neděle 13. května 2018

Jed - Patnáct




Milí moji,
pauzička bude! Múza, ta vrtkavá dáma, mě opustila, tudíž nemám na složitější věty vůbec inspiraci, jak je přeložit! Nehledě na to, že mi každá vteřina připadá kratší a kratší a den určitě nemá 24 hodin, ale pouze asi tak 2 hodiny :D. Zkouškové zde jest. Co je však pozitivní? Venku je krásně, ptáčci zpívají, květiny voní, počasí přímo vybízí k tomu nesedět nikde u počítače nebo mobilu, ale jet se projet nebo projít, nebo turistikovat nebo prostě blbnout (i když pozor na bouřky!!!). Alespoň Vás, moji milí, donutím takto vystrčit nos z příběhů a žít ten svůj! Ať má taky happy end! A to jest velmi pozitivní.
Mějte se krásně, ať se Vám daří a já se co nejdříve zase ozvu! 
Vaše Katuš



Arianiny svatební šaty. Byly ušity na její svatbu s mužem, kterého nikdy nepotkala a byla připravená ho nenávidět.
Ariana se rozhodně nechtěla vdávat.
„Kde bych byla , Ariano, kdybych se nevdala?“ trvala na svém její matka. „Myslíš si snad, že bych mohla vést jak tuto zemi, tak Královskou armádu? Země potřebuje dva vládce. Tak to prostě je.“
Ariana však odporovala, že může vládnout sama s důvěryhodnými rádci a i kdyby se někdy skutečně chtěla vdát, vybere si muže podle svého. Ostatně neexistuje jediný důvod, proč by se měl nějaký cizinec stát automaticky králem jen proto, že si ji vezme.
Královna však jen zavrtěla hlavou. „Že by ses nevdala vůbec? Nesmysl. Jsi královské krve; země vyžaduje tvůj sňatek. Svatební ceremoniál zavazuje vládkyni nejen k jejímu partnerovi, ale také k zemi samotné. Svatební smlouva je mocná magie, Ariano. Znamená, že k někomu patříš.“
Tedy přesně to, co Ariana nechtěla.
Což vysvětlovalo Arianin smutný dopis měsíc před jejími plnoletými narozeninami, který byl docela překvapením.

Má nejmilejší Kitty,
Přišel konec světa: má ruka bude provdána – proti mé vůli! Ale ne dřív než v červnu. Takže je ještě čas přesvědčit mou matku, aby změnila rozhodnutí. Prosím, přispěchej do paláce, abys mi ji pomohla přesvědčit.
A také oslavit mé narozeniny – nejspíš mé poslední coby svobodná žena.
Zůstávám tvrdohlavě Tvá
Ariana

Kyra všechno pustila a spěchala do Wexfordu.  Kůň neběžel přes sněhem pokrytou cestu dost rychle.
Když Kyra dorazila do paláce, zjistil, že jsou svatební přípravy již v plném proudu, ačkoliv samotná svatba měla být až za dlouho. Chodbami proudili všemi směry dělníci se žebříky a švadleny přenášející velké kupy látek, stěží se na sebe podívali.
Kyra co nejdříve zamířila do kuchyně.
Jakmile prošla těžkými lítačkami, udeřila ji do nosu stovka vůní, jako pečené maso nebo skořicová jablka. Zakručelo jí v žaludku.
„Kyro!“ vykřikla hlavní kuchařka. Utřela si ruce do zástěry a pak se natáhla, aby Kyru políbila na tvář. „Díkybohu!“
„Je pěkné tě zase vidět, Sofie.“ Kyra ji objala, byla to jedna z jejích nejoblíbenějších žen, a vůbec lidí, tady na hradě. Sofie byla růžovolící, udýchaná žena s veselou povahou jako někdo, kdo vařil a jedl pro živobytí, ale byla kost a kůže – nejštíhlejší vykrmená osoba, jakou kdy Kyra poznala. „Dostala jsem od Ari zprávu. Zněla zoufale.“
„Spíše nesnesitelně.“ Kuchařka zavrtěla hlavou. „Neslyšela jsem tolik kvílení a vztekání se od doby, kdy ji zamkli ‚pro její zdraví‘! Ufff.“ Sofie si odfrkla. „To dítě bylo tak zdravé, že se jí podařilo zničit celou ložnici. Dvakrát. Tehdy jsem si myslela, že se Její malá Výsost jen potřebuje zbavit trochu energie.“ Sofie si spojila ruce na zástěře.
„No, snaž se na to dívat z Arianiny perspektivy,“ řekla Kyra. „Je to, jakoby ji znovu zamkli do jejího pokoje, ne? Nutí ji do něčeho proti její vůli. Dusí se.“
„Mohlo by to být horší,“ řekla Sofie a vložila do Kyřiných dlaní tác s princezninými oblíbenými malinovými sušenkami. „Slyšela jsem, že princ, kterého vybrali, je z Lantany a každý říká, že je velice příjemný. Mohl by to být princ Pompous z Lexeteru.“
„Princ Pompadou?“ zeptala se Kyra, když začala šplhat po schodech služebnictva. „Ten, co tady čmuchal minulé jaro?“
„Pompadou, Nabubřelý Zadek – to je fuk.“  (Pompous znamená nabubřelý, pozn. překl.)
Kyra se zasmála.
Co na světě mohla Kyra udělat, aby to bylo lepší? Věděla, jak tvrdohlavá dokáže Ariana být. A nezáleželo na tom, jestli se jednalo o milého prince nebo nafoukaného hlupáka – Ariana byla prostě svá. A Kyra si byla vcelku jistá, že ty sušenky tomu nepomůžou.
Otevřela dveře a našla princeznu, jak si to rozzuřeně štráduje po pokoji, trhajíc na kousíčky jakýsi papír a házejíc ho na podlahu. Vrabčí hnízdo z vlasů, které nahradilo ty krásné lokýnky jejího mládí, nadskakovalo kolem její tváře, když dupala sem a tam po pokoji.
Ariana vyrostla v silnou ženu. Měla pevnou, atletickou postavu a nepředvídatelný humor, se kterým bojovali stájníci, když ji doprovázeli na jejích výletech po okolí. Kyru bolelo, když ji viděla v tomhle stavu – naštvanou a rozcuchanou se slzami všude po tvářích.
„Kitty, tys přišla!“ Kyra byla stržena do objetí dříve, než stihla položit tácek na stolek vedle dveří. Na jednom z papírů zahlédla nápis SRDEČNÉ POZVÁNÍ.
Princezna se odtáhla a žuchla tvrdě na postel. „Je to tak strašné, Kitty. Přísahám, že bych je to nenechala udělat.  Ale tak nějak to udělat musí. Můj život je u konce.“
„Ari, nemusí to být tak špatné, jak myslíš.“ To si vysloužilo ledový pohled modrých očí, takže rychle přidala. „Nebo by mohlo. Ale, Ari“ – Kyra kamarádce trochu upravila vlasy a snažila se vykouzlit ironický pohled – „nikdy nezapomeň, že tvoje nejlepší kamarádka, je jednou ze světových expertů na jedy. Neexistuje žádný muž, který by ti stál v cestě. Alespoň ne na dlouho.“
Arianina tvář se trochu pousmála. „To je přesně ten důvod, proč jsem si tě pozvala.“
„Počkej, cože? Chceš, abych toho chlápka zabila?“
Ariana protočila oči. „Ne. Protože mě rozesměješ, i když mu život už končí.“
„Aha, dobře. Je fajn vědět, že jsem užitečnější, než spousta dalších lidí.“ Kyra si vedle ní sedla na postel. „Přemýšlela jsi nad tím, že by manželství mohla být i legrace? Nejdřív jsem byla taky na pochybách, ale teď se na to začínám těšit.“
„To je jiné. Ty si budeš moci vybrat, koho si vezmeš. Jestli uslyším ještě jednou, jak je mé manželství důležité pro království nebo slova „snubní závazek“, začnu ječet.“ Princeznin hlas se ztišil, až se změnil v kuňkání. „Co když bude naprosto vhodný a vůbec všechno? Už se nikdy nepodívám ven. Hodně lidí královské krve nikdy neopustilo palác, až na pár chvil, kdy se projížděli kočárem. Kitty, to opravdu nesnesu.“
„Já vím, Ari.“ Kyra věděla, jaké měla štěstí, že si vezme toho, koho miluje. „Jen prostě musím přijít na způsob, jak – “
„Jak mě nenechat se provdat?“
V té chvíli se ozvalo zaťukání na dveře a po Arině vyzvání vešly dovnitř dvě dámy, učící se na švadleny. Obešly dívky, uklonily se jim, pověsily to, co nesly a v tichosti odešly.
Byly to šaty, opravdu ty nejhezčí, jaké kdy Kyra viděla.
Bylo zřejmé, že je vyrobily s láskou – a s vedením princezny. Šaty neměly na sobě nic nadýchaného. Byly dlouhé, ze zeleného hedvábí s malými svorkami ve tvaru borových šišek, které držely materiál na rameni. Rozparky byly na každé straně, jakoby švadleny předpokládaly, že nevěsta potřebuje být svobodná a nesešněrovaná, schopná běžet a pohybovat se volně. Dlouhý, lehký šat, stékající jako voda, byl přesně to pravé pro Arianinu atletickou postavu.
Byly to šaty naprosto vhodné pro bohyni lovu, která by se bosá proháněla při měsíčku.
„Jsou nádherné,“ řekla Kyra, než se mohla zastavit.
Na Arianině tváři se objevil zhrozený výraz. Tiše rozkousala a spolkla sušenku. „Potřebuji čaj,“ zamumlala.
Kyřin výlet dolů do kuchyně trval jen okamžik.
Ale stejně byl moc dlouhý: když se vrátila, již byly roztrhány na cáry.
A teď ty zbytky visely u Gabriell.
Kyra vždycky předpokládala, že je vyhodili. Přesto je sem Ariana musela vzít s vědomím, že je budou moci dát dohromady. Nebo schovat důkaz o jejích náladách. Kyra zdvihla kousek cáru a použila jehlu namočenou v Rozpouštějícím elixíru, aby jej oddělila od zbytku šatů. Jemný pás látky je lehounce oddělil od zbytku a zůstal jí viset v ruce.
Ničení šatů? To prostě byla Ariana. Náladová.
Ne, že by zrovna tohle Kyru trápilo poté, co se stalo v následujících dnech. Ariana se změnila. Náhle se s plnou vervou vrhla do svatebních příprav a vyhýbala se Kyře, odmítajíc s ní mluvit. Nakonec Kyru zcela vykázala ze svého doprovodu.
 A pak, o pár týdnů později, Kyra padla na kolena pod tíhou její vize, druhé v jejím životě.
Princezna v ní stála na zábradlí na samém vršku paláce – čerstvě vdaná v hnusných růžových svatebních šatech. Když zvedla paži, šaty se změnily v planoucí uhlíky, všechny ozdoby shořely nebo spadly, její modré oči se změnily na hlubokou čerň. Temnota uvnitř ní vybuchla, zahalujíc celou zem a měníc ji v noc.
Celoročně zelené stromy uschly a zemřely, květiny se rozpadly, hrozny opadaly a temnota objala všechny budovy tak pevně, až se změnily v prach. Pak se vize rozvlnila a ukázala bezútěšnou budoucnost: vězení nacpané k prasknutí, otroci v okovech na sobotních trzích. Hladomor sužoval zem, války ji ničily a řeky zrudly krví padlých.
Z Království Mohr zmizela barva spolu s nadějí a krásou.
Skrze svatební smlouvu – magické spojení, které Arianu sváže s její zemí v den její svatby – otráví celé království.
To byl důvod, proč ji Kyra musela zabít před její svatbou.

8 komentářů:

  1. Děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitoly !!!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za kapitolu.Alica :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat