sobota 10. února 2018

Její ďábelský anděl - 16. kapitola 2/2


Veiron se zazubil a pak otevřel na škvírku oko a shlédl na Erin pod ním. Tváře měla tmavě růžové, taky se ošívala. Skousla si ret, otočila hlavu doleva a usmála se.
„Ahoj, Amélie.“
Pomyslel si, že by na ni i zamávala, kdyby neměla prsty zamotané v jeho vlasech. Amélie vletěla do pokoje a strčila do Veirona tak tvrdě, až sebou praštil o polštáře a dřevěné čelo postele.

„Kurva, ženská… nasaď uzdu svému temperamentu.“ Veiron na ni zíral, jak se posadil. „Nedělal jsem nic proti její vůli.“
Erin ležela na posteli a pozorovala Amélii se zmateným pohledem na tváři. Amélie otočila svůj černý pohled na sestru.
„Říká pravdu?“ ptala se Amélie, její hlas byl vyšší, než kdy Veiron slyšel, pískot, který krvácel hrůzou a vztekem s něčím, co znělo jako odpor a nedůvěra.
Pracoval s Amélií a Marcusem rok a půl, a přesto mu pořád nevěřila. Bylo to hezké. Myslel si, že když šel do Pekla na sebevražednou misi, aby zachránil pro ni někoho vzácného, což by mu mohlo trochu laskavosti od anděla získat.
„Co se stalo s tvými vlasy?“ zeptala se Erin se zamračením a posadila se na posteli s rukama za sebou.
„Odpověz na mou otázku.“ Amélie byla připravená vybouchnout. Šedé oči jasně zářily, což byl znak toho, že každou chvíli mohla ztratit klid a rozvahu. Jen doufal, že ho nebude považovat za hodného jejích modrých ohnivých koulí.
To, co viděla, nebylo ničím v porovnání s tím, do čeho by došla o pět minut později. Měl v úmyslu mít její malou sestřičku nahou a zpocenou.
Erin přikývla. „Samozřejmě, že říká pravdu. Není lhář, Amélie. Zjevně jsme novomanželé.“
Amélie s hrůzou zalapala po dechu, stříbrné oči se jí roztáhly a rozzářily se úplňkem. „Co to kurva je, Veirone?“
V okamžiku byla u něj a tahala ho za límeček trička do stoje.
„Co si sakra myslíš, že s mou sestrou děláš?“
„Vychladni, Amélie.“ Popadl ji za ruku a trhnul. „Byl to Einarův pokřivený vtípek. Přihlásil nás jako novomanžele. Ježíš. Běž někam s tou tvou silou, nebo tě srazím na zem.“
Okraje vidění mu zrudly a převyšoval se nad ní. Amélie vypadala, že ho rozčtvrtí, ale pak couvla a obrátila pozornost na Erin.
Která se usmívala.
„Myslíš, že je to vtipné?“ vyštěkla Amélie.
Erinin úsměv vybledl a pak se vrátil ještě širší. „Musíš přiznat, že jsi trošku šílená.“
„On je Pekelný anděl, Erin… démon!“
Erin zalapala po dechu a otočila zděšené oči k Veironovi. „Vzal sis mé panenství a vzal sis mě a ty jsi démon?“
Veiron se rozesmál. Amélie ale pobaveně nevypadala.
„Teď vím, že se chováš jako hlupák.“ Amélie si na hrudi zkřížila ruce, zmáčkla prsa k sobě pod bledě krémovými, letními šaty.
Marcus nakouknul hlavou do dveří. „Beru to tak, že rodinné shledání nejde dobře?“
„Chtěl ji políbit, Marcusi,“ řekla Amélie, pohlédla na Erin a pak Veirona zlým pohledem.
Marcus obrátil stříbrno modré oči na něj a vypadal z té odpovědi trochu zmateně.
Veiron pokrčil rameny. „Mohlo to být o hodně horší.“
„Ble.“ Amélie popadla Erin za ruku, vytáhla ji na nohy a táhla na verandu. „Máš co vysvětlovat.“
„Nejsi má matka, Amélie,“ zamumlala Erin a pokusila se ruku osvobodit. „A on je šíleně sexy… a vážně milý… a pustíš mě… a proč máš stříbrné vlasy?“
Veiron ji chtěl následovat, ale pohled v Marcusových očích říkal, aby jim dal chvilku o samotě, aby dohnaly ztracený čas, a hádaly se později. Alespoň mu bývalý strážný anděl nekázal o tom, co se jasně mezi ním a Erin stalo.
Marcus kývl k verandě a odvrátil se, tehdy si Veiron všiml, co má na sobě. Nebo nemá. Ten muž měl na sobě jen černé plavecké šortky. To bylo na Veirona trochu moc. Kdykoli se v minulosti setkali, Amélie měla na sobě šaty a Markus při nejhorším lněné kalhoty nebo kalhoty normální, a přinejlepším tričko.
Marcus se posadil na dřevěnou verandu, nohama houpal přes krátký okraj nad bílým pískem pod sebou. Tmavé vlasy měl mokré a uhlazené z tváře. Když nad tím tak přemýšlel, Améliiny vlasy byly taky mokré. Plavali, když vycítili, že přijíždí, nebo byli ve své vile v horké vířivce?
Veiron shlédl na tu jeho na palubě a přál si, aby měl s Erin pár minut víc, aby ji mohli vyzkoušet, než do jejich životů vnikla její sestra. Povzdechl si, skopl boty a sundal si ponožky, pak si trhnutím přetáhl tričko přes hlavu a hodil ho na postel. Vkročil na palubu, laťky byly pod holými chodidly teplé a posadil se vedle Marcuse.
„Jsi v loji.“ Marcus se podíval na levou stranu.
Veiron následoval jeho pohled k vedlejší vile. Erin a Amélie tam seděly v křeslech na verandě a měly zanícenou debatu, ‚chybíš mi‘ a ‚jsem ráda, že jsi v bezpečí.‘
„Myslíš, že to nevím?“ Veiron si povzdechl a vtiskl dlaně do dřevěných prken na palubě a sevřel prsty o okraj. Zíral na Amélii a Erin, pohled se mu neustále toulal k jeho rozpustilé krásce.
„Vždycky mám problémy ať tak, či tak. Myslel jsem, že teď aspoň dostanu poděkování.“
Marcus položil Veironovi ruku na rameno a Veiron odtrhl pohled od Erin. „Amélie sem šla s úmyslem ti poděkovat, ale ať už vešla do čehokoli, nečekala to. Co jsi dělal s Erin?“
„Přesně to, co Amélie řekla. Líbal jsem ji… nebo se teda aspoň chystal.“
„To nezní tak hrozně.“
„Byla pode mnou v té době na posteli.“
Marcus zvedl obočí. „Aha.“
„Mohlo to být o hodně horší.“
Marcusův výraz za něj všechno řekl. „Aspoň jste nás nepřepadli při tom.“
Veiron se uchechtl a Marcus se zasmál spolu s ním. „Pak si spolu sedíte jako prdel na hrnec. Přemýšlím, jestli to Erin ví.“
Pohlédl na ni. Zdálo se, že horko ustupuje a ty dvě teď divoce kecají, Amélie si hrála se svými stříbrnými vlasy a mávala rukama. Vysvětlovala všechno sestře? Doufal. Erin si zasloužila všechno vědět.
„Marcusi.“ Veiron se k němu otočil čelem. „Na Erin je něco jiného.“
„Jiného jak?“ Marcus se na něj zamračil a pak se za něj podíval na ženy. Veiron se nepotřeboval ohlížet, aby věděl, že je Marcusův pohled uzamčený na Erin a ne Amélii. „Je smrtelná.“
Veiron přikývl. „To je, ale má po celý život vize… a před pár dny bojovala s mužem, který tvrdil, že je její strážný anděl.“
„Vize nejsou neobvyklé.“
Veiron se zamračil na bílý písek a pak na Erin, a nakonec na Marcuse. „Ne… ale házení ohnivých koulí je.“
„Ohnivých koulí?“ Marcus po něm střelil pohledem. „Jako Amélie?“
„Ne, trošku jiné. Jsou skoro stejné, ale rudé a zatraceně silné. Skoro ho sejmula, ale on udělal ten trik se zmizením.“ Veiron pohlédl zpět na Erin. „A další věc… ten malý kokot za ní v Pekle přišel. Musel se s ní chtít na něčem dohodnout. Co jsem odešel, mám za zadkem Pekelné anděly. Použil jsem kousíček sil a teď jdou po mně… po ní. Byla víc než návnadou, Marcusi. Znám Ďábla. Pokud by byla jen návnadou, nepokusil by se s ní dohodnout a nezkoušel by změnit taktiku, když Peklu unikla. Neposlal by své muže po ní pokaždé, co jsme se objevili na radaru. Čekal by, až se setká s Amélií.“
Marcus se zamračil. „Co to říkáš?“
„Pokoušel se ji unést zpátky.“ Při těch myšlenkách Veiron chladl. Bylo to jediné logické vysvětlení. Předtím to nedávalo smysl, ale teď, když poznal Erininu moc, takovou, co se mohla rovnat té Améliině, bylo to něco, co nemohl popírat, něco, po čem mu tuhla krev v žilách.
„Myslíš, že chce její sílu?“
„Je to možnost a vůbec se mi nelíbí.“ Díval se přes otevřenou pláž na ni, ona na něj taky pohlédla, rychle se ukázal úsměv, ale stejně rychle i vybledl, když spatřila, jak vážně se tváří.
„Musíme přijít na to, odkud její síly pocházejí, proč má strážného anděla, a co s ní kurva Ďábel chce.“
„To se snadněji řekne, než udělá,“ zamumlal Marcus a rozhlédl se. „A tohle není přesně to pravé místo na to. I když jednu věc vím… pokud jí Nebe přiřadilo strážného anděla, vědí o jejích silách.“
„Anděl to nevěděl. Šokovalo ho to.“
„Proč mě to nepřekvapuje?“ Zavrčel Marcus prakticky ta slova.
„Přísahám, že si užívají, jak nás drží ve tmě a poslušné. Mým jediným přáním je, abychom to všechno mohli odhalit a aby andělé viděli, jak jsme Nebem a Peklem využíváni.“
„Slyším tě,“ zavrčel Veiron a pohlédl na horizont. „Nic víc, než tohle nechci.“
„Brzo.“ Marcus mu zmáčkl rameno, projev solidarity, který Veirona zahřál a taky jeho krev. Až čas přijde, bude mu stát Marcus po boku. Bude i Amélie? Ostatní? Erin? Společně mohli vytvořit armádu a třeba i rekrutovat anděli do svých řad. Amélie byla Marcusovou novou paní a přinutila ho tak poslouchat ji. Bylo možné, že to tak mohla udělat i s ostatními anděly. „Nejdřív musíme zjistit, co chce dělat Ďábel s Erin a proč ji Nebe chrání andělem.“
„Erin něco ve své vizi viděla. Musím do pekla, abych viděl, co to bylo, a trochu se tam poohlédnu, uvidím, jestli zvládnu přijít na to, co Ďábel od Erin opravdu chce.“
Pomyšlení na to, že ji opustí, se mu moc nelíbilo, ale Marcus ji s Amélií ochrání v jeho nepřítomnosti, a Taylor a Einar se k nim brzo připojí.
„Ještě ne,“ řekl Marcus a přejel si rukou po tváři. „Dej jí den, ať se usadí s Amélií, a pak jdi, jestli musíš.“
Veiron se zamračil. Byl si jistý, že by byla Amélie radši, kdyby byl z cesty, když zjistila o intimnostech své mladší sestry. Byl Marcus ochotný jít proti přáním své ženy pro dobro Erin nebo Veirona? Nedokázal uvěřit, že to má s ním cokoli společného, muselo to být kvůli Erin. Veiron pohrdl myšlenkou, že je Marcus vůči Erin ochranářský. To byla jeho práce, ne tohohle anděla. I když ji před Peklem ochránit nedokázal a ona musela zůstat tady na ostrově, skrytá před světem a Nebem.
„A co Nebe? Pokud ji hlídá strážný, vědí, kde je. Nedokážeme ji před ním skrývat… a to znamená, že vědí, kde jsme, pokud svou pozornost obrátí zpět k ní,“ řekl Marcus, jeho tvář byla obrazem temna, když se mračil na modrou oblohu nad nimi.
„Sakra… nemyslel jsem. Měl jsem zpozdit naše setkání. Je mi to líto… posral jsem to. Já prostě – Erin byla v nebezpečí a já ji odtamtud musel dostat. Myslel jsem jen na Pekelné anděly a to, že když bude s Amélií, bude v bezpečí.“
Marcus poplácal Veirona znovu po rameni. „Neviň se za to. Erin poslala toho anděla na útěk, takže je tu šance, že si bude lízat rány a nebude ji hledat, dokud nebude mít víc informací o ni a její síle od nadřízených.“
„A co když ty informace dostane… co když řekne šéfům, co se stalo, a oni po ní pošlou celou zatracenou armádu a vezmou ji do vazby na výslech?“
Marcusův výraz se změnil v ponurý, oči se mu rozsvítily a začaly vířit, bohatá modrá porazila bledou stříbrnou duhovek.
 „Tak mi vzali Amélii… nedovolím jim vzít si Erin. S tebou, mnou a Amélií a Erin se svými vlastními silami, by bylo hloupé ji od nás zkusit vzít a chtělo by to víc než jen armádu, aby toho dosáhli.“
Temná slova od muže, který kdysi udělal všechno, co Nebe chtělo, a bez otázek poslechl svého pána. Hra, kterou si Nebe zahrálo s Marcusem, když ho nutilo dělat věci proti jeho vůli, ho zlomilo, ale Amélie mu dala nový život.
Ta stejná hra zlomila Veirona taky a on už se znovu celý necítil, popravdě necítil nic, dokud mu Erin nevstoupila do života, neotřásla jeho černým světem až k základům, nedala mu nový cíl a důvod skončit s tou hrou a chopit se své svobody.
„Taylor a Einar tu během pár dní budou. Jakmile přijede Taylor, řeknu jí, aby Erin uspala a nebyla tak na radaru.“ Veiron zabořil prsty do okraje paluby. Pořád se k tomu dni ale museli propracovat. Nebyl si jistý, co by se muselo stát, aby strážný anděl přiletěl dřív, než zmizí Erin z radaru. Amélie by neustála, když by byla její mladší sestra pod útokem říše, která přinutila jejího milence, Marcuse, zavraždit ji a rozlít její krev. „Potřebujeme někoho, kdo půjde nahoru podívat se, co se tam děje.“
Marcus zaklonil hlavu, nepořádné vlny krátkých černých vlasů se mu otíraly o krk.
„Nemožné. Lukas je mezi námi jediný anděl, který bez podezření mohl vstoupit do Nebe, a ten má teď plné ruce práce, co vím. Annelie a Serenity procházejí zkouškami.“
„Chtějí se stát nesmrtelnými?“ To bylo pro Veirona těžce stravitelné. Zkoušky byly ďábelské a jen pár jich to přežilo, ale byl to jediný způsob pro smrtelníka, jak dosáhnout dost dlouhého života, který by se shodoval s tím andělským. Pokud myslel smrtelník svou lásku k nesmrtelnému, jako byl anděl nebo démon, vážně, pak bylo pokušení zkoušek až příliš lákavé, aby odolal. Nesmrtelnost a konec jejich trápení bylo odměnou, pokud přežili.
Vždycky si myslel, že to byla hloupost pro smrtelníky, že nesmrtelný, kterého milovali, byl krutý, když je o to žádal, místo aby je přesvědčoval o opaku a vzdal se snu o společné budoucnosti. Smrtelníci byli tak křehcí a pomíjiví.
Veiron pohlédl na Erin, sledoval ji mluvit se sestrou, cítil to až do morku kostí. Byla smrtelná. Nikdy netoužil zaplést se s jedním z nich. Sotva dvě dekády a ona bude vypadat jinak a on ne. Bude ho nenávidět, a jaká láska tohle přežije?
Hlas vzadu v jeho hlavě znovu říkal, že by bylo lepší to skončit hned, než do toho sám spadne ještě hlouběji.
 Dvě dekády byly ničím v jeho existenci a pomyšlení na to sledovat Erin umírat, ať už kvůli věku nebo proto, že čelila zkouškám a selhala, bylo příliš bolestivé.
Jaká je čekala budoucnost? I kdyby věk nebyl problémem, on byl. Snažila se dávat si kolem něj pozor na jazyk, ale ukázala pocity vůči jeho druhu, které skrývala v srdci, a on ji nedokázal vinit z toho, že je nesnášela. Pekelní andělé ji unesli, mučili, zranili ji a lovili. Zasloužili si její nenávist a vztek.
Už navždy je bude nesnášet.
A to znamená, že část z ní, jeho taky.
Bolelo to, kdykoli se k němu teď obrátila. Roztrhlo by ho to, pokud by se do ní zamiloval.
„Měli bychom se připojit k ženám.“ Marcus seskočil do písku pod nimi.
Veiron přikývl, setřásl bolestivé myšlenky a následoval ho.
Udělá, jak Marcus žádá. Počká den a pak opustí Erin a vrátí se do Pekla.
Musel. Ne, aby ale pokračoval ve své misi, ale aby zjistil osud a pravdu o Erin.
Potřebovala odpovědi.

A on je pro ni získá.

14 komentářů: