čtvrtek 19. července 2018

Drakova Honor - 1. kapitola



Ahojky, tak protože už mám víc času, rozhodla jsem se pro pokračování s draky. Jsem opravdu zvědavá, jestli z ní budete stejně tak nadšené, jako z předchozích dílů.
Krásný zbytek dne... Tereza

Být předvolání do kanceláře nebylo pro Dukea a Barona nic nového. Být předvolání kvůli něčemu jinému než kravině ale bylo.
„Jsi si jistý, že řekla, že nejsme v problémech?“ zamumlal Baron s hlubokým podtónem draka v jeho hlase, když se skládal na židli vedle Dukea, a zamračil se na svůj odraz v okně naproti. Kvůli přirozenosti agentů, kteří pracovali pro APPO, bylo otevřeno dvacet čtyři hodin denně, takže okna vyhlížela do temnoty noci.
Duke hodil pohledem stejným směrem. Dvojčata, která adoptovali rodiče, se rozhodli pro noblesní jména, ale nebyla identická, ne podle lidských termínů. Jako lidé vypadali podobně, zřejmí bratři, ale tam podoba končila. Ve své druhé podobě ale byli opravdu identičtí. Vyhozeni na schody nemocnice, když měli jen pár dní, své pravé rodiče nikdy nepoznali, natož pak kohokoli jejich druhu. Jenom díky průzkumu jejich adoptivního otce, dostali jména, jaké si zasloužili. Vypadalo to, že stínoví draci byli stejně vzácní jako hovno houpacího koníka, takže získat další info se jaksi nedařilo. Příběh jejich života.
„Zjevně ne.“ Pokrčil Duke rameny. „Jen řekla, že s námi chce mluvit o práci.“
Natáhl se k týlu a ze zápěstí vzal gumičku, kterou svázal vlasy do culíku. Tu druhou podal bratrovi. Baron na ni zíral, jako by to byl jedovatý had. Stáhl rty, vzal si ji a svázal vlastní vlasy. Duke přikývl, když studoval jejich odraz v okně. Aspoň teď vypadali reprezentativně. Tak trochu.
„Proč?“ Sklouzl pohledem k Dukovi. Jeho bratr byl až moc tichý. Což znamenalo, že přemýšlí, a to nikdy neznamenalo nic dobrého, nebo udělal něco, co nikdy nevedlo k ničemu dobrému. Hlavně, když jejich poslední práce byla ve stájích. Ve stájích s koňmi. Koně, co se týkalo Dukea, byli jen steaky na nohou a Duke steaky miloval. Taky Barona neprosil, aby se zastavili na pizzu po cestě do kanclu, což se až do teď nikdy nestalo.
Prosím, řekni mi, že sis nedal svačinku u Jenkinse.“
Duke se k němu otočil a… ano, bylo to tam. Ten pohled s otevřenýma očima, a tak moc nevinným pohledem, kterému všichni kromě Barona věřili. Dech mu vyrazil z plic se zasyčením, když Iliona otevřela dveře.
„Drž hubu a nech mě mluvit,“ přikázal, když štíhlá postava jejich šéfky zaplnila dveře.
Iliona byla člověk, což znamenalo malá a jemná. I když, co se týče agentury, měla koule z ocele a usadila by na místě kohokoli. Nikdo se nehádal, pokud chtěl mít práci. Práci bylo těžké najít, pokud jste byli paranormálem, hlavně bez zálohy smečky jako měli vlci, nebo peněz jako upíři. Sakra, dokonce i elfové už měli vlastní organizaci, ale draci? Nic. Ti, kteří museli pracovat, dělali pěkně mizerné práce nebo, Duke se zachvěl, na stavbách. Zkurveně nenáviděl makat na stavbách. Agentura všechno změnila. Během pěti minut, co vešli v zoufalství do kanceláře, byli najati a přes rameno už se neohlédli. Jen tak do stran a nahoru, normálně, zatímco na ně Iliona řvala, protože Duke sežral dalšího rodinného mazlíčka.
I když tentokrát byla tvář toho malého človíčka usměvavá. Vypadalo to na ní dobře. Baron rychle uzavřel vlak myšlenek. Možná byl drakem, který se dal těžko zabít, ale to neznamenalo, že byl sebevrah. Všichni lidé, kteří pracovali pro agenturu, ať už byli jakéhokoli druhu, věděli, že šéfka byla v trojce se dvěma gargoyly, Calem a Granem, ani jeden z nich by neváhal přesně ukázat, proč se o gargoylech mluví jako o tvrďácích.
„Přesně na čas.“ Iliona stála na jedné straně dveří a mávla na ně. „Pojďte a posaďte se. Chci s vámi něco projít.“
Jako zlobivý školáci zaplnili bratři kancelář s Baronem jako obvykle jdoucím první. Spatřil cizince v místnosti, zastavil se a Duke do něj zezadu narazil. S tichým zabručením vstřebal náraz a vrhl pohled na týpka – v obleku, naleštěných botách a podle pachu člověk – pak obrátil pohled k Ilioně.
„Aaach, ano.“ Spěchala mezi draky a člověka. Jejich nelibost k cizincům, obzvláště k lidským, byla dobře známá.
„Tohle je detektiv Hammond, pracuje u místní policie. Detektive Hammonde, ráda bych vám představila Dukea a Barona, dva z našich nejlepších operativců.“
Baronovo obočí se zvedlo při její pochvale. Rozhodně o nich tohle neříkala naposledy, co tu byli, šoupali nohama jako děti předvolané do ředitelny. Jak je tehdy nazývala, z toho by zrudl i mariňák.
Otočil se od bratra k detektivovi, který k němu natahoval ruku. Duke ji ignoroval a beze slova se posadil. Žádné překvapení. Duke nebyl nejlepší mluvkou. Baron potřásl chlápkovi rukou a nabídl mu malý, zdvořilý úsměv, který tak nemyslel. Lidé a jejich zatracené rituály.
„Rád vás poznávám, pane…?“ Detektiv nechal slova odeznít v otázce.
„Žádný pán. Jen Baron.“
„Ne všichni naši operativci jsou lidé, detektive.“ Vložila se do toho Iliona. „A ne všichni rádi sdělují své celé jméno, ve skutečnosti jich mají víc než jedno.“
„Musí mít příjmení, pokud prošli výchovným zařízením, nebo když je vy zaměstnáváte.“ Zmatek vplul do Hammondových rysů, když si trochu kalhoty pozvedl a posadil se. Baron se svalil do židle vedle Dukea, bylo mu jedno, jestli se mu pěkně obnošené džíny pokrčí nebo ne.
Šéfka se z druhé strany stolu usmála, ruce měla složené na složce před ní. Ten výraz jí ale nedosahoval do očí a pach, který z ní šel, prozrazoval nespokojenost s mužem. Ne, že by to poznal s jeho tupými smysly.
„To by byla pravda,“ odvětila. „Kdybychom jim platili penězi.“
Hammond zamrkal, pohlédl z ní na bratry. „Žádné peníze? Pak čím je platíte?“
„Kravami.“ Zazněl Baronův hlas potěšeně, když pokračoval v ten pravý okamžik. „Živými, abychom si je ogrilovali. Tak chutnají líp.“
„Ach… správně.“ Hammondova kůže se zbarvila do podivné, fialovo zelené. Baron si nebyl jistý, jestli se mu udělalo zle, nebo vzteky vyletí. „Ehm, dokud je budete porcovat podle lidských městských zákonů.“
„Samozřejmě.“ Baronovo kývnutí odrážel i jeho bratr, viděl to koutkem oka. „Všechno podle knih.“
Jo, jasně. Pokud byl Hammond dost hloupý na to, aby tomu věřil, bude věřit čemukoli. Ignoroval člověka a zaměřil se zpět na Ilionu.
„Chtěla jsi nás kvůli něčemu vidět, šéfko?“
„Ano.“ Otevřela složku před sebou. „Mám pro vás práci. Pokud máte zájem.“
Oba bratři zpozorněli. Až do teď pracovali v týmech s ostatními, takže to, že je Iliona zavolala samotné, byla velká věc, hlavně co se týče Dukeových svačinek.
„Jo, máme zájem.“ Zahučel Duke, čímž Barona překvapil. Jeho bratr nerad mluvil, všechno mluvení spíš nechával na něm, takže to vypovídalo o jeho nadšení, že budou jenom oni dva spolu pracovat. Nemohli si přát lepšího vůdce, než byl Zane. Samotný vlkodlak si byl vědomý jejich výhod a záporů. I kdyby byl vlk spíš než drak, byl to dobrý člověk, co se bratrů týče. Aspoň se mu teda Duke nepokusil ještě urvat hlavu, což bylo pozitivním prohlášením přátelství od toho bručícího draka.
„Excelentní.“ Iliona ani nemrkl, když Duke promluvil. „Jde o ochranu, ale má to háček…“
Baron při tom sjel po židli. Blízká ochrana mohla být zábavou, ale taky to mohlo být trnem v zadku, když ten člověk byl zkurvený idiot. Většina jich byla. Ať už muž nebo žena, bylo jedno kdo, obě pohlaví se chovala strašně.
Podala mu přes stůl fotku. Duke ji zvedl první, ocenivě zapískal, ten vysoký tón mohl slyšet jen Baron, než mu ji podal. Vzal ji od bratra a podíval se s očima rozšířenýma. Fotka byla pořízena ze sledovačky, trochu rozostřená, ale objekt byl vidět jasně. Bruneta s upnutými šaty zrovna vystupující z limuzíny. Fotograf ji zachytil uprostřed pohybu, její póza zdůrazňovala jednu nohu, když se jí sukně vyhrnula vysoko po stehnu a šaty se natáhly tak, že se každému muži zalila pusa slinami. Velké sluneční brýle Jackie-O měla na očích, takže ukrývaly její věk, ale póza a sofistikovanost se kolem ní obtáčela jako druhá kůže. Taková odhodlanost se kolem ženy neobjeví, dokud nemá alespoň třicet. Zabručel. Hvězdna narozená a zrozená. Nejspíš operní diva až na kost.
„Takže jaký druh?“ Podal fotku zpět Ilioně. Musela něčím být. Vypadala až příliš normálně a podle jeho zkušeností se normální, neřadilo do agentury. „Nech mě hádat, medúza… nebo harpie?“
Iliona se natáhla, aby si vzala fotku zpět. „Žádný druh, nic. Je normální člověk.“
Baron nakrčil obočí. Neměl rád hádanky, takže ho začínaly Ilioniny vyhýbavé odpovědi pěkně srát. To a Hammondův těžký pach voňavky po holení, takže nakrčil nos. „Fajn, tak v čem je háček.“
Iliona se zhluboka nadechla. „Dobře, tady to máš. Je to Honor Croftová –“
Baron na ni překvapeně zíral. To jméno mu bylo povědomé. „Croftová jako Croft Enterprises?“
Iliona přikývla. „Ta jediná. Honor je jedinou dcerou Laurence Crofta, který chce, abychom ji chránili. Zjevně má proti ní nějaké specifické hrozby.“
Přestala se hrabat ve složce a poslala několik stránek k Baronovi. Rychlý pohled potvrdil, že to jsou fotokopie novin. Noviny ale vytištěné. Hezké. Někdo oceňoval staré způsoby spolu s novodobou technikou.
„Podle toho, co tu je, nás žádá o ochranu místo o vedení jeho vlastního týmu, který – jak věřím – je všechen z lidí.“
Baron přikývl a podal papíry bratrovi k přečtení. Přečetl je a dal do kapsy. Bez ptaní věděl, že je nedostane zpátky. Jako většina draků byl Duke křeček, čemuž Baron unikl. Díky kurva. Jejich místo bylo zaplněné haraburdím od Dukea, takže se děsil pomyšlením na to, jaké by to bylo, kdyby byli oba stejní.
„To je pochopitelné. Taky bych nesvěřil bezpečnost žádným lidem.“
Hammond sebou při jeho slovech trhnul, ale Baron ho ignoroval. Mluvil pravdu. Existovalo až příliš mnoho věcí, proti kterým se nedokázali lidé ubránit. On a Duke, zrovna nimi byli.
„Zmínila jsi háček?“
Podruhé za tuto noc je Duke překvapil tím, že promluvil přímo na Ilionu. Dosud plně ignoroval člověka v místnosti. Což bylo nejspíš dobře. Pro toho člověka.
„Ano… no.“ Iliona se zamračila. Croft trvá jen na jednom ochránci –“
Jeden ochránce. Jeden z nich. To se nestane. Oba bratři začali třást hlavami, ale zvedla ruku, aby ji vyslechli.
„…ale věštecký tým mi řekl, že nám neposkytuje veškeré informace a zdůraznil to.“
Zachvěl se při zmínce o věšteckém týmu. Většinou ženy, které byly divné. Kdykoli na ně narazil v kanclu, totálně zešílel. Jejich návyk k tomu, mluvit s ním o konverzaci z dalšího týdne ho sakra děsil.
„Takže jdete, hoši, tentokrát sólo, ale potřebuju, abyste se infiltrovali pod jednou osobou. Pamatujete si to s tím Perezem? Potřebuju, abyste to udělali.“
Pohlédla z Dukea zpět na něj s prázdným výrazem, ale lehce z její tváře vyčetl obavu. Nebyla si jistá, jestli budou souhlasit, ale z jejího pachu bylo jasné, že je potřebuje. Věděl o práci, o které mluvila.
Minulý rok, potřebovali dostat někoho do vlkodlačího domu, kde nějaký debil vyráběl prášek víl, nová droga pro paranormály s přidanou hodnotou zabití jakéhokoli člověka, který si ji vzal, až na kámen. Ať to bylo či nebylo po jejich nejlepší chvíli v životě, bylo to diskutabilní. Ale podle oficiálních fotek některých těl zkroucených v bolesti ještě po smrti, to asi nebylo.
Po vyřazení plánu A až F, se jim podařilo dostat hodně operativců do okouzlených sáčků dovnitř, až na něj a Dukea, takže museli použít jinou metodu. Duke se změnil do své stínové podoby, než se změní v plného draka, a usadil se Baronovi na zádech jako velké, živé tetování. Nebyla to jedna z nejpohodlnějších metod a kurevsky svědila, kdykoli se Duke pohnul, ale fungovala.
Nic neřekl, jen zabručel a pak změnil taktiku. „A co s tím má co dělat policie?“
„Ach ano.“ Znovu složila ruce přes složku, tuhle pozici zabírala často. Třeba pak vypadala starší a s větší autoritou. Chtěl jí říct, že se s tím nemusela vůbec obtěžovat. Ale pokud ji jakýkoli agent nebral vážně, byla tu dobrá šance, že bude mít rozhovor s Calem nebo Granem, nebo pokud neměli štěstí tak s oběma.
„Dostali jsme oznámení od policejní stanice, že máme předávat jakoukoli informaci o investigaci. Laurence Croft je už dlouho na radaru oddělení –“
Hammond se naklonil dopředu, ten ulízaný úsměv vůbec nepomáhal v tom, aby ho měl Baron rád. „Vskutku. Už po téhle špíně jdeme dlouho, takže budete hoši hledat cokoli, co proti němu můžeme použít.“
Jeho slova ještě víc pomohla. Teď ho chtěl Baron jenom praštit do obličeje. Opakovaně. Ignoroval toho kreténa a obrátil pozornost k Ilioně. „Takže máš v plánu si vzít prachy toho týpka a vyjebat s ním? Není to… neetické? Nebo proti důvěře v nás od klientů nebo tak něco?“
Iliona otevřela pusu, ale než měla šanci něco říct, Hammond vztekle vyplivl.
„To je prostě typické. Já a mí hoši se pokoušíme chytit odpad jako je Croft, pak začnou krvácet zkurvená srdce tohoto párečku proti lidským právům a všechno jde do sraček.“ Obešel Ilionu, sliny se mu tvořily na koutcích rtů ze vzteku. „Nemáte někoho jiného než tenhle páreček?“
Oba draci se hnali na nohy, teplota v místnosti padla o několik stupňů. Iliona se tvrdě setkala s detektivovým pohledem, když se nad ním Baron tyčil. Šepot na krku mu řekl, že Duke vyměnil lidskou podobu za svou stínovou. Místnost byla dobře osvětlená, ale drak si i tak našel stíny, obalil je kolem sebe, rozpustil lidské tělo a uvolnil schopnosti, proč byli tak nebezpeční.
„Ne, nemyslím si, žes mě pochopil, človíčku.“ Vypustil Byron to slovo jako urážku, kterou taky byla. „Jsou nám u prdele vaše práva. Vzít si peníze od chlapa a vrazit mu kudlu do zad… je špatné. Je to o cti a charakteru. Ne že bych čekal, že to někdo z tvého druhu pochopí.“ Střelil pohledem po Ilioně. „Až na dámu v téhle místnosti samozřejmě.“
Iliona mávla odmítavě rukou, pohled jí klesl na najednou bledého policejního důstojníka.
„Navrhuju, detektive, pokud chcete pomoc mých agentů, abyste se vyvaroval urážek a obešel se bez toho postoje, lidé jsou nadřazení. Pokud by vám lidé zařídili, co chcete, pak byste nám neklepal na dveře, ne?“
Ticho v pokoji by se dalo krájet. V tomto případě varovalo toho muže před zdrženlivostí, že by měl radši držet pusu zavřenou, než nasere dva draky v pokoji a ti mu ji už nadosmrti zavřou. Těžko lze dokázat vraždu bez těla a pro draky byl průměrný člověk, i tak tlustý jako Hammond hezkou svačinkou.
„Ne, to je pravda.“
Tohle přiznání muselo stát detektiva spoustu pýchy. Posadil se, změnil postoj těla na neohrožující, ale Baronovi neunikl ostrý nenávistný pohled po nich všech. Sdílel pohled s Dukem. Oni se o sebe dokázali postarat, ale tenhle malý človíček byl křehký. Zdá se, že jeden z nich bude muset předat jméno tohoto týpka Calovi nebo Granovi.
„Pořád jsi neodpověděla na mou otázku,“ připomněl Ilioně. V žádném případě ji jen tak nepustí, ne když to byla otázka cti. Jinak by nebyli o nic lepší jak víly, a všichni kolem věděli, co to jsou za proradné sračky. „Je neetické, abychom si vzali peníze a osrali ho?“
Setkala se s jeho pohledem, její výraz byl vážný a upřímný. „Normálně ano. Ale vědmy říkají, že mají nápovědy pro to, že je Croft zapletený do ilegální přepravy paranormálů. Což znamená, že je číslem jedna na seznamu hodně lidí. My se jen dostaneme dovnitř.“
Při jejích slovech narovnal Baron páteř a jeho bratr vykročil ze stínů se stejným úšklebkem, o kterém věděl, že má i Baron na sobě.
„Jdeme do toho. Co musíme udělat?“


37 komentářů:

  1. Tak to je příjemné překvapení, moc děkuji za pokračování série

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji a těším se na další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne teším sa na pokračovanie série

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za tento preklad a teším sa na dalšie pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. To vypadá dobře. Už se moc těším na celou knihu. Děkuji za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem, ďakujem, ďakujem. Teším sa.♥

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za pokračování série, Terez. Už se moc těším na celou knihu!

    OdpovědětVymazat
  8. Jupiiii už sa veľmi teším na preklad 💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za skvělé pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Super, som rada, že pokračujete s prekladom ďalších dielov 😊

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji.Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  12. Jeeee, draci, to vypadá skvěle, díky za preklad, těším se, až se nám draci vybarvi

    OdpovědětVymazat
  13. Už da teším na nové kapitoly, ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za skvělou kapitolu a překlad 💚

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji! Opravdu jsem se těšila! 🤗

    OdpovědětVymazat
  16. Moc děkuji za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat