sobota 16. června 2018

Její ďábelský anděl - 32. kapitola 1/2



Marcus považoval za nebezpečné, aby šli všichni do Pekla, takže Veiron šel s Apollyonem. Ukázalo se, že vládce bezedné jámy dokáže vytvořit vstup do Pekla, takže mohou lehce vstoupit a odejít. Veiron znal oblast, kam mířili. Byla ochraňovaná anděly z divize Apollyona, jediné místo, kde se Nebe odvažovalo držet drobnou obranu po celou dobu, a nikdo z místních je neobtěžoval.

Veiron klouzal dolů po žhavém vzduchu, který se zvedal z říše hluboko pod ním, soustředil se na zářivou oranžovou čáru, která značila jejich cíl, aby udržel mysl od ženy, která zůstala nad ním na pláži.
Bude tam v bezpečí s Marcusem a Amélií, ale nedokázal setřást touhu vrátit se k ní a vidět na vlastní oči, že je v bezpečí.
„Už to není daleko,“ řekl Apollyon bručivě, což značilo jeho nelibost nad říši pod nimi. Nelibost, kterou cítil i Veiron.
Peklo bylo nebezpečné místo, hlavně pro anděla v jeho kondici. Pochybnosti naplnily každý kousek jeho mysli, Ďábel se na nich bude krmit, využije je proti němu, pokusí se ho zmocnit, aby padnul. To ale neudělá. Erin a její přátelé si mysleli, že je předurčený padnout, i když je oddaný Nebi. Neměl na výběr. To k němu nesedělo. Pokud by to byla pravda, nebyl si jistý, jak se cítil. Nebyl si jistý ničím.
„Nejsi jediný anděl, kterému Nebe poničilo vzpomínky.“
Veiron pohlédl na svého temného společníka, což ho vyvedlo z rovnováhy a svým bledým křídlem skoro narazil do toho černého Apollyona. Vyrovnal se a znovu se díval pod sebe.
„Co tím chceš říct?“ řekl a odolal touze podívat se na Apollyona, když odpovídal.
„Nebe jim taky některé vzpomínky změnilo. Není to lež. Mezi Nebem a Peklem panuje věčná hra a Amélie je v jejím středu. Marcus je pěšákem Nebe, který se přiblížil k zabití Amélie, proti své vůli byl Nebem kontrolován. Ty jsi byl Ďáblovým hráčem, který vždycky padne a vloží se do jeho služeb. Já byl ten, který ji měl ze smrtelné formy probudit do té andělské.“ Zabručel Apollyon. „Přinutili mě ji zabít… krátce potom, jsme si uvědomili, že si hráli s našimi vzpomínkami.“
Veironovi se skroutil žaludek. Přál si, aby mu lidé přestali říkat, že padne a vloží se do služeb Ďábla. Nebylo to něco, co by kdy udělal.
Apollyon ale taky nechtěl Amélii zabít, ale Nebe ho to přinutilo udělat, pokud se tomu tmavovlasému andělu dalo věřit.
V tom případě neměl Veiron na výběr. Pokud se Nebe i Peklo rozhodlo, že padne, pak padne. Nezáleželo na tom, co chtěl, nebo udělal.
„Až přistaneme, nechej mluvení na mě,“ řekl Apollyon a oni se objevili ve velké jeskyni. Obklopila ho nekonečná černota, prolomený jen vroucími jámami a řekami lávy. Krajina Pekla byla nehostinná a drsná, stejně jako ji viděl v představách s Erin.
„Třeba bych měl mluvit já.“ Pokud Apollyon říkal, že museli stávající anděly přesvědčit, aby je nechali projít, nebo jim dali přístup k bazénku, o kterém všichni mluvili, dávalo větší smysl, aby to udělal on. Konec konců, on nebyl na nebeském seznamu hledaných andělů. „Jen se nech vést.“
Veiron přistál na čedičovém plácku a rychle si prohlédl okolí, hledal jakékoli známky po problémech. Mladý anděl z divize smrti obešel velkou skálu a mířil přímo k nim, v dobré vzdálenosti byl zářivý okraj pláně. Bezedná jáma byla tam dole. Byl Ďábel tady někde, čekal na Erin, nebo něco plánoval?
Projelo v něm nutkání otočit se a letět přímo do Nebe, bojoval s tím, soustředil se na to, proč tu byl. Nebylo to poprvé, co tuhle silnou touhu pocítil, která k němu neseděla, která šla proti všemu, co si myslel, že chtěl. Už se to stalo několikrát od jeho selhaného pokusu lapit Erin s Nevarem.
„Pokud pocítíš jakoukoli podivnou touhu, ignoruj ji,“ řekl Apollyon, jako by mu četl myšlenky, nebo viděl boj v jeho tváři? „To si s tebou nehraje Ďábel. Ale Nebe. Už si nejspíš uvědomili, že chybíš, a budou hledat způsob, jak tě kontrolovat.“
Kontrolovat ho? Stejně jako kontrolovali Marcuse a Apollyona a nutili je dělat věci proti jejich vůli? Co když zjistí, že to, co mu Erin říkala, byla pravda, a vrátí se k ní jen proto, aby nad ním Nebe převzalo kontrolu a přinutilo ho splnit jeho misi?
Bude dost silný na to, aby bojoval proti rozkazům, stejně jako musel Marcus, aby ochránil Amélie, nebo jim podlehne jako Apollyon?
Veiron na to nechtěl zjistit odpověď. Zhluboka se nadechl, zadržel dech a pak vydechl, několikrát to zopakoval, dokud ho to nutkání nepřešlo.
„Bude pro ně mnohem těžší tě kontrolovat, když jsi tady dole. Čekal jsem od nich pár zkoušek kontroly nad tebou už dřív. Třeba z důvodu, že ti změnili vzpomínky, je pro ně těžší tě teď kontrolovat.“ Apollyonova slova mu nenabídla žádnou útěchu. Pokud Nebe chtělo, aby dělal po jejich vůli, pořád nad ním mělo moc dost velkou na to, aby nemusel být schopný ignorovat příkazy.
Nechtěl Erin ublížit.
Přejel si rukou po tváři a stáhl křídla za záda. Musel se dát dohromady. Třeba mu Erin a všichni nakonec lhali. Nemohl tomu uvěřit, dokud to na vlastní oči neuvidí.
„Kde je ten bazének?“ zeptal se Veiron, byl odhodlanější víc než kdy dřív, vidět, jestli Erin mluvila pravdu.
„Tudy.“ Ukázal Apollyon ke skalám a k andělu čekajícímu u nich.
Veiron popadl Apollyona za paži. Temný anděl po něm střelil zlým pohledem, který Veiron ignoroval a táhl ho k andělovi.
„Musím vidět bazén. Chci ukázat tomuto zrádci věci, co udělal, než ho předvedu na soud do Nebe.“ Veiron odtlačil světlovlasého anděla dřív, než mu mohl odpovědět a pevněji popadl Apollyona za paži, držel ho před sebou, aby to vypadalo, že ho vede, ale ve skutečnosti ho Veiron následoval.
„Máš koule, zelenáči.“ Vykroutil se ze sevření a ukázal před sebe k oblasti, kde bledé mihotavé světlo ozařovalo černé, špičaté skály. „Tudy. Běž k němu a přemýšlej nad minulostí a čímkoli, co si pamatuješ, a ono ti to odhalí.“
„Nemůže lhát?“ Veiron si byl jistý, že mu mohl klidně Apollyon lhát, ale musel se zeptat.
„Patří Nebi, ale nemají nad ním žádnou kontrolu, ne jako nad tůňkami v Nebi, které zaznamenávají, co se stalo ve smrtelné říši, jen tenhle dokáže zaznamenávat události i z Pekla. Běž. Budu držet hlídku.“
Veiron přikývl a polkl, v puse měl sucho, ale ne z tepla Pekla. Zhluboka se nadechl, aby si uklidnil nervy a přidusil se na siřičitém vzduchu. Jak mohl u všech tří říší žít na takovémto místě, pokud byl Pekelným andělem? Bylo to tu hrozné. Byl tu minutu a už chtěl na chladný, čistý vzduch smrtelné říše, nebo do sladkého vzduchu Nebe.
Prokřupl si prsty a pomalu se blížil k zářící tůňce. Nebyla velká, spíš jako jezírko. Obrazy se po jeho povrchu pohybovaly, scény se rychle měnily. Ukáže mu cokoli, co chtěl vidět?
Přikrčil se vedle něj, poklekl na levé koleno a opřel si pravý loket o stehno. Levou ruku držel nad povrchem dlaní dolů, cítil, jak se z pohybující se vody zvedá teplo. Rychlost obrazů se začala zpomalovat, dokud tam nebyl jen jeden jako v televizi.
Erin.
Šla po měsícem zalitém břehu ostrova s pohledem k zemi a pažemi kolem štíhlého těla.
Chtěl si ji pamatovat.

16 komentářů:

  1. Zacala jsem cist a nemohu se odtrhnout. Dekuji :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat