úterý 24. července 2018

Přeběhlík - 26. kapitola 1/2




Udeřila do mě vlna pačule[1], vůně byla všude po místnosti. Můj nos zápasil s kýchnutím. Pak ale všechno tak nějak zklidnilo, dokonce i mé srdce a puls.
Oči se mi zastavily u nehybné formace zamotané do červeného saténu ležící na posteli. U mé matky.


Místo pěkných hnědých vlasů měla na hlavě vrabčí hnízdo, obličej směrem ke dveřím. Ruku líně přehozenou přes hlavu. V koutku úst a na bradě měla kapky zaschlých slin. Viděla jsem, jak se jí oči za víčky hýbou zprava doleva, jakoby sledovala tenisový zápas. Přinutila jsem se přejít k velké posteli. Červený koberec byl tak tlustý, až se zdálo, že se mi v něm nohy utopí. Některé jeho části byly slepené a špinavé. Když jsem se k ní přiblížila, opřela jsem se holeněmi o postelovou konstrukci.
Zírala jsem přímo před sebe na skříň z tmavého dřeva a soustředila se na dýchání. Soustředit se ale na něco jiného, než na dávání se do kupy, bylo opravdu těžké. Všechny mé pocity tak nějak vypluly na povrch. Matčina víčka se zatřepotala, pak se pohnula a zavrtěla. Ruka jí sklouzla postele a dotkla se mé nohy. Kousla jsem se do rtu, abych nevydala ani hlásek.
Jen dýchej, připomínala jsem si. Dýchej. Nic to pro tebe neznamená. Znamená pro tebe jen cestu, jak se dostat k Holly. Nic jiného.
Když ale spala, vypadala jako ta žena z fotografie. Jako matka, která mě držela s úsměvem v náručí. Usadila jsem se na okraji postele. Cítila jsem na sobě Devonův a Pennyin pohled, uvědomovala jsem si vlny jejich lítosti procházející skrze mě.
Povolila jsem pěsti a cítila, jak se mi krev vrací zpět do prstů. Pomalu jsem natáhla třesoucí se ruku – celé tělo se mi třáslo – a sundala jí pramen vlasů z obličeje. Odhalila jsem tak její oči, které sebou znovu škubly, a pohladila ji po tváři. „Mami?“ zeptala jsem se. Nepoznala jsem ten zvuk, který vyšel z mých úst, nepoznávala jsem svůj vlastní hlas. Zněla jsem jako malé vystrašené dítě. Na chvíli se má matka opřela do toho doteku. Je zdrogovaná, připomněla jsem si. Není ve své kůži; tohle nic neznamená. Tak proč tedy cítím tolik štěstí?
Zasténala, rty se jí oddělily. Překulila se a odhalila modřiny na svých pažích a ramenech.
Uskočila jsem a lapala po dechu. V krku, hrudníku dokonce i v celém těle jsem cítila hromadění lítosti. Vzlykla jsem – byl to vzlyk tak cizí, že mi z toho naskočila husí kůže. A náhle jakoby mé tělo explodovalo. Třáslo se, měnilo se. Procházela jsem několikanásobnou transformací. Těla se rozmazala. Kosti mě bolely, hlava byla jako střep, ale pořád jsem se měnila. Rychleji a rychleji. Někdo z těch měnících se těl kolem mě objal, paže teplé a uklidňující, a pak se transformace zpomalovala, až se úplně zastavila a já zase byla sebou. Cítila jsem Devonovu vůni a zavřela jsem oči.
O vteřinu později se dveře rozlétly dokořán. „O co jde?“ dožadoval se odpovědí hluboký hlas.
Vymanila jsem se z objetí. Ve dveřích stál vysoký, podsaditý muž s pleší a hořčičnýma očima. Podobnost s Penny byla nezpochybnitelná. Vymanila jsem se z Devonova objetí a začala se pohybovat, aniž bych si uvědomovala, co vlastně dělám. Náhle jsem však stála před tím mužem a má pěst vrazila do jeho lícní kosti s uspokojujícím křupnutím. Dal mé matce své drogy – a udělal modřiny. Neodvažovala jsem se přemýšlet, co udělala ona výměnou za slinu.
Oči se mu protočily, když narazil do dveří – které se po útoku zavřely – než spadl na podlahu. Držel si tvář, výraz ohromený. Penny setřásla strnulost a klekla si k němu. „Jsi v pořádku?“ Dotkla se jeho ramene, ale setřásl ji. Ve tváři se jí zableskla bolest, ale jakmile vstala, už tam nebyla.
„Jsem v pohodě. Sežeň Bennyho,“ zavrčel. „Ať tu děvku odsud vykopne.“
„Pokud mě vyhodíte, okamžitě povím FEA o vaší existenci,“ řekla jsem tupým hlasem. Doufala jsem, že zním silněji, než jsem se cítila.
Vycenil své zakrvácené zuby v hororovém úšklebku. Zašilhal směrem ke mně. „Pokud bys od nich neutíkala, nebyla bys tady, holčičko.“
Udělala jsem k němu krok. Nevěděla jsem, co chci udělat, ale jeho výraz ztuhl při pohledu do mých očí. Děsivé poznání mu proběhlo tváří, jakoby je viděl už dřív, a celý jeho obličej mu zbělel. „Tvé oči,“ zamumlal, pak zavrtěl hlavou. „Ne. To je nemožné.“ Vyškrábal se na nohy a podíval se na mou matku. „Heather, o co tu do prdele jde?“
Má matka se zvedla na loktech a nechápavě mrkala. „Stanley?“ To slovo z ní vylezlo jako povzdechnutí. Její oči po mně přejely bez špetky poznání. Nevěděla, kdo jsem. Ale v ten moment jsem si nebyla jistá, jestli ví, kým je ona. Ucítila jsem teplo ve tvářích. Proč má pořád tu schopnost mě naprosto naštvat? Proč se o ni pořád starám po tom všem, co mi udělala? Proč jsem ji nedokázala přestat milovat, když o mě neměla žádný zájem?
Stanley se pokusil projít kolem mě, ale zatarasila jsem mu cestu. Byla jsem o celou hlavu nižší než on, proto se mě pokusil odstrčit. Jeho ruce mi bolestivě narazily do klíčních kostí a já zavrávorala, stěží jsem se udržela ve vzpřímené poloze. Devon ho popadl za paži a zkroutil ji, ale Stanley proti němu vyrazil pěstí. Devon se rychle sehnul, takže mu klouby jen proletěly nad temenem, a usadil se hlavou ve Stanleyho žaludku. Muž zalapal po dechu, zavrávoral a chytil se skříně, aby udržel rovnováhu. Funěl, tvář rudou. Penny vyrazila kupředu a chytla ho za předloktí. „Tati, to stačí. Nepotřebujeme další problémy.“
„Další problémy?“ zaječel a ukázal na mě chvějícím se prstem. „Já tady nejsem ten, kdo působí potíže. Ta holka jich dělá dostatečně!“
Penny na mě zírala, ale zdálo se, že jí unikala spojitost.
„Poznal bych ty oči kdekoliv. Je jednou z jeho potěrů.“ Po tváři mu běhaly strach a znechucení, společně spolu bojovaly, každá z těch emocí chtěla mít navrch.
Penny nicméně vypadala, že pochopila, co mělo znamenat to slovo „jeho“. Oči se jí rozšířily a začala náhle věnovat svým tetováním až příliš mnoho pozornosti.
Pohlédla jsem dolů, kde se má matka snažila dostat do sedu. Ramínka její obnošené noční košile sklouzly z jejích kostnatých ramen a výstřih se uvolnil. Předklonila jsem se a pomohla jí trochu se narovnat a opřít se o záhlaví postele, než jsem vrátila ramínko na místo. Když se na mne její oči opět upřely, usadila se v nich panika.
Mamka si prohlédla své tělo, jakoby si zrovna uvědomila, v jak žalostném stavu se nacházela, a její výraz se zhroutil. Objala jsem ji a postavila na nohy, dávajíc si pozor, aby ji noční košile zakrývala. „Pojď, mami. Umyjeme tě.“


[1] Pačule je tropická bylina, která se využívá na výrobu parfémů, pracích prostředků, osvěžovačů vzduchu apod. Je řazena mezi afrodiziaka. Pozn. překl.

7 komentářů:

  1. no tak to je hustý, Tessina máma je sjetá pod obraz boží...
    a oči ji zase prozradily ( čí je dcera), předpokládám, že Stanleymu asi neřekla, že má dceru a syna, a pokud ano, tak mu neřekla kdo je její otec ...
    děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za pokračovámí. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování.

    OdpovědětVymazat