čtvrtek 8. listopadu 2018

Drakova Chase - 2. kapitola




Sellers byl dobrý, to mu musel Duke nechat. Croftova budova byla zatraceně čistá, věděli, že měl padesát a víc a peněz na rozdávání, ale jinak nic. To místo křičelo jasnou elitou, takže chtěl Duke něčím hodit.

Jako drak věděl všechno o hrabání cenností. I když většině lidí uteklo, že poklad nemusí být drahý. Ta materiální cena nebyla cenná. Pro sběratele nejvíc znamenalo to, jak se kvůli nim cítili, to bylo cenné. Měl rád… věci. Hezké věci. Věci ze saténu a hedvábí. Košile, spodní prádlo, prostěradla… polštáře. Miloval jejich pocit na kůži. A na jiných místech. Protože věděl, že by se Baron neskutečně nasral, ukryl jeho věci do pokoje pro hosty, pod další nálož krámů, aby je bratr nikdy nenašel.
S potřesením hlavy odtáhl Duke myšlenky od svého pokladu, jen aby se jeho mysl přesunula k té dračici ze včera. Jeho družce. Měla by kůži jako satén? Měla by hlas jako satén, zašeptala rozkoš v mysli, jak přitékala a on bojoval. Naháněl ji skrz noční oblohu, pruhy stínů o půl noci, až se zanořila do tunelů metra. Tam se jeho větší velikost nevlezla, obratnější dračice mu tak ukázala zadek jako na talíři a zmizela.
Po tváři se mu rozlil úsměv. Ale nezabila ho. Nemohla. Stejně jako Baron našel svou družku, on taky. Ta dračice byla jeho. Jeho družka. Nejen další poklad, ale ten poklad. Poslední poklad. Ten, pro který by se vzdal celé své sbírky, jen aby ho měl.
„Tohle je to místo?“
Směřoval tu otázku na ženu vedle sebe. Honořina OA, Lucy, chodila a mluvila jako člověk, ale nebyla jím. Byla sudičkou, nějaká prapraněkolikanásobnápravnučka těch původních tří mrch, které rády se vším a každým vyjebávaly.
Vzhlédla ke skladišti, zachvěla se a přikývla, třela si rukama paže. Chtělo to všechno včetně Dukeova vrčení, aby ji sem dostali, ale protože byla Sellersova kancelář neskutečně čistá, byla jediným vodítkem, co měli.
„Jo, tohle je ono.“
Duke kývl a šel vpřed. Dveře byly nezamčené a hladce se otevřely. Zamrzl s rukou na rámu dveří, každý smysl měl na pozoru. Temnota na něj zevnitř zírala zpátky, ale jako bytost noci, nemohla před ním nic skrýt. Zhluboka se nadechl a poválel ji po jazyku. Ochutnával všechno, co tu bylo.
„Jen… buď opatrná. Měli tu démony a další.“
Dorazil k němu Lucyn hlas a on se rychle ohlédl přes rameno. Ris, ten věštec, trval na tom, že bude mít zbraň. A protože byl Baron mimo akci, když skončila ochrana Honor, Duke souhlasil. Hlavně když viděl, jak Ris nabíjí glock, který měl v podpaží pod koženou bundou, a kde se zableskla plná hrst čarodějnicky popsaných prstenů. Ať už byl prorok čímkoli, nabíjel na medvědy. Duke přikývl, všiml si ochranitelské paže muže kolem Lucyiných ramen. Mohl být osud zabit? Pokud ano, dostal by návštěvu od babičky, aby tu hrozbu odřízl?
„Neboj se, cukříku.“ Hlas měl zdrsnělý hlubokými tóny jeho draka. „Potřebovali by samotného krále Pekel, aby mě sundal.“
Otočil se zpět, vkročil dovnitř a rozplynul se ve stínech. Ostrý pach démonské krve ho nutil ke zvracení, ale nedělal si srandu. Před pár lety, jo, to by si dvakrát rozmyslel hon na démona, ale nedávno se jeho síly a schopnosti raketově zvedly. Stejně jako u Barona. Teď? Démon by byl trošku větší svačinkou před hlavním chodem.
Sinusovými pohyby postupoval stíny, kroutil se a otáčel kolem sloupců, když to místo kontroloval. Bylo prázdné a vypadalo, že už delší dobu. Vlhkost se nasákla do stěn, beton byl slizký na dotek, kdekoli si vytvořil prst, aby se ho dotkl.
Voda rovnoměrně kapala někde hlouběji v budově, ale moc pozornosti tomu nevěnoval. Moc věcí neumělo použít vodu jako médium. Možná nymfy, ale vážně pochyboval o tom, že by Poseidonův harém ztrácel čas jeho sledováním. Skočit na něj, to jo. Sledovat, ne. Ne, aniž by dělal něco hříšného a oni by se chtěly přidat.
Našel lehce tu jámu, kterou mu Lucy popsala. Nebylo to těžké s tělem psa uvnitř. Ten hnijící, páchnoucí smrad do něj narážel. Nakrčil nos, vytlačil se ze stínů dost dlouho na to, aby si vytvořil rypák a udělal oheň.
Pach spáleného masa naplnil skladiště, než zmizel, jako by ani nebyl, pes zůstal jako kopka krásného popela. Spokojené zabručení se mu ozvalo z hrdla, když se plně zformoval a v lidské formě se postavil ze stínů nad jámou.
Hladce přistál a rozhlížel se po improvizovaném kruhu. Beton podlahy padal deset stop do země. V kruhu se otáčel. Ocel zpevňovala beton, kde byl oddělaný, čistě vyřezaný.
Lehce pískl. Chtělo to trochu magie, aby takto základy rozbil. Obklopovaly ho značky, zářily ze stěn pod ním mezi rozstříknutou zaschlou krví a tmavými tekutinami. Udeřilo do něj spoustu pachů. Hrnuly se mu do nozder, každý se mu pokoušel říct vlastní příběh, ale nic nebylo jasnější než děs a bolest. Srdce se mu sevřelo. Bytosti jako on tu umírali v bolestech a strachu.
Zatnul bradu, tělo měl napjaté potlačovaným vztekem, měl pocit, že bouchne každou chvílí. Po bocích se mu pěsti svíraly a rozevíraly, drápy se prodlužovaly do plné délky na lidských prstech. Sellers a kdokoli, kdo mu pomáhali, zaplatí. Vezme si jejich ubohé životy. Pomalu.
Úšklebek se mu roztáhl přes tvář. Možná že jim vytrhne vnitřnosti ze zadku. Kdysi to viděl v dokumentu o středověkém mučení. Jednu věc musel o středověku říct, rozhodně věděli, jak mučit.
Zapísknutím dal Risovi najevo, že je místo čisté, a šel zpět studovat značky na stěně. Nejdřív si myslel, že jsou napsané strážci. Což by bylo debilní. Strážci se starali o všechno magické. Od té doby, co všechny ostatní magické linie – jako mágové, čarodějnice a černokněžníci – vymřeli, strážci se museli vypořádávat se vším magickým. Potřeboval něco magického, ozval se strážci a ti ho vykopli.
Duke netvrdil, že o nich něco velice ví. Byli jiným typem, ale to bylo tak všechno. Pod kůží se mu šupiny zavlnily. S Baronem podnikly nějakou chvíli zpátky cestu k inkoustovému strážci, k jedinému, co operoval mimo Útočiště, aby na jejich těla vložil pár magických ochran.
Inkoustová strážkyně byla milá, i když trochu mladá. Nikdo se nemohl hádat o tom, že by nevěděla, co dělá. Ani nemrkla při jejich žádosti, jen položila železo a zvedla nářadí na rytí. Byla roztomilá, ale moc dobře věděl, že nemá dělat do osoby, která ho tetuje nebo do něj ryje. Poslední věc, kterou potřeboval, bylo, aby měl ekvivalent ‚ptáka‘ vyrytého na těle.
„Všechno v pohodě?“ Ris se krčil na okraji jámy a rozhlížel se pohledem ostrým a vnímavým. Duke se k němu otočil, přemýšlel, kolik toho vidí. Jen teď a tady nebo i minulost a budoucnost?
„Jo, nic, co by tu žilo. Ani žádné drahocenné odložené věci. Podívej se, tohle vypadá jako symboly strážců.“ Rychle ukázal na stěny. „Ale nemyslím si, že jimi jsou.“
Ris se zamračil, skočil do jámy a přistál s ladností nepodobnou lidem. Nechodil normálně, plížil se kolem nemožně rovné betonové stěny. Duke ho nechal. Hodně lidí z agentury nebylo sdílných o svém původu nebo o tom, čím přesně za para byli.
U nich, u něj a jeho bratra, to bylo proto, že neměli, kurva ponětí, kdo byla jejich rodina. Jiní byli loveni těmi, kdo jim chtěl ublížit… nebo jejich vlastním rodinám. Třeba Rhod Claus, ukázalo se, že je opravdovým Santou, nejen zimním elfem, o kterém tvrdil, že je. Duke si odfrkl. Ne, že by se chtěl někdo s Rhodem hádat. Ten bastard byl stavěný jako lajnový back a nebál se použít pěsti.
„Ne, máš pravdu. Nevypadají, že jsou od strážců.“ Ris zavrtěl hlavou, ruku měl napůl nataženou, aby přejížděl po vzorech na stěnách.
Kouzla byla obklopená magickými vrstvami, aby je žádný člověk nebyl schopný vidět. A protože oni dva jimi vůbec nebyli, lehce je poznali.
„Tady a tady, vidíš? Ty značky nejsou strážců. Jsou starší.“ Odmlčel se, i když Duke nemohl vidět jeho tvář, věděl, že se muž snaží používat jeho schopnosti, aby se podíval do minulosti. Nebo do budoucnosti. Těžko říct.
„To mě poser. To jsou dračí.“
Duke zvedl obočí. „Protože si jsem jistý, že nemluvíš o mně, co kdybys mně zasvětil do těch ‚draků‘?“
„Dračí magie. Ne drak, ale černokněžník, který pije dračí krev.“ Ris se otočil s bledou tváří, což jen dopomohlo k tomu, aby Duke zvedl obočí až k vlasům. „Nebyl tu černokněžník už… sakra, několik tisíc let.“
Duke nebyl hloupý. „Sellars má černokněžníka?“
To dávalo smysl, taky měl dva draky. Jednoho malého v kleci a ženu, která byla dospělejší, víc ženou, než nad tím mohl teď přemýšlet a udržet si soustředění.
„Pokud ano, pak jsme v prdeli.“ Ris si projel rukou vlasy. „Sakra. To znamená, že někdo porušil smlouvu. To kouzlo by mělo být mrtvé. Pryč. Žádní další černokněžníci.“
„Pusť se do toho nejdůležitějšího, proroku. Než tě k tomu přinutím.“
Pěstmi. Duke neměl náladu na sračky. Pokud byli tihle černokněžníci tak nebezpeční, pak byla jeho žena v nebezpečí, a to se mu nelíbilo. Vtrhne do jakéhokoli hradu, aby ji zachránil a udržel v bezpečí. Nejlíp nahá a pod ním.
Ris se rozesmál, ten zvuk byl divný, a když otevřel oči, ten nesoustředěný pohled byl známkou toho, že byl v jiné době. „Pustit se za někým. Ach, ano. Nemáš tušení… Přimkni se k srdci Nightbornové a vytvoříš nový svět. Nech ji zemřít a svět padne ohněm a popelem.“
Duke se zhoupl na patách, když se slova linula ze rtů proroka. Zvonila pravdou a osudem, hýbala každou buňkou v jeho těle od hlavy až k patě.
Ris potřásl hlavou, oči se mu projasnily, než zamrkal. „Sakra. Co to bylo?“
„Chceš říct, že nevíš?“ vyštěkl Duke ostrým hlasem. „Slova ti vycházela z pusy a ty se ptáš mě?“
„Mluvil Pravdu.“ Lucyn měkký hlas prolomil mezi nimi napětí. Oba se na ni podívali, jak seděla na okraji jámy. „Nebo spíš Pravda mluvila skrze něj.“
Duke pokrčil rameny. „Co to kurva znamená?“
Usmála se a přesunula pozornost k vysokému proroku. „Znamená to, že on je opravdový. Opravdu prorok. To, co řekne, se splní.“
„Toho jsem se bál,“ zabručí Duke a přejde na okraj jámy. Poslední kroky doběhne, položí těžkou botu doprostřed stěny a přesune střed gravitace, aby vyskočil.
Oheň a popel. Konec světa.
Vůbec žádný tlak…
***
Všechno ji bolelo.
Od špiček na nohou až po kořínky vlasů na hlavě. Chase ležela na chladné, mokré zemi jeskyně a chvěla se, jak se snažila sesbírat energii, aby se pohnula. Sellers byl nasranější víc, než čekala. Tvrdě ji mlátil pěstmi, to zjistila rychle, ale obvykle jeho vztek rychle vyprchal a ona se mohla odplazit. Ale ne tentokrát. Místo toho pronášel kouzlo, když s ní začal, a uzamkl ji v její lidské podobě.
Mlácení trvalo… sakra, ani nevěděla jak dlouho. Přestala počítat, co ji zlomil druhé žebro. Teď měla pocit, že spadla z oblohy a narazila do lesa na horách. Do každého. Zkurveného. Stromu.
Uniklo jí tiché zasténání, když se přetočila a vytáhla se na ruce a kolena. Přitahovala si draka, krmila odhodláním a vztekem každou zneužitou buňku v jejím těle, při tom každou vteřinou proklínala černokněžníka. Každý řez, každá modřina, každé zlomené žebro… za ně zaplatí. A hodně.
Dítě zaplakalo ze své klece, bálo se a mělo strach. Chase zabroukala zpět, aby ho uklidnila, ten zvuk byl tak tichý, že Sellerse nemohl probudit, který odešel spát do svých pokojů.
Rozhlédla se, aby se ujistila, že Sellersova ochočená víla, Rat, nebyl nikde v dohledu, a postavila se na nohy. Potlačila vyjeknutí, když se o sebe otřela zlomená žebra. Bolest jí tepala v boku. Chladný pot se jí objevil na páteři. Na chvíli stála. Lapala po dechu. Dávala se dohromady. Potřebovala se změnit, aby se vyléčila ze zranění, ale kouzlo drželo pevně a zastavilo ji.
I když už bylo slabé a nebude trvat dlouho, když Sellers spí. Jen kouzla ze svitků Dračích černokněžníků byla dost silná, aby vydržela i ve spánku. Cokoli jiného vyprchalo, když se přestal soustředit. Tomu debilovi nedošlo, že není tak mocný, jak si myslel. Ale mohl by být. Potřeboval k tomu jenom krev dračího druha, která by uzamkla nadobro dračí kouzlo. Pak by byl nezastavitelný.
Chase stiskla rty do tenké linky z bolesti a odhodlání a šla ke dveřím tou nejkratší cestou. Chtělo to každý kousek síly, co měla, každou vzpomínku na posraný trénink, než si vysloužila místo válečnice, ten adrenalin z boje, kdykoli bojovala, a čistá pýcha z toho, čím byla, aby pokládala jednu nohu před druhou.
Plahočila se studenými, vlhkými tunely a pokoušela se dostat tak daleko od Sellerse, aby mohla spustit léčivou přeměnu. Často musela vrčet na rudé skřety, kteří se skrývali ve stínech, aby je udržela od sebe. Ale nevyděsila je. Cítila, jak ji následují, krk ji svědil z jejich zájmu. Čuráci. Vědomí, že by byli okamžitě na ní, ji udrželo na nohou. Pokud klesne, zranění, která jí udělal Sellers, by byla jako polechtání. Rudí skřeti byli odporní a s těmi kosami vynalézaví. A skutečnost, že víc než jen pár jich už usmažila, by přililo olej do ohně.
Vánek jí prošel nad hlavou a ona k němu obrátila zraněnou tvář. Trhla sebou z toho chladného vzduchu a promnula si tvář. Měla řeznou ránu zevnitř, lila se z ní krev a pár zubů měla uvolněných.
Vzhlédla a zamhouřila levým okem. To pravé měla oteklé. Konec tunelu. Přesně to potřebovala. Byla pořád noc, takže se mohla přeměnit, aniž by ji někdo viděl. Jen pár kroků…
Klopýtala tunelem a padla, poslední kousek síly byl pryč. Bolest jí řezala tělo, lomená žebra křupala. Její řev se odrážel od noční oblohy, ležela naprosto vyčerpaná. Ale byla venku pod měsícem, jen na tom záleželo.
Další zvuk odpověděl na její výkřik. Řev, hlasitý a drsnější než její. Hlas draka volajícího se strachem. Mrak se nad ní rozdělil a ona si povzdechla úlevně, když ji pohladil měsíční paprsek. Požehnané, léčící paprsky měsíce. Řev se ozval znovu, ale ona ho ignorovala. Ti zatracení mužští byli kořenem jejích problémů.
Jakých problémů? Ozval se hlas skrz její oslabené mentální bariéry. Hluboký a drsný, nebyl pochyb o tom, že byl mužský. Jejího druha. Kde jsi? Řekni mi, kde jsi.
Nikdy. Jdi pryč. Přetočila se na záda a klidně ležela, sbírala energii, aby se přeměnila. Nemohla si pomoct, ale uniklo jí malé zafňukání, když tělo položila. Rat tudy často přicházel, musela být pryč dřív, než přijde. Sellers měl tu moc, ale ta víla ji víc děsila. Měl mrtvý pohled v očích, který ji rozechvíval až na kost.
Jsi zraněná. Řekni mi, kde jsi, zatraceně! Dožadoval se muž, jeho hlas byl trochu hlasitější než vrčení. Přijdu ti na pomoc.
Chase si nemohla pomoct, ale vyštěkla smíchem, než si vzpomněla, že smích a zlomená žebra nejdou dohromady.
Nepotřebuju zachránit –
Sellersovo kouzlo s lupnutím spadlo k jejím nohám.
To mě pojeb
Nasála vzduch, přidržela si ruku na žebrech a uvolnila se, dovolila tělu zmizet a rozpadnout se do temnoty. Obalila se stínovou podobou a opatrně se otočila. Bolest ji udeřila do boku několikrát a úlevně si povzdechla, když ji obalily šupiny a zapadly na místo. Se změnou podoby se většina zranění vytratila, jako by nikdy nebyla, jenom ty nejhlubší a nejhorší zranění se léčila starým dobrým způsobem. Dlouho. Což byl přesně ten důvod, proč ji Sellers zavřel do té podoby. Jen tak mohla trpět. Cítit bolest.
Rád, srdíčko. Mužský hlas hladce zavrčel. Jen mi řekni, kdy a kde.
Jo, správně, vyštěkla zpátky. Jako by se to někdy stalo.
Stane. Ta arogance odpovídala jejímu vzteku. Najdu tě a jsi moje. Víš, že jsi.
Pff, nikdo nevlastní Nightborny. Její hlas byl odmítavý, když roztahovala pomalu svá éterická křídla a cítila vzduch pod nimi. Ten pocit byl hotová blaženost po tom, co byla chycená tak dlouho v lidské podobě, i když ji bok trochu tahal, jak se jí žebra léčila. Bude muset letět opatrně a chvilku se rozhýbávat. A kdokoli to zkusí, je idiot.
Co jsi to řekla?
Upustil od toho hedvábného tónu, překvapení bylo znatelné i přes jejich mentální spojení. Spojení, které by neměli mít, pokud – Tu myšlenku zarazila dřív, než ji dokončila. Neměla druha. Ani nechtěla, ani nepotřebovala. Měla toho hodně co udělat a dítě, o které se musela postarat, než začne vůbec přemýšlet nad druhem.
Řekla jsem, že jsi idiot.
Ne, tu část nemyslím.
Skoro jeho podráždění viděla a zazubila se, když vyskočila do noční oblohy, když znovu začal mluvit. Ta část s Nightbornovou? Co jsi tím myslela? To jsi? Nightbornová dračice?
Chase protočila oči, křídly bušila do vzduchu, když vylétala nad město výš. Cítila, jak lpí na jejich spojení, jak se ji pokouší najít, potlačila odfrknutí. Neměl sakra šanci. Teď měla štíty plně zpět a jediný důvod, proč s ním mluvila, byl, protože chtěla.
Sakra, to nic nevíš? Nebo to, kdo jsi?
Ne.
Ta nejistota v jediném slově udeřila do jejího srdce a ona se zastavila uprostřed máchnutí křídly. Nevíš, kdo jsi? Sakra, to bylo drsné. Nevědět, kým byl.
Ne, opustili nás hned po narození. Nikdy jsme naši rodinu nenašli. Někteří staří strážci říkali, že jsme stínoví draci, ale nikdy jsme nikoho z našeho druhu nepotkali. Až do tebe.
Teď se cítila jako debil. Debil na misi, ale to neznamenalo, že s ním nemohla mluvit. Jen se s ním nepotká. Nikdy. Ne, když stačil jeho hlas, aby ji tahal za srdce ke spojení.
Jsi stínový drak. Myslel jsem si, že jsem ten poslední z našeho druhu, ale zřejmě jsem se spletl. Pokud jsi byla narozená… pak nás tu musí být víc.
Jak jsi starý?
Uchechtl se, ten hustý, hluboký zvuk byl tak sexy, že jí přejelo zachvění po páteři. Pokud s tím teď začneme, budu se tě muset taky zeptat na věk. Utajené informace a tak, a já si dal za cíl, že se nebudu ptát dámy na věk.
Hodně štěstí s hledáním dámy, sluníčko. Dovolila pobavení projít přes jejich mentální spojení a proletěla mezi dvěma výškovými budovami. Nepotřebuju vědět datum, byl jsi narozený v tomto čase?
To je podivná otázka. Kdy jindy bych byl narozený? V temných letech?
Skvělé. Byl to idiot. A pěkně sarkastický.
Neboj se, vyštěkla, zahnula za další budovu a klesla do uličky blízko jejího cíle. Je jasné, že ano, jsi až příliš natvrdlý na cokoli jiného. Už se mě nepokoušej znovu kontaktovat.
Odřízla spojení, zabouchla mentální štíty na místo a vytvořila si obě nohy. Naděje jí bušila v srdci, když šla temnou ulicí. Pokud bude mít štěstí, najde způsob, jak nad sebou prolomit Sellersovu kontrolu.


32 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělou kapitolu a překlad ♥️♥️♥️

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu super kapitolu. Teším sa na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  3. Mockrát děkuji za další skvělý překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem pekne za preklad čakám na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  6. díky za další kapitolu...

    OdpovědětVymazat
  7. Skvelá kapitolka, moc, moc díky za super preklad a korekciu. ♥

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za skvělou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤️❤️❤️

    OdpovědětVymazat
  10. Tvrdohlavá dračica s tou bude mať Duke plné ruky práce...ale myslím, že ona im dá nejaké vysvetlenia ohľadom drakov a možno aj ich rodičov...

    Ďakujem ❤❤😘

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za další skvělou kapitolu 😋.

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem pekne za ďalšiu super kapitolu 😊 😊 😊

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat