sobota 31. března 2018

Její ďábelský anděl - 23. kapitola



Erin přecházela po břehu osvíceném měsícem, nemohla přestat. Taylor seděla na okraji dřevěné paluby vily. Amélie seděla na schodech, které vedly na pláž, a několikrát jí opakovala, aby si nechala energii na to, až se k nim Apollyon brzo přidá. Ty dvě měly černé džíny a tričko a ztěžka je šlo rozeznat v nízkém světle měsíce. Erin byla oblečená podobně, perfektně na kradení se tak temným územím, jako bylo Peklo.

Otočila se a šla zase zpátky, ignorovala sestřin podrážděný pohled. Nemohla si pomoct. Už to byly hodiny, co Taylor volala tomu andělovi a požádala ho o pomoc. Očekávala, že se k nim rychle přidá, ale zdálo se, že i andělé měli své meze.
Apollyon odletěl z Paříže skoro okamžitě poté, co se ujistil, že jeho žena, Serenity, je v bezpečí a s dalším andělem jménem Lucas a jeho přítelkyní Annelií, ale i tak mu to trvalo několik hodin, než přeletěl přes půl světa za nimi. Už bylo po půlnoci.
Veiron, Marcus a Einar už by měli být v Pekle.
Amélie vyjádřila svou obavu, že Serenity nejde se svým andělem. Ve skutečnosti to zmínila několikrát, tak často, až Erin konečně podlehla zvědavosti o této ženě. Ukázalo se, že to byla čarodějnice a Apollyonova současná paní. Erin nedávno objevila schopnost vypořádat se skoro se vším, ale to, že na světě existovaly i čarodějky, ji pořád ohromovalo. Amélie jí řekla, že se taky kdysi divila, ale Serenity byla plnokrevnou čarodějkou. Její důvod k nepřipojení se k Apollyonovi překvapil Erin ještě víc.
Serenity a ta druhá žena Annelie si procházely nějakým testem nebo co, a pokud projdou, získají nesmrtelnost.
To se Erin líbilo.
Dělaly to, aby mohly strávit zbytek života se svými anděly, a to chtěla Erin i pro sebe a Veirona. Lukas s nimi zůstal, aby jim pomohl tím projít a postaral se o ně. Bylo to vysoce nebezpečné a úspěch pro ty, kdo do toho šli, byl mizivý, ale Apollyon věřil, že s pomocí a vedením anděla, to obě zvládnou.
Pokud by Erin podstoupila zkoušku, aby se stala nesmrtelnou, pomohl by jí s tím Veiron? Byla jeho pomoc stejně dobrá jako andělů z Nebe?
Erin se okamžitě otočila na patě a zírala do dálky, hledala jakoukoli známku po andělovi.
V dálce ho spatřila nad oceánem, jak míří přímo k nim. Bylo těžké ho vidět. Očekávala, že bude vypadat jako ti ze střechy Londýna, ale vůbec takový nebyl. Jak se přibližoval, rozeznala tmavé vlasy a obrovská černá křídla a obsidiánovou zbroj, která nenechávala nic k představivosti.
Čím víc se k ní přibližoval, tím prudčeji bilo Erin srdce.
Nemohl to být on.
Narovnal se, jak se přibližoval k pobřeží a klouzal k zemi jen pár metrů od ní. Jeho bystrý pohled se přesunul z Taylor na Amélii a pak nakonec k ní, Erin nemohla dýchat.
Vzpomněla si na Peklo, na muže s obřími černými křídly v obsidiánové zbroji lemované zlatou na chráničích holení a boků a s divoce černými vlasy.
„Ráda tě znovu vidím,“ řekla Taylor a dodala, „přeju si, aby to bylo za lepších okolností. Všechny víme, že tam dolů nerad chodíš.“
Apollyon nízce a zuřivě zavrčel: „Ten Ďábel se potřebuje naučit držet při zemi.“
„Vážně?“ pípla Erin, hlas měla vysoký a třásl se jí, když se na ni znovu podíval. „Vypadal jsi vedle něj docela hezky v Pekle… dělal jsi za něj práci, že? Lákal jsi mě, abych s tebou odešla, aby mě mohl přesvědčit k pomoci nebo něčemu podobnému… jen se drž kurva ode mě dál. Jasné?“
„Erin, co se děje?“ Obtočila jí Amélie paže ochranně kolem ramen a otočila se k Apollyonovi. „Co jsi tam dělal? Pokoušel ses mé sestře ublížit?“
Apollyonovi se rozšířily oči a držel ruce po bocích. Nikdy jsem tuhle ženu neviděl a v Pekle jsem nebyl od té doby, co jsem tam byl naposledy rok zpátky s Marcusem.“
„Přísahám, pokud se přiblížíš k sestře, zabiju tě sama.“ Amélie zatlačila Erin za sebe a roztáhla křídla, aby jí štítila.
Erin pohlédla Amélii přes rameno na Apollyona. Mračil se, oči měl temné a plné násilí a něčeho dalšího. Ucouvl a stáhl křídla. Ruku si položil na jeden zlatý meč u pasu a zhluboka se nadechl, jako by se připravoval na boj.
„Nikdy jsem tuhle ženu, které říkáš sestra, neviděl. Nikdy.“ Udělal další krok zpět a Erin, zachytila pohled v jeho očích.
Neměl v úmyslu zaútočit. Ochraňoval se a vzdaloval. Zírala na něj, pohledem přecházela po zbroji na holeních, bocích, hrudi a loktech. Byla stejná jako ta v Pekle, jen novější a líp udržovaná.
Taky vypadal teď trošku jinak.
Zatímco byly jeho fyzické rysy stejné, jeho dlouhé vlasy měl svázané v culíku u týlu a ty stejné tmavé oči mu lehce zářily modře v nízkém světle měsíce.
Nebyl to ten stejný muž, ale z pohledu v jeho očích a z reakcí plynulo, že znal muže, ze kterého ho obvinila. Čas otestovat teorii.
„Viděla jsem někoho, jako jsi ty tam dole… ale měl kratší vlasy a oči jako ostříž. Vletěl mi do cely a nabídl pomoc k útěku.“ Erin vykročila zpoza Amélie a jeho temné oči přešly k ní, ostražitý pohled se neměnil.
Přesunul ruku z jílce meče a zavřel oči.
„Viděla jsi mou kopii,“ řekl hlubokým, tichým hlasem s trochou rezignace a něčím temným na okraji. Otevřel oči a znovu je na ni zaměřil.
„Kopii?“ To bylo pěkně divné. Nedokázala si představit, že by její klon tady někde pobíhal.
Přikývl a ztěžka si povzdechl. „Když mě poprvé Ďábel porazil, neusmrtil mě hned. On… mučil mě… dokud jsem neztratil rozum, pak ze mě vytáhl všechno temné a použil to k vytvoření anděla, kterého jsi viděla. Je to teda můj dvojník, ale nemůžeš ho brát na lehkou váhu. Je nebezpečný a krutý a nebude se rozmýšlet dvakrát, aby tě pro své dobro využil.“
„Einar se nikdy nezmínil, že máš dvojče,“ řekla Taylor a Apollyonův pohled se k ní přesunul a ve stejnou chvíli rozjasnil, bylo to varováním, aby toho muže nenazývala jeho dvojčetem, jako by byli sourozenci. Podivný pocit omyl Erin, vtiskl se do ní, až se otřásla a žaludek skroutil. Ať už byl Apollyon čímkoli, byl extrémně mocný, a nejspíš nebylo chytré ho naštvat.
„Netoužím po tom, aby se existence té bytosti dostala do povědomí, tak jak v to doufal jeho pán.“ Apollyon se na všechny podíval a Erin to pochopila jasně a hlasitě. Neřekne o Apollyonově dvojčeti nikomu. „Vypořádám se s ním, pokud se pokusí Peklo opustit, ale dosud to vypadalo, že to nemá v úmyslu. Zdá se tam dole spokojený a svému pánu dělá spoušť.“
Takže pracoval pro Ďábla, když jí nabídl pomoc k osvobození. Chtěl ji mučit tím, že by věřila, že se brzo osvobodí, a pak by sledoval, jak její naděje umírá, když by si uvědomila, že je pořád vězněm.
Ten bastard.
Erin ho chtěla za to zabít.
„Teď, když jsem dokázal, že nejsem pomocníkem Ďábla, bychom se měli rychle pohybovat. Jaký vchod použili?“ Obrátil Apollyon pozornost k Taylor a Erin se kousla do jazyku, když ho poloviční démonka zasvěcovala do detailů.
Chápala, že tohle byl jeho způsob, aby zabránil ptaní se na další otázky o jeho klonu, a taky chápala, proč chtěl mluvit o něčem jiném. Nedokázala si představit, co si zažil, když ho Ďábel mučil, nebo jaké to bylo mít dvojníka, hlavně když jste byli polovičním andělem.
Erin na něj dál zírala. Byl ohromující. Vysoký, dobře stavěný, pohledný tím temným ponurým způsobem a černá křídla měl obří, i když je měl za zády stažený. Jeho zbroj jí připomínala Veironovu, jen Apollyon měl obsidiánovou lemovanou zlatou a lvy na chráničích předloktí.
Přesunul k ní znovu pohled. „Máš ponětí, proč se na tebe Ďábel zaměřil?“
Zavrtěla hlavou a pak zaváhala. Věřil jim dost, aby jim řekl něco, co držel, Bůh ví, jak dlouho. Zasloužil si trochu upřímnosti. „Mám trochu sil a jsem Améliina sestra. Dal mi na výběr mezi hraním návnady a jejím zabitím.“
Amélie se k ní otočila. „Myslím, žes mi to mohla zmínit už dřív.“
„Řekla jsem ne, tak co? A Veiron je přesvědčený, že chce Ďábel víc mě než tebe.“
„Pokud tě chce víc než Amélii, pak musí tvoje síly za to stát, což znamená, že jsou dost silné, aby mohly ohrozit Nebe.“ Apollyonův temný pohled nepomáhal ke strávení takové věci.
Říkal, že si Ďábel myslel, že jsou její síly skvělou zbraní proti jeho nepřátelům? Co to byly za síly, co měla, a chtěl ji Ďábel opravdu proto, aby ji mohl použít proti Nebi v té jejich pošahané hře? Znovu se jí přetočil žaludek a žluč nahrnula do krku. Zakryla si rukou pusu a pomalu se nadechla, aby uklidnila žaludek. Zešílet by teď asi nebylo moc dobré. Musela zůstat silná, aby se její vize nenaplnila a mohla zachránit Veirona a kohokoli dalšího. Amélie se na ni s obavou podívala. Erin zatnula bradu, narovnala se a zhluboka nadechla, aby se uklidnila.
„Na co teda čekáme?“ zeptala se a odhodlanost se v ní zvedala.
Apollyon se usmál, jako by ho ohromila, a pak shlédl na nohy a roztáhl černá křídla. Mocně jimi máchl, až se písek rozletěl všemi směry, a zvedl se z břehu osvíceného měsícem.
„Couvněte,“ řekl a Erin, Taylor a Amélie se pohnuly jako jedna a vyskočily na palubu vily.
Apollyon natáhl ruku do písku a Erin zadržela dech. Objevilo se malé oranžové světýlko a pak se zubatý řez rozjel v písku oběma směry, objevovala se zář a roztahovala se jako bariéra mezi nimi a Apollyonem. Prasklina rostla, jasně se mihotala a rozšiřovala se jako láva. Roztahovala se a uprostřed zkolabovala, zůstal jen roztavený oheň v černé propasti.
„Zavede nás do bezedné jámy. Vchod, který použily, je odtud blízko.“ Apollyon roztáhl křídla a sklouznul na palubu.
„A jak se tam dolů dostaneme?“ Erin si prohlížela mezeru, která se táhla dvacet metrů po pláži a byla skoro deset metrů široká. Vlny se valily po pláži a syčely, když se dotkly okraje otevření, které Apollyon vytvořil, zvedala se pára a plnila vzduch vůní moře.
„Poletíme.“ Amélie máchla křídly. „Apollyon ponese Taylor a já tebe.“
S tím Erin souhlasila tak dlouho, dokud se bude Amélie držet dál od okraje. Nechtěla se spálit po cestě dolů, protože sestra její váhu nezvládla. Erin pochybovala, že byla dost silná stejně jako Veiron, aby ji tak lehce nesla.
„Pojďme,“ řekla Erin a pak zmrzla, když se přes ni prohnalo horko a pocit, že byla v nebezpečí.
Rozhlédla se, ostatní měla za sebou, když hledala důvod špatného pocitu, a roztáhla oči.
„Přicházejí!“ zakřičela Erin a vrhla se na Amélii, shodila ji k zemi ve stejnou chvíli, jako Apollyon popadl Taylor a zaštítil ji pažemi.
Muž, který tvrdil, že je její strážný anděl, narazil Apollyonovi do zad, takže s Taylor letěli vzduchem. Tvrdě přistáli v pletenci s andělem, ale Apollyon se z toho dostal do vzduchu, jeho impozantní výška a síla byla výhodou oproti menšímu, světlovlasému andělu.
Erin byla okamžitě na nohou. Taylor se k ní rozběhla a vrčela kletby, když si držela paži. Amélie si něco stejně temného zamumlala pod nosem.
Apollyon jeden meč vytáhl a srazil se se strážným andělem.
„Běžte,“ zakřičel přes rameno. „Tohle zvládnu.“
Erin se nemohla pohnout. Apollyon byl bez pochyb silný, aby zvládl jejího strážného anděla, ale tohle nebyl jeho boj a on by se za ni neměl bít. Ruce se jí rozehřály a anděl se od Apollyona odtrhl a zamířil přímo k ní. Nedostal se dost daleko.
Amélie vykřikla a srazila ho, sundala ho na zem. Erin nikdy neviděla sestru bojovat, ale když sledovala, jak rozpoutala peklo proti andělovi, jak ho měla pod sebou, chápala, proč se jí Nebe i Peklo bálo. Amélii zářily ruce modře, setřásla anděla, nechala ho ležet v písku a mávala stříbrnými křídly. Orb se jí zformoval mezi dlaněmi a anděl přišel ke smyslům, zrovna když ho vypustila a vystřelila na něj. Písek explodoval z místa, kde ležel.
Frustrovaně nad nimi zavrčel. Stříbrno modrá křídla v měsíčním světle zářila a světlé vlasy mu zářily jako svatozář, ale Erin z tohohle anděla nic dobrého necítila. Jeho výraz byl temný jako půlnoc a sliboval násilí a bolest.
„Nedokážu udržet vchod a bojovat. Jděte.“ Strčil Apollyon do Amélie a ona ve vzduchu klopýtla a spadla do písku blízko paluby.
„Bastarde,“ zamumlala Amélie, narovnala se a zkontrolovala křídla.
Strážný anděl vystřelil k Apollyonovi a temný anděl se zazubil, když máchl širokými, černými křídly a zvedl se, aby se s ním setkal.
„Nepouštěj se.“ Amélie popadla Erin kolem pasu jednou rukou a Taylor druhou, máchla křídly a padala do černé díry.
Erin se sestry držela jako o život, když padaly dolů. Bylo to daleko od kontrolovaného pádu. Prudce narazily do rostoucí ohnivé bariéry pod nimi, začínal se v ní zvedat hrozivý pocit, že dost drsně přistanou, přinejlepším.
Přinejhorším se rozplácnou nejspíš v jezeře lávy.
Erin zavřela oči a doufala v nejlepší.



17 komentářů: