pátek 22. prosince 2017

Santův zlobivý seznam - 2. kapitola


I když měla Mia ráda Vánoce a oslavy a všechno to veselí spojené s tím, nebyla extrovertním člověkem.
Elfové měli pověst jako roztomilí a sladcí. Byly tu o nich ty knížky, jak sedí na muchomůrkách. A k tomu, no, první tři týdny, co pracovala pro APPO, ty vtípky musela snášet. Ale elfové byli jako kdokoli jiný, měli své světlé i špatné chvilky. Někteří, jako její bratranec Roger, byli kokoti, a někteří měli rádi oslavy.

Mia byla spíš tím domáckým typem. Měla ráda oslavy, jakože se obléct a vyfintit (ne roztomile, ale hezky. To byl rozdíl), ale neměla ráda davy. Neměla ráda být na někom namačkaná. Takže po chvíli popadla pití a proklouzla do svatyně terasy.
Byla to nádherná terasa na úrovni zasedací místnosti, stáčela se kolem přední části budovy. Přístup dozadu byl omezený, ale věděla, že ho draci používají jako přistávací plochu; lidé motající se kolem, když bytosti jejich velikosti a váhy autobusu dosedali, bylo bezpečnostní riziko.
Vánoční ozdoby byly i venku. Věnce z cesmíny a břečťanu obtáčely balustrádu a další vílí světýlka blikala mezi listy a bobulemi. Vybrala si místo u zábradlí, položila lokty na dřevo a rozhlížela se. Milovala město v noci, všechna ta blikající světla a pocit míru, který přicházel, když se většina populace rozhodla jít spát. Tento rok to bylo dokonce ještě lepší na Vánoce, když se magie vznášela ve vzduchu.
Dveře se za ní otevřely, vybuchla hudba a zvuk hlasů, které na moment přerušily ticho, než se znovu zavřely. Napůl se otočila a usmála, když Darrick, operativec, s jehož případy se často potýkala, kráčel směrem k ní.
Skřítek s oholenou hlavou a úchylkou na kůži, byl zatraceně pěkný. Ten druh ostrého, temného, zachmuřeného pohledu, který často spatřila na billboardech a plakátech z filmů. I když Darrick nebyl filmovou hvězdou. Byl jedním z nejlepších bodyguardů, co APPO měla. I když i s jeho dobrým vzhledem a s vůbec ne jemným flirtováním, na něj ani trochu neodpovídala.
Ne tak, jako když se na ni Cole podíval.
Upřímně, holka, Claus o tebe nemá vůbec zájem, řekla si, když si vedle ní stoupl Darrick.
„Trošku osamělá,“ střelil po ní bočním, žhavým pohledem.
„Myslel jsem, že se zastavím a zahřeju tě.“
Otevřela pusu, aby odpověděla, ale nedostala šanci. Než mohla promluvit, přerušil je drsný mužský hlas.
„Je to Vánoční elf. Nenachladíme se.“
Ona i Darrick se překvapeně otočili a našli Colea stát za nimi. Srdce jí poskočilo, pak se zadrhlo a zvedla ruku, aby si uhladila vlasy. Skoro okamžitě si uvědomila, co dělá, fintí a dělá se před ním hezčí, stáhla ruku, jako by jí hořela. Sakra, teď vypadala jako idiot.
„Vánoční elf?“ Darrick překvapeně zvedl obočí.
„Ne, ne, ne… říkala, že je zimní elf.“
Oba muži se na ni podívali, pokrčila rameny. „Vánoční elf… zimní elf, pořád to stejné.“
Nebylo, a lehké světlo v Coleových očích, to říkalo, ale neopravil ji. Znovu zrudla, sklonila pohled, když jí chvění projelo žílami. Stačilo se mu na ni jen podívat a její smysly jako by zešílely.
„No, díky za ten ždibec informací,“ řekl Darrick uštěpačně a obtočil jí paži kolem pasu.
„Nezdržuj nás.“
„Sundej z ní ty pracky,“ zavrčel Cole a přikročil k němu s vraždou v očích. Sklonil pohled k místu, kde ji Darrick držel. Ale skřítek ji nepustil, tak ho štípla do paže. Tvrdě. Vyděšeně se na ni podíval.
„Pusť,“ přikázala pevným hlasem. Věděla, že ji většina viděla jako plachou, ale tou ona opravdu nebyla. Jen neměla ráda kontakt s lidmi, které dobře neznala. Ale dokázala být pevná a odhodlaná. Stejně jako teď.
„Jsem v pohodě. Cole a já jsme prakticky rodina.“
„Jo?“ Darrick nezněl přesvědčeně, ale udělal, jak řekla a pustil ji.
„Nevidím moc rodinné podoby.“
Ani ona ne, a taky nechtěla být s Colem příbuzná, ne s fantaziemi, které o něm posledních několik měsíců měla. Fantaziemi, po kterých zůstávala rozžhavená a toužebná sama v posteli. S fantaziemi, které znamenaly, že potřebuje pravidelnou dodávku baterií.
Udělala krok stranou z Darrickova dosahu a usmála se na oba. No, usmála se na Derricka, ale ve chvíli, co se otočila na Colea, se jí výraz změnil na přespříliš nadšenou fanynku a teenegerku dívající se na svou první lásku. Taky se na ni podíval a magie mezi nimi zapraskala. Ne, taková jako ve filmech, ale ta opravdová s vílími světýlky z věnců poletujících kolem nich. Zastavila zalapání po dechu, nikdy nic takového neviděla.
„Co to –“
„Odejdi,“ navrhl Cole, jeho hlas byl tvrdý, ale neodvrátil se od ní.
„Hned.“
Nedívala se, jak Darrick odchází, svůj pohled držela Colovi. Oči měl modré, ale tak modré, jaké ještě nikdy neviděla. Bylo to něco mezi půlnoční a brčálovou, kterou prozařovala zlatá. Magie Vánoc, uvědomila si, když udělal krok blíž.
Pryč byl ten lehký, bezstarostný krok, který z dálky obdivovala. Teď šel jako predátor… smrtící predátor. Ucouvla.
Následoval ji, krok po kroku, dokud se jí zábradlí netisklo na záda a ona už neměla kam jít. I tak se nezastavil, udělal další krok a pak další, dokud se na ni znovu netiskl. Teplo jeho tělo plálo proti jejímu, bylo zjevné i skrz vrstvy jejich oblečení.
Ani jeden nebyl oblečený na venek, ne podle smrtelných standardů. Pro jiné bytosti by její šaty s flitry a tenkými pásky bylo jednosměrnou jízdenkou na podchlazení. Cole měl na sobě zase tenké tričko a kalhoty. Byli bytostmi zimy a chlad je tedy neobtěžoval.
Vzhlédla k němu s rozšířenýma očima. Natáhl se a velkou rukou polapil uvolněnou kudrlinu jejích vlasů.
Zkřivil rty, když si ji obtočil kolem prstu. „Vánoce přicházejí, elfíku. Cítíš je?“
Jeho hlas byl tichý, okouzlující, a i když nechtěla, otevřela své smysly, jak jí přikázal. Cítila je, magii Vánoc čekající za rohem. Ale z většiny cítila Colea, Vánoce osobně, jen pár centimetrů od ní.
„Cítíš,“ zašeptal a vklouzl jí rukou kolem pasu a tvrdě si ji k sobě přitáhl. Zalapala po dechu, ten zvuk se ztratil pod tichými zvonky saní, o kterých věděla, že je mohou slyšet jen oni dva.
„Vím, že ano. Cítím to.“
Přikývla, nebyla schopná mluvit, zasekla se s perfektností jeho rtů tak blízko těch jejích. Ruky mu obtočila kolem paží, důvěřovala jeho síle, že ji podrží. Políbí ji, určitě, že ano? Muži jen tak pevně neobjímali ženy na milý rozhovor, ne?
Nezklamal. Pohledem jí chvíli jezdil po tváři, jako by byl fascinován tím, co vidí. Nevěděla, co shledává tak fascinujícím.
Malá, hezky zaoblená, hnědé oči, vlasy a nos, který by mohl být mile popsán jako ‚knoflíkový‘ nad rty, které byly až moc velké. Nebyla žádnou sirénou, ale i tak se na ni díval jako na nejkrásnější věc na světě. Pak sklonil hlavu, přejel rty po jejích a jakýkoli rozum, který jí ještě zůstával, rychle odletěl.
***
Chtěl ji políbit jen jednou. Jen jednou, aby ochutnal ty měkké rty, které ho tolik měsíců škádlily. Jakmile se ale jeho rty dotkly těch jejích, věděl, že ten jeden polibek nebude nikdy dost. Celý život nebude stačit.
Měkké a buclaté rty lpěly na těch jeho. Lpěly, hladily a pokoušely, to všechno v jednom.
Se zasténáním si ji přitáhl blíž, dokud nebyli, na sobě nalepeni tělo na tělo. Sklonil hlavu, pohladil ji jazykem po mezírce jejích rtů v tiché žádosti o vstup. Dala mu ho, její měkké zalapání po dechu se ztratilo, když se triumfálně hnal dopředu.
Její chuť mu explodovala na jazyku. Jako skořice a bonbonek s náznakem pomerančů… všechny jeho oblíbené chutě skombinované v jednu opojnou a božskou.
Zasténal a prohloubil polibek, objevoval její medovou pusu měkkým hlazením jazyka toho jejího, když se jejich rty setkávaly v jednom sladkém objetí, které se pak změnilo ve žhavé.
Vybuchl v něm požár. Napadl každou buňku a explodoval, aby se dostal do krevního řečiště.
Každý kousek jeho velkého těla a buňky se resetoval. Naladil se na tuhle drobnou ženu s křivkami v jeho náruči, jako by se svět posunul a ona by byla tím pravým severem. Se zalapáním po dechu se odtrhl a v šoku se díval na tu malou vílu v náruči.
Oči měla potemnělé a smyslné, stejně ovlivněné polibkem jako on, skousl zasténání. Jak nemohl vědět, že líbat se s ní bude přesně takové? Že pod plachým zevnějškem se skrývá vášeň dost žhavá, aby zapomněl na zítřejší Vánoce.
Tváře jí zrudly a ona sklonila pohled. Neunikl mu její rychlý pohled dolů, jako by kontrolovala jeho reakci, uchechtl se, dal jí prst pod bradu, aby jí znovu zvedl rty ke svým.
„Dál se na mě tak dívej, malý elfe, a Vánoce letos přijdou dřív,“ zašeptal jí do rtů.
„A to nemůžeme dopustit, ne?“


26 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Velka vdaka za skvelu kapitolu a tesim sa na pokracovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Krásná kapitolka, díky moc za překlad, to pravé na Vánoce.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za super pokračovanie, skvelý preklad a korekcia ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za pokračování! 🌷🐛

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji. Těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!👏👏👏

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Ještě lepší pokračování :-D. HankaP

    OdpovědětVymazat