neděle 4. února 2018

Jed - Devět 3/3



Milí čtenáři, ráda bych vás informovala, že příští kapitola bude za čtrnáct dní :).
Vaše Katuš



Čarodějnice ukázala na Freda a řekla malé kouzlo. „Ty, přines mi papír a brk z mého psacího stolu.“
Fred mechanicky vstal a zašel pro papír a pero. Čarodějnice si oboje vzala, posadila se vedle Kyry a začala sepisovat dokument. Po Kyřině krku začal téct studený pot.
Přes ženino rameno Kyra pohlédla na Freda. Pokrčil rameny a zvedl jedno obočí.
Kyra opatrně artikulovala, natahujíc každou slabiku. Udělej. Něco.
Fred vypadal naprosto ztraceně. Artikuloval zpátky, Co? A zvedl ruku v otázce.
Udeř. Ji. Kyra pevně kývla směrem ke stařenině hlavě, pro případ, že by to nepochopil.
Čarodějnice vzhlédla, přímo ke Kyře. „Máš snad tik, drahá?“
„Ztuhlý krk.“
„To se stává, když na někoho sešlu zmrazovací kouzlo. Když o tom tak mluvíme,…“ Ukázala přes rameno na Freda, něco zamumlala, jeho tělo okamžitě znovu ztuhlo, nechávajíc mobilní pouze jeho obličej.
Čarodějnice se otočila zpět k práci.
Kyra protočila oči frustrací.
Čarodějnice se odklonila od stolu. „Hotovo! Teď to musíš jen podepsat a bude to zpečetěné. Uvolním tě, abys mohla použít ruce.“ Mumlala uvolňovací zaklínadlo a Kyra se připravila na vytáhnutí jedu z kapsy kalhot.
Než ale mohla jednat, ozval se Fred, „Nemůžeš si ji spoutat.“
„Ach, ale to víš, že mohu. To je to, co tady děláme, cukroušku. Za chvíli se ti budu věnovat.“
„Jsme manželé.“
„Cože?“ zasyčela čarodějnice a plivla na zem.
Kyra musela přiznat, že to byl z Fredovy strany chytrý tah. Manželství zahrnovalo velmi komplikovaná kouzla, takže ženich s nevěstou nenáleželi pouze sami sobě, ale také zemi. Neexistovalo silnější zaklínadlo, než byla Svatební smlouva.
„Svatební spojovací smlouva v plném rozsahu?“ Šok na její tváři byl nahrazen podezřením. „Ani jeden z vás nemá prsten.“
„Byli jsme příliš chudí,“ řekla Kyra. „Já mám tohle.“ Vytáhla si náhrdelník. V matném světle chaty zářil.
„A já mám kapesní hodinky.“ Fred se na čarodějnici nadějně podíval, a když ho pustila, vytáhl z kalhot lesknoucí se hodinky. „To mi připomíná, že bychom měli být doma na večeři včas,“ řekl, usmívajíc se.
Jenom Fred by mohl obrátit tuto situaci ve srandu. Kyra se modlila, aby je čarodějnice nechala jít a oni tak s ní nemuseli bojovat. Byla příliš rychlá s vyvoláváním kouzla.
„Byla vaše Svatební smlouva vytvořena registrovanou čarodějnicí?“ zeptala se stařena.
„Tou nejčarodějničejší.“
Čarodějnice teď ztěžka dýchala. „Manželé.“ Vypadala, že exploduje. „Já svatby nedělám.“ Natáhla ruku. „Dejte mi je.“ Když jsme se nepohnuli dost rychle, zamumlala kouzlo. „Ten náhrdelník a hodinky. Hned!“
Kyřina ruka se zvedla sama od sebe a hodila náhrdelník do čarodějčiny dlaně, přímo na Fredovy hodinky. Ta si ty věci dala do vnější kapsy svých zalátaných šatů a vztekle zamumlala. „Směšná jsou tahle svatební kouzla, zdržují počestnou čarodějnici od její práce, hloupé čarodějnice plodnosti, které si myslí, že můžou všechno, to je ta nejzbytečnější práce, o jaké jsem kdy slyšela…“
Kyra s Fredem pomalu ustupovali ke dveřím.
„Možná bychom měli jít,“ řekl Fred. „Neradi bychom vás zdržovali od vašeho plného rozvrhu; nepochybně musíte stáhnout kůži z mloka a vydloubnout oko krysám.“ Fred otevřel dveře a chladný jarní vzduch jim ovanul tváře.
Než ale mohli jedinou nohou vystoupit ven, lana, která byla všude po podlaze, se sama pohnula a omotala se kolem nich.
„Nemůžu vás zotročit, ale nic se ve svatební smlouvě neříká o tom, že bych vás nemohla sníst.“ Krutý úsměv se rozlil po tváři čarodějnice.
Vzala z pultu kotlík a pověsila ho za rukojeť na háček v krbu. „Mám velmi ráda dušené maso,“ mumlala. „Ale nůž to neudělá…“
Zatímco k nim byla čarodějnice otočená zády, Kyra si sáhla do rukávu a vytáhla ze skryté kapsy hadřík. Obalila si jím prst tak, aby lektvar, který na něm byl, byl zvenku jejího prstu.
Čarodějnice se k nim vrátila s malou pilkou. „Tohle by mohlo pomoci.“
Zvedla Kyřinu ruku, aby ji dostala do dobrého úhlu, a pak ji rychle pustila, když ji Kyra potřela hadříkem. Pila spadla na podlahu.
Čarodějnice těkala pohledem mezi Kyrou a Fredem, dezorientovaná a zmatená.
Kyra si opatrně sundala hadřík, schovala si ho zpátky do rukávu a popadla ze stolu nůž. Zatímco si čarodějnice něco nesouvisle brumlala, přeřízla Kyra lana, která ji držela a šla pomoct i Fredovi.
„Co jí je?“ zeptal se.
„Matoucí lektvar – dostala jsem ho od kamarádky.“ Kyra se podívala do Fredova obličeje, aby se ujistila, že jí to spolknul. „Nechodila bych sama lesem, kdybych neměla alespoň malou ochranu.“
„Aha,“ řekl, ale nic dalšího neřekl, když byl konečně volný. V té chvíli si zrovna všimnul čarodějnice, jak zakopla. Jemně ji položil na podlahu.

„Tvrdohlavá,“ řekla Kyra a ještě jednou poprášila čarodějnici matoucím práškem, aby získala dalších pár minut. Poté se spolu se zvířaty a Fredem vyprovodila ze dveří.

5 komentářů: