pondělí 12. března 2018

S milionářem svázaná - 1. kapitola


Všechny zdravím, ano ano, konečně jsme se dočkali... a protože jste byli tak skvělí a nadšení z této série (a já měla trochu víc času), rozhodla jsem se, že budou kapitoly přibývat pondělí/pátek. 
Doufám, že si poslední díl užijete a vychutnáte až do konce, protože vám už teď můžu prozradit, že je plný děje a zvratů, co jsem vůbec v tak celkem krátké knížce nečekala.
Vzhůru na to 😀😀😀
Tereza

Smrt nebyla vůbec taková, jaká měla být. Vzdálené tlumené světlo a vůbec žádný náznak perleťové brány, nebo naštěstí toho druhého místa.
Smrt byla… tichá. Mírumilovná. Pohodlná.
Až příliš pohodlná.
Tím druhem drahého péřového lůžka.
Byla si docela jistá, že posmrtný život byl spíš o harfách než o péřové posteli, takže co se dělo? Čím víc o tom přemýšlela, tím víc pocitů k ní klouzalo temnotou. Její tělo na měkkém povrchu, tlak přikrývky. Třeba tohle byla verze dva Nebe, taková verze, kterou nikdo ještě nezažil. Všechno bylo možné, ne?
To ale nevysvětlovalo hlasy, které pronikly mlhou k jejím uším.
„Měl jsi ji nechat umřít,“ řekl ostrý ženský hlas. Okamžitě se Evě znelíbila. Řekla ta mrcha ufňukaným, hněvivým tónem.
„V žádném případě ji smečka nepřijme. Je kousnutá. Nebude nikdy ničím víc než betou. A peklo ví, že těch už máme hodně.“
Smečka. Kousnutá. Beta. Slova narazila do Evina podvědomí, tahala ji výš a výš, dokud si nebyla vědomá toho, že leží na posteli v teple s lidmi na chodbě.
Kolik lidí, a kdo to byl? O kom to mluvili? Hluboký nádech se jí převalil po jazyku, něco uvnitř ní ji informovalo, že tam byli dva. Jedna žena, jeden muž, oba vlkodlaci.
Zatraceně.
V čirém překvapení otevřela oči. Jak to sakra věděla? Po tom jí došlo něco dalšího. Vědět, kdo stojí v chodbě, nebyla přesně lidská schopnost. V pokoji nikdo druhý nebyl… což znamenalo, že mluvili o ní.
„To nevíš,“ odvětil muž. „Není nemožné, aby se kousnutý vlk stal alfou. Vzácné, to přiznávám, ale ne nemožné.“
Ta žena se zasmála hlasem vysokým a pohrdavým. „Vážně? No tak, Ethane, viděl jsi ji. Stejně jako zbytek lidí je ubohá a slabá. Dobrá k šukání, ale Alex potřebuje silnější družku. A kromě toho nebyl kousnutý vlk alfou po generace.“
Fajn, tak Evina přechozí nelibost se zvýšila k nenávisti k té mrše.
Místo stropu, který čekala, viděla látku. Modrý materiál byl ve vírech poskládán. Co za člověka si nechalo udělat takovýto strop? Šla po víru pohledem až do rohu k těžkému dřevěnému sloupku. Jednomu ze čtyř, které ji obklopovaly a patřily k velké, anticky vypadající manželské posteli.
„Silnější?“ zasmál se Ethan. „A protože ty jsi tou nejvýš postavenou ženou ve smečce, není zapotřebí génia, aby přišel na to, že tím někým myslíš sebe, ne, Isabello?“
Eva prakticky slyšela pokrčení ramen. „No, pokud se k sobě hodíme… proč ne? Alfa žena smečky musí být silná, být schopná bojovat a vynutit si disciplínu ve smečce.“
Eva si odfrkla, když se posadila. I se svými omezenými vědomostmi vlkodlačího světa mohla říct, že ta žena o pravém vedení nevěděla nic. Nebylo to jen o síle, ale o poslušnosti a povinnosti; věci, které, jak se zdálo, tu lycaní ženu úplně obešly.
Hlava se jí lehce točila. Eva se posadila na okraj postele a zkontrolovala se. Měla na sobě dlouhou, bílou noční košili, která ji zakrývala od hlavy až k patě. Nebyla její a se slabým ruměncem ve tvářích přemýšlela, kdo ji oblékal.
Ta otázka v ní probudila další zvědavost, všechno se jí v hlavě hromadilo. Kde byla? Co se stalo? Kde byl Alex? Proč mohla vidět pachy jako auru, které se vznášely ve vzduchu?
„Vítej zpět do světa živých, Evo.“ Muž, nejspíš Ethan, stál ve dveřích s opatrným úsměvem na rtech.
Byl vysoký, široký v ramenou, a pokud by nepotkala už Alexe, řekla by o něm, že je tím nejpěknějším chlapem, co kdy viděla. Ale už ho potkala, takže Ethan zabral druhé místo.
„Ne, nevstávej.“ Vyrazil dopředu při jejím pohnutí a rukou na rameni ji zatlačil dolů. I když byl velký a měl žlutý kroužek v očích, byl jeho dotyk jemný. „Byla jsi zraněná a několik dnů mimo, musíš na sebe zlehka.“
Hlava jí stejně začala plavat z toho pokusu stoupnout si, takže Eva s žuchnutím dosedla. „Ehm. Jo, sedění zní dobře.“
„Jo, možná to bude chvíli trvat, než se ti síla vrátí. Jsem Ethan, mimochodem, léčitel Kingwoodské smečky. Nebude ti vadit, když se na tebe podívám a ujistím se, že je všechno v pořádku?“
Léčitel. Neměl by to být veterinář, když jednal s vlkodlaky? Evě se ty myšlenky podařilo udržet bezpečně v hlavě a přikývla.
„Děkuju.“ Ethan se lehce usmál, když se jí opatrně díval na krk.
Jeho dotyk nebyl povědomý a něco uvnitř ní se přikrčilo, zvedal se v ní vztek. S úlevou se odtáhla, když skončil.
Vypadal jako milý chlap, ale nelíbilo se jí, když se jí dotýkal. Jakože by mu nejradši odtrhla ruce.
S malým úsměvem si jejího ucouvnutí všimnul a přitáhl si židli ke druhé straně postele vedle ní. Jeho výraz byl vážný a jí se zatřepotalo lehce srdce v hrudi. Otevřel pusu, aby promluvil, ale ona ho předběhla.
„Alex mě kousl, že? Změnil mě ve vlkodlaka?
***
Alex byl narozen do peněž, starých lycaních peněž a od chvíle jeho narození měl jen to nejlepší. Nejdražší hračky, nejlepší oblečení a nejprestižnější školy. Jeho jídlo mu připravovali šéfkuchaři s Michelinskou hvězdou a jeho tenisový trenér byl bývalým šampionem… Nic nebylo příliš dobré pro Kingwoodského dědice.
Pronásledovaly ho pohledy. Puberta změnila andělské rysy chlapce v tvrdší a svalnatější. Jeho tělo kdysi vytáhlé a neohrabané, tak docela ne jeho se všemi těmi nešťastnými pohyby teenegera, se zaoblilo svaly a gargoylí geny začaly dělat svoje. Přidejte k tomu zvířecí magnetismus nově probuzeného vlka a nikdy neměl problém získat ženu.
Místo toho bylo spíš nemožné se jich zbavit. Házely se na něj ale i tak, aspoň že v dospívání toho byl ušetřen. Dívky, ženy… sakra, jeho poprvé bylo s obchodní partnerkou jeho otce ve středním věku, s nádhernou ženou, která vyzařovala smyslnost a zkušenost. Během několika hodin ho změnila z chlapce na muže a on se nikdy neohlédl.
Ale nebylo to tak lehké. S privilegiem přišla zodpovědnost. Bušili to do něj, co si pamatoval.
Navzdory uvěznění v Kingwoodském životě ho otec nechal, ať si to odpracuje. Lekce, kterou si naučil brzo a dobře, a tu taky aplikoval na společnosti a državy, které během let převzal, víc než trojnásobně zvětšil jejich příjem, než otec zemřel a zanechal mu společnost a smečku.
Těžká práce, vytrvalost a v záloze rodinné dědictví znamenaly, že všechno leželo u nohou Kingwoodského alfy.
Všechno až na jednu drobnou ženu.
Alex stál u okna v kanceláři ve druhém patře panství a díval se do zahrady. Dlouhý trávník se táhl od domu v tak zelené barvě, až by se o něj britští zahradníci rvali. Houpací síť se kývala pod malou skupinkou stromů na půli cesty, malá postava pohodlně skryta v jejich objetí.
Eva.
Spala s jednou rukou na laně sítě a měkký vánek jí zvedal vlasy. Alex se opřel o stěnu u okna s výhledem na zátoku a pozoroval ji. Byla oblečená v bílých, krajkových letních šatech a nohy měla holé, vypadala tak krásně, až mu kradla dech.
Zamračil se kvůli bledé barvě její kůže a křehkosti její plné postavy. I kdyby už nevěděl, že před pár dny unikla smrti, i tak by to vycítil.
Vítr se změnil, otevřeným oknem k němu pronikla její vůně a on musel zkousnout zasténání. Byl vězněm. Poznal by ji kdekoli, byl by schopný ji podle pachu vystopovat přes kontinenty. Nikdy se mu neztratí, vždycky ji podle vůně najde. Byla sladká a čistá, jako divoké květiny v teplém, líném indickém slunci.
Pohnula se, dělala si větší pohodlí v síti a on si povzdechl. Znovu ji pozoroval jen z povzdáli. Příběh jeho debilního života. Vždycky byla mimo jeho dosah. Před lety to bylo kvůli její lidskosti, ale teď, i když ji kousl, aby jí zachránil život, nebyla nikdy víc mimo jeho dosah. I když ještě nebyla úplně mimo. Ne na dlouhou dobu.
Šílenství změny mu ji i tak mohlo ukrást, a i kdyby ne, v žádném případě nepřijme smečka betu samici. Alex byl realista. Neodvažoval se doufat, že přežije šílenství změny, a ještě navíc bude alfa samicí. Osud nebyl tak milý. Ne, mohl jen doufat, že si ji bude moci nechat o trochu dýl, než ho smečka přinutí vzít si alfa družku.
Bolest se mu usadila na hrudi, probodla mu hrudník. Pak by musel nechat Evu jít, protože v žádném případě ji nenechá projít si bolestí z toho, že by se na něj musela dívat s jinou. S , ne s jinou, neznámou ženou.
Bylo by lepší, kdyby ji poslal pryč hned… nechat ji, ať se sžije sama se sebou jako s vlkodlačicí.
Skrytý uvnitř vyštěkl ostře vlk vztekem, zabořil prsty do prázdného hrnku od kávy. Ostré prasknutí ho varovalo, že bude mít v rukou střepy, pokud nebude opatrnější. Ještě jedna věc na hovno a bude to pěkně posraný den. Pohledem znovu vyhledal její krásnou postavu, byl k ní tažený jako magnet k severu.
Nebyl dost silný, aby ji nechal jít. Nemohl ji mít, ale i tak ji nedokázal pustit, aby bez něj někde začala nový život. Zatraceně. Zavřel oči, bylo mu trapně z té slabosti. Měl ji poslat pryč, ale nedokázal to. Ještě ne.
Otevřel oči, když ucítil přítomnost za sebou, a vzhlédl. Nemusel se otáčet. Vlk, vždycky v pohotovosti, už rozpoznal vůni druhého lycana. Muž s neomylnými výboji, které produkoval jen další alfa, povědomá vůně.
Ethan. Jeho druhý bratranec, nebo něco takového, z otcovy strany. Jako samotný alfa se přidal k vojákům hned po výšce a před rokem se vrátil jako vytrénovaný lékař, kterého tak moc potřebovali. Jasně, Alex mohl najmout soukromého doktora, ale ten se nedal porovnávat s chirurgem z bojiště, který chápal, jak pracuje vlkodlačí tělo.
„Nějaké další známky?“ zeptal se mu přes rameno.
„Nic. Hannah ji sleduje kvůli jakýmkoli změnám.“
Ethan se k němu připojil u okna. Vyšší a širší v ramenou, tichý a zamyšlený muž, ale Alex nikdy nepřemýšlel nad boji s ním. Ne všichni v Kingwoodské smečce byli kamenní vlci, ale Ethan byl, a jeho druhá forma byla ohromující. Taky tu byla skutečnost, že nejnebezpečnější bojovníci byli ti, kteří rozuměli, jak tělo – ať už lidské nebo vlkodlačí – pracovalo.
Alex přikývl s rukou pořád držící hrnek. Hannah byla tichá, drobná beta jako žena i vlk, a Ethanův zájem o ni nebyl žádným tajemstvím. Proč po ní ještě nešel, bylo Alexovi záhadou.
V Ethanovi byla pečlivě skrytá temnota, kterou si Alex nepamatoval, než odešel, takže to bylo třeba tím. Neměl v plánu cokoli říkat: jeho sexuální život a osobní démony si musel vyřešit sám.
„Hádám, že v tomto případě jsou žádné zprávy dobré zprávy,“ okomentoval to spíš pro sebe jak pro Ethana.
Čím dýl přeměna trvala, tím spíš Eva bude Eva míň ovlivněná šílenstvím. Bylo obvyklé, že když do nich udeřila přeměna tvrdě a rychle, byl z toho problém. Jako by tělo bojovalo s infekcí, které způsobilo, že vyvíjející se vlk byl víc agresivní. Pak už tu byla jen destrukce, virus se pokoušel převzít tělo, které ho nechtělo přijmout, dokud se tělo nezlomilo a srdce to nevzdalo. Ani jedno nebylo hezké.
Ale týden a žádná známka po tom?
Někteří vlci byli plaší, částečně betou, jako by jen zakrývali lidskou polovinu, ale ještě neslyšel, že by to trvalo tak dlouho, než se objeví.
„Je nějaká šance, že by nebyla infikovaná?“
Byla na pokraji smrti, když ji kousnul, takže věděl, že kousnutí zabralo. Pokud ne, už by nedýchala. Mohlo její tělo nějak využít infekci k vyléčení, ale zbytek eliminovat?
Ethan nakrčil obočí.
„Je to možné. Za určitých okolností-“
„Za jakých okolností?“
Alec nechtěl mluvit o historických přednáškách. Chtěl odpovědi. Už včera.
„No, pokud měla v předcích někoho nelidského, pak by mohl zablokovat infekci.“ Protřel si bradu se zamyšleným výrazem. „Musela by to být čarodějka nebo sukuba, nebo dokonce valkýra, ale rozhodně něco z femininní linie.“
„Femininní? To je zas co?“ Alex zvědavě zvedl obočí. Ne, že by Ethanovi nevěřil, ten muž seskládal prakticky jednoho ze členů smečky dohromady poté, co vběhl do pasti před několika měsíci, takže zřejmě věděl, co dělá, ale byl zvědavý na zdůvodnění.
„No, víme, že ona a její bratr jsou jednovaječná dvojčata, takže sdílejí stejné geny.“ Ethanův hlas byl klidný a rozvážný, když to vysvětloval. „Ale Davie propadl vampirismu, a protože Eva nepřijala lycantropí virus, znamená to, že ať už měli jakoukoli DNA, musí upřednostňovat ženskou stranu… proto jeden z těch třech. Existují linie, které jsou dominantně ženské a v krvi mohou přežívat po generace. Neboj se ale, ani jedním z nich se nestane. Jen umožňují krvi ochranu před infekcí.“
„Fajn…“ Teď to začínalo dávat smysl a Alex vyhlédl z okna na svého malého človíčka. Ať už vlk nebo ne, čas ukáže…


34 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělou kapitolu a překlad .💛

    OdpovědětVymazat
  2. velmi pekne dakujem za preklad a korekturu. Uz sa neviem dockaat ako to bude pokracovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, mockrát děkuji za překlad první kapitoly. Strašně se těším na pokračování. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  5. asi bude zajímavé, co se z toho vyklube, podle první kapitolky by mohl být boj ve smečce o místo Alfa samice a i se nabízí boj o Alfa samce mezi nespokojenci a vzhledem k minulým dílům bych očekávala, že bráška upír nedá pokoj anebo jeho upíří klan, ale nakonec to může být cokoliv, rozhodně bude zajímavé vědět, co nebo kdo vlastně je Eva, která to pravděpodobně ani sama neví :)
    moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad a korekciu a už teraz som zvedavá na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za další úžasný překlad tohoto příběhu 😍

    OdpovědětVymazat
  8. Holky, moc děkuji za pokračování série a první kapitolku. Jsem zvědavá na všechny ty zvraty, které nás v tomto díle čekají😉

    OdpovědětVymazat
  9. Super, moc díky za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji... skvělý překlad!

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za supet kapitolu.Som zvedavá ,čo z nej bude.Dúfam,že alfa samica.

    OdpovědětVymazat
  13. Strašne moc ďakujem za prvú kapitolu a veľmi sa teším na ďalšie. Perfektný preklad a korekcia. ♥

    OdpovědětVymazat
  14. Super dekuju moc za pokračování!!!

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji za pokračování!👍🌹🐍

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  17. Moc děkuji za překlad.
    Vina

    OdpovědětVymazat