pondělí 7. května 2018

Pekelné kotě - 24. kapitola




Mořské panny přišly připravené, což bylo na jednu stranu pro Jenny dobře, potřebovaly ji na živu. Když nabyla vědomí v mlhavé vodě, měla k puse přilepený náustek, který ji krmil kyslíkem. Na druhou stranu, když nezemřela rychle, nejspíš po ní něco chtěly. Přidejte k tomu, že s ní nejednaly v  rukavičkách, když ji táhly pod vodou jejich mocnými ocasy, znamenalo to, že ji chtěly dost na to, aby se dostala do jejich cíle, ale pak…

To nevěděla. Proč ji tak panny moc chtěly? A proč Lucifer? A nezapomeňme na tu strašidelnou entitu v portále. A jak došlo k tomu, že jediná osoba, kterou chci, aby mě chtěla, je ochotná nechat mě jí?
Pokud by si měla vybrat mezi jejím depresivním rozchodem s Felipem a její nejspíš čekající smrtí, nevybrala by si ani jedno. Její tetičky sirény ji nevychovaly tak, aby sebou nechala vláčet a stěžovat si na svůj osud. Silné ženy o svém osudu rozhodovaly. Jen proto, že nedokázala okouzlit nikoho s penisem, to neznamenalo, že neměla jiné zkušenosti. Ale jak si vyzpívat cestu ke svobodě, když měla na sobě pořád amulet, ale taky ruce svázané a pusu přelepenou regulátorem?
Musela najít způsob. A protože jí její věznitelé nevěnovali moc pozornosti, jen ji příležitostně sevřeli víc za vlasy, což používali, aby ji bolestivě táhli dolů, se Jenny pokoušela rozvázat uzly na zápěstí.
O hodinu později se jí skoro podařilo rozvázat poslední uzel, když si toho někdo všiml. Nebo to aspoň předpokládala, když se probudila s další bolestí v hlavě a rukama pevně svázanýma. Ach joo!
Pozitivní bylo, že už nebyla ve vodě a pusu měla prázdnou. Olízla si rty, rozhlédla se v jemném světle a poznala kde je. Ramena jí poklesla.
Vítej doma.
Tak nějak. Byla ve své staré buňce. No, jeskyni. Cele velké deset na deset metrů se škálou plísní a pár polámanými hračkami, které byly pokryté vrstvou lišejníku, jak nebyly používané. Vypadalo to, že místo, které prvních pár let svého života nazývala domovem, nehostilo žádného dalšího okupanta, ani nebylo uklízeno od škrábanců na stěnách a obrázků, které nakreslila, aby si to tu ozdobila.
Jak Jenny milovala pastelky, které jí anonymní dárce propašoval. Použila je, aby si prozářila jeskyni obrázky, které viděla v několika knížkách, které vlastnila. Dětinské sluneční paprsky a stromy. Klacíkové figurky a květiny. Smutný pokus dítěte potrestaného za jeho narození, jak si obarvit trochu život.
Život, který nebyla připravená se vzdát bez ohledu na situaci.
S obtížemi se zvedla na nohy, přešla ke zdi a našla ostrý okraj. Přeřezávala provaz a ignorovala bolest, když si příležitostně ve svém spěchu podrápala kůži. Bude se bát horších věcí než pár kapek krve, pokud neunikne.
Když poslední niť praskla, neztrácela čas a strhla si amulet z krku a strčila ho do kapsy tógy. Ať panny přijdou. Přivítá je zpěvem.
Přikrčila se u zdi a sledovala a hlídala okraj moře u podlahy jeskyně, nedovolila mysli toulat se. To si nemohla dovolit. Potřebuju se zachránit. Žádné vousaté kotě jí nepřijde na pomoc. Žádné blonďaté sirény si nepřijdou podvolit její únosce.
Byla naprosto a úplně sama. Ale ne poražená.
Bez okna ven nevěděla, kolik času minulo, ale tipovala, že už pár hodin, než se nejdražší matička objevila se svou hlavou z mořských chaluh. Zvedla se z vody, ani nemrkla, ani se neusmála.
Jenny se setkala s jejím chladným pohledem svým ještě ledovějším. „Ahoj, matko.“ Pak lehce zazpívala: „Vylez nahoru, zlom té děvce krk. Zazpívej šťastnou písničku a ona vesele padne na držku.“
Měla vědět, že ta mrcha, která jí porodila a nesnášela, bude odolná vůči jejímu zpěvu. Přesto to zkusit musela.
Zvedla se z vody, až jí jen ocas zůstal ponořený a černé oči ji propíchly. „Stejně deformovaná jako vždycky, jak vidím. Měla jsem tě při narození utopit.“
Představte si, její matka byla stejně nenávistná tak jako vždycky. „Proč jsi to neudělala? Vždycky jsi mě nesnášela.“
„Ano. Jsi ohavnost. Nikdy ses neměla narodit, hlavně ne z mého těla,“ zasyčela.
„Hádá někdo, kdo získá nominaci na matku roku za tento rok?“ zamumlala Jenny
Nenávist udělala matku ještě ošklivější, když vyštěkla: „Možná jsem tě porodila, ale tvá matka nejsem. Nejsi mé dítě, jsi ohavnost. Sotva něco, co musím trpět.“
„Tak proč jsi mě po porodu nedala pryč? Jsem si jistá, že jsi mě mohla odložit u nějaké rybářské rodiny. Místo toho jsi mě nechala tady. Jako vězně.“
„Neměla jsem na výběr kvůli proroctví.“
Fajn, tak to nečekala. „O čem to mluvíš?“
Bezbarvé rty se jí stočily do úšklebku. „Nemyslela sis, že jsem tě nechala na živu, protože jsem chtěla, že ne? Chtěla jsem, abys chcípla. Ale je tě potřeba. Nebo, jak bych měla správně říct, tvého hlasu.
„Na co?“
„Abys probudila a osvobodila toho, kdo byl nespravedlivě uvězněn.“
„O čem to mluvíš?“
„To nemusíš vědět. Jen zpívej, když ti řeknu.“
Vydržte na chvilku. Mořské panny chtěly, aby zpívala? Kvůli proroctví? To nemohlo dopadnout dobře. „Nebudu dělat nic.“
„Budeš.“ Její matka, která ji i teď odsuzovala, pokynula rukou a z vody se zvedly mořské panny, čtyři.
Jenny se zhluboka nadechla a zazpívala pár not, nemělo to žádný efekt.
Její matka se rozesmála. „Ale, prosím tě. Možná jsme během prvních pár pokusů tvůj hlas podcenily, ale už to víme líp. Tyhle cenné dobrovolnice nepadnout za oběť tvým mutantím silám.“
To nepadnou. Jenny zděsily jizvy, které měly v místech, kde kdysi byly uši. Ti šílení fanatici si je nechali odříznout, aby unikli jejím silám.
Její strach se prohloubil, hlavně když ji chytili a přilepili jí regulátor na pusu, než ji vtáhly do chladných vod Temného moře.
Nešli daleko. K ozářenému korálovému útesu přetvořenému za ty časy v amfiteátr, ve velkou ceremoniální místnost, kde se prováděly rituály a kam chodili.
Odplavat nebylo možností, ne s desítkami panen kroužících okolo posvátného místa, a to nezmiňovala vzdušnou kouli, ve které ji lapili u mořského dna. Ale pak Jenny uviděla, kdo tam ještě byl, pak už se nemohla pohnout vůbec.
Aspoň, že tetička Molpe přežila tu bouři, která lapila jejich loď. Ale ty špatné zprávy? Měly ji mořské panny.
A pak když jí řekli: „Zpívej, nebo ta siréna umře,“ Jenny neváhala. Otevřela pusu a zpívala.


11 komentářů:

  1. Son zvedavá o aké proroctvo ide??? A koho má svojím spevom Jenny prebudiť ??? Tá jej matka je poriadná mrcha :-( :-(
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji :) Jsem zvědavá, koho probudí...

    OdpovědětVymazat
  3. to je zatím překvapivý vývoj
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem moc za ďalšiu kapitolu. ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat