neděle 31. prosince 2017

Jed - Devět 1/3



Přeji všem šťastný nový rok :).
Vaše Katuš


„Jsi si jistá, Rosie, že je tohle správná cesta? Absolutně jistá?“
Rosie vesele zachrochtala a pokračovala dál. Toliko o solidaritě.
„Protože nás, jak se zdá, vedeš k Wexfordu a já bych opravdu byla kdekoliv jinde, než tady.“
Wexford. Hlavní město s krásným a nedobytným palácem na kopci. Kde Kyra sloužila princezně. A odkud se Kyra co nejrychleji přestěhovala, jakmile složila učňovské zkoušky – jednak kvůli začátku spolupráce na Triádě mistrů, jednak kvůli slídivým očím lidí, jako je vévodkyně Genria. A ke které se Kyra vrátila, aby zabila princeznu.
Sotva slunce osvětlilo vršky stromů, uslyšela Kyra dlouhonohý poklus a šoupaní noh, které mohly patřit jedinému člověku. A jeho psovi.
Měla kráčet rychleji.
Kyra počkala, dokud se neobjevili na stezce. „Proč mě sleduješ?“
„A měl bych tě sledovat, protože…?“ Fredovy rty byly stisknuté, jedno obočí bylo na vršku hlavy. „Že bych se snad chtěl toulat s ‚čistě přátelským hlediskem‘? Abych byl zas hozen přes palubu? Hmmm… To si nemyslím.“ Jeho tvář se červenala vztekem. „Víš, Kitty, možná tě to ještě nenapadlo, ale existuje mnoho žen, které by se mnou chtěly trávit čas. Oceňuji, že jsi mi zachránila život a tak – “
„To jsem neudělala – “
„Samozřejmě že ne.“ Založil si ruce na prsou. „Proč bys zachraňovala někoho, komu by ses ani neobtěžovala říct „sbohem“?“
Kyra pokrčila rameny a podívala se na své nohy.
„Stejně, Langley a já jdeme do Wexfordu pro zásoby. Zdá se, že míříš stejným směrem.“
Na moment byla v jeho očích opravdová bolest. Pak zmizela a on sáhnul do kapes svého saka.
„A toto…“ Fred ji vzal za ruku a otočil ji dlaní vzhůru. Jednu po druhé tam vhazoval mince. Mince vytvářely cinkavý zvuk, když na sebe dopadaly. „Já ani nevím, kde začít. Nevíš jedinou věc o lidech nebo přátelství.“ Ještě chvíli držel její ruku, zírajíc na nic svýma zeleno zlatýma očima. „Věř mi. Já tě nesleduju.“
A pak ji tam nechal.
Do očí jí vhrkly slzy – což bylo něco, co se jí nestalo už dlouhou dobu. Jak se jí podařilo zničit dobrou náladu, nejšťastnější osobě, kterou kdy potkala?
Náhle za ním Kyra běžela. „Frede!“
Rosie udržovala tempo a obě zastavily, až když k němu doběhly. „Je mi to líto. Chovala jsem se jako idiot. Můžeme se přes to přenést?“
„Proč?“
„Protože…“ Kyra si uvědomila, že se nemůže ani pořádně obhájit. „Znám skvělou píseň o muži, který se zamiluje do zpěvného ptáka?“
„Vážně?“
„Ne.“
Fred sklonil hlavu, ale Kyra měla pocit, že viděla stopu úsměvu, a když od ní neustoupil, přizpůsobila se jeho kroku.
„Ale znám nějaké sprosté vtipy,“ řekla. Neměla vůbec představu, proč chtěla, aby se mu líbila. Bylo to šílené. Měla důležitější věci, o které by se měla strachovat. Ale už nikdy nechtěla vidět, jakým způsobem na ni hleděl před chvílí. Cítila se v tom…nepohodlně.
Bohové, opravdu byla tak osamělá?
Nebylo to jen Fredovými pěknými rysy nebo pevnými svaly na břiše, která zahlédla, když se mu vyhrnula košile. Věděla, že není dobré zaplétat se s dobře vypadajícími muži, což Fred nepopiratelně byl. Ale byl také mnohem víc. Pokud zrovna nebyl naprosto k vzteku (a někdy i tehdy), tryskala z něj čirá radost jako proud světla. Když s ním byla, zachycovala jen malé množství toho tepla.
Nebyla si jistá, jestli si zaslouží cítit to teplo. Ale zároveň po něm toužila.
„Dobře, tedy,“ řekl, znovu se usmívajíc, „předpokládám, že nás tak můžeš ještě chvíli doprovázet. Langleymu se líbí sprosté vtipy, viď, chlapče?“
A tak jí bylo prostě jen mávnutím ruky odpuštěno.
Během jejich cesty se Kyra snažila potlačit myšlenku na to, že bude muset Freda znovu opustit. Brzy. Jakmile totiž potká někoho z království, dozví se o princeznině vražedkyni. Tak nějak však doufala, že si tu informaci nepropojí s ní.
„Okej, ten byl fakt dobrý,“ řekl Fred, když mu pověděla jeden oplzlý vtip. „Slyšela jsi ten o pekařově ženě?“
„Ne,“ odpověděla Kyra.
„Drby říkají, že si ho vzala pro jeho pekáč buchet,“ [1] rozřehtal se Fred.
Kyra zasténala, „Dobře, to byl špatný vtip.“
Před nimi si Rosie šťastně ťapkala lesním porostem, každou chvíli se zastavujíc, aby Langleymu věnovala zasněný pohled. Kyra by ji podezřívala, že svou práci nedělá dobře, kdyby Rosie neměla svůj čumáček většinu času při zemi, pokud tedy nekoukala po psovi.
„Takže,“ ozvala se Kyra, snažíc se znít normálně, „pracuje tvůj táta s nějakými alchymisty, když vytváří parfémy?“
Fred zavrtěl hlavou. „Tam, odkud pocházím, slouží parfémy výhradně k tomu, aby věci krásně voněly. Cech voňavkářů nedovoluje najmout alchymisty.“
„O co cechu jde? Proč by jim to mělo vadit?“
„Je to pravidlo.“
„To je přesně to, co je v ceších špatně. Myslí si, že mohou kontrolovat úplně všechno. Nevím, jak to funguje u vás, ale tady je to tak, že král není jen hlavou armády, ale také hlavou všech cechů. Pokud se mu něco nelíbí, pak to zakáže všem. Ale král nemá znalosti o všech oblastech, tak jak může vědět, co je nejlepší?“
„Wow,“ řekl Fred, nervózně se rozhlížejíc. „ty bys mohla být členkou nějakého protikrálovského odboje. Ve skupině lidí, kteří přijdou o krk kvůli kritizování krále.“
„Já nekritizuji krále. Jen jsem se vyjadřovala k cechům. Oni prostě jen chtějí všechno a všechny kontrolovat a tyranizovat. Nikdy bych se k cechu nepřipojila!“
„Dojnice mají cech?“ Fred se na ni zvědavě podíval.
Kyra otevřela pusu, aby se hádala, že samozřejmě existoval Cech ošetřovatelek dojnic, ačkoliv to vůbec nevěděla, ale uvědomila si, že se nemůže ani pohnout.
Byla celá naprosto neschopná pohybu, dokonce i pusa zůstala otevřená, když ji nastavila, aby se hádala.
A podle neobvyklého ticha, přicházejícího z Fredova směru, jí došlo, že i on se nemůže hýbat.
Zpoza nich se ozval kdákavý smích.
„Co to tady máme?“ zeptala se stará žena, přičemž si radostně mnula ruce. „Nikdy nevím, co mi má lepivá cesta přinese.“
Čarodějnice.



[1] Slovo buns = buchty a zadek, vzhledem k tomu, že podobný ekvivalent mě napadl jenom pekáč buchet, zůstalo tam tohle, pozn. překl.

6 komentářů:

  1. Katuš, moc děkuji za překlad, též přeji skvělý Nový rok. Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem veľmi pekne 😃 a prajem pekný nový rok

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat