pondělí 14. května 2018

Pekelné kotě - 26. kapitola



Jak to s plány bylo, tohle byl asi ten nejhloupější. Felipe slyšel tu ženskou – která byla zjevně příbuzná šéfa – tvrdit, že museli Jenny zabít, a Felipe ztratil svou chlupatou hlavu. Bylo to to jediné vysvětlení pro to, že se ponořil do víru tvořícího se v moři.

Proč si to místo vybral, tak docela nechápal. Instinkt ho tam tahal – ach, a to zašeptání Gaie a chladně pronesené: „Běž, je tam dole. Jen ty jí teď můžeš pomoct.“ Jak to Matka Příroda věděla, když stála na přídi s rukama roztaženýma, smějíc se do větru a do moře, nevěděl, ale bylo mu to jedno, když už byl chycen v epickém víru.
Točil se dokola a dokola, byl promočený, ale překvapivě se netopil, i když se mu dost točila hlava. Vytvořil se tunel, vedl ho dolů. Stejně jako předměty plovoucí po hladině, nechal, ať ho unáší.
Neobtěžoval se s bojováním proti víru. Šetřil si síly, protože se brzo ukázalo, že ho bere tam, kam potřeboval – ke dnu oceánu, kde se vytvořil prostor bez vody v amfiteátru s písčitým dnem. Sama uprostřed Jenny zpívala. Smrtelný hlas nebo ne, nepotřeboval k tomu hudebního znalce, aby věděl, že se tu tvořila magie.
Ať už se to té holce Muriel líbilo nebo ne, ať už to bylo dobré nebo špatné pro Peklo, čehokoli se bála, už to začalo, a Felipe si vybral stranu. Vlastně to nikdy nebylo otázkou. Vybral si Jenny.
I přes řvoucí vodu, vzdálený zvuk kanónů, a dokonce i křiku, Felipe slyšel, jak Jennyin hlas tvoří kouzlo. Mocné kouzlo. Strašlivé. A přesto to byl ten nejpodmanivější zvuk, jaký kdy slyšel. I on dokázal ocenit tu úchvatnou krásu každé silné hlásky. Prakticky je viděl, jak kolem něj plavou, barevné víry esoterické síly se zvedaly kolem něj k šedavé obloze plné vířících mraků.
Když dorazil na písečné dno a mořský život nechal za sebou, ležel tam rozplácnutý a lapal po dechu, pokoušel se dát dohromady. Nicméně ho stejně jako královská kobra hudba držela v zajetí, jak žena pronášela slova.
Uprostřed víru stála Jenny, vlasy se kolem ní kroutily, prameny tancovaly, jako by byly na živu. Její tóga, roztrhaná látka ji sotva zakrývala, mrskala se, nabízela škádlivé záblesky její kůže. V očích jí tancovala divoká modrá a z pusy se jí lila hrozivá, krásná melodie, rostla a sílila na hlasitosti. Kouzlo dosáhlo svého vrcholu.
Vyškrábal se na čtyři chlupaté nohy. Část z něj zjistila, že by tu hudbu měl zastavit. Ale nemusel ji zabít, aby toho dosáhl, jen ji utišit, než skončí. Když se pohnul jejím směrem, paže ze stěny vody se natáhly do prostoru a popadly ho.
Škrábající prsty ho minuly. S otočením si všiml celé školy mořských panen, jejich chaluhové vlasy kolem nich kroužily, když se pohybovaly tam a zpět ve vodě, jejich černé oči ho vyzývaly, aby vstoupil do jejich oceánské domény. To tak. Zavrčel na ně, zval je místo toho za ním na pevnou zem, přesto se nikdo neopovážil překročit vodu. Postavil se jejich chabým oháněním, a když si uvědomil, že nejsou žádnou hrozbou, otočil se k Jenny.
Až na to, že mu v cestě stála překážka. Zdálo se, že ne všechny panny se ho bojí. Jedna tam stála se svými vlasy z chaluh, se rty odtaženými až na dásně, jak odhalovala zlé vrčení. Zapomeňte na ty roztomilé panny z pohádek. Tenhle vodní hybrid byl přesně takový, jak se dělali legendy o příšerách, a zjevně ho chtěla zabít.
A to si nemyslel jenom kvůli tomu noži, který zvedla jeho směrem, ale taky proneseným: „Zdechni, kočičí sémě!“ proč to odhadl. Vyhnul se jejímu prvnímu bodnutí a vrhnul se jí po nohách, drápy nechal široké řezy v kůži.
To ji ale nezastavilo. Se zařváním šla znovu po něm. Nicméně se v jejím šílenství nechala odkrytou, on toho plně využil, zuby prokousl maso a hlavní část arterie odtrhl. Padla na písek s třepajícími se končetinami, ale pořád ze sebe vyrážela jedovatosti.
„Je pozdě, abys zastavil tu ohavnost. Aspoň bude má hanba triumfem. Moje tělo a duše bude očištěna od všech hloupostí, které nadělala.“
Příliš pozdě? Sakra. Felipe ignoroval umírající mořskou pannu a zaměřil se na Jenny, možná se mu i tak podaří zastavit píseň.
Ale bylo pozdě.
Příliš pozdě.
Poslední nota jasně zazněla a zvedla mu všechny chloupky na krku. Zvednul se poslední vírek kouzla se světlem ostrým oproti tmavé obloze. Narazil do vířících oblaků a zablikal, v něm spatřil díru, ne, tvořící se portál, portál, který se rozšiřoval a rozšiřoval…
Nikdo to nezastaví? Jenny padla na kolena, lapala po dechu. Felipe neměl tu moc, aby ho zastavil. Ale co ti ostatní, ti, co jezdili na vlnách?
Na okraji víru, tak daleko nad jeho hlavou, viděl Felipe Luciferovu bojovou loď, drobnou hračku, která sebou házela a houpala se nejen kvůli rozbouřenému moři, ale kvůli chapadlům. Velkým chapadlům. Zatraceně, to krakeni útočili na loď?
I z dálky viděl výbuchy síly, jak kouzelníci na palubě útočili na nepřítele. Tečky těl se nakláněly z lodě a vrážely kůly do končetin, vikingští berserkři se po staru bavili. Nicméně protože byli všichni obklopeni nebezpečím, nikdo nevěnoval pozornost masivní díře na obloze. A něco se blížilo. Něco velkého. Zlého. Mocného.
Zadržel dech. A nejspíš i celý svět. Zdálo se, že se čas skoro zastavil, nebo alespoň zpomalil, viděl všechno jasně. Škaredou rýhu v nebi, zvonící bouřkové mraky a záblesky hromů.
Pár vteřin mrkal, a když znovu otevřel oči, díra v nebi byla pryč. Bez mraků na dohled. A ani žádné monstrum. Nic kromě přetrvávajícího pocitu, že se svět změnil, ale ne způsobem, který by vnímal okamžitě.
Srst měl zježenou jak od elektřiny. Když mu ji ruka uhladila, se zavrčením se otočil a hrábl tlapou.
Jenny strhla ruku zpět. Okamžitě se uklidnil a změnil tvar. Přitáhl si ji k sobě. „Díky všem duším v Pekle za to, že jsi celá,“ zamumlal jí do hlavy.
„Přišel jsi pro mě,“ zašeptala mu do kůže na hrudi
„Vždycky pro tebe přijdu.“
„Ale nesnášíš vodu. Říkal jsi, že se už nikdy nebudeš plavit.“
„Jo, no, zamilovanost nutí dělat muže hloupé věci.“
Zamrzla mu v náruči. „Co jsi to řekl?“
Příliš moc. „Takže jsem slyšel, že tvůj zpěv má přivést nějakou apokalypsu.“
Škubnutí rtů byl nejspíš úsměv, co cítil na hrudi, když tak zjevně změnil téma. „Neměla jsem na výběr. Měli mou tetu. Bylo to buď zpívat, nebo by ji zabili. Radši bych zemřela, než aby některá z mých tet přišla k újmě.“
„Víš, že Lucifer nesnáší hrdinství.“
„Myslíš, že bude naštvaný?“
„Ne. Protože naštěstí pro tebe miluje dobrou válku. A pokud se mě ptáš, chtěl, aby se tohle stalo.“
„Proč to říkáš?“
„Jen takový zábavný pocit.“
Zaklonila hlavu a zírala na něj, v pohledu měla nejistotu. „Ale co se stalo? Kde je ten velký zlý záporák? Unikl mi jeho příchod?“
Pokrčil rameny. „Nevím. Možná je to holka a změnila názor.“ Jenny mu stoupla na špičky a on se skrz škubnutí zazubil. „Nebo se dveře zavřely, než mohl projít. Nevím. Vím jenom to, že oba pořád žijeme. A já jsem s tím pro jednou naprosto spokojený.“
„Takže, co bude dál?“
Vířící vlny zpomalily a kruhy písku se zmenšovaly a zmenšovaly, Podobně jako katova smyčka až na to, že nelámaly vazy, ale topily. Pokud byste se ho ptali, nebyla to lepší alternativa. „Nepředpokládám, že umíš létat?“ zeptal se.
Zavrtěla hlavou.
„Nemáš tady nějaké potápěčské vybavení?“
„Ne a v žádném případě to nevyplaveme oba, než nám dojde vzduch.“
„Bál jsem se, že to řekneš. Pak hádám, že bychom se měli začít modlit.“
„Ke komu?“
„Ke mně doufám,“ zaduněl hlas.
Co to sakra bylo s lidmi, kteří se mu kradli za záda! Felipe se ostře otočil k nově příchozímu, který byl tak velký, namakaný surfař s korunkou na hlavě a v ruce trojzubec.
„Kdo sakra jsi?“ vyštěkl, nebyl potěšený tou drobnou bederní rouškou na tom opáleném kreténovi.
„Většina mě zná jako Neptuna, ale Jenny mi může říkat tati.“



11 komentářů:

  1. Čo???? Nechápem :-( Dúfam, že sa dočkáme vysvetlenia ;-)
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jee, záhadná kapitola, ale super kapitola. Ďakujem za skvelý preklad a korekciu. ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  4. Oslobodili Neptuna, alebo som sa v tom stratila? 😂
    Dakujem 😊

    OdpovědětVymazat
  5. Neptun je její táta? hmmm
    a co nebo koho vlastně zpěvem probudila ? nějak mi to uniklo...
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat