středa 31. ledna 2018

Fantomovy stíny - 4. kapitola 1/2


Bastien ztuhl. Přestože neocenil, že byly jeho obavy tak snadno odmítnuty, domníval se, že Tanner neviděl celý obraz.
„Máš pravdu. Tohle není střední. Není to soutěž popularity, která ve větším schématu věcí nic neznamená. Je to život nebo smrt. Pokud tě ostatní Druzí nepřijmou, nebudeš se moci na ně spolehnout, aby tě podpořili, když je budeš potřebovat.“ Podíval se na Setha.
„Řekni mu to.“

Seth zavrtěl hlavou. „Budou ho podporovat nebo se budou zodpovídat Chrisovi Reordonovi.“
„Který by mě nejradši viděl padnout. Jsem si jistý, že by se tak cítil vůči každému, pokud by ho považoval za mého spojence.“
Melanie promluvila. „Kdyby to byla pravda, tak bych neměla práci.“
Bastien se na ni podíval. „Cože?
„Kdo si myslíte, že zatlačil na pana Reordona, aby vám umožnil častější návštěvy Cliffa a Joea?“
„Seth.“
„Vlastně,“ řekl Seth, „to byla doktorka Liptonová. Já jen vyjádřil svůj souhlas.“
„A Richart i já jsme odmítli nechat pana Reordona vás spoutat v zadržovací místnosti,“ řekla.
„Možná se mu to nelíbilo, ale nevyhodil mě.“
Bastien stále nechápal, proč se ho Richart zastal. Nebo doktorka Liptonová, když na to přijde.
Co se týče Tannera…
Bastien pohlédl nejistě na Melanii. Opravdu by tohle nejraději před ní nedělal, ale neviděl žádný způsob, jak se tomu vyhnout. Seth to nehodlal nechat nevyřešené.
„Podívej,“ řekl Bastien jedinému muži, kterého doopravdy považoval za přítele po mnoha a mnoha letech, „poslední desetiletí bylo pro tebe více než posraný. Co se stalo tvému synovi, bylo dost hrozné.“
Tannerův chlapec byl unesen a zavražděn pedofilem, kterého Bastien sám vystopoval a potrestal… velmi pomalu.
„Pak ses zamotal do mé hlouposti a žil každý den obklopený upíry, kteří tě zřejmě chtěli mít mrtvého, když jsem nebyl kolem.“
„Upíry, kteří mi pomáhali v mé snaze dostat každý zkurveného pedofila z ulice.“
„Jen ti říkám, že je to tvoje příležitost mít něco lepšího. Pokud budeš sloužit jako můj Druhý, lidi tě budou urážet pokaždé, když se otočíš. To nepotřebuješ.“
„Jasně, že potřebuji,“ odpověděl Tanner s úsměvem. „Tak trochu to dělá život zajímavější, nemyslíš?“
Bastien na něj chvíli zíral, a pak zavrtěl hlavou.
„Tak jo, ty bláznivý parchante. Snažil jsem se pomoci tvému ubohému zadku, ale pokud jsi rozhodnutý být nešťastný…“
„Utrpení miluje společnost,“ zavtipkoval Tanner.
Bastien, Seth a Melanie protočili oči.
„Teď, když je rozhodnuto, Tanner se může přestěhovat k Davidovi.“ Seth naklonil hlavu k jedné straně a zdálo se, že chvíli poslouchá. „Vezmu ho tam teď, aby se mohl usadit.“
Jeho?
„Nevracíme se zpátky všichni?“
„Ne. Myslím, že by bylo nejlepší nechat Davidův dům nejdříve trochu vyklidit, než se vrátíš.“
„Nechceš je pošpinit mou přítomností?“
„Ne. Jen se snažím zachránit Davidův nový nábytek. Nátěr stále usychá po té rvačce, která vznikla na poslední schůzi, kterou jsme uspořádali. A nový nábytek tam nebyl dost dlouho na to, aby nesbíral prach. Nechci riskovat, že otevřeš tu svou pusu a řekneš něco idiotského, co poskytne ostatním výmluvu, aby ti znovu nakopali prdel.“
„Není moje vina, že oni mohou kritizovat, ale pak to neumějí přijmout,“ řekl Bastien.
„Něco, co bys mohl třeba zkusit mít na paměti, je,“ dodal Seth, „že David nemusí otevírat svůj domov pro nesmrtelné, jejich Druhé a členy Sítě. Dělá to proto, že ví, jak tahle existence může být osamělá a chce nám všem poskytnout rodinu, na kterou se můžeme obrátit, když potřebujeme společnost, útěchu, sakra, nebo třeba jen zábavu.
Rodinu, kterou nebudeme muset pozorovat, jak stárne a umírá. Nepožádal jsem ho, aby byl tvým poradcem. Sám se nabídl. Když všichni ostatní volali po tvé popravě, David tě přivítal do své rodiny. To nejmenší, co bys mohl udělat, je, že upustíš od podněcování hádek, po nichž jeho domov vypadá jako něco, co zasáhlo tornádo.“
Sakra.
Seth opravdu věděl, jak přinutit dospělého muže cítit se jako teenager, který byl pokárán jedním z rodičů. Na to jak byl Bastien starý, to byl docela úspěch.
Bastien odmítl sklonit hlavu a říct: „Ano, pane.“ O nic z toho se neprosil.
Nicméně se přinutí omezit své jízlivé komentáře na výcvikovou místnost, kde by bylo zanecháno méně škody v případě, že by následoval boj.
„Ostatní by za chvíli měli odejít, aby začali noční lov. Pak poprosím Richarta, aby pro vás přišel.“ Seth se setkal s Melaniiným pohledem.
„Je vám dost teplo, doktorko Liptonová?“
Usmála se. „Je mi dobře, děkuji.“
Seth obrátil svou pozornost k Bastienovi. „Máš společnost.“
Bastien se podíval na Melanii.
„Ne ji,“ řekl Seth podrážděně.
„Tímto směrem míří hrstka upírů. Za okamžik je uslyšíš.“ Natáhl ruku a dotkl se Tannerova ramena.
Počkej!
„Co?“
Bastien na něj zíral.
„Co to děláš? Nevezmeš doktorku Liptonovou s vámi?“
„Ne. Chci, aby tě i nadále monitorovala.“
„Zatímco bojuji s upíry?“ zeptal se Bastien nevěřícně.
„Byla vycvičena.“ Seth se podíval na Melanii, která přikývla, aby dala najevo, že jí to nevadilo.
Poté Seth a Tanner zmizeli.
Bastien tomu nemohl uvěřit. Obrátil se k Melanii.
„Co tím myslel, že jste byla vycvičena?“
Pokrčila rozpačitě rameny. „Umím nakopávat zadky.“
Řekla to s takovou neochotou, že Bastien pocítil pobavení. Jeho rty se pohnuly, jak bojoval s úsměvem.
„Co?“ zeptala se zamračeně.
„Myslíte si, že to nedovedu?“ Zkřížila ruce v obranné póze, která pouze přitáhla jeho pozornost k jejím krásným prsům.
„Ne, jen že…“ Oči nahoru.
„Vypadala jste tak mrzutě, když jste to řekla, jako když někdo připustí, že si prdnul nebo tak něco.“
Zasmála se a svěsila své paže. „Jen mi přišlo divné to říci. Nikdy se necítím příjemně, když se vychloubám.“
Něco tak jednoduchého jako její úsměv by nemělo přinutit jeho srdce se rozbušit a jeho tělo reagovat nevhodným způsobem. To by opravdu nemělo.
Ale stalo se tak. Také ho okouzlil tak, že pro něj bylo nemožné se neusmát nazpět.
To nebylo dobré.
Zvuky několika těl blížících se skrz stromy dosáhly k jeho citlivým uším. Jejich směrem se šouralo pět upírů. Byli ale stále několik mil daleko a zdálo se, že nejsou v žádném spěchu. Doprovázel je pach krve – několika druhů. Museli se nedávno nakrmit.
Velmi zvláštní. Šílenství, které upíry naplňovalo, bylo obvykle doprovázeno extrémní paranoiou, která jim zabraňovala, aby mezi sebou vycházeli.
Dokonce i upíři, kteří se spojili pod Bastienovou vládou, upustili od útoků mezi sebou kvůli té nejmenší provokaci jen proto, že se báli, co by jim Bastien udělal. Nelhal, když řekl ostatním, že upíři se vás musí bát, aby vás následovali.
