celá scéna měla uklidnit, ale necítila nic. „Andělé zaútočili a já ho prosila, ať vás vezme pryč. Odmítl zachránit Veirona… přinutil mě sledovat, jak umírá… a já pak měla pocit, že umírám taky.“
Amélie se dotkla jejího druhého ramena, ale ona se jejímu sevření vyhnula.
„Ďábel mi řekl, že jsem jeho dcera,“ řekla Erin a otočila se čelem k Amélii, uzamkla s ní oči. „Což znamená, že nejsem tvá sestra.“
„Erin-“
„Jsem tvá sestra?“
„Ano.“ Amélie sklonila pohled do písku. „Ale ne pokrevně. Byla jsi adoptovaná… ale to neznamená, že nejsi má sestra.“
„Kdy jsi mi to chtěla říct? Měla jsi v plánu mi to vůbec někdy říct, Amélie?“ Erin se rozehřály ruce a ona pomalu vydechla, pokoušela se uklidnit zvedající se vztek. Vyhýbala se mluvení, o tom, co se stalo, od Veironovi smrti, co ji Ďábel vrátil zpět do rezortu na ostrov. Nechtěla tomu čelit, protože to znamenalo přiznat, že byla Ďáblovou dcerou, a proto nemohla být Améliinou sestrou. Teď se bolest, kterou ukrývala uvnitř srdce, prolomila, a zaplavila ji, zamíchala jí s pocity a obávala se, že všechno, čeho se bála, se stane.
Nechtěla, aby se k ní všichni otočili zády.
Nechtěla být sama.
„Zjistila jsem to, když máma zemřela, a táta byl tak mimo, protože ti to oba chtěli říct, ale nikdy nenašli způsob jak.“ Amélie se natáhla a pak se zastavila a dala si ruku do klína.
„Chtěli jsme ti to říct… ale pak se mi otočil život vzhůru nohama… a já se bála, že tě ztratím.“
Erin nevěděla, jak na to zareagovat. Amélie se bála, že ji ztratí? Erin si uvědomila, co to znamenalo. Amélie nikdy neřekla Erin, co se jí stalo. Bála se, že Erin zešílí, až zjistí, co za druh anděla byla, stejně jako se Erin bála toho, že ji Amélie po zjištění, že je něčím přímo z Pekla, opustí.
Nakonec tak rozdílné nebyly.
„Jen proto, že nejsou tvými biologickými rodiči… neznamená, že nejsou tví rodiče, Erin, nebo že já nejsem tvá sestra. Máma tě milovala jako vlastní… a táta tě miluje. Já tě miluju.“
V těch slovech nebyla žádná útěcha. Rodiče jí to nikdy neřekli. Po celou dobu si myslela, že byli jejími pravými rodiči a Amélie její sestra. Bolelo zjištění, že to byla všechno lež, nejen proto, že se cítila zrazená a že ztratila rodinu, ale proto, že jí to potvrdilo, že ji Ďábel nesváděl z cesty. Opravdu byl její otec a její síly neměly nic společného se silou, kterou vládla Amélie.
Erin nemohla dýchat.
Na pozadí ztráty Veirona toho bylo až moc. Nebyla dost silná. Musela pryč, dál od ostatních, najít trochu míru, udělat něco, aby všechno vstřebala, aby neměla pocit, že se potápí.
„To nic nemění, Erin. Pořád si má sestra. Pořád tě miluju. Musíš tomu věřit.“ Amélie se dotkla jejího ramene a Erin to nedokázala snést.
Vystřelila na nohy, bolest jí vystřelovala ze srdce a spalovala ji. Přála si, aby ji spálila celou. Už nic dalšího cítit nechtěla. Její celý život byl lží. Tak moc se pokoušela přesvědčit o opaku za uběhlý týden – že jí Ďábel lhal, aby využila své síly a pomohla mu – ale teď věděla, že jí neklamal. Klamala sama sebe,
„To teď nemůžu,“ řekla a Amélie si stoupla a zablokovala jí cestu.
Láska, o které Amélie tvrdila, že ji cítí, jí zářila z šedých očí, a Erin jí chtěla padnout do náruče a držet. Potřebovala kolem cítit její náruč, uklidňovat ji, tak jak to udělala v minulosti tolikrát.
I když to další potřeba překonala.
Potřebovala být sama. Jedině tak mohla najít ticho, aby vstřebala všechno, co se dnes a v uběhlých týdnech stalo. Věděla, že utíká, ale bylo jí to jedno. Ruce se jí ještě víc rozehřívaly, pálily ji až na kost. Potřebovala prostor, nebo vybouchne.
„Erin, poslouchej mě. Jsi má sestra, ať už podle krve nebo ne.“ Amélie ji popadla za paži, ale Erin jí odtrhla ruku a proletěla kolem ní.
„Nech ji. Potřebuje prostor, Amélie. Bylo to pro ni těžké.“ Znovu Marcus a ona mu tiše poděkovala za podporu. Byl tu pro ni od té doby, co ho poznala, posuzoval její potřeby líp než Amélie, a zdálo se, že její nový status Ďáblovy dcery, to nezměnil. Úleva se přes ni přehnala, skoro ji přemohla. Neodvrhne ji kvůli jejímu otci a věděla, že Amélie taky ne. Nenechají ji samotnou.
Erin šla po pláži a snažila si srovnat hlavu. Nebe poslalo Nevara, aby ji hlídal. To znamenalo, že po celou dobu věděli, že je Ďáblovou dcerou? Dali ji do rodiny s Améliinými rodiči, nebo to byla hloupá náhoda? Přiřadili Marcuse k Amélii, takže museli vědět, kým byla. Museli ji do té rodiny dát schválně.
S Nebem hlídajícím Amélii tak z blízka, si Ďábel možná nevšiml, že možná taky stráží jeho dceru.
Nebo to měl na starost on? Ukryl ji tam a to, že jí Nebe přiřadilo strážce, bylo jen shodou náhod?
Hlava ji bolela.
Ať tak či tak, nenáviděla obě říše a odmítala s nimi pracovat.
Erin si povzdechla a obtočila kolem sebe paže. Měla pocit, že posledních pár týdnů jí vzalo identitu. Všechno, co znala, se změnilo, nebyla si jistá, kým byla. Byla pořád stejnou ženou, než ji unesli a vzali do Pekla? Už neměla pocit, že je tou stejnou. Nebe a Peklo z ní vymlátilo ducha. Zničili jí život stejně jako Amélii a Marcusovi a Veironovi a komukoli dalšímu, koho zatáhli do téhle ďábelské hry.
Chtěla, aby za to zaplatili.
Chtěla strhnout Nebe a zničit Peklo. Chtěla, aby pocítili její hněv a aby ukončila tuhle hru. Neměli právo hrát si takto s lidskými životy.
Veiron nikdy nechtěl roli, kterou mu dali, vždycky ho přinutili padnout a nechali ho, ať si pamatuje všechny hrozné věci, které v jejich jménu udělal. Bylo jim jedno, komu svou hrou ublížili. Ona a kdokoli další byli jen figurkami, prostředky ke konci, hráči, které bez milosti obětovali.
Ďábel obětoval jednu figurku, aby získal jinou.
Jeho nejlepšího muže za nejlepší ženu.
No, ona s ním tuhle pošahanou hru hrát nebude. Bude stát proti němu a otřese Nebem a Peklem, dokud nepoznají její sílu a neskloní se před ní. Neprokáže jim žádnou milost, stejně jako ji neprokázali oni jí a ani těm, které milovala.
Přesvědčí Veirona, aby ji poslouchal, a bude si svou ztracenou lásku nárokovat a přivede si ji zpět k sobě. Nic jí nebude stát v cestě. Ani Bůh ani samotný Ďábel.
Veiron se pro ni vrátí. Bude chtít svou misi splnit a polapit, a až se vrátí, bude na něj připravená. Udělá všechno v jejích silách, aby ho přesvědčila, že všechno, co mu Nebe řeklo, bylo lží, že ji miloval a že byli předurčeni, aby byli spolu. Bude ji poslouchat. Vzpomene si na ni.
Udělalo se jí zle, sevřela si žaludek.
Cítila, jak jí Ďáblova krev proudí žilami, mocná temnota, která hrozila, že ji přemůže víc než tehdy, kdy ji probudila.
Pokusila se ji ovládnout, strávila týden ukrývání jí před ostatními, cvičila svou sílu a učila se ji kontrolovat. Někdy byla příliš silná, byla řízena jejími pocity. Kdykoli si vzpomněla na to, co se stalo Veironovi, vytrhla se jí zpod kontroly, hořela tisíci stupni, dokud neměla pocit, že se zničí a démon uvnitř ní vzejde.
Erin se pomalu posadila do písku a třela si žaludek, pokoušela se uklidnit planoucí bolest. Několikrát zvracela, když takovýto útok přišel, a rychle se naučila si lehnout a počkat než dělat cokoli jiného.
Temnota se v ní proháněla, krmila se jejím strachem a bolestí, rostla, dokud se necítila dobře, dráždila ji tím, jak je silná. Bolest, která s tím přicházela, jak se jí kroutila pod kůží, otupovala okraje toho, jak mocně se cítila, a držela ji při zemi.
Přinutila se myslet na Veirona. Nebe ho za ní znovu pošle. Byl perfektním mužem pro její polapení a eliminaci. Nikdy by mu neublížila. Ďábel ji chtěl ale taky. Co když si přijde on pro ni dřív?
Její síla se znovu zvedla, rozehřívala jí ruce a hrudník ji pálil. Žaludek se jí přetočil a kroutil, vřel a pálil. Polkla touhu zvracet a držela se. Stuhy rudé se jí kroutily kolem prstů a tančily jí po pažích, postupně se barvily do černa.
Bylo to, jako by v ní něco začalo hnít a mělo ji to zabít.
Pokud ji Veiron nezabije jako první.


15 komentářů:

  1. Dakujem za preklad a korekciu a som strašne zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. zajímá mne, co na ni chystají ( nebe i peklo)...
    nebo o co jim vlastně jde
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat