úterý 3. července 2018

Přeběhlík - 25. kapitola 1/2




Tohle byl nějaký podivný druh paralelního vesmíru. Modré světlo plulo po místnosti jako kouř. Byla jsem ráda, že si mé oči mohly zvyknout na zvláštní světlo v chodbě, protože jinak bych z toho měla závrať. Vnitřek baru byl mnohem obsazenější, než by si člověk myslel díky prázdnému parkovišti. Možná že některý ze zákazníků měl jiný, méně konvenční způsob dopravy. Dunění hudby, které jsem slyšela zpoza dveří, mi nyní dunělo v těle.


Začala jsem zkoumat místnost plnou štamgastů, ale můj pohled přitáhla obrovská vodní nádrž uprostřed baru. Byl to gigantický skleněný válec, sahající od země až po strop.
„Páni,“ zašeptal vedle mě Devon.
„Jo,“ řekla jsem a pomalu se vydala k vodě. Hmoždinky u dna válce vrhaly do vody namodralé světlo, díky čemuž zářila, a po obou stranách nádrže byly trysky nasazené do úzkých řad, které kolem sebe vrhaly růžové odstíny. To ale nebyl ten důvod, proč Devonovi spadla čelist. Dvě naprosto identické ženy, oblečené do malinkatých růžových bikin, se pohybovaly uvnitř válce. Měly jahodově blonďaté vlasy, které pluly vodou, jakoby tam vál jemný větřík. Měly na obličeji silný make up – růžovou rtěnku, okolo očí měly modré stíny a modrou tužkou namalované proužky na víčkách, a na řasách silnou vrstvu černě. Otáčely se a kroutily ve vodě v rytmickém tichém tanci. Jejich těla se svíjela a kroutila, ale zatímco na ně koukala většina návštěvníků, ony měly oči jen pro sebe, zachycené v sesterském transu. Zřejmě to měl být Vegas styl v baru Variantů.
„Hádám, že jejich schopnost je dýchání pod vodou,“ ozval se Devon, jeho oči byly přilepené na vodní show. Jakmile jsem přestala civět na akvárium a trochu se rozhlédla, zjistila jsem, že se na nás dívá mnoho očí. Dokonce i v přítomnosti tohoto vodního představení, zdálo se, že my jsme hlavní atrakcí. Nemohli jsme vypadat podezřeleji, i kdybychom se snažili. Každý viděl, že jsme tu noví. A z pohledu několika tváří jsem usoudila, že noví hosté znamenají problémy. Skupina zákazníků k sobě spiklenecky naklonila hlavy. Několik z nich věnovali pozornost Devonovi, jak jsem si s obavou uvědomila. Jejich zvědavý pohled se poté zapíchl do mě, ale okamžitě se podívali jinam, jen aby se o pár sekund později podívali znovu. Už dříve viděli tyrkysové oči. Věděli, co to znamená.
Popadla jsem Devona za ruku a táhla ho pryč. „Pojď. Jdeme k baru.“
Do podlahy se opíraly světlomety ve stejném modrém tónu jako akvárium a další modré pochodně osvětlovaly zdi s vysokým stropem. To vysvětlovalo, proč kouř z cigaret a doutníků zářil jako duch z Atlantis. Stěny lemovaly soukromé salónky, které byly odděleny od ostatních černými sametovými závěsy. Zákazníci v nich seděli na modrých kožených sedačkách a měli perfektní výhled na bar a nádrž, přestože většina z nich setrvávala v rozhovorech, ztraceni ve svých světech nebo zírali na nás. Kolem obrovského baru byly umístěny kulaté stoly se židlemi. Jen pár jich bylo obsazených. Zřejmě nejlepší byly salónky.
Došli jsme k baru, který byl vyroben z pevného mahagonového dřeva, a bylo to jediné místo, které nebylo v modrém schématu. Červené kožené barové stoličky měly stejnou barvu jako světlo z barových lampiček.
„To je tak šílené,“ zašeptal mi Devon do ucha. Souhlasila bych s ním, kdyby mou pozornost nepřitáhl neobyčejně vysoký a hubený muž, který si v tu chvíli sedl vedle mě.
Jeho prsty přejely po mé paži jako dotek ducha. Mé tělo sebou hrubě trhlo a prsty jsem zkroutila v přípravě na boj.
„Chceš nějakou slinu?“ vydechl. Vlasy měl zastřižené tak nakrátko, že mu v nich zářila kůže. Červené světlo se mu odráželo v očích.
Byla jsem příliš ohromená, abych promluvila. Buď to byla ta nejhorší balící technika v historii anebo chlap přišel o rozum.
Devon ke mně přistoupil blíž, až jsem cítila na zádech jeho teplo. Odsunula jsem svoji ruku pryč od toho chlápka. „Ne.“
Vytáhl lahvičku obsahující zvláštní mléčnou tekutinu. „Budeš z ní létat,“ zabroukal. Podle způsobu, jak se mu protáčely oči, jsem hádala, že už jich měl několik.
„Ne, díky.“
„Nech je být, Spleene,“ zakřičela nějaká žena zpoza baru. Bylo to perfektní jméno pro toho chlápka[1]. Očima šlehl k barmance, než sjel se stoličky a zamířil si to ke tmavému schodišti nalevo od baru. Schodiště také hrálo tmavými odstíny červené.
„Díky,“ řekl Devon a uvolnil se. Barmanka byla vysoká žena oblečená v černých šortkách a černém topu, který odhaloval její potetované paže, krk a nohy. Ani kousíček těla neměla normální; až na obličej. Její tetování vlastně bylo úzké malé písmo táhnoucí se přes celé její tělo. Muselo zahrnovat přes stovku slov, ale nedokázala jsem zjistit, co znamenají.
Utírala zrovna nějakou sklenici a zírala na místo, kde ještě před chvílí byl Spleen. Nakonec se k nám otočila. „Poprvé, že?“ zeptala se, v puse jí zazářil piercing. „Jsem Penny.“
„Jsem Tessa a tohle je Devon,“ řekla jsem. Musela jsem přemýšlet, jestli její tetování byly jen pro nějaké představení nebo měly něco skrýt. Byl by to chytrý převlek pro šupiny nebo zakrytí jizev, jako byl Alekův drak. Při myšlence na něj se mi zkroutil žaludek. Soustřeď se, přikázala jsem si.
Všimla si, že na ni zírám a položila sklenici. „Trvalo to několik let, než to bylo hotové,“ řekla pyšně. „A bolelo to jako čert.“
„Co znamenají?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Všechno možné,“ pokrčila rameny. „Citáty, které mě nějak oslovily.“
„Mají co dělat s tvou Variací?“ ozval se Devon. Zdálo se, že naše mysli fungují podobně.
Její výraz se proměnil, jakoby jí prošel stín. „Nejsem Variant.“
„Nejsi?“ vyhrkla jsem a ihned se cítila špatně. Jak mohu být tak necitlivá?
Ale ona se jen usmála, i když jsem si nebyla jistá, zdali to tak skutečně myslela. „Toto místo vlastní můj otec. On je Variant. Já jsem prostě jen Normální. Genetika mě nechala ve štychu.“


[1] Spleen znamená něco jako splín, rozmrzelost, světabol nebo také slezina. Pozn. překl.

11 komentářů:

  1. Moc děkuji za nové pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  2. zajímavé, takže máma tam asi ještě není ...
    a ty oči Tessu prozrazují...
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale je, jenom je to v další části/kapitole...

      Vymazat
  3. Ďakujem za preklad ;) Dana

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj děvčata,děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat