úterý 22. května 2018

Přeběhlík - 24. kapitola 1/3




Děvčata,
jak jsem slibovala, tak činím... zkracuji kapitolky, páč nestíhám! A mám z toho akorát nervy! Takže úplně kraťoulinká částečka kapitolky. Nicméně se tam zmiňuje laskavec a mě napadlo, že by byla švanda, kdybych tady místo fotky obálky knihy dala tuhle rostlinu. Snad to nevadí, i když jsem vás asi docela zmátla, což? 
Tak já se zas valím šprtat!
Vaše stále stejně pozitivně naladěná (i když někdy krapet ironická)
Katuš
PS: Další část bude za 14 dní :)


Už byla tma, když jsme dorazili do Las Vegas. Po zbytek dne jsme neměli žádnou další návštěvu v černé limuzíně, takže se mi ani nestala žádná další divná vize, ale přistihla jsem se, že se snažím ze své mysli vytáhnout nějaké vzpomínky na Zacha a Abela, jak mne houpají v kolébce. To bylo něco, co jsem vždycky chtěla; pamatovat si milujícího otce a bratra, ale mohla jsem si být jistá, že ty vzpomínky jsou skutečné?
Odtlačila jsem ty myšlenky. Musela jsem se zaměřit na Holly.
V dálce stoupala k obloze stratosférická věž a kolem ní stálo mnoho mrakodrapů všech možných tvarů a velikostí. Byla tam falešná Eiffelova věž se Sochou Svobody a horská dráha vinoucí se kolem nich jako had.
Ačkoliv jsem si nebyla jistá, co máme před sebou, byla jsem ráda, že jsme zpátky ve městě a že jsme se dostali z nehostinné krajiny. Po nějaké době vám totiž trnité kaktusy a strašidelné laskavce zevšední. Navigace nám tvrdila, že musíme projet městem k okraji města, abychom se dostali k tomu baru. Devon udělal malou objížďku, protože jsem tady nikdy nebyla. Kdybych sem přijela za jiných okolností, byla bych nadšená ze všech těch světelných reklam, vodních her, falešných gondoliérů, kteří řídili své gondoly přes rádoby benátskou krajinu, ale dnes jsem měla spíš knedlík v krku.
Las Vegas Boulevard byl přeplněn lidmi v okázalých oděvech. Sukně tu byly o trochu kratší a košile o trochu rozepnutější než jinde v zemi. Lidé tady toužili po zábavě, po vzrušení v podobě utrácení nebo nabývání peněz. Možná že kdyby byl můj život o něco normálnější, také bych byla nadšená z představy sázek v ruletě. Ale poté, čím vším jsem si za poslední rok prošla, ve mně myšlenka na takové šílenství nevzbuzovala žádné podobné pocity.
Přesto bylo celkem zřejmé, proč byl bar Variantů tak blízko tohoto místa. Těch několik lidí, kteří se chovali nebo vypadali divně, by zde k sobě nepřitáhli moc pozornosti, protože okolí bylo také velmi extravagantní.
„Už jsi tady někdy byl?“ zeptala jsem se, můj zrak se vzpěčoval proti množství zářivých barev.
„Před pár lety. Mamka s tátou nás sem s Madison vzali na víkend. Šli jsme se podívat na show Cirque du Soleil a pak strávili zbytek dne v bazénu. Večer jsme zapadli do velkého bufetu Bellagio. Nikdy v životě jsem neviděl tolik talířů s krabími stehny. Bylo to trochu nechutné.“ Zasmál se, pak ale ztichl a na tváři se mu rozlil melancholický výraz. Věděla jsem, že vzpomíná na svou sestru.
Zbytek cesty jsme strávili v tichosti.

8 komentářů:

  1. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  2. Stejně mi přijde velmi zvláštní, že si Tess bratra skoro nepamatuje. Říkám si, zda někdo trošku nemazal popřípadě neupravoval její vzpomínky ...
    mimochodem "Cirque du Soleil" si zadejte na youtube.com - je to úžasný cirkus ( úžasná akrobacie) propojený se skvělou hudbou :) bylo to i u nás v tv ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ona byla malinká, když ji matka sebrala a utekla s ní, v tom případě je spíš s podivem, že si pamatuje alespoň něco ;). Díky za komentík :)

      Vymazat
  3. Moc díky za ten kousek. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji Katuš.
    Vina

    OdpovědětVymazat