Stejně jako upíří král, musel Bastien z několika z nich udělat exemplární příklad, než se ten strach utužil. Neudělal to mačetou. Ale i přesto to bylo nepříjemné.
„Co se děje?“ zeptala se Melanie. Měla ty nejkrásnější hnědé oči.
Soustřeď se!
„Pět čerstvě nakrmených upírů.“
A ať se propadne, jestli nezněli jako obyčejná banda kluků, která si krátí čas před tím, než v nejbližším kině začne další film.
Tohle by mohlo být zajímavé.
Na tu konfrontaci by se těšil, kdyby se neobával o Melaniino bezpečí.
„O jakém druhu výcviku tady mluvíme?“ zeptal se.
„Sebeobrana?“ Potřeboval vědět, jak moc zranitelná bude, až upíři zaútočí. Rád by si myslel, že nezaútočí, že by měl štěstí a našel nové spojence svou první noc hledání, ale upíři vždycky útočili. Když neútočili, něco plánovali.
„Sebeobrana,“ potvrdila. „Bojová umění. Zbraně. Když o nich mluvíme, budu si muset nějaké půjčit. Obvykle je sebou nenosím, když jsem v práci, protože pan Reordon nechce, aby se dostali Cliffovi a Joeovi do rukou.“ Tvář se jí rozzářila, když sáhla do zadní kapsy a vytáhla něco, co vypadalo jako tři injekční pera EpiPen, ale byla to – usoudil – obyčejná injekční pera naplněná sedativem. „Až na tohle.“
Bastien je pozorně zvážil. Tři injekční pera. Pět upírů. S těmito čísly se dalo pracovat. Možná by přece jen dnes mohl začít navazovat vazby s upíry.
„Já vám řeknu co…“ Vytáhl své katany a otočil jimi.
„Víte, jak je používat?“
„Samozřejmě.“ Její věcná odpověď, která naprosto postrádala chloubu, ho přesvědčila, že mluví pravdu. Richartův Druhý se věčně chvástal svými dovednostmi, ale Bastien ještě neviděl, že by ten chlapec vyhrál jediný tréninkový zápas.
„Pak je vyměním za ně.“
Melanie se dívala na jeho zbraně. „Raději bych si vzala dýky.“
Bastien s úsměvem vrátil katany do pochev a vytáhl dýku z poutek všitý v podšívce jeho kabátu.
Melanie mu nabídla injekční pera s šibalským úsměvem.
„Pracujete rychle.“
Jeho puls se zrychlil.
Když neodpověděl, pokynula k lesu.
„Už plánujete nabírat?“
Pokrčil rameny a prohlížel si injekční pera. Melanie byla v tuto chvíli prostě příliš neodolatelná.
„Nemá smysl čekat. Jak fungují?“
„Odstraňte červený uzávěr, přitiskněte hrot na jejich kůži a podržte pero po dobu tří sekund.“
Bastien odstranil všechny červené uzávěry. „Tři sekundy je dlouhá doba.“
Mohl přejít fotbalové hřiště od pokládacího území k druhému pokládacímu území za tři sekundy.
„Vím. Ale injekčním perům obvykle trvá deset sekund dát plnou dávku. Zkrátila jsem to, jak jsem jen mohla.“
Přikývl a podal jí další dýku. Pak další. A další.
Každou z nich si schovala do jiné kapsy.
Upíři byli už dost blízko na to, aby zachytili Bastienovu a Melaniinu konverzaci.
Zachytil Melaniinu pozornost, dotkl se svého ucha, a pak pokynul k lesu na východní straně mýtiny.
„Byla to chyba upířího krále,“ řekl a zahájil svůj výstup.
„Neměl uvěřit těm lžím.“
Přikývla. „Byl by dnes naživu, kdyby neuvěřil. On a jeho armáda.“
Upíři se přestali hýbat. Jejich hlasy ztichly.
„Je to starý trik,“ pokračoval.
„Udržte pozornost upírů soustředěnou na nesmrtelné –“
„A nikdy neuvidí přicházet nového nepřítele,“ dokončila Melanie a její jemný, vřelý hlas byl plný lítosti.
„Upíři jako celek budou stejně snadno zničeni jako upíří král a jeho armáda. Nesmrtelní také.“
Mezi jejich diváky začal téměř tichý rozhovor.
„Většina upírů si myslí, že to Nesmrtelní Strážci potlačili královo povstání.“
„Někteří znají pravdu. Ale není jich dost. Nesmrtelní by nikdy nedosáhli vítězství, kdyby už tolik následovníků upířího krále nebylo zničeno,“ lhal Bastien.
„No, teď když upíři již nemají vůdce, nevím, jak je varovat.“
Listí zašustilo, jak upíři prudce vyrazili a rozběhli se směrem k mýtině.
Bastien se postavil před Melanii, a pak zaklel, když udělala dva kroky do strany a zamračila se na něj.
Načervenalé listy již uvolněné chladným počasím vyletěly z křoví na východní straně mýtiny a padaly na zem jako bonbóny z Piñaty.
Hlína se zvedla a padala v oblaku, jak se upíři smykem zastavili a stáli před nimi v řadě s rukama u svých boků, jako kdyby byli pistolníci připravující se na rozhodující souboj.
Dosti zanedbaní pistolníci.
Bez zbraní.
Upíři se velikostně pohybovali od Melaniiny výšky – zhruba sto šedesáti osmi centimetrů – k téměř Bastienově výšce sto osmdesáti třem centimetrům a měli standardní vytáhlou, nikdy-ve-svém-životě-jsem-nezvedl-činku postavu zakrytou plandavými džíny.
Blonďák měl na sobě koženou bundu, kterou pravděpodobně šlohnul jedné ze svých obětí. Jeho kamarád s kaštanovými vlasy měl na sobě mikinu Carolina Panthers.
Třetí upír, jehož krátké, havraní vlasy byly sčesané dozadu něčím, co vypadalo jako celá plechovka Murrayho pomády, byl celý oblečený v černé. Černé koženkové kalhoty. Černá košile. Černá koženková kravata. Černý pásek. Lesklé černé mokasíny. Bastien se nemohl rozhodnout, jakého vzhledu chtěl upír přesně dosáhnout, ale nepochytil ho, ať už byl jakýkoli.
Zbývající dva upíři, o kterých se Bastien domníval, že nebyli upíry dlouho, měli odpovídající mikiny s logem univerzitního sportovního týmu Tar Heel.
Tři z upírů, ty, jejichž oči už zářily a jejichž zuby byly obnaženy, byl potřísnění krví. Zbylí dva nebyli.
„Kdo sakra jste?“ dožadoval se blonďák v kožené bundě, která byla kropenatá krví.
„Jo,“ sekundoval upír s kaštanovými vlasy.
„Co tu děláte?“
Bastien se okázale rozhlédl. „Jestli se nepletu – a já se nepletu – není váš pozemek, takže mám plné právo tady být.“
„Odpověz na otázku, kreténe,“ řekl blonďák a uděl něco, o čem se Bastien domníval, že měl být výhružný krok vpřed.
„Jsem tady ze stejného důvodu jako vy. Toto místo pro mě něco znamená.“ Nechal vystoupit své tesáky.
„Je to upír jako my,“ zamumlal jeden z upírů s Tar Heel mikinou.
„Já nevím,“ zamumlal jiný. „Ta žena je člověk. Nemá jeden z Nesmrtelných Strážců za Druhého ženu?“
Všichni upíři se napjali.
„Jsi Roland?“ dožadoval se blonďák.
Bastien povzdechl a podíval se na Melanii. „Proč si tolik upírů myslí, že Roland je jediný muž infikovaný virem, který má lidskou choť?“
„Choť?“ opakovala se s velmi zajímavým množstvím zájmů.
„Jsem tedy vaše choť?“
„Nepokoušejte mě.“ Vážně. Ten pouhý náznak zaslal do jeho mozku erotické obrázky a on si v tuto chvíli potřeboval udržet jasnou hlavu.
I když později…
Ne. Ani později. Melanie byla tabu.
„Co je to choť?“ zeptal se Murrayho člověk.
Bastien se obrátil zpět k upírům. „Proč jste tady?“
Blonďák zvedl bradu. „Jednou jsem tady žil. Byl jsem jedním z Bastienových vojáků.“
„Ne, to jsi nebyl.“ Bastien tohohle malého fakana nikdy neviděl.
„To tedy byl,“ odsekl v nedůtklivém zazpívání.
„Taky jsem nebyl pěšákem. Byl jsem jeho zástupce.“
„Ne, to nebyl,“ opakoval Bastien.
„Jak to sakra víš?“ vyhrkl upír, jehož tvář vysílala jeho frustraci.
„Protože já jsem Bastien, pitomče.“
Melanie si hlasitě povzdechla a poslala Bastienovy pohled, který říkal: Opravdu? Tohle je způsob, jak se pokoušíte získat jejich spolupráci?
Bastien vnitřně pokrčil rameny. Snažil se. Ale vždycky měl nízký práh, když o kecy. Zvláště když ty kecy byly rozdávány s obrovskou hromadou arogance.
Blonďák ve šmouze vystřelil vpřed, ale zastavil se těsně před tím, než ostatní nemohli udělat nic víc než se napnout, aby vyrazili za ním. Jeho výraz byl šokovaný, když se díval na dýku trčící z jeho hrudi.
Dýku, kterou hodila Melanie.
Bastien se otočil k Melanii. „A tohle by byl váš způsob, jak vytvořit spojenectví?“
Udělala grimasu. „Omlouvám se. Instinkt.“
Bastien znovu bojoval s nutkáním se smát – oni dva to opravdu zpackali – a vrhnul se kupředu.
***
Zatímco se Melanie proklínala za to, že reagovala příliš rychle, Bastien vyrazil vpřed a narazil do blonďáka jako NFL linebacker[1].
Aniž by zpomalil, chytil taky fanouška Panthers, a oba je sejmul. Všichni tři narazili do země, hlína a zimní hnědé listí vyletělo do vzduchu z malého kráteru, který vytvořili. Bastien se vzepjal a zasáhl dva upíry injekčními pery právě ve chvíli, když zbylí tři upíři vyrazili kupředu.
Melanie hodila dvě dýky. Jedna zasáhla upíra s vlasy sčísnutými dozadu do hrudi. Druhá zasáhla do bicepsu jednoho z páru nosící mikinu s Tar Heel.
Oba se prudce zastavili a zvedli ruce, aby vyškubli nože ven, přičemž dali Bastienovi dost času na to, aby upírům, na kterých obkročmo seděl, podal plnou dávku.
Druhý s Tar Heel mikinou pokračoval, proletěl kolem Bastiena a ostatních směrem k Melanii.
Projel skrze ni strach. Vrhla další dýku, ale upír se jí vyhnul, nechal ji letět kolem a přistát v hrdle upíra se sčísnutými vlasy.
Melanie, které zbyly poslední dvě dýky, začala couvat a oháněla se přitom čepelemi před sebou.
Smrtelníci nemohli bojovat s upíří silou. Ani nemohli soupeřit s upíří rychlostí. Nejlepší naděje, jakou měli, bylo pokusit se předvídat, kam upír zaútočí a ohnat se a odrazit ránu dlouho předtím, než jí upír vůbec zasadí.
Melanie byla vždy dobrá v uhádnutí dalšího tahu. A upíři měli tendenci podceňovat všechny smrtelníky, kteří je napadnuli, a nejdříve si s nimi pohrávali, než je vážně napadli.
Melanie na poslední chvíli klesla na zem. Vánek pročesal její vlasy, jak upír plachtil nad její hlavou.
S bušícím srdcem vyskočila na nohy a otočila se tváří v tvář upírovi, když dopadl na zem a otočil se.
Jeho tvář byla zčervenalá vztekem. Ruce měl sevřené v pěst. Jeho modré oči začaly zářit tak jasně jako měsíc nad nimi. Rty zkroutil do úšklebku, vytáhl ze zadní kapsy balisong, rozmáchlým gestem ho otevřel a sevřel rukojeti.
Melanie lehce přenesla svou váhu na špičky nohou, sevřela své dýky a čekala.
Upír se rozmazal.
Melanie se otočila do strany, máchla oběma čepelemi a ustoupila.
Ostrá bolest probodla její stehno. Opět zvedla své zbraně a pozorovala, jak se upír zastavil a podíval se dolů na dvě dlouhé trhliny v jeho mikině. Jedna trhlina roztrhla materiál od poloviny jeho hrudi k jeho boku. Druhá roztrhla jeho bok a dolní část zad. Okraje obou trhlin rychle zčervenaly. Skvrna se šířila pod každým otvorem.
Začal čelist a vyrazil kupředu.
Melanie znovu klesla na zem. Tentokrát o ní upír zakopl, jeho noha se bolestivě zasekla v jejích žebrech, a pak letěl několik metrů, až potupně přistál na zemi.
Tenhle není zrovna bystrý.
Melanie vstala a bojovala s touhou stisknout svá bolavá žebra. Další lekce, kterou se naučila při tréninku, byla, že nikdy nesmíte upozornit svého soupeře na svou slabost. Ukažte jim své zranění a oni toho využijí.
Za ní zaznělo šustění a údery. Chtěla zoufale nakouknout a zjistit, jak si Bastien vede, ale neodvažovala se odtrhnout oči od upíra, který se klopýtavě postavil na nohy a otočil se čelem k ní. Hlína ulpěla na mokrých rubínových skvrnách na jeho oblečení. Jeho vlasy na jedné straně stály.
Vztekle zavrčel, vrhl se jejím směrem, a pak ztuhl a jeho pohled se přesunul za její rameno.
O Melaniina záda se otřelo tělo.
Lekla se, otočila a ohnala se jednou z dýk.
Bastien ji chytil za zápěstí, než se čepel mohla zanořit do jeho krku. „Vše je v pořádku. To jsem jen já.“
Prohnala se skrze ni úleva. „Příště se ohlas. Nebo řekni mé jméno. Něco. Myslela jsem si, že jsi jeden z těch dalších upírů.“
„Teď si to uvědomuji. Moje chyba. Nikdy předtím jsem nebojoval po boku člověka.“ Ukázal na upíra, který pomalu udělal krok zpět. „Ty,“ vyslovil autoritativním tónem.
„Zůstaň, kde jsi. Musíme si promluvit, a pokud zdrhneš, tak z téhle situace nevyvázneš. Jenom mě nasereš.“ Jeho výraz potemněl.
„A ty mě nechceš nasrat.“
Upír zbledl a slyšitelně polkl.
Melanie se podívala za Bastiena na ostatní, Blonďák, fanoušek Panthers a druhý s mikinou Tar Heel byli v bezvědomí na zemi, úspěšně zdrogováni pomocí injekčních per.
Upír v černém, s ulíznutými vlasy rychle sesychal, jak ho virus, který ho infikoval, požíral zevnitř ve frenetické snaze nadále žít. Ten nůž v hrudi by přežil. Zasáhl ho poblíž ramena. Ale ten v krku… Její půjčená dýka přeťala krční tepnu.
Upíři nebyli jako nesmrtelní. Nesmrtelní by kvůli samotné ztrátě krve nezemřeli.
V případě, že byla ztráta krve dost extrémní, nesmrtelní vklouzli do jakési stagnace nebo hibernace dokud se neobjevil další zdroj krve. Upíři, jako je tento, ale prostě vykrváceli a umřeli dříve, než mohl virus opravit poškození.
Melanie zírala. Nikdy předtím nikoho nezabila. Nikdy si ani nepředstavovala, že by se tak stalo, ani když podstupovala svůj trénink. Zanechalo to v ní pocit na zvracení. Tíhu na její hrudi.
Bastienova ruka na jejím zápěstí se uvolnila, posunula se nahoru na její biceps a hladila ji nahoru a dolů v mírném pohlazení.
Vzhlédla a setkala se s jeho pohledem.
„Byla to nehoda.“
„Já vím.“
„Nechtěla jsem ho zabít. Ta druhá dýka měla zasáhnout tohohle.“ Ukázala k jedinému stojícímu upírovi, který se kolem sebe zběsile rozhlížel a hledal nějakou únikovou cestu.
„Já vím,“ zamumlal Bastien tiše, a pak jí otočil tak, že byla zády k ostatním upírům.
„Co tvá noha? Jak hluboká je ta rána?“
Podívala se dolů. Modrá látka džínů těsně přiléhající k jejímu levému stehnu se oddělila v čistém řezu, který byl asi patnáct centimetrů dlouhý. Přendala si dýku z levé ruky k té, kterou držela ve své pravé, a dloubla do rány.
„Je povrchní. Ani si nemyslím, že potřebuji stehy.“
Bastien náhle ukázal ve směru upíra. „Hochu, nenuť mě tě honit.“
Upír, který byl asi nejspíš připravený vzít do zaječích, ztuhnul s vytřeštěnýma očima.
„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ zeptal se Bastien Melanie, jeho hlas mnohem jemnější.
Přikývla.
„Proč ostatní nesesychají?“ vyhrkl upír. Melanie mohla téměř slyšet, jak mu to drásá nervy.
„Nejsou mrtví,“ řekl mu Bastien a zvedl použitá injekční pera.
„Jsou pod vlivem drog.“
„Drogy na nás neúčinkují,“ odporoval upír. „Dřív jsem byl závislý na Ketaminu. Nyní mi to udělá hovno.“
„Tohle,“ řekl mu Bastien a znovu přitáhl jeho pozornost na injekční pera, „bude.“
„Hovadina.“
„Už jsi někdy viděl mrtvého upíra se nerozpadnout?“
„Ne,“ připustil. „Ale já jsem neviděl moc mrtvých upírů.“
Melanie upíra pozorovala. Mohli mít kliku a skutečně tak brzy najít nově přeměněného upíra?
„Jak dlouho jsi nakažený?“
„Od jarních prázdnin.“ Tedy méně než rok.
„Jel jsem do Acapulca, zfetoval se, omdlel na pláži a takhle jsem se probudil.“ Jeho pohled, ještě svítící modře, zabloudil k jeho společníkům.
„Naslouchej jejich pulsu, pokud se pak budeš cítit lépe,“ navrhla Melanie.
Všichni byli dlouhou chvíli zticha.
„Opravdu jsou stále naživu,“ řekl. „Ale jsou mimo? Jsou v bezvědomí?“
„Ano.“
Vyrazil kupředu.
Bastien natáhl ruku, dotkl se Melaniina boku a pomalu ji zastrčil za sebe.
Pokusila se mu vzdorovat – byla schopná se o sebe postarat sama – ale Bastien dosáhl svého díky vynaložené síle. Držel sám sebe mezi ní a upírem za všech okolností, jak se chlapec zastavil nad svými přáteli.
Melanie už vrčící frustrací, šťouchla Bastiena do žeber.
Unikl mu polekaný smích, když se nechtěně trefila do lechtivého místa. Rychle ho přerušil a zamračil se na ni.
Pozvedla dýky, které pořád držela v jedné ruce, a odstrčila ho na stranu druhou rukou.
„Nemyslím si, že je natolik hloupý, aby se mi pokusil ublížit,“ řekla suše.
„Jsi… jak se jmenuješ?“
Upír se zastavil vedle blonďáka. „Stuart.“ Bez toho aniž by odpověděl na její první otázku, se skrčil a začal hrabat v kapsách blonďákovy kožené bundy.
Bastien zabručel pod fousy něco, co nemohla slyšet. Aby pravdu řekla, nevadilo by jí být v jeho náruči za jiných okolností.
Stuart udělal zvuk, jak něco objevil a vytáhl z blonďákovy kapsy iPod a něco, co vypadalo jako sluchátka Bose. Zvedl se, obtočil šňůru kolem iPodu, a pak si oboje zastrčila do své zadní kapsy.
„Nic z toho si nebude pamatovat?“ zeptal se Stuart s očima na blonďákovi.
„Ne,“ odpověděl Bastien.
O vteřinu později Stuart švihnul svou nohou dopředu a kopl blonďáka tvrdě do hlavy. „Debile. Vzít si mé věci.“ Následoval druhý kop.
„Beru to tak, že vy dva jste nebyli moc blízcí,“ protáhl Bastien.
Sakra ne. Ale pokud je tu jedna věc, kterou jsme se my upíři, naučili od…“ Pokynul k Bastienovi
„No, od tebe, je to ta, že síla je v počtu. Tady Dick byl z nás nejsilnější a zdálo se, že si vede docela dobře, takže jsem se k němu připojil.“
***




[1] (pozice v americkém fotbalu; National Football League = Národní fotbalová liga)

14 komentářů:

  1. Ďakujeeeeem 😍
    Zbožňujem túto sériu a som rada, že pokračujete v preklade 😘😘😘😘😘

    OdpovědětVymazat
  2. Veľká vdaka za pokračovanie v preklade a teším sa na dalšie kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤👏❤

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé, mockrát děkuji za pokračování překladu a děkuji za další kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  5. super, děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad !!! Já ho prostě zbožňuju....je to takovej slaďouš ! ��������������������

    OdpovědětVymazat