sobota 11. srpna 2018

Její ďábelský anděl - 39. kapitola


Ahoj, ahoj, tak jsme s dalším dílem na konci, za mě opravdu super knížka, i když ji chce spíš přečíst na jednou než na víckrát, i tak bych jí dala ale nejlepší hodnocení z celé téhle série. Zatím... protože, podle anotace k dalšímu dílu, který je mimochodem o Asmodeusovi, což bych nečekala, to vypadá fantasticky. V každém případě bude další díl až někdy po princovi, kterého překládám na cteni.
A poslední věc, děkuju vám všem za komentáře, za všechna povzbuzení, které jste svým hodnocením dali, a hlavně Evudar za korekci, protože nemá knížky jenom ode mě a zrovna tyhle kapitoly byly celkem dlouhé, že tu pro mě a pro vás obětuje čas 💗💗💗
Tereza


Jasné světlo odehnalo temnotu a Peklo zmizelo. Vůně slané vody naplnila Erin plíce, zachytila záblesk tropického ostrova, než taky zmizel, byl nahrazen džunglí a pak horou a pak dalším ostrovem.
Veiron ji položil dolů a ona znovu zvracela. Tentokrát na jeho boty.
Zavrčel, couvl a pak třásl nohama.
„Proč jsi to udělal?“ Erin se narovnala a pak na něj zamračila.
„Nemohli jsme je všechny sejmout, Erin, a ty to víš. Teď na naši pomstu nebyl čas.“ Zvedl ruku a vzal do dlaně její tvář, dlaň měl u její tváře teplou a uklidňující. „Můžeš nás teleportovat zpátky na ostrov?“
Erin je chtěla teleportovat zpět do Pekla, ale obava ve Veironových temných očích ji od toho zastavila. Chtěla to ukončit, ale Veiron měl pravdu. Nebyli dost silní, aby smetli legii Pekelných andělů a Ďábla ve stejnou chvíli, aniž by riskovala jejich dítě, ale jednoho dne to udělají, splní svou hrozbu. Zabije Ďábla a pomůže ukončit tuhle hru.
Erin shlédla na břicho a dotkla se ho. Nemohla uvěřit, že je těhotná.
Veiron položil ruku na její a ona mu pohlédla do očí.
„Co když bude vypadat jinak?“ zašeptala, byla jí hanba, že dala průchod svému strachu, ale potřebovala, aby ji Veiron ujistil.
„No tak co.“ Usmál se měkce a pohladil ji druhou rukou po tváři. „Nic nezmění naši lásku k němu.“
Zamračila se. „Ale můžeme opravdu vychovávat dítě v neustálém nebezpečí? Opravdu chceš jít do toho se mnou?“
Veiron si povzdechl a vzal do dlaně její tvář. „Samozřejmě, že do toho chci s tebou, srdíčko. Vezmeme to den po dni a já nedovolím, aby se cokoli jednomu z vás stalo. Miluju tě bez ohledu na to, co pro nás má budoucnost připravené. Vždycky budu milovat tebe a naše dítě.“
Slzy naplnily Erin oči, posmrkla. Její bojovník se srdcem básníka. Vždycky věděl, co má říct, aby se rozpustila. Ochrání ho před čímkoli, před kýmkoli. Před světem. Nebem. Peklem. Budou ho vychovávat obklopené láskou a soucitem, oddaností, pozná dobré věci, pozitivní věci a nejen temnotu.
„Budu se co nejvíc snažit být dobrým otcem… jen nemám představu, co to obnáší.“ Uchechtl se a ona na něj znovu s úsměvem pohlédla.
„Taky nemám ponětí o rodičovství, ale znám skvělého muže, který tě může naučit o tom, jak být skvělým otcem, a jsem si jistá, že by se s tebou rád setkal.“
Položila ruku na jeho a podržela si ji u tváře, srdce se jí zahřívalo, když přemýšlela nad párem, který ji vychovával s Amélií. Byli její pravou rodinou. Otec bude milovat Veirona za jeho ochranářství. A matka taky. „Můžeme se učit společně… a snad mu dáme dobrý život.“
„Dáme mu dobrý život, Erin. Bude mít život plný lásky, ve kterém mu nikdo neublíží, protože vás oba budu ochraňovat.“
Erin se usmála. „Já vás dva budu taky ochraňovat.“
„Proč mám takový pocit, že se v tomto vztahu budeš pokoušet nosit kalhoty ty?“ Zazubil se, sklonil hlavu a vtiskl jí krátký, tvrdý polibek na rty, čímž ji zanechal bez dechu a neschopnou mu říct, že přesně to měla v plánu. „Teď… je čas, abychom se odsud dostali, nemyslíte, paní Veironová?“
„Budete to muset udělat oficiálně, pane.“ Zachichotala se, přikročila k němu, zvedla se na špičky a obtočila mu paže kolem krku. Temnota se přes ně převalila a ustoupila malým provizorním chatkám na ostrově.
Apollyon seděl na bílém písku blízko kruhu kamenů, které obkružovaly ohniště.
Erin se napjala, čekala, kdy exploduje za to, co udělala.
„Jsem rád, že vás oba vidím nezraněné.“ Zvedl se s pár úšklebky na nohy. Hluboký řez na stehnu se napjal a znovu otevřel, takže se mu krev rozlila na špinavé nohy.
„Je mi líto, že jsem tě poslala pryč,“ řekla a on potřásl hlavou a usmál se. „Jak jsi věděl, že mě Ďábel navštívil v cele?“
„Můj dvojník… Asmodeus… řekl.“ Apollyon dloubal do řezu na stehnu a mračil se.
„Proč by něco takového dělal?“ Nemohla uvěřit, že by jí Apollyonovo ďábelské dvojče chtělo pomoct, ale nakonec se ji přece pokoušel přesvědčit, aby s ním odešla. Možná ji konec konců nechtěl vzít k Ďáblu.
„Je komplikovaný.“ Apollyon pokrčil rameny. „Trochu dobra v něm ale je.“
Veiron ji pustil a přešel přes písek k Apollyonovi. Přikrčil se a podržel ruku nad řezem, krev se zpomalila, jak se léčil.
„Jak to, že můžeš stále léčit?“ zeptala se Erin a Veiron k ní vzhlédl s prázdným výrazem.
„Nevím. Prostě můžu.“ Vyléčil další hluboký řez na Apollyonově žaludku a pak se přesunul k paži. Zastavil se a znovu na ni ohlédl. „Umíš léčit?“
Erin pokrčila rameny.
„Zkus to.“ Ukázal si na vlastní zakrvácenou paži. „Možná je to schopnost, kterou jsem převzal od tebe, když jsme si vyměnily sliby spíš než, že by mi ji dalo Nebe.“
Nepotřebovala to zkoušet. Už věděla, co se stalo.
„Vyléčil se.“ Erin proklela otce. „Kvůli tomu vypadal tak namyšleně. Vyléčil se, když jsme byli rozptýleni jeho muži, kteří k nám letěli.“
Podržela ruku nad Veironovou paží a soustředila se. Rána se okamžitě uzavřela. Erin vyléčila hlubší řez na boku a hlava se jí začala točit. Přitiskla si na ni ruku a Veiron ji vzal za paži.
„Musíš si odpočinout,“ řekl a ona přikývla. Znovu měl pravdu.
„Veiron jí pomohl se posadit na písek, ale cítila se ještě hůř, a proto si znovu stoupla, přecházela krátkou vzdálenost mezi vodou a zpátky.
„Není ti dobře?“ Obava obarvila hluboký Apollyonův hlas, natáhl k ní ruku. Studená lahev vody se mu objevila v ruce.
Erin si ji vzala, otočila vrškem a mohutně polkla. Ledová voda ji okamžitě zevnitř zchladila, ale zadržela povzdech, když zahlédla Veironův temný pohled.
Kdysi přemýšlel, jestli by byl schopný sehnat jí vodu, kdyby se dostatečně soustředil, ale nebyl si jistý, jak by chutnala, kdyby se mu to podařilo. Apollyon nevypadal, že by se musel vůbec soustředit. V jednu chvíli měl ruku prázdnou a v další, perfektně chutnající vodu, takže Veiron vypadal, že možná temného anděla zabije za to, že jí poskytl to, co on nemohl.
„Děkuju,“ řekla Erin Apollyonovi a nabídla vodu Veironovi. Popadl ji, dopil a pak zmáčkl lahev v pěsti.
Apollyon zvedl obočí při jeho chování a pak obrátil pozornost zpět k Erin. „Cítíš se líp?“
Pokrčila rameny. „Je mi skvěle… jeden ze dnů v životě těhotné, hádám. Můžu se těšit na další měsíce. Ani si nejsem jistá na kolik. Bože, myslíš, že je démonické těhotenství stejně dlouhé jako smrtelné?“
Apollyon se zamračil. „Těhotná?“
Veiron ji popadl kolem ramen a přitáhl k boku. Vzhlédla do jeho tváře a zjistila, že je všechna temnota pryč. Stoprocentně zářil pýchou. Erin skousla pokušení přivést na světlo to, proč v Pekle tak jistě nevypadal, nebo že nebyl úplně v pohodě s tím, že bude otcem chlapce, který měl potenciál být mocnější, než oni dva dohromady.
Apollyonovy modré oči mezi námi přeskakovaly, otevřel pusu a pak pohnul širokými rameny.
„Už se staly divnější věci.“ Odmlčel se a naklonil hlavu na stranu, rozostřily se mu oči a zeskelnatěly.
Erin zvedla obočí a koutkem pusy zašeptala k Veironovi: „Co je s ním?“
„Volají ho,“ řekl Veiron a sklonil hlavu, aby jí vtiskl polibek na čelo.
„Volají?“
„Telepatická komunikace,“ řekl Apollyon. „Omlouvám se. Marcus a Amélie jsou v bezpečí na cestě sem. Skončili někde na Sahaře.“
„To zvládnu.“ Erin se opřela Veironovi o bok, pamatovala si konverzaci s otcem, a jak překvapená byla. „Když jsme byli na pláži těsně před tím, než mě vzali Pekelní andělé, mluvila jsem s Ďáblem v hlavě. Myslíš, že můžu udělat i to stejné s tebou jako mým služebníkem?“
Veiron se zamračil. „Stačilo s tím služebníkem, krásko… ale dokážu si představit, že teď spolu budeme schopni mluvit telepaticky, když jsme spojení.“
To se Erin líbilo, ale ne tak moc jako dobírání si Veirona o jeho nové paní a služebníku.
„Ale ty jsi můj služebník. Což znamená, že mě teď budeš muset jako svou paní poslouchat.“ Zazubila se na něj, setkala se s jeho zamračením, ale necouvla.
„Celkem hodně sis zvykla na přikazování… pokud nebudeš opatrná, ukážu ti, kdo je tu šéf.“
Erin úsměv se změnil v drzý. „Ach ano?“
„Ach ano.“ Veiron jí proklouzl rukou kolem pasu a přitáhl si ji ke svému tvrdému tělu, na což se jí žaludek zachvěl. Pohled mu padl na její pusu, zaklonila hlavu a lákala ho k polibku.
Apollyon si odkašlal. „A k tomu… protože se zdá, že vy dva budete v pořádku, než přijedou, musím jít. Už jsem byl od Serenity až moc dlouho, toužím po tom ji vidět.“
Erin přikývla a odtáhla se od Veirona. Chápala tu potřebu a přála si, aby měla sílu teleportovat ho domů do Paříže k ženě čekající tam na něj.
„Děkuju, že jsi nám pomohl.“ Natáhla k němu ruku a on se jen usmál.
„Brzo se uvidíme. Jsem si jistý, že moje malá čarodějka se s vámi bude chtít setkat, jakmile zjistí, že máte dítě, a teď bude bezpečnější, když zůstaneme pospolu.“ Apollyon roztáhl křídla, přejel po nich rukama dolů a uhladil peří. „Na shledanou.“
Máchl křídly, čímž foukl písek na její nohy a zvedl se do vzduchu.
Erin mávala.
Apollyon se otočil, znovu máchl křídly a zmizel za palmami.
Veiron zmáčkl Erin ramena.
Čekala.
„Takže… nakonec jsme sami,“ řekl tak normálně jako cokoli jiného, usmála se, otočila a obtočila mu paže kolem pasu.
„Docela.“ Zírala mu do očí. Rudá se zlatou obkružovaly rozšířené zorničky, tvořily korunku kolem nich, která se jí vždycky líbila, protože jí říkaly, že na povrch vylézá jeho zlobivá stránka. „Nejspíš máme trochu času, než sem Amélie a Marcus dorazí.“
Skousla si ret a dělala mu na zádech prsty kroužky.
„Jsi špinavý. Myslím, že potřebuješ sprchu.“ Klesala rukama níž přes kovové kroužky, které mu chránily zadek.
Veiron našpulil rty a pak se usmál. „Žádné množství vody nedokáže, abych nebyl špinavý.“
Zasmála se, bublalo v ní štěstí, a tak se dál usmívala. „Chyběl jsi mi.“
Veiron ji popadl za zadek a zvedl si ji k sobě, aby měli oči ve stejné úrovni. „Taky jsi mi chyběla. Díky za to, že jsi Amélii neposlouchala a nevzdala jsi to se mnou.“
Erin mu obtočila paže kolem krku. „Nikdy to s tebou nevzdám a taky nebudu nikdy Amélii poslouchat. Nikdy. Šílí z toho.“
„Já z tebe taky šílím.“ Veiron se otočil a rozešel se s ní v náruči k vodě.
„Ale je to dobrý druh šílenství.“ Obtočila mu nohy kolem pasu a dívala se mu při tom do očí. Blýskl po ní úsměvem, ten ale za pár vteřin vymizel.
„Ďábel ztratil dnes obě své figurky. Bude nás chtít zpět nebo nás zničit, stejně jako Nebe a Peklo chce zničit Amélii a Marcuse.“
„Myslíš, že po nás brzo půjde?“ Erin se to nelíbilo.
Ďábel zabil skoro Veirona a ona ho nemohla znovu ztratit. Chtěla jejich boj ukončit, ale teď chtěla jen odpočívat a obnovit síly, tvrdě trénovat svou moc, aby, až budou příště čelit nebezpečí, budou vítězi.
Veiron zavrtěl hlavou. „Amélie a Marcus tu brzo budou a Apollyon se vrátí spolu s ostatními. Spolu jsme proti němu až moc mocní. Možná se vyléčil, ale je pořád slabý a uvězněný v Pekle. Bude šetřit čas a čekat na šanci.“
Čekat, až se jejich syn narodí. V srdci věděla ale i to, co Veiron neříkal. Ďábel chtěl jejich dítě jako nádobu.
To nedovolí.
Spolu s Marcusem, Amélií, Apollyonem a zbytkem budou mít sílu sejmout Nebe a Peklo, ukončit tu jejich ďábelskou hru navěky. Převezme otcovo místo v Pekle, rovnováha bude nastolena a využije svou sílu na svou říši, aby ochránila všechny, které milovala. Nebe se už Amélie nedotkne. Všichni budou v bezpečí.
Veiron ji položil dolů a teplá voda jí omyla nohy.
Zírala do jeho okouzlujících očí, přejížděla mu rukama dolů po pažích až k těm jeho.
„Získáme svou odplatu, Erin,“ zašeptal Veiron, zlatá v očích se mu rozzářila a odháněla temnotu. „Ale právě teď je tu něco důležitějšího, co potřebuje naši pozornost.“
Položil jí ruce na břicho a usmál se na ni s takovou láskou a pozorností v očích, že si nemohla pomoct a usmála se na něj zpátky.
Erin si podržela ruce na břiše a pak je posunula až na boky. Zorničky se mu roztáhly a pohled mu klesl k její puse.
„Myslím, že je ještě něco naléhavějšího, co potřebuje tvou pozornost,“ řekla a rty se mu zvedly do úsměvu.
„Říkej,“ zachraptěl a pomalu k ní skláněl hlavu s pohledem na rtech.
„Já.“ Erin se zvedla na špičky a polapila jeho rty svými. Přitáhl si ji k sobě a ona si mu povzdychla do pusy, milovala ten pocit jeho tvrdého těla na jejím. Naklonil hlavu a měkce jí přejel rty po jejích, dokud se jí všechno uvnitř nerozzářilo a nerozehřálo a neměla pocit, že odplave, pokud ji pustí. Utáhl sevření, jako by to vycítil, nebo protože možná cítil to stejné, a ona se mu usmála do pusy, vychutnávala si polibek a to, jaké to bylo být s ním propojená, vzpomínkami a vším.
Nikdy nepotřebovala nic tak moc jako Veirona, a teď už budou navždy spolu. Ruce jí přesunul na zadek a ona se zachichotala a přitiskla čelo na jeho. „Jsi nenasytný. Mám jen chvíli, než budu jako balón. Budeš mě i pak milovat?“
Rozesmál se. „Jsi moje… teď a na věčnost… a milovat tě budu navěky, Erin… vás oba.“
„A ty jsi můj.“ Přitiskla mu měkký polibek na rty a pak se mezi ně podívala a znovu na něj. „A my tě budeme navěky milovat.“
Erin se usmála a znovu ho políbila, jazykem se otírala o mezírku mezi jeho rty. Otevřel jí je a zasténal, když přejela jazykem po jeho, sténala spolu s ním a nakláněla se do polibku, vychutnávala si ho a skutečnost, že mezi ně teď nemohlo už nic vstoupit.
Budou své síly pilovat.
Budou s Ďáblem bojovat.
Vyhrají.
A budou mít své navěky.
Ďáblova dcera a její ďábelský anděl.
A jejich syn.





Konec



18 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělý překlad celé knihy

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci celé knihy.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci celé knihy !!!! Jste skvělé !!!!! Díky !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad a korekciu skvelého príbehu ☺. Som aj zvedavá ako to bude pokračovať ??? Premôžu Diabla ??? A Nebo???

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad i korektury kapitoly i celého knihy :)

    OdpovědětVymazat
  6. Velka vdaka za preklad a korekturu,ste super,neviem co by sme bez vas robili,dakujem.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad a korektúru celej knihy 😊 ste úžasné

    OdpovědětVymazat
  8. Diky za preklad ��

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za skvely preklad a korekturu celeho pribehu. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad a korekci. 😊

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za poslední kapitolu i překlad celé knihy i korekci. Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za super překlad!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem krasne ❤❤❤❤❤❤
    Som zvedava, ze na Asmodeusa...

    OdpovědětVymazat