pátek 16. února 2018

Polibek hada - 4. kapitola 1/2


Rune se ani nehnul a užíval si Carlingino pružné tělo ve svých pažích a její chladnou tvář na své.
Všechny jeho smysly vibrovaly. Tíha jejího smyslného těla spočívala v jeho rukách, a její pleť cítil na své větrem ošlehané tváři tak neuvěřitelně hebce. Parfém, který používala, v něm vyvolával obrazy dalekých krajů a pod tím byla cítit erotická vůně vzrušené ženy. Chytrá a nebezpečná těkavost jejích myšlenek v něm vyvolávala opatrnost a její magická energie se o něj otřela jako přítulná černá kočka, která se mu vine kolem nohou. Svědily ho prsty, jak se mu chtělo vytáhnout drápy. Chtěl by ochutnat její jemný boltec zuby a zatnout drápy do stěny.

Věděl, že by měl fascinaci její osobou, která se u něj vyvinula, utlumit. Taky měl opravdu v úmyslu s tím začít okamžitě, jakmile se v jeho přecpaném denním plánu objeví nějaká volná skulinka. Hovořilo pro to tolik důvodů, že ho unavovalo je poslouchat. Carlingino přirovnání ke světlu a temnotě ho sice naštvalo, ale v této symbolice spočívala celá tíha rozdílů mezi nimi: druh, životní styl, politická loajalita.
Kromě toho věděl, že se nemýlil. Ještě stále mohl cítit, jak se její smyslně tvarované paže ovinuly kolem jeho krku. Polibek opětovala a líbilo se jí to. To byl ten důvod úleku, který spatřil v jejích očích a přesně kvůli tomu ho udeřila.
A umírala. Všechno v něm řvalo na protest. Vypadalo to, že je to nemožné. Všechna znamení ukazovala na to, že se těšila výbornému zdraví, tak zářivá a živoucí byla její energie.
Kromě toho byla vždy pevnou součástí jeho života. Na začátku to byly pouze neurčité domněnky o královně pouštního kmene na severu Sahary. Své jméno si udělala posléze během svého vzestupu v upíří společnosti antického středomoří. A v posledních pár stoletích, kdy se různé mocnosti Starých ras etablovaly v Severní Americe, stala se z ní důležitá veličina v mocenské struktuře mezi jednotlivými Říšemi.
Když se pohnula, pustil ji dřív, než ji mohlo napadnout, že by ji chtěl nějak omezovat. Soustředil se na křišťálově jasnou linii logiky a vrátil se k aktuálnímu problému. „Chci vědět, co všechno už jsi podnikla a jaká šetření jsi provedla. Nemá smysl pátrat směrem, který už jsi prozkoumala.“
„Samozřejmě,“ řekla Carling. Nakrčila čelo a pohlédla na něj. Poté zřejmě dospěla k rozhodnutí. „Pojď se mnou,“ vyzvala ho.
Následoval ji. Vedla ho domem jinou cestou. Rhoswen zmizela i se psem, možná, aby si odpočala. Upíři sice mohli být celý den vzhůru a často tak činili, ale bylo to pro ně stejně tak namáhavé, jako pro normální lidi být vzhůru celou noc.
Carling prošla zadními dveřmi a vyšla ven do sluncem zalité zeleninové zahrady, kde byla přezrálá rajčata, zelené papriky a okurky. Vedla ho úzkou cestičkou k malému domečku, který se nacházel v eukalyptovém háječku. Když se přiblížili, ucítil Rune z domu vyzařovat magickou energii, nasycenou Carlinginou ženskou osobností.
U obloukovitých dveří ze dřeva se zastavila, uchopila kliku a pronesla jedno slovo. Ozvalo se tiché kovové kliknutí a poté dveře otevřela.
„Mám ještě jednu kancelář ve svém městském domě v San Francisku, ale na tématech, která mají něco společného s kouzelnictvím nebo magickou energií, pracuji nejraději zde. Tady dokážu nepředvídatelné následky lépe kontrolovat a nejsou tu poblíž ostatní lidé.“ Pokynula mu, ať vejde.
Vstoupil a se zájmem se rozhlížel. Domeček byl větší, než původně předpokládal. Měl lakovanou dřevěnou podlahu a působil čistě a vzdušně. Hlavní pokoj a krátká chodba byly natřeny v jemném zelenošedém tónu. Před krbem stála dvě křesla a kromě toho tam byl dřevěný stolek – čisté, lesklé pracovní plochy. Dále se v místnosti nacházelo umyvadlo a vestavěné skříně.
Carling prošla krátkou chodbou a Rune ji následoval. Minuli malou, moderně působící koupelnu s modrými kachličkami a dva další pokoje, jeden vymalovaný v teplém oranžovém odstínu a ten druhý ve zlatém. V obou pokojích stály vysoké dřevěné regály plné knih. Rune vrhl krátký pohled na jeden z těchto regálů. Sestával z malých přihrádek, které vypadaly, jako by obsahovaly role papyrusu. Byl si jistý tím, že se právě dívá na jednu z nejvzácnějších sbírek magických tisků na světě. Musela být shromažďována s trpělivou snahou a námahou po staletí.
Carling vstoupila do třetího pokoje, ve kterém byl mahagonový stůl a jedno kožené křeslo strategicky umístěno vedle dveří na terasu. Neutrální barevné tóny pokoje okamžitě přitáhly pozornost na malý, zdmi obehnaný vnitřní dvorek. Zbytek pokoje zabíraly police s pořadači – a něco, co vypadalo jako stará šatní skříň. V jeho dřevě byly vyryté symboly, které se začaly třpytit. Na dveřích se nacházely stářím zrezivělé kovové zámky.
Při pohledu na skříň se něco otřelo o okraj Runeho vědomí, temná lojovitá esence. Instinktivně vycenil zuby a zavrčel.
Jak procházela kolem, Carling praštila pěstí do dřeva a řekla: „Drž hubu.“
Šepot okamžitě ustal.
To už bylo příliš, než aby to nechal bez komentáře. Ani se proto nesnažil a zeptal se: „Co je v té skříni?“
Vrhla na něj pohled. „Knihy, které se neumí chovat.“
Neposlušné knihy? Aniž se snažil skrýt svou nevíru, řekl: „A-haa.“
Zvedla obočí a došla ke skříni, kde pomocí dalšího magií nabitého slova otevřela zámek. Poté otevřela dveře dokořán, ustoupila na bok a rozmáchlým gestem ho vyzvala. „Podívej se sám.“
Uvnitř skříně se nacházely poličky a věci, které vypadaly jednoznačně jako knihy. Rune přistoupil blíž a naklonil hlavu, aby mohl přečíst na hřbetech knížek jejich tituly, ale nic tam nebylo. Knihy byly ručně vázané a velmi staré.
Tam to – co to…? Šepot se ozval znovu. Natáhl ruku po jedné knížce, když ho Carling chytila za paži. Pevně ji stiskla a jemně Runeho odsunula stranou.
„Je zapotřebí se jich dotýkat v rukavicích,“ řekla. „Jejich magie je příliš temná a útočná.“
„U tebe to zní tak, jako by byly nakažlivé.“ Upřel na ni svůj pohled. „Tady ta není z kůže.“
„No,“ odpověděla. „Je to velmi speciální druh kůže.“
Jeho obočí zase kleslo a s odporem nakrčil nos. „Tvá magie není cítit tak temně.“
„Protože taková není.“ Znovu dveře zavřela a zamkla je. „Během let jsem udělala dost chyb, ale naštěstí mohu říct, že používání takové temné magie k nim nepatří. Vyžadují příliš velké oběti. Spolknou všechno, co dostanou a poté vezmou člověku ještě navíc jeho duši.“
„Tak proč ty knihy máš?“
Pohled, který na něj Carling vrhla, měl v sobě otázku. „Nestuduješ instrumenty, které používají tví nepřátelé?“
Založil si ruce na prsou a zamračil se. „Ano, ale tyto instrumenty nejsou… nakažlivé.“
„Jak daleko by pokročila léčby eboly, kdyby se nezkoumal původní virus? Tady to není jiné a věř mi, že jsem udělala opatření. Naštěstí používám tyto zdroje informací jen velmi zřídka, takže jsou poněkud neklidné. Věci, které jsou stvořeny pomocí temné magie, jsou hladové a neustále nespokojené.“
„Mluvíš o těch věcech, jako by měly svoje pocity.“ Zíral na zavřené dveře skříně. Na krku se mu postavily jemné chloupky.
„Myslím, že částečně opravdu vnímají. Něco z jejich stvořitelů v nich zůstává a stejně tak část duší těch, kteří byli pro jejich stvoření obětováni.“ Posadila se za stůl a otevřela spodní přihrádku. Jak si Rune všiml, obsahovala pár složek, které byly pečlivě popsány. Carling vytáhla pár deníků a znovu přihrádku zavřela. „Toto je výsledek mého hledání jakékoliv možnosti, jak pokračování upírismu zastavit, za posledních pár století.“
Se zájmem ji sledoval. „Předpokládám, že by bylo lepší zastavit postup nemoci, než najít lék, protože díky léku by ses stala znovu člověkem?“
„Teoreticky. Bohužel mnoho z toho je pouze teorie, protože opravdu neexistuje žádný známý lék. A kdyby se takový lék našel, způsobilo by to vážné problémy a vyvolalo otázky.“ Podala mu deníky.
Otevřel vrchní sešit a prohlížel si první stranu. Byla popsána stejným pečlivým rukopisem jako štítky na složkách. „Zajímalo by mě, jak by se takový lék testoval,“ pronesl. „A kde a na kom.“
Pokrčila rameny. „Možná by se o to postaralo některé z velkých medicínských zařízení, které se věnuje výzkumu, například Johns-Hopkinsova univerzita. Mohou existovat upíři, kteří jsou dostatečně nešťastní na to, aby na sebe určité riziko vzali. Ale zatím nebylo vyvinuto nic, co by se dalo použít pro klinický výzkum.“
„Jaké další problémy musíme zohlednit?“ zeptal se.
Chvíli na něj hleděla, jako by se snažila dát myšlenky dohromady, poté odpověděla: „Jaké by byly důsledky takového možného léku? Mohl by být takto vyléčený upír znovu proměněn, a pokud ano, s jakým výsledkem? Nebo je to pro upíra neodvolatelné, jako teď upírismus pro lidi? Proměnil by lék upíra prostě zpátky na člověka? Jaký bude po proměně jejich zdravotní stav? Někteří upíři byli před svou proměnou nevyléčitelně nemocní. Došlo by k urychlení stárnutí nebo by měli poškozený imunitní systém?“
Zakroutil hlavou. „Podle těchto scénářů by tě lék dočista zabil.“
„Přesně tak.“ Carling uchopila své dlouhé černé vlasy a stočila je do uzlu. Pomocí dvou tužek ze svého stolu ho připevnila.
Runeho pohled spočinul na uzlu na Carlingině elegantním krku. Chtěl vidět ještě jednou, jak si vlasy vyčesává a musel bojovat s dětským nutkáním jí tužky vytáhnout. Vlasy by se jí rozlily přes lopatky a hedvábné špičky by se odrazily od jejího pevného, nádherně tvarovaného zadečku jako kapky vodopádu. Věnovala by mu svůj typický krátký lehce naštvaný pohled, možná že by se opravdu zlobila. Možná by se ho znovu pokusila udeřit, a tak by ji chytil za zápěstí a přitáhl si ji k sobě…
Vzrušení zaťalo drápy do jeho těla. Tvrdnul a musel se otočit, aby to zakryl.
Rune přešel ke dveřím na terasu, otevřel deníky a začal v nich listovat. Celkem to bylo asi dvě stě padesát stánek, což bylo docela málo, když si představil, kolik času do výzkumu investovala. Říkala tomu „výcuc,“ což zřejmě znamenalo, že své poznámky po sobě procházela a všechno nadbytečné vyškrtala.
Poté se vrátil k vrchnímu sešitu a začetl se do pár řádků. Prsty zaťukal na stránku a zamumlal: „Není to žádná lehká četba.“
„Mohla bych to pro tebe ústně shrnout,“ řekla Carling. „Ale nedoporučovala bych to.“
Nechtěl slyšet žádné ústní shrnutí dřív, než měl možnost prohlédnout si podrobnosti jejího výzkumu a vyvodit si vlastní závěry. Ale protože byl zvědavý na její důvod, zeptal se: „Proč ne?“
Podívala se na něj s trpkým úsměvem na rtech. „Už svému úsudku nedůvěřuji a ty bys taky neměl.“
Bolest v jejích tmavých očích byla hrozná, ale protože si všiml, jak strnula, dotek útěchy si odpustil. Zhluboka se nadechl a pomalu vydechoval. „V pořádku,“ řekl po chvíli. „Mám to číst tady?“
„To je jedno,“ odpověděla. Její oči sebou trhly a odvrátila pohled, aby vyhlédla ven na malý dvorek. „Máme ostrov sami pro sebe. Můžeš číst, kde ti to bude příjemné.“
„Oukej.“ Chtěl, aby se její strnulá záda uvolnila, aby bolest v jejích očích ustoupila. Spíš aby ji rozptýlil, než že měl hlad, řekl: „Máš ještě něco z toho kuřátka, které jsi pekla pro psa?“
Rune byl prostě příliš… něco.
V kuchyni Carling zírala na pár velkých kusů masa, které posunovala na pánvi sem a tam. Už podruhé tento den naplnila horká vůně a prskající zvuk opékajícího se kuřátka vzduch.
Byl příliš… co? Jaká slova by měla následovat.
Vrhla na něj pohled přes rameno. Jak tam tak seděl v té obrovské kuchyni u masívního stolu v country stylu, vypadalo to, jako by měl nábytek a místnost normální velikost. Se svýma dlouhýma nohama, štíhlým trupem a typicky rychlým, silným krokem plným sebevědomí dominoval každému prostoru.
Byl definitivně příliš velký. Zaprvé.
Měl skloněnou hlavu nad prvním sešitem a čelo si při čtení opíral o pěst. Od ranního plavání už mu vlasy uschly. Pár ledabyle pohozených pramenů v ní probouzelo přání, dojít pro svůj kartáč na vlasy a ten zmatek rozčesat. Jeho opálené, ostré rysy působily soustředěně. Ostře řezané vysoké lícní kosti měly ideální proporce k silnému, rovnému nosu, silné čelisti, která měla jednoznačně zarputilý úhel a elegantně vykrojeným ústům, která v sobě skrývala smyslné zkušenosti.
No, očividně byl příliš atraktivní. Mezi wyry a nejen u Starých ras platil za rockovou hvězdu. Dokonce i lidé ho znali díky jeho vzhledu. Takže, zatraceně, příliš atraktivní. Zadruhé.
Koutky jeho úst a hříšné rty lemovaly jemné vrásky. Pomyslela na to, jaké to bylo cítit ty rty, když se tvrdě přitlačily na její vlastní, jak horkým vniknutím svého jazyka pronikl dovnitř. Když ucítila vlnu vzrušení, jak projela jejím tělem a další šokující vlna následovala, zavřela oči. Jen vzpomínka na ten polibek jí otřásla.
Jo, oukej, byl mnohem erotičtější a charismatičtější, než bylo pro něj dobré, takže zatřetí. Carling to vždycky považovala za směšné a dokonce za trapné, když jinak inteligentní a rozumné ženy očividně ztrácely rozum, jakmile se dostaly do jeho blízkosti. A bylo jedno, jaký vliv měl na ni, ona se nikdy v životě nestane součástí téhle bezduché hordy. To by se raději vrhla dolů z nejbližšího útesu.
Povzdechla si. Ale tohle gesto by bylo celkem zbytečné. I když se teď nacházela v konečném stadiu nemoci, přesto by bylo zapotřebí, něčeho razantnějšího, než skok z útesu, aby se zabila.
Opékající se maso na pánvi prskalo a lupalo, kapka horkého oleje ji zasáhla na krku. Ve srovnání s utrpením, které jí způsobilo sluneční světlo, bylo pálení mnohem lehčí, ale stačilo, aby to upoutalo její pozornost. Otevřela doširoka oči. Když palcem setřela kapku oleje, malá popálenina už byla zahojená. Posunula maso… vařečkou, obracečkou, zatraceně – a obrátila ho.
Zpátky k Runemu.
Byl příliš tichý. Pohyboval se se smyslným, dravčím půvabem kočky. Kromě toho byl tak rychlý, až se jí málem zastavilo srdce, kdyby nepřestalo bít už před dávnou dobou. Zatímco přemýšlela, skousla si ret.
Dokázala by ho v přímém boji porazit? Byla rychlejší a silnější než většina. Její odchovanec Julian, oficiální Král nočních bytostí ji mohl porazit, a to o sobě mnoho bytostí říct nemohlo. Juliana proměnila v době vrcholu Římské říše, a on sám byl velmi starý upír s obrovskou magickou energií. Ale s Runem by se musela opravdu snažit a povolat všechnu magickou energii, kterou měla k dispozici.
Pevněji se zakousla do spodního rtu. Byl tu jako spojenec, který jí chtěl pomoci. Nebyl důvod se domnívat, že by se věci vyvinuly tímto směrem. Ale pro všechny případy by měla prozkoumat své možnosti, popřípadě zjistit, jaká kouzla by mohla v boji proti gryfovi použít. Nemohlo uškodit být připravená a taky nemohlo být na škodu, použít všechny špinavé triky, pokud by to situace vyžadovala. Nejlepší metoda, porazit všechny staré bytosti s magickou mocí, byl moment překvapení.

13 komentářů: