sobota 4. srpna 2018

Její ďábelský anděl - 38. kapitola


Holky, blížíme se do konce, už zbývá jenom poslední kapitolaaa...


Ďábel zvedl ruku a orby energie narazily do neviditelného štítu, při nárazu explodovaly a Erin oslepily. Hodila další dvě a doufala v nejlepší. Vidění se jí vrátilo, ohnivé koule šly někam do dálky. Ďábel byl pryč.
Zabručení přitáhlo její pozornost doprava. Veiron udeřil Ďábla kopím, máchl jím v širokém oblouku, který přinutil Ďábla ucouvnout a ohnout se, aby se vyhnul rudé čepeli. Veiron se znovu rozmáchl a ve stejnou chvíli ho s ní bodnul, Ďábel zmizel, zrovna když ho měla čepel probodnout. Erin to považovala za podvádění, tuhle hru mohli hrát dva.
Počkala, až se znovu objeví a pak se teleportovala na místo za ním, přitiskla mu ruce na záda a zavrčela, když vypustila další kouli moci. Z této vzdálenosti se nemohl chránit. Ohnivý výbuch ho poslal vpřed a zpět k čekajícímu Veironovi. Veiron zařval a mávl kopím, udeřil s ním do Ďáblova boku.
Ďábel se z nárazu předklonil, popadl kopí a přitáhl si Veirona k sobě. Udeřil Veirona do hrudi, čímž ho poslal vzduchem pryč. Erin sebou trhla, když tvrdě přistál, černý prach vzlétl a šířil se vzduchem, nečekala, jestli byl v pořádku. Znovu se teleportovala a objevila mezi ním a Ďáblem. Zakřičela a vrhla levou ruku vpřed, čímž vypustila další výbuch moci, a pak i z té pravé. První koule mu letěla na hlavu a druhá na holeně. Zničil tu na hlavu a hrudník a vyhnul se druhé. Ta narazila do země a explodovala, pokryla celou oblast ostrým bazaltem, takže po ní zůstal jen kráter.
Veiron zpoza ní vystřelil, byl jen skvrnou, v obou rukou držel kopí. Mávl rudými křídly a bodl směrem k Ďáblu, který ho okamžitě zablokoval. Veiron kopí odtáhl, máchl křídly, přetočil se za nepřítele a zakřičel, když bodl směrem k jeho hlavě. Ďábel se otočil, zvedl ruku a zmrazil Veirona uprostřed.
Čímž se Erin vystavil zády.
Usmála se. Její muž byl chytrý. I když mu nemohl způsobit tolik škody jako Erin, mohl ho rozptýlit, zatímco to Erin udělá.
Teleportovala se za Ďábla a udeřila ho pěstí do kříže. Její moc se zvedl a úderem a oheň, který z ní vystřelil, do něj narazil, dvojité ano. Klopýtl dopředu a se zavrčením se k ní obrátil, oči mu rudě zářily a bílé zuby se zaostřily.
Veiron rozmrzl a zazubil se, když kopím bodl dolů. Projelo Ďáblovými zády, ten vykřikl, vztek mu rozzářil oči. Zavrčel a vrhl se na ni. Veiron tam byl dřív, než k ní mohl dorazit, paže a křídla se kolem ní obtočila a jeho záda vzala náraz Ďábla. Zabručel a zavrčel a Erin zpanikařila.
„Veirone?“ řekla a uvolnila se z jeho sevření. Popadl ji za ramena a ona ho chytila do náruče, aby se udržel na nohou, prohledávala mu oči. „Jsi v pořádku?“
Přikývl. Jasně rudá zář se za ním objevila a Erin se soustředila. Teleportovala je dřív, než do něj mohla koule narazit, a tvrdě na něm přistála kousek dál. Zavrčel.
„Promiň.“ Zašklebila se a další výbuch letěl směrem k nim. „Pořád se to snažím nějak ovládnout.“
Soustředila se a znovu je posunula, temnota je obklopila na delší dobu, zjistila, že jsou na okraji planiny. Aspoň teď stáli.
Výbuch černé energie jí narazil do hrudi a poslal ji do vzduchu. Erin zaječela a vložila všechnu sílu do rukou, aby ji vypustila. Svět se otočil, mihotal se černou a zlatou a pak rudou, když její výbuch do něčeho narazil. Explodoval takovou silou, až do ní udeřila šoková vlna a přetočila ji. Děsivě se točila, pokusil se soustředit na to, aby se mohla teleportovat. Nevěděla, kde je nahoře a kde dole, ale věděla, kam mířila a to rychle.
Něco jí narazilo do pasu a trhlo s ní tak moc, až se pozvracela.
„Promiň,“ zabručel Veiron, otočil si ji v náruči a přitulil k tělu s jednou paží na zádech a druhou pod koleny.
Erin polkla a potřásla hlavou. Ztrapnění ze zvracení před mužem, kterého milovala, bylo malou cenou za to, že byla zachráněna před hroznou smrtí uškvařením. A kromě toho tohle nebude naposledy, co v jeho přítomnosti bude zvracet v nadcházejících měsících.
Veiron si ji přitáhl blíž a roztáhl rudá křídla. Plachtili k pevnosti a přistáli na náměstí. Veiron stáhl křídla a chtěl ji položit, ale ona mu uzamkla ruce kolem krku. Pokusila se je teleportovat, ale nic se nestalo. Erin soustředila moc na ruce, ale ty zůstaly chladné, stejně ledové jako její krev. Tenhle chlad už zažila, když trénovala a pokusila se o něco velkého. Použila až moc moci najednou?
„Vem mě někam jinam. Rychle.“ Pořád nedokázala setřást vizi, kterou tady na tomto místě měla o Veironovi, a nechtěla, aby tady s Ďáblem bojoval.
Veironovy rudé oči se setkaly s jejími a nabídly jí tichou omluvu. Přikývl, roztáhl křídla a máchl jimi.
Ďábel se před nimi objevil, ani stopa po krvi a jeho oblek byl znovu netknutý, jako by se zásahy ani nestaly. Vybíral si bazalt z vlasů a pomalu ho odhazoval na zem. Každý kousek narážel do chodníku s takovou silou, že po nich zůstaly kousky lávy.
Narovnal si rukávy a hodil po nich znuděným pohledem. „Budete se muset snažit víc, dcero.“
Jeho úsměv byl na nervy.
Naklonil hlavu na stranu. „Vidím, že jsi objevila limit svých sil. Byla to působivá ukázka, ale ve tvém současném stavu nejsi pro mě výzvou.“
Erin shlédla na břicho.
Říkal jí, že nemá naději ho porazit, zatímco byla těhotná? Soustředila se na břicho a cítila odsud teplo. Bylo to jediné místo, kde cítila teplo, a taky to bylo místo, o kterém neustále v pozadí mysli přemýšlela, soustředila se na dítě uvnitř. Její moc se dělila o bojování a ochranu, ale nemohla vložit dítě v risk tím, že by to změnila a využila všechnu sílu na boj s otcem.
Erin pohlédla do Veironových krásných očí. Flíčky jasně rudé se pohybovaly v tekutém zlatu. Myslela si, že jeho rudé oči byly tím nejúžasnějším, co kdy viděla, ale nebyly ničím v porovnání s touhle dech beroucí zlatou. Tohle byla změna, které nelitovala, protože to bylo připomínkou toho, že teď byli spojeni, spolu navěky, a nic je nemohlo rozdělit. Ani Nebe a už určitě ne Peklo.
Otočila hlavu a pohlédla na otce. „Pleteš se. Kdybych byla sama, možná bych pro tebe nebyla hrozbou… ale sama nejsem. Spolu tě dokážeme porazit.“
Silná slova, kterým stěží věřila, ale musela říct něco, aby chytila Ďábla nepřipraveného a přinutila ho pochybovat o sobě a svých silách. Chtěla, aby se bál, že má možná pravdu a že ho může porazit. Bude mu to hrát na pozadí mysli a možná jí to dá otevření, které potřebovala, aby její hrozba byla pravdivá.
Tvrdě se soustředila a sbírala sílu, aby zmizela z Veironovy náruče. Znovu se objevila pár kroků za Ďáblem a klopýtla, hlava se jí točila a srdce bušilo. Ruce se jí třásly, teď byly netečné chladem. Erin si je třela. Musel tu být způsob, jak obnovit síly a pomoct Veironovi. Nebude sedět stranou, zatímco bude s otcem bojovat.
Veiron se vrhl na Ďábla, její otec zvedl ruku a vypálil černo rudou hořící kouli. Zablokoval s ní Veironovo kopí a záda saka se roztrhla.
Velká černá křídla mu vystřelila ze zad, měnila se jako kouř v těžkém vzduchu.
Zatraceně.
Možná nakonec i ona mohla létat.
Erin si dýchla na ruce a pokoušela se je rozehřát. Byly jako led. Mohla jen stát a sledovat Veirona, jak letí vzhůru a nahání Ďábla, srazili se ve vzduchu. Třela si ruce o sebe a poháněla moc, aby se vrátila. Nohy se jí třásly, kosti mrzly a krev měla jako led. Veiron zavrčel a znovu zaútočil na Ďábla, jenomže byl sražený a letěl vzduchem. Ďábel šel po něm, jeho hořící čepel udělala jasný oblouk v temnotě. Zařízla se do Veironova levého křídla a ten vykřikl.
No tak. Erin si třela ruce ještě víc. Nebude tu stát jen jako bezmocná holka a sledovat muže, kterého miluje, umírat. Už zase. Teplo vyšlo z jejího břicha. Erin sebou trhla, když se Veiron sotva vyhnul Ďáblovu dalšímu útoku, ale nebyl dost rychlý na výbuch moci, který po něm vypustil. Narazil do Veirona a ten padal.
Roztáhl rudá křídla, aby se narovnal a klesal, získával prostor.
Erin se soustředila na teplo uvnitř. Byla silnější. Nedovolí, aby jí moc velela. Malý plamínek se jí zažehl na palci, zamihotal se a zhasl. To byl začátek.
Drobný záblesk tepla na palci se šířil dál a pak na celou ruku.
Veiron se znovu srazil s Ďáblem a její otec se zasmál, zmizel a objevil se hned vedle něj. Popadl Veirona za hrdlo, máchl stínovými křídly a vystřelil dolů.
„Veirone!“ Erin se rozběhla, oči přilepené na něm, srdce jí uhánělo. Bojoval proti Ďáblu, ale včas neunikl.
Narazil do země, obří nárazová vlna vystřelila a srazila Erin do vzduchu. Dělala ve vzduchu kotouly. Už toho měla tak akorát dost. Měla křídla a bylo zatraceně na čase, aby se objevila.
Horko jí vystřelilo do ramenou a pohladilo po pažích, zastavila se těsně před stěnou pevnosti. Erin se pomalu podívala za sebe. Černé stíny se jí mihotaly za zády, tekly z ní a formovaly křídla.
Zmizely a ona padala k zemi, kde přistála v podřepu.
Erin běžela dolů po schodech k nádvoří a směrem ke kouli prachu, která se vznášela ve vzduchu nad Veironem a Ďáblem. Veiron. Musel být v pořádku. Nevěděla by, kdyby nebyl? Konec konců teď byl jejím služebníkem.
Sprintovala k tomu oblaku prachu a mávala před tváří rukou, aby ho pročistila. Nic neviděla. Dusila se a zakrývala si pusu a nos rukama, pokoušela se zastavit prach vstupující jí do plic.
„Veirone?“
Něco zavrčelo a velký temný tvar se před ní v prachu zformoval. Erin se zastavila, pak ucouvla přímo do něčeho jiného.
Horké ruce se jí položily na ramena.
Prach zavířil a pročistil se, před sebou měla Veirona v démonické podobě. Oči mu zazářily zlatem na ni a pak na muže za ní. Krev mu pokrývala levou paži a část levého dračího křídla schlíple visela, kost trčela uprostřed ven. Znovu zavrčel skrz ostré rudé zuby.
„Pusť ji, zbabělče,“ zavrčel a Ďábel se zpoza ní zasmál.
„Proč bych to dělal?“
Erin ucítila krev. Pohlédla na cestičku černé, která jí sjížděla po hrudi, a zpanikařila. Byla zraněná. Ne. Už se řízla a její krev byla červená. Pohlédla na Ďáblovu ruku. Pokrývala ji černá krev. Zranil Veirona ale i sebe, nebo Veiron zranil jeho?
Veiron zavrčel, temný zvuk se odrážel od okolních skal nádvoří.
„Pusť ji.“  Klopýtal k nim, obrovský a smrtící, jeho těžké kroky otřásaly zemí.
Rudé plameny na kopí ďábelsky zářily, z jedné z nich odkapávala černá.
Řízl Ďábla.
Něco ji napadlo.
Erin se setkala s Veironovým zlatým pohledem a držela ho, tiše mu tlumočila svůj plán. Zamračil se, černé obočí nakrčil a potřásl hlavou. Rozšířila oči způsobem, o kterém doufala, že mu to přikáže a on by to měl radši udělat. Byla si na sedmdesát procent jistá, že svůj plán uskuteční.
Zabručel a pak zavrčel, blýskl smrtícími ostrými rudými zuby. Erin to vzala jako souhlas s jejím šíleným nápadem a taky jako varování, že už byl unavený z jejích příkazů. Mohl nad ní svou autoritu projevit později, v posteli, až bude po všem. Právě teď potřebovala, aby udělal přesně to, co žádala.
Veiron zatočil kopím, ukázal s ním na Ďábla a pak ho sevřel oběma rukama a vytáhl nad hlavu.
Erin se zatřepotal žaludek.
Doufala, že měla dostatek sil, aby se odtáhla. Popadl Ďábla za ruce, které jí svíraly ramena, a soustředila se, aby je držela, používala moc na zastavení jeho teleportace.
Veiron se na ni soustředil, s každým krokem otřásal zemí.
Ďábel za ní bojoval, pokoušela se nepanikařit. No tak na ni šel obří černý démonický anděl s kopím zamířeným jí na hrudník. Věřila mu a chtěla, aby do tohoto útoku vložil všechno, svou plnou rychlost. Jen nečekala, že bude vypadat tak děsivě. Ruce jí ochladly.
Ach, teď nebyl čas, aby ji moc vyřadila.
„Pusť mě,“ zasyčel jí Ďábel do ucha, pocítila mdlobu od hlavy až k patě. Pustit ho znělo dobře.
Ne, znělo to špatně. Naprosto proti jejímu plánu.
Držela ho pevněji, ruce jí zmrzly o dalších deset stupňů. Veiron se přiblížil. Zachytila záblesk zaváhání v jeho tváři a přikývla, pokoušela se ho přesvědčit, ať pokračuje.
„Pusť mě!“
Znělo to dobře a s několika desítkami kilogramů vážícím démonem, který se na ni řítil, chtěla přesně to udělat a dostat se mu sakra z cesty.
Veironova čepel se jí dotkla hrudníku.
Obklopila ji plamenná temnota.
Temný řev ji porazil, objevila se dřív, než měla v úmyslu, a tvrdě narazila do země. Zem se pod ní otřásla a na místech praskla a odhalila tak vroucí lávu. Zvedla se na nohy a skočila, když se deska pod ní na jednom konci začala potápět a na druhém zvedat. Zanořila se do lávy a Erin běžela, shýbala se, aby se vyhnula ostrým skalám nad ní, a skákala přes bublající ostrůvky ohně, které vybíhali zpod polámaného dláždění.
To udělal Veiron?
Erin hodila pohledem k místu, kde ho nechala, a srdce se jí zastavilo.
Ďábel tam stál s čepelí Veironova kopí v černé krví nasáklé hrudi, levou rukou držel kopí a pravou Veirona pod krkem. Znovu zařval a odhodil Veirona pár kroků od něj. Veiron se točil, změnil se ve svůj smrtelný vzhled, křídla se pod ním kroutila a pak zmizela. Erin zavrtěla hlavou. Tohle se nedělo. Její vize se nestane skutečností.
Černá stínová křídla jí vyrazila ze zad a ona jimi roztřeseně mávla, skoro letěla přes nádvoří. Spíš to bylo hopsání a létání a znovu hopsání, ale svým křídlům ještě tak docela nevěřila. Už jednou zmizela, takže nepoletí vysoko a neskončí škvařením se v jednom z lávových ostrůvků, které se teď rozprostíraly po nádvoří.
Ďábel si vytáhl z hrudi Veironovo kopí, podržel ho oběma rukama a zamířil ho k Veironovým zádům. Veiron se ani nepohnul. Zůstal tváří na zemi s očima zavřenýma.
Erin vyskočila, poletěla, doufala a soustředila se na moc v rukou. Její křídla zmizela uprostřed letu, vrhla sílu, když padala k zemi. Pár zlatých orbů letělo k Ďáblu. První ho udeřil do levé ruky, čímž mu vyrazil kopí a poslal ho vzduchem, druhý mu narazil do hrudi, takže teď letěl směrem ke dveřím pevnosti. Tvrdě do nich narazil, ten náraz se odrážel po nádvoří.
Doběhla k Veironovi a zvedla ho ze země, bojovala s jeho váhou, ztěžka ho držela za kluzká zkrvavená ramena. Zasténal a ji omyla úleva, nahradila chlad v žilách teplem, které se ani její moc nemohla rovnat.
Hučící zvuk jí naplnil uši, Erin zamrzla s rukama na Veironových ramenech. To neznělo dobře. Veiron se nakonec pohnul, přitiskl dlaně na rozlámanou zem pod ním a zvedl se.
„Čas k odchodu,“ zavrčel a zhoupl se, jak si stoupal.
„Co? Ne. Jsme tak blízko, Veirone. Nemůžeme teď odejít.“ Ukázala k Ďáblu, který se pomalu zvedal na nohy. „Můžeme ho sejmout.“
Veiron ji chytil za ramena a otočil ji na druhou stranu. „Ale je ne.“
Černé tvary naplnily vzdálený obzor.
Pekelní andělé.
Ďábel si zavolal posily.
Muselo jich být stovky. Veiron měl pravdu, nemohli v žádném případě porazit Ďábla a velkou část jeho armády ve stejnou chvíli, ale odmítala se vzdát. Zranili ho. Mohli ho dorazit dřív, než se k nim andělé dostanou a vrhnou se na jeho ochranu.
Erin se přes rameno ohlédla na Ďábla. Mávl nad sebou ruku, krev a špína zmizela, jeho oblek se sám spravil, takže byl znovu perfektní. Černá skvrna se mu objevila na rudé košili. Zamračil se, dotkl se jí a ušklíbl se. Oči mu zazářily a černá krev zmizela. Tentokrát už se znovu neobjevila. Potěšený výraz přešel přes jeho temně pohlednou tvář.
„Musíme jít, Erin… nesnáším to stejně tak jako ty, ale nebudu tebe nebo naše dítě riskovat.“ Veiron ji popadl kolem pasu a chtěl si ji jemně přehodit přes rameno, ale zastavil se a místo toho si ji přitiskl k hrudi.
Frustrovaně zavrčela. Tahle část Veirona jí nechyběla. Obtočila mu nohy kolem pasu a kopla ho do zadku, praštila ho do ramen, ale nepustil ji. Jen na ní utáhl sevření a odcházel od Ďábla.
„Ne!“ Erin hodila další ohnivou kouli na Ďábla, a ten ani ruku nezvedl, aby se tentokrát ochránil. Vystřelila vzhůru dřív, než se k němu dostala. Usmál se na ni. Zírala na něj. „Tohle není konec… Přísahám ti… zabiju tě.“


15 komentářů:

  1. Moc děkuji za další super kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad i korekturu ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vďaka za preklad a korekciu, teším sa na pokračovanie ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  4. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za super kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Tak aspoň nezemřeli, to jsem zvědavá, jaké bude to dítě, díky za preklad

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat