pátek 25. května 2018

Polibek hada - 9. kapitola 2/2


Políbí ji, a ona to chtěla. U všech bohů, chtěla to, chtěla, aby se na ni vrhl svými ústy, jako by neexistovalo žádné příště, protože možná, že žádné příště opravdu nebude, a tady a teď bylo všechno, co měli.

Tento pocit pomíjející krásy byl takový poklad, ta úžasná, neuchopitelná bolest, která nastupuje, když se touha duše mění v touhu tělesnou. Tak to znamenalo, cítit se živý, lidský.
Třaslavě se nadechla.
Rune odvrátil pohled, a světlo jí proteklo mezi prsty. Svaly na jeho čelisti se napjaly. „Měli bychom zůstat vážní,“ řekl.
Nechala ruku klesnout. Zklamání chutnalo jako popel. Bylo to její vina. Nejdřív ho udeřila tak silně a brutálně, až krvácel. Poté ho od sebe odstrčila takovou silou, že ho srazila na zem. Kromě toho na něj vrhla kouzlo, zatímco on jí věnoval pouze velkorysost a přátelství.
Byla kultivovaná dáma, i když trochu hádavá.
Bylo to jen pro její dobro, opravdu. Neměla čas na nezvyklá pokušení, na luxus těchto zvláštních nových pocitů a na užívání si lenošných sluncem prozářených odpolední. Jestli se něco nestane, co by změnilo normální průběh věcí, brzy už nebude mít čas na nic.
„Samozřejmě,“ řekla bezvýrazným hlasem. Zvedla se z jeho klína a snažila se sama sobě namluvit, že není zklamanější ještě víc, protože ji nechal jít.
Rune vstal, natáhl k ní ruku a vytáhl ji na nohy. Její vlasy dlouhé až po pás byly rozcuchané větrem a bojem. Netrpělivě je svázala do uzlu. Rune ji sledoval s neproniknutelným výrazem v obličeji, ruce opřené v bok.
„Vzpomínáš si na rozhovor, který jsme vedli krátce před tím, než jsi upadla do transu?“ zeptal se.
Otázka ji vytrhla ze zamyšlení a pokoušela se vzpomenout si. Oh, ano. Někdy si myslím, že tě nenávidím, řekla. To bylo také na seznamu věcí, které mu udělala. Jedno se jí fakt muselo nechat, její osobnost byla jedna velká magická skříň, ale moc kouzelného v ní nebylo. Poškrábala se na čele. „Poslyš, je mi líto, co jsem…“
Rune ji netrpělivě přerušil. „Vzpomínáš si, co jsem říkal? Já si to totiž nemyslím. Myslím, že už jsi byla pryč.“
Zatřepala hlavou, ve které vládla úplná prázdnota.
Ostrým pohledem sledoval výraz jejího obličeje. „Řekl jsem, že jsem zjistil, co mě celou dobu unikalo. Ptal jsem se, co by bylo, kdyby vampirismus nebyl nemocí? Co, když je to něco úplně jiného?“
„Něco jiného?“ Její oči se jí rozšířily.
„Ve tvých poznámkách je zaznamenán velice pěkně historický vývoj,“ řekl Rune. „Při čtení mi všechno probíhá před očima jako film. Ale ty jsi byla při tom, zažila jsi to všechno mnohem pomaleji. V devatenáctém století ses podílela na vědecké diskuzi s geniálními vědci, předchůdci moderní medicíny. Tenkrát to všechno dávalo smysl, takže dnes to každý bere jako pravdu. Vampirismus vykazuje tolik známek krví přenášeného viru, ale ty, Carling, na mě působíš jako úplně zdravá.“
„Jak je to možné?“ Snažila se ho sledovat. Opakovaně jí podkopával půdu pod nohama. „Jsi si jistý?“
„Jsem si jistý,“ řekl. „Přinejmenším tím, co mi říkají mé smysly. Wyrové mají vysoce vyvinuté smysly a instinkty – a čím starší wyr je, o to lepší jsou. Starší wyrové dokáží cítit nemoci a infekce, stejně jako zkažené jídlo a mnoho jedů, které ostatní vnímat nedokážou. U tebe žádnou nemoc necítím. Ve tvém pachu cítím typické nuance, které mají všichni upíři, ale není to nic nezdravého.“
„Jestli máš pravdu,“ řekla a zírala na něj, „pak se celá má práce a práce ostatních za posledních sto třicet let zakládá na špatném předpokladu.“
„Ano,“ řekl.
Žádná nemoc. Pokud měl pravdu, pak to nebyl žádný zázrak, že se svým výzkumem přešlapovala na místě. Všechno očkování, které se snažila vyvinout, všechny její experimenty byly promarněnou energií. Vyrazila ze sebe naštvaný smích a poté zašeptala: „Celou tu dobu.“
Žila tak dlouho, že zapomněla, jak je čas drahocenný – až doteď, když už ho měla skoro všechen vypotřebovaný. Otočila se a chtěla se vrátit po cestě k domu.
Rune ji dohnal a běžel vedle ní. „Měl jsem o pár hodin víc času než ty, abych celou tu věc zpracoval,“ řekl jí. „A stále ještě nevím, co si s tím počít. Přemýšlel jsem nad seznamem doktorů, se kterými jsi pracovala. Byl mezi nimi i nějaký wyr?“
Zakroutila hlavou a nakrčila čelo. „Ne. Ani jsem nevěděla, že by existovali nějací wyr-patologové, jejichž tématem výzkumu by byl vampirismus. Lidé a Noční bytosti jsou jediní, kteří se touto oblastí výzkumu vážně zabývají. Je to v našem vlastním zájmu.“
Přikývl. Den se nachýlil k večeru, a šikmo dopadající sluneční paprsky se zachytávaly ve zlatých jiskřičkách v jeho vlasech. „Je možné, že by si toho nevšiml ani wyr-doktor, obzvlášť pokud by se jednalo o mladšího wyra s málo zkušenostmi a s méně vyvinutými smysly. Koneckonců vampirismus opravdu vykazuje mnoho známek viru, přenášeného krví. Musel jsem se zabývat konkrétně tímto tématem a důkladně ho promyslet, musel jsem si pročíst všechny ty slepé uličky a stopy vedoucí do prázdnoty – a poté jsem se do toho musel úplně ponořit, aby mě to vůbec napadlo.“
„Proboha, kam to povede,“ zamumlala.
„Takže, kde si stojíme?“ zeptal se Rune.
„Stojíme na políčku číslo jedna a ubíhá nám čas,“ řekla hořce.
„Ne,“ odporoval jí a vrhl na ni káravý pohled. „Stále se tomu bráníš. Když vymažeš všechny dosavadní výsledky, vymažeš s nimi i závěry, které z nich vyplynuly. Negativní odpověď je také odpověď.“
„Tak dobře.“ Se zaťatými zuby se přinutila přemýšlet, i když se cítila jako paralyzovaná. „I kdyby ten výzkum neexistoval, logicky bychom předpokládali, že vampirismus musí být nemoc.“
„Takže nejsme znovu na políčku jedna.“ Když došli k malému domku, otevřel jí dveře a nechal ji vstoupit jako první. „Jsme na jiném poli, na poli, na kterém ještě nikdo nikdy nestál. Teď musíme zjistit, co musíme udělat jako další krok.“
Carling si sedla ke stolu a opřela si hlavu do dlaní. Když se dal dohromady nesmrtelný wyr a talentovaný upír, vznikl opravdu speciální koktejl, který měl něco do sebe.
Rune se opřel o stůl vedle ní. Samozřejmě. Další židle byla příliš daleko až na druhé straně, a on ani nepomyslel na to, aby si ji přitáhl blíž. Když jí položil ruku na rameno, počítala s tím. Jeho dotek očekávala a těšila se na něj.
„Políčko jedna má i svá pozitiva,“ řekl.
„A jaká?“ Zjistila, že se tulí k jeho ruce. Její vnitřní boj trval krátce, poté to vzdala a položila si tvář do jeho dlaně.
Jemně ji stiskl. „Kdyby se jednalo o zločin, vrátil bych se na začátek, a to na místo činu. Možná, že byla přehlédnuta nějaká stopa, důkaz. Možná, že fakta byla mylně vyhodnocena. Místo činu musí být znovu prozkoumáno a potřebujeme i druhý názor.“ Zatahal ji za uzel z vlasů a ty se jí rozlinuly po zádech.
Strčila do jeho stehna. „Přestaň s tím.“
„Ale já nechci.“ Uchopil mezi prsty jeden její hedvábný pramen.
Carling zvedla hlavu a kysele na něj pohlédla. „Jsi emocionálně na úrovni pětiletého dítěte, nebo co?“
Zasmál se, poté si pramenem jejích vlasů přejel po svých dokonale vykrojených rtech. Bylo to tak otevřeně erotické gesto, že jí změkla kolena a byla ráda, že sedí.
Takže bylo v pořádku s ní flirtovat, ale ne ji líbat?
Zmatená, naštvaná a o nic méně vzrušená po něm šlehla pohledem a vytrhla mu pramen z ruky. Zamračil se. Znovu vlasy svázala do uzlu.
„Zpátky na začátek,“ řekla. „Tím myslíš, zpátky do Egypta, do doby mé proměny?“
Pokrčil rameny. „Možná i to. Ale mluvili jsme o všeobecných souvislostech, proto si myslím, že bychom se měli zaměřit na původ vampirismu jako takového. Nebyl vždy součástí lidské historie. Odkud přišel? Když najdeme odpověď na tuto otázku, mohli bychom možná sestavit definici, abychom mohli postupovat proti tomu, co se ti děje.“
Zakryla si oči hřbetem ruky. „Původem je jedna legenda. Vampirismu se také říká „polibek hada,“ věděl jsi to?“
„Už jsem o tom slyšel,“ řekl Rune. „Myslel jsem, že se ten výraz vztahuje na upíří špičáky, které se u nich vytvoří a které se objevují, když jsou hladoví.“
Zatímco se zavřenými očima naslouchala jeho plnému hlubokému hlasu, v mysli se jí vynořily nové erotické obrazy, například, jak v temnotě pouštní noci mumlá na její nahé kůži sametová slovíčka. Strnula a oběma rukama praštila do stolu tak silně, že ji začaly pálit a donutila své myšlenky vrátit se zpět k tématu. „To je jeden aspekt,“ řekla. „Ale jméno „polibek hada“ se držel velmi dlouhou dobu.“
Zamračil se. „Říkalo se mu tak i za tvého mládí?“
„Ano. Dříve se věřilo, že kousnutí je důležitou součástí rituálu proměny. Mezitím už víme, že proměna není závislá na kousnutí upíra. Jinak by upíři infikovali každého, na kom se krmí. Aby se vir rozšířil, je zapotřebí výměny krve; upíři nemusí pít krev těch, které chtějí proměnit, stačí nabídnout svou. Člověk může upíří krev buďto vypít, nebo ji nalít na otevřenou ránu. Jestliže čerstvá krev upíra vniká do rány, ve většině případů to stačí k nastartování proměny. Všechno, co se děje kolem, je jen…“ Zvedla ruce v gestu „něco si vyber“.
„Osobní rozhodnutí,“ řekl. „Pověrčivost. Náboženství. Fetiš.“
„Někdy všechno dohromady.“ V době, kdy byla proměněna Rhoswen a Duncan, už nedokázala přijímat pevnou stravu. Smutně vzpomínala na dobu, kdy byla proměněna ona.
Vytahovat tyto dávné vzpomínky nebylo příjemné. Jakmile se dozvěděla o možnosti, proměnit se a stát se nesmrtelnou, úplně ji tato myšlenka ovládla. Musela zjistit, jestli je na těch historkách, které se povídaly u táborových ohňů, něco pravdy. Přitom už dávno předtím se naučila, že mýty a legendy jsou často změť neproniknutelného chaosu. Často říkaly víc o osobě, která je vyprávěla, než nějakou pravdu o světě kolem.
Rune mlčel, jako by cítil, že potřebuje čas k přemýšlení. Povzdechla si.
Protože čekal, pronesla: „Pro mě všechno začalo tehdy, když jsem o tom uslyšela poprvé. Však víš, lživé historky, které se povídaly u táborových ohňů. Zřejmě jsem to slyšela příliš často. O cizinci, který úplně vyhladovělý a s hypnotizujícím pohledem přišel do tábora, nebo o celé karavaně, která byla nalezena mrtvá posetá kousanci. O malé zvláštní skupině obyvatel, která se vyhýbá slunci a žije věčně. A o temném zázraku zvaném „polibek hada,“ který dokázal proměnit kohokoliv v boha. Začala jsem se vyptávat, kde ty historky slyšeli. Abych mohla sledovat i sebemenší stopu, procestovala jsem poušť křížem krážem. U většiny historek se stopa ztratila v písku, ale nakonec jsem ji vysledovala k jejímu původci, a to bylo samozřejmě všechno, co jsem potřebovala.“
„Na co jsi narazila?“ zeptal se Rune, zatímco ji fascinovaně sledoval.
Carling se na něj pokřiveně usmála. „Na upíra samozřejmě. Byla to Eremitka, která žila v jednom rohu obrovské jeskyně. V blízkosti se nacházely zbytky vesnice. Vyprávěla mi o hadí bohyni, která kdysi žila v té jeskyni a uctila ji polibkem života, který současně znamenal i smrt.“
„Hadí bohyně,“ zopakoval Rune a přimhouřil oči.
Přikývla. „Vesnici obývali uctívači této hadí bohyně. Podle té ženy vesnice postupně vymírala poté, co bohyně zmizela. Všichni lidé buďto umřeli, nebo utekli, a upíři místo opustili. Všichni, až na tuto poslední kněžku, která zůstala v naději, že se bohyně vrátí.“
Rune pomyslel na Rhoswen, která žila z krevního vína. Ale tenkrát, nebylo krevní víno ještě vynalezeno. „Jak mohla tak dlouho přežít?“
Carling pokrčila rameny. „Myslím, že se živila krví krys a jiných pouštních živočichů. Zvířecí krev pro nás nemá takovou výživovou hodnotu jako lidská, takže musela být hodně podvyživená. Všechno, co říkala, jsem přijala skepticky, protože vypadala docela bláznivě. Kdyby nebylo předmětů, které mí průvodci našli ve vesnici, možná, že bych celou věc zavrhla jako nesmysl. Ale v domech byly prázdné sarkofágy a na zdech jeskyně byly vyřezány zvláštní vzory, které znázorňovaly obrovské stvoření, napůl člověk, napůl had. Poté mi ta žena ukázala, jak se jí prodlužují špičáky, když je hladová a jak ji pálí slunce. To už jsem jí věřila. Když na to vzpomínám, myslím, že jsem musela být šílená, když jsem dopustila, aby mě kousla. Ale byla jsem ještě mladá a mladí jsou vždycky šílení.“
Rune zvedl obočí. „Mohla bys mi nakreslit, jak ty vzory znázorňující tu kreaturu, vypadaly?“
„Ne z paměti, ne po tak dlouhé době,“ řekla Carling. Sledovala, jak Runemu poklesla ramena. Poté se usmála. „Takže je asi dobře, že jsem tenkrát všechny obrázky obkreslila.“
V jeho pohledu zaplál oheň a rozšířil se po celém jeho obličeji. „Opravdu jsi to udělala? Kde jsou?“
Bradou ukázala směrem k chodbě. „V jiném pokoji.“
„Jsou tady?“ Usmál se. „Jsi zákeřná potvora. To se mi na tobě líbí.“
    Úsměv mu opětovala. „Učím se od experta.“
Runeho úsměv se rozšířil. „No tak sebou hni, neseď tu jen tak.“
Než pochopila, co má v úmyslu, vzal ji za ruku a vytáhl ji ze židle. Se smíchem ho vedla krátkou chodbou do části knihovny, kde se nacházely nejstarší svitky. Tam, úplně vzadu v rohu, poklekla k řadě malých poliček. Papyrusové svitky, které tam byly skladovány, byly tak staré, že jen díky kouzlu se nerozpadly na prach.
Rune sledoval Carling, jak klečí na zemi a prstem přejíždí spodní řadu poliček. Všechno na její práci mu připadalo fascinující, od vědeckého výzkumu až po etikety, kterými měla popsané každou poličku. Bylo to tak precizní a pekelně sexy.
Rukou skryl úsměv na rtech. Samozřejmě, že na ní všechno považoval sexy.
Se zamumláním vytáhla jeden svitek. „Tady je to. Musíme být opatrní. Už dlouho jsem ochranná kouzla neobnovovala. Jak to tak vypadá, vlhkost už na něm začíná pracovat.“
Poklekl na zem vedle ní. „Jsem překvapený, že se jich tolik vůbec dochovalo. To musí souviset s tvým sklonem umisťovat knihovnu a pracoviště na klidných, odlehlých místech.“
„To k tomu určitě taky přispělo.“
Opatrně uchopil konce svitku, na který Carling ukázala, a sledoval, jak ho štíhlými prsty rozbaluje.
Poté uviděl vybledlé, neznámým inkoustem nakreslené linie a rozpoznal v nich obličej a postavu, kterou už neviděl velmi, velmi dlouho. Měla krátké svalnaté nohy se silnými zahnutými drápy a dlouhé hadí tělo. Její ocas se kroutil ve smyčkách a hlava se rozšiřovala v kápi, podobně jako u kobry, která rámovala jednoznačně lidskou ženskou tvář.
„Zdravím, Pythonko,“ řekl něžně. „Ty zatraceně bláznivá stará ženská.“

13 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitoly !!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za skvělou kapitolu a překlad 💚💚💚

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za další část.
    Vina

    OdpovědětVymazat