sobota 17. března 2018

Její ďábelský anděl - 21. kapitola



Erin byla nesvá od té doby, co usnula předevčírem Veironovi v náruči po jejich vířivce. Amélie znovu vyletěla, když Veiron přiznal, že Pekelným andělům možná odhalil jejich místo pobytu. Erin stála za ním a pak s ním odešla na místo, kde byli sami. Někdy svou sestru nechápala. Veiron si to mohl nechat pro sebe, ale udělal správnou věc a varoval Amélii a Marcuse, a spíš, než aby řekli, že se vypořádají se vším, co přijde, mu udělala Amélie ze života peklo.

Kdo umřel, že je z její velké sestry šéf?
Erin to nechápala. Pokud Pekelní andělé přijdou, půjdou nejspíš po ní. Když ona Veironovi nenadávala za to, co udělal, tak jaké měla její sestra právo na něj kvůli tomu řvát? Něco si zabručela pod nosem, přetáhla si černé kraťasy přes zadek černých bikin a pak si vysušila mokré černé vlasy.
Unavená z božského komplexu sestry strávila většinu včerejška šnorchlováním s Veironem a dneska ráno vyhýbáním se Amélii a Marcusovi tím, že vyšla jako první na útes. Útes letoviska byl úžasný, plný barevných ryb, a dokonce i želv. Nikdy nešnorchlovala a nejblíž, co byla k vidění tropických ryb, byla na návštěvě Londýnského akvária jako dítě.
Veirona přitahovala ta nejděsivěji vypadající ryba, co kdy viděla, včetně malého žraloka dnes ráno. Bylo mu to jedno. Všech se dotkl. I toho žraloka. Rychle se otočil a zrychlil do tmavé dálky. Erin se rozesmála a pak měla plné plíce vody, na což Veiron trval na tom, aby skončili a zamířili na břeh.
Usmála se na něj, jak ležel roztažený na manželské posteli ve svých černých džínách, kůže se mu oproti přikrývkám zlatě leskla, oči měl zavřené a vlasy rozprostřené kolem ramen.
Náhlé bodnutí nejistoty ji bodlo do hrudi. Za míň než hodinu přijede Taylor s Einarem do rezortu a Marcus s Veironem odejdou do Pekla. Erin se přetočil žaludek, kdykoli na to pomyslela, chtěla ho požádat, ať zůstane, aby se nešel podívat na to, co viděla ve své vizi o jeho budoucnosti, a nešel zjišťovat, odkud pocházejí její síly, a proč ji Ďábel chtěl.
Veiron na škvírku otevřel oči, zvedl se na lokty a opřel o ně. Každý sval jeho těla se napjal, pevné provazce břišáků přitahovaly její pohled dolů, chtěla mu pogratulovat za to, že našel způsob, jak okamžitě její obavy vymazat. Kdykoli vypadal tak k nakousnutí, nedokázala přemýšlet nad ničím jiným než milováním se s ním.
„Budu opatrný,“ řekl a její momentální amnézie ji snesla dolů z chtíče po něm, strach do ní udeřil ještě plamenněji. Držel k ní nataženou ruku. Erin k němu vykročila, vklouzla svou do jeho a dovolila mu přitáhnout si ji na postel. Poklekla kolem jeho nohou a on naklonil hlavu, vábil ji k polibku. Ochotně šla, potřebovala ujištění, které pocházelo z kontaktu s Veironem, a zavřela oči, když ho políbila. Udržoval ho měkký a pomalý, plný citů a ujištění.
Erin se do něj chtěla rozpustit a polibek prohloubit, zvednout teplotu, dokud jeho touhu neprobudí. Chtěla se v něm ztratit a zapomenout, co se stane jen v hrstce minut, které jí klouzaly mezi prsty. I když musela být silná, zabořit hlavu do písku tím, že se ztratí v touze po Veironovi, byl akt slabosti.
Místo toho jí jemně líbal, uklidňoval strachy a pohlcoval je a tuhle chvíli s nimi. Cítila jeho lásku k ní v každém pohlazení rtů, a jak moc ji potřeboval, vneslo jí to slzy do očí. Vrátí se za ní, byla si tím jistá. Přežil v Pekle staletí a přišel ji zachránit, i když byl hledaným mužem. Věděl, jak se pohybovat říší, aniž by si ho byli nepřátelé vědomi. Mohl se dostat dovnitř a ven, aniž by si ho Ďábel všiml.
„Erin,“ zašeptal jí Veiron do rtů a ona se odtáhla. Zamračil se, obava mu zesvětlala tmavé duhovky, přejel jí palcem pod očima, polapil slzy a setřel je pryč. Vzal do dlaně její tvář, povzdechla si, opřela se do jeho dotyku a vstřebávala teplo dlaně a to, jak jí s ním bylo dobře.
Viděla mu v očích, co jí chtěl říct, a taky viděla strach a jeho nejistotu. Znala ho, věděla, že byl mužem, který miloval celým srdcem, ale taky věřil, že jeho nemohl nikdo milovat. Potřeboval to od ní slyšet jako první, a ona mu to řekne, protože mu chtěla dokázat, že se plete v ní a v celém světě. Někdo existoval, kdo ho mohl milovat, a kdo ho opravdu miloval.
„Veirone.“ Přikryla svou rukou tu jeho, držela si ji u tváře a pohlédla mu hluboko do očí, chtěla vidět až do jeho duše, a aby viděl on do její, až ta slova řekne. „Miluju tě.“
Ztěžka polkl, vklouzl jí rukou na týl a přitáhl si ji k sobě. Přitiskl čelo na její a držel si ji u sebe.
„Taky tě miluju,“ řekl chraplavě hlasem tichým a drsným, plným tolika emocí, že kolem něj chtěla obtočit náruč a držet si ho u sebe.
Naklonil hlavu, zajal její rty a líbal ji tvrdě a drsně, jazyk proplétal s jejím. Každý její kousek se rozehřál, nejen z jejího polibku, ale z jeho slov a vědomí, že ji miloval. Roztopila se do něj a naklonila hlavu, aby jejích polibek prohloubila, vracela ho se stejným zoufalstvím a potřebou, dávala mu najevo, že jsou v tomhle spolu, chtěla, aby tohle pokračovalo do nekonečna, aby se už nikdy neoddělili. Přejela mu jazykem po rtech, vytáhla z něj sten, který ji rozehřál a způsobil, že to chtěla udělat znovu. Než mohla, odtrhl se od ní, ztěžka dýchal a zavrčel. „Kriste, Erin, tak moc tě miluju.“
Erin se usmála, opřela o něj a on padl na postel s ní na sobě, znovu ho políbila a zapletla mu prsty do dlouhých mokrých rudých vlasů. Amélie bude bláznit, ale Erin to bylo jedno. Ve světě, kde pro ni bylo všechno nejisté, s divnými silami a Ďáblem za zády, byl Veiron jedinou jistotou. Milovala ho celým svým srdcem, tak moc, jako on ji. Nebála se toho, nebo hloubky jejich pocitů. Bylo jí jedno, že byl démonický anděl. Patřili k sobě.
Veiron ji přetočil, připnul na posteli pod sebou a prohloubil polibek, hladil ji jazykem po jejím a zvedal teplotu o dalších pár stupňů.
Obtočila mu ruce kolem krku a nohy kolem pasu, měla v úmyslu si s ním ukrást další chvilku.
Někdo zaklepal na dveře.
Veiron zvedl hlavu a tím směrem, kde byly prosklené dveře na palubu, zavrčel.
Erin si povzdechla. Aspoň že tentokrát zaklepali, než vtrhli dovnitř. Litovala ztráty Veironova těla nad sebou, když se od ní odtáhl a popadl černé tričko ze židle od stolu.
Posadila se a pohlédla přes dveře na Marcuse, který k nim stál zády. Viděl je na posteli a otočil se zády, než zaklepal a počkal, až odpoví? Znala ho jen chvíli, ale vypadalo to, že přesně to by udělal.
Na rozdíl od její sestry, respektoval její vztah s Veironem a někdy se za ně dokonce postavil na rozdíl od Amélie. Sestra se na něj podívala, kdykoli to udělal, ale ve svém útoku se zastavila. Bylo dobře, že mají sestřina milence na své straně.
Erin přešla pokoj a otevřela mu dveře. Otočil se a usmál na ni, bledě modré oči se mu rozjasnily.
„Je mi líto, že vás vyrušuju.“ Dál se usmíval a prsty si projel tmavé vlasy. „Amélie si přeje, abychom šli k dokům počkat na loď. Za chvíli přijede.“
Erin se rozbušilo srdce. Tak brzo?
Marcusův výraz přeskočil k té s obavami. „Postarám se ti o něj, Erin. Nedovolím, aby se mu cokoli stalo.“
„Jako bych tvou pomoc potřeboval,“ zabručel Veiron a odhodil svou černou cestovní brašnu na postel. „Nejspíš budu já ten, kdo se bude o tvůj hubený zadek starat.“
Marcus zvedl obočí a oči se mu rozjasnily, vířily mu v nich temné flíčky. „Kdyby nebylo Erin, šel bys tam dolů sám… jen na to pamatuj.“
„Ne sám,“ řekla Erin, nechtěla se ponořit mezi to, co mezi dvěma anděly stálo, ale musela něco říct. „Pokud bys tam nešel ty, Marcusi, já bych šla.“
„V žádném případě sakra, bych ti nedovolil jít znovu tam dolů.“ Pokračoval Veiron v přehrabávání se batohem. „Nepotřebuju garde.“
„No, jedno máš, tak se s tím smiř.“ Erin k němu přešla, obtočila mu ruce kolem pasu a položila hlavu na záda. „Jsem to buď já, nebo Marcus. Tvá volba.“
Veiron něco zabručel, na pár dlouhých sekund ztuhnul a pak dal ruku na její na břiše.
„Nikdy bych tě neriskoval,“ řekl a ona se usmála, rozehřála se po jeho slovech a citech v nich.
„To jsem si myslela… takže se pěkně s Marcusem hraj. Pokud ho budeš štvát, nikdy nebudu mít od Amélie klid.“
Veiron si povzdechl a narovnal. Vzal ji za pravé zápěstí a přitáhl k sobě. Dal jí ruce kolem ramen a políbil krátce, ale dost tvrdě na to, aby jí rty brněly, když se odtáhl.
„Fajn. Budu milý. Spokojená?“
Erin přikývla, stoupla si na špičky a znovu ho políbila. Marcus si odkašlal. Byl to na něj dost vysoký zvuk. Ohlédla se přes rameno na stojící sestru ve dveřích před Marcusem, stříbrné vlasy měla v culíku, v silném slunečním světle zářily a šedé oči měla tmavé.
Nikdy neviděla Amélii tak nervózní.
Erin neochotně vyklouzla z Veironova objetí a vzala ho za ruku. Propletl jejich prsty a zmáčkl jí ruku a ona mu tiše poděkovala za ujištění.
Šli k Amélii, Veiron si po cestě zastrčil do kapsy pas a zamířili ven. Cesta k dokům se zdála krátká, nebylo to dost času, aby Erin vstřebala zbývajících pár minut s Veironem bezpečně vedle ní. Amélie a Marcus šli před nimi ruku v ruce, tiše spolu mluvili. Erin zaslechla, jak mu Amélie říká, aby byl opatrný, a nabídla mu, že půjde s nimi. Marcus o tom ale nechtěl ani slyšet.
Zdálo se, že se všichni andělé narodili jako hrdinové, hlavně když přišlo na ochranu jejich žen.
Erin vzhlédla k Veironovi a usmála se, když jí pohlédl přímo do očí. Nemusela mu říkat, aby byl opatrný, nebo z Pekla vypadl při prvním náznaku nebezpečí. Ale něco tu bylo, co mu musela říct ještě jednou.
Došli k doku včas, zrovna když se člun blížil. Nebylo těžké rozeznat Einara a Taylor. Oba byli v černém a Einar vypadal obrovsky proti komukoli dalšímu na člunu, stál na zádi s rukama kolem Taylořiných štíhlých ramen. Modrýma očima prohledávala dok a zastavila se na Erin. Zúžily se a pak se usmála, odehnala Erinino podezření, že se Taylor pořád nelíbilo vidět ji s Veironem navzdory jejímu tvrzení, že už se přes něj dostala.
No, pokud se jí to nelíbilo, pak se jí určitě nebude líbit Erinino rozloučení s Veironem.
Erin to bylo jedno. Taylor měla svou šanci s Veironem. Teď byl Erinin a ona ho nenechá jít. Nikdy. To, co měli, bylo navěky.
Člun dorazil a Einar s Taylor byli poslední, kdo vystupoval.
„Nějaké problémy?“ zeptal se Einar hlasem zhrublým spánkem. Vypadal, že tři dny nespal.
„Žádné,“ řekla Erin a pak dodala, „a co vy na konci?“
Taylor poplácala Einara po paži. „Ukázalo se, že tady Romeo nemá rád létání. Ironické, co?“
Erin se zachichotala a Einar se na ni zamračil. „No tak, musíš přiznat, že je to trochu hloupé. Po většinu života jsi létal za víc nebezpečných podmínek.“
Pokrčil rameny.
„Není to tak hrozné, Bezkřídlý. Jen sedíš v úzké plechovce a ona letí místo tebe.“ Ve Veironově tónu byl smích a Einar se znovu zamračil.
„I ty musíš přiznat, že je to o hodně hezčí létat za tvých podmínek.“
Veiron lehce zvedl rameno. „Myslím. I když ty sis vybral. Já tak docela ne. Letím a za mnou jsou legie Pekelných.“
„Nebo za mnou,“ řekla si pod nosem Erin a Veiron jí zmáčkl ruku.
„Postarám se o ty nejhorší, zlato. Nedělej si starosti.“ Sklonil se a vtiskl jí dlouhý polibek na nahé rameno.
Několik lidí je minulo, jak mířilo k lodi. Erin polkla. Tak to přišlo. Čas vyprší. Každou chvíli, Veiron nasedne na loď a ona se začne strachovat, kdy ho znovu uvidí.
„Erin?“ řekl Veiron a ona k němu vzhlédla, pokoušela se rysy uklidnit, aby její strach neviděl. Povzdechl si a pohladil ji po tváři.
„Přísahám ti, srdíčko, budu opatrný. Pokud budu mít špatný pocit, dostanu nás s Marcusem k nejbližšímu východu. Nic zlého se nám nestane.“
Přikývla. V hlavě to věděla, ale její srdce to nechápalo. Mělo pocit, že jde Veiron s Marcusem na smrt a že jí to sestra nikdy neodpustí.
„Ty jdeš do Pekla?“ Taylořin hlas byl pištivý a napjatý. Veiron zvedl hlavu a pohlédl na ni. Modré oči měla rozšířené. „To je šílenství a ty to víš. Máš půlku Pekla za zadkem a ty co uděláš, vtančíš si tam a zpět bez povšimnutí?“
„Musím tam jít pro dobro Erin a mé. Erin musí zjistit, co její síly znamenají, a já, jestli se vyplní budoucnost, kterou ona předpověděla.“ Veiron si přitáhl Erin blíž a dal jí ruce kolem ramen v ochranném gestu, což viděla poprvé, a líbilo se jí to.
„Půjdu s vámi,“ řekl Einar a Taylor vypadala zděšeně.
„Ach ne, nejdeš. Tohle je jejich problém, ne tvůj. Nejdeš do Pekla.“
Zamračil se. „Jdu, Taylor. Čím víc nás tam půjde, tím spíš se odtud dostaneme celí… nebo aspoň naživu.“
Erin mu chtěla říct, že jeho nabídku oceňuje, ale Taylor vypadala, že ukousne hlavu komukoli, kdo se ho pokusí podpořit.
„Nechci, abys tam dolů šel,“ řekla Taylor.
„Já vím.“ Einar ji pohladil po tváři. „Ale musím. Jsme v tom všichni spolu. Zůstaň tady a udrž Amélii a Erin skrytou, zatímco budeme pryč. Bude zpět dřív, než vůbec luskneš prsty.“
„Kurva… nikdy jsem si nemyslel, že uvidím den, kdy ti narostou koule, Bezkřídlý.“ Veiron ho poplácal po rameni. „Jsem rád, že tě máme na palubě. Jsi si jistý, že zvládneš další čas v té úzké plechovce? Je to odsud kratší let k nejbližšímu vstupu v Indii, ale pořád je to let.“
Einar přikývl. „Žádný problém. Pokud mi bude zle, ujistím se, že to hodím na tebe.“
Veiron se zazubil. „To je ten správný přístup.“
Taylor vypadala, že Veirona praští za přijetí Einarovy nabídky, takže Erin přitáhla jeho pozornost k sobě tím, že mu zmáčkla ruku. Pohlédl na ni a jeho úsměv vybledl. Otočil se k ní čelem, dal jí ruce na nahý pas a přitáhl si ji k sobě, aby byli tělo na tělo.
A bylo to tu.
Všechno, co mu chtěla říct, jí uvízlo v krku.
„Miluju tě,“ zašeptal Veiron a Erin cítila, jak Taylořiny oči přeletěly k ní. „Slibuju, že se ti vrátím.“
Erin přikývla, stoupla si na špičky a obtočila mu ruce kolem krku. Veiron přesunul ruce na její zadek a zvedl si ji k sobě, takže se jí nohy houpaly pár centimetrů nad dřevěnou palubou. Přitiskla k němu čelu, cítila, jak se jejich teplý dech mísí, a říkala si, že svůj slib dodrží a všechno bude fajn.
„Taky tě miluju,“ řekla a zavřela oči, klesla pusou a políbila ho. Znovu to bylo pomalé, jen setkání rtů, kterým chtěla všechny své pocity předat jemu a tím svá slova podpořit.
Muž na člunu volal na všechny, kdo mířili na letiště.
Odtáhla se a zírala do Veironových tmavých očí. Dotek rudé se objevil na okraji zorniček. Milovala jeho oči. Tak moc se pokoušel skrýt, čím byl, ale vždycky ho zradily a dovolily pravdě prozářit ven. Ďábelský anděl. Muž, kterého milovala. Nikdy před ní nemusel skrývat svou pravou formu. Milovala ho celého, byl báječný v obou podobách i v těch mezi nimi.
Amélie a Marcus kolem nich prošli, Veiron ji nakonec spustil dolů. O chvilku déle ji držel a pak jí vtiskl poslední polibek na rty a odešel.
Erin se otočila, ale nešla za ním. Cítila jeho city v polibku a viděla je v očích. Nedokázal by zvládnout delší loučení a ani ona. Usadil se na člunu na stejném místě, kde spolu seděli na jejich cestě na ostrov. Marcus a Einar se posadili každý z jedné strany.
Muž nastartoval motor a Erin bojovala, aby zadržela slzy. Nechtěla brečet. Byl by to pěkně na hovno obrázek, který by Veironovi zůstal na cestě do Pekla.
Zvedla ruku a pak se pro sebe ušklíbla, dala ji dolů, otočila prsty dovnitř a palce dolů. Přitiskla ruce k sobě a vytvořila tak tvar srdce před svým vlastním.
Veiron se usmál a pusou naznačil: „Budu hnedka zpátky.“
Slzy jí naplnily oči, ale ona je pro něj zadržela, dokud nebyl příliš daleko, aby je jasně viděl. Pak je nechala padat.
Amélie si k ní stoupla, dala jí ruce kolem ramen, zmáčkla je a pak ji pevně držela. Doufala, že Amélie neřekne nic hnusného o Veironovi, protože teď by to nesnesla. Potřebovala podporu od sestry a pochopení, ne její kritizování. Amélie si povzdechla a byla zticha, Erin na ni pohlédla, zahlédla neprolité slzy v jejích očích. Svoje vlastní setřela a pohlédla na Taylor.
„Jaké jsou ty koktejly?“ Taylor vytáhla ručku jednoho černého kufru vedle ní. „Protože nevím jak vy, ale zatraceně potřebuju panáka.“
Erin se roztřeseně usmála a Amélie taky.
„Myslím, že máme trochu času, než nás pošleš spát.“ Amélie se otočila s Erin a vedla je podél mola. Když se od ní odtáhla, aby vzala Taylor jeden kufr, Erin se ohlédla přes rameno a sledovala člun mizet v dálce.
Taylor je udrží ve spánku, dokud se Veiron a ostatní nevrátí.
Bude znovu s ním dřív, než se nadá.
Aspoň v to doufala.


16 komentářů:

  1. Moc děkuji za překlad a korekturu 😃

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  4. Bože ja len dúfam, že sa nikomu nič nestane :-( :-( :-( To by bolo fakt zlé :-(
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem 😍
    Amelia by sa uz mohla uvedomit....som zvedava co ten diabolsky chlapik v pekle skomplikuje

    OdpovědětVymazat
  6. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Mockrát děkuji za překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad a korekci.
    Vina

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat