sobota 26. května 2018

Její ďábelský anděl - 30. kapitola 2/2



Veiron ztuhl a pokusil se jí vyhnout, ale ona ho pevně držela a líbala. Záblesk poznání a pocit povědomosti do něj narazil a následoval ho proud obrazů. Viděl je spolu na pláži jdoucí ruku v ruce za měsíčního světla, pak stála na posteli, usmívala se a držela pro něj nataženou náruč.

Veironovi se podařilo odtrhnout, ztěžka dýchal, hlava se mu tříštila ve dví, jak si pokoušel ujasnit rozpadlé představy. Olízl si rty a ochutnal krev. Kousla ho?
Pohled mu padl na její pusu. Rudý proužek lemoval její spodní ret a pokoušející měkké růžové masíčko kolem bylo oteklé. Musel se jí roztrhnout, když ji popadl na pláži a ona narazila hlavou do jeho zbroji.
Její chuť mu byla povědomá.
Veironovi oči jí padly na krk. Značky po zubech. Viděl se, jak ji ve víru vášně kousl, byl ztracen v ní a ve své lásce. Bolest bušící mu v lebce hořela mnohem plamenněji a on si ji skoro sevřel. Erin ho sevřela pevněji, což ho přivedlo ke smyslům, a on se místo toho chytil jí. Ztěžka dýchal, bojoval s temnotou, sotva se držel při vědomí. Proč skoro omdlel, kdykoli mu představy zaplavily mysl? A proč tak rychle mizely, jak se objevily, ale nezmizely úplně? Cítil, že jich pár ztratil, ale pořád si ty další mohl pamatovat.
„Nemůžu,“ zašeptal a podíval se jí do očí. „Nechci si pamatovat věci, které nejsou pravdou.“
Jemně ho pohladila po tváři a bolest v hlavě se znovu uklidnila, jako by byl její dotyk magický. „Jsou pravdou.“
Pohladila se po značkách na hrdle.
„Kousl jsi mě, když jsme se milovali, Veirone… zachránil jsi mě z Pekla… zachránil jsi mě tolikrát… ale já ve tvé záchraně selhala. Zemřel jsi a všechno to byla má chyba.“ Hlas se jí na posledních pár slovech zadrhl a on jí chtěl říct, že ať už se mu stalo cokoli, nebyla to její chyba. Pokud zemřel tak, jak to viděl v těch představách, a tak jak řekla, že zemřel, pak zemřel pro ni. Byla to jeho volba, protože ji chtěl zachránit a byl ochotný se obětovat.
Znovu sklonil pohled k jejímu hrdlu a k těm značkám. Touha s ním zapulzovala kdykoli je očima vyhledal, nebo kdykoli se setkal s jejíma očima, začínal věřit, že ta touha byla pravý pocit a ne kouzlo, které na něj vrhla. Vycházela z něj, rozehřívala mu krev jako inferno, rozbušilo se mu srdce. Nikdy nic takového necítil a bál se, že už znovu neucítí, pokud tuhle ženu pustí z náruče.
„Veirone?“ Přejela mu měkkými prsty po tváři a pak jimi zajela do jeho krátkých rudých vlasů a jeho oči se zvedly k jejím. Usmála se na něj s obavou v očích a v doteku. „Cítíš se dobře?“
„Vidím věci,“ řekl a pak si řekl, ať je zticha. Nepotřebovala o nich vědět. Jen to upevní její moc nad ním. Bude ho chtít uklidnit, ušetřit ho bolesti a on jí padne do rukou.
„Řekni mi je,“ zašeptala. Přesně jak předvídal. Využívala to, aby proti němu využila jeho slabost. Nepropadne jejím lstím.
„Bolí mě z nich hlava.“ Zamračil se, když mu sklouzla prsty po levém spánku a přejížděla po něm v uklidňujících kruzích. Už jí nic víc neřekne. Tohle bylo jen přeřeknutí.
„Co vidíš?“
„Tebe… mě… zrádce a tu ohavnost. Peklo. Je to trik. Jen jsi na mou mysl vrhla nějaké kouzlo.“
Zavrtěla hlavou a dál ho hladila po spáncích. „Já ne. Takže si mě pamatuješ?“
Vypadala tím potěšeně. Veiron nic neřekl. Nebyl si jistý, jestli si ji pamatuje, nebo ty lži, které mu vložila do hlavy, jen daly ovoce.
„Pořád si na něco na nás vybavuješ?“ zeptala se.
„Jsou to lži. Moje mysl tvoje triky odmítá. Když ty obrazy vidím, bolí mě hlava a ty falešné vzpomínky mizí.“
„Nebo je zničí tvoje falešné vzpomínky.“
Proč trvala na tom, že to, co viděl o ní, byla pravda a že Nebe mu změnilo vzpomínky?
„Promluv si s Marcusem a uvidíš, že říkám pravdu, Veirone.“ Dala mu ruku dolů na hruď a jemu skoro chyběl pocit její kůže, jak uklidňuje jeho problémy, svolného a až příliš ochotného udělat cokoli, oč ho žádá. „Můžeme ti ukázat pravdu. V Pekle je bazének, který ti ji ukáže.“
Veiron při vzpomínce na Peklo zavrčel a máchl křídly tvrději, nesl ji rychleji směrem k Nebi. Hrudník ho bolel, tupé bušení skrz něj proudilo, v puse měl po tom hořko.
„Věděl jsem, že si ze mě děláte srandu. Tohle jsou jen některé z tvých sil… něco ďábelského jsi na mě vrhla!“ Zdvojnásobil úsilí, zoufale se pokoušel dostat do Nebe a od ní. Nemohl dál. Už nedokázal rozeznat pravdu od lži. Otrávila mu srdce a mysl, jen aby ho obrátila proti jeho pánu. „Ach, jsi opravdu zlá. Opravdu se u tebe projevují otcovy geny. Jak šálíš a pokoušíš anděla. Jak by byl na tebe pyšný!“
Zalapala po dechu a slzy jí naplnily oči. „Jak to můžeš říct zrovna mě? Jak můžeš být tak krutý po tom všem, co jsme sdíleli?“
„Dost! Už nebudu žádné z tvých lží poslouchat. Jen mě chceš vidět padnout.“
„Ne,“ vyštěkla a popadla ho za zbroj na ramenech. „To bych nikdy neudělala. Pokoušela jsem se ho zastavit… Pokoušela jsem se ho přesvědčit, aby tě taky zachránil… odmítl. Nechtěl jsi zemřít. Nechtěl jsi být znovu anděl a zapomenout na všechno, čím sis musel kvůli Ďáblu a Bohu projít… musíš mi věřit, Veirone.“
„Nevěřím ničemu, co ti vyjde z pusy.“ Odvrátil od ní pozornost, pokoušel se ji zablokovat, ale ona se vytáhl výš. Ten posun její váhy v náruči ho vyvedl z rovnováhy, naklonil se dopředu, skoro ji pustil, jak se naklonili. Vykřikla a sevřela ho, odolal nutkání utáhnout objetí, jak se rovnal a dál stoupal.
„Zemřel jsi sotva týden zpátky, Veirone. Viděla jsem tě na vlastní oči umřít. Ať už si pamatuješ cokoli, stalo se to. Zemřel jsi, zatímco ses pro mě natahoval, abys mě zachránil od Ďábla.“
Znovu se zastavil a zíral jí do očí. Proč ho to šokovalo? Samozřejmě že věděla, co viděl. Ona mu ty představy zasela do mysli. Ona zkonstruovala ty falešné vzpomínky, které ho trápili.
„Proč bys potřebovala zachránit od otce a proč bych to zrovna já dělal?“ zeptal se a ona sklonila pohled.
„Protože můj otec… pokud ho tak chceš nazývat… je zlý, podlý bastard. Oklamal mě a tys kvůli tomu zemřel… a pokoušel ses mě zachránit, protože jsi mě miloval.“ Pomalu zvedla hlavu, očima mu přejížděla po hrudi a pak po krku nahoru, než se ostýchavě setkala s jeho pohledem.
„Nemiluju tě.“ Vyztužil se před jejími slzami, které jí lemovaly tmavé řasy, a před bolestí, která skrz něj proudila. „Nic k tobě necítím. Půjdeš se mnou do Nebe, kde budeš zatčená a dotazovaná.“
Zesmutněla a hlas ztratil teplo, byl spíš rezignovaný, což se mu nelíbilo. „Ne, Veirone, nebudu zatčená ani dotazovaný. Budu zabita. Nepředstírejme, že se stane něco jiného.“
Znala svůj osud, přesto mu dovolila ji vzít, odmítla s ním bojovat a přijala smrt, která na ni v Nebi čekala. Co to bylo za divnou bytost? Mátla ho na každém kroku, okouzlovala ho, kdykoli se usmála, očarovávala ho jen zvukem svého hlasu, když vyslovila jeho jméno.
„Dokážu ti, že mě znáš, že se o mě zajímáš a že si mě nepamatuješ jen proto, že ti Nebe vymazalo mysl.“
Zamračil se na ni. „Co myslíš tím, dokážu, že tě znám? Nedovolím ti mě zlákat dolů do Pekla za tvým pánem… tak jak to chceš asi tak udělat?“
Erin se usmála a krátce přitiskla rty na jeho.
Nic se nestalo kromě toho, že měl hlad po dalším polibku.
„To už jsi zkusila. Nevzpomněl jsem si, jestli tě miluju nebo ne. Nic to nedokázalo.“
Přikývla a pohladila ho po tváři, její jantarové oči klouzaly mezi těmi jeho. „Opravdu doufám, že tohle ano.“
Erin se mu odtáhla z náruče.
Pokusil se ji popadnout, ale byl příliš pomalý. Padala, letěla kotrmelci dolů vzduchem k oceánu několik tisíc metrů pod nimi.
Veiron se otočil ve vzduchu a máchl křídly, padal za ní dolů, srdce mu v hrudi bušilo, přikazovalo mu, aby ji zachránil.
Co to dělal?
Byla nesmrtelná, ale pořád umře, když narazí z téhle výšky do oceánu. Jeho mise by byla u konce.
Něco hluboko uvnitř něj bolelo z pomyšlení na její smrt a říkalo, že nedovolí, aby se to stalo. Musel ji zachránit.
Zatáhl stříbrno modrá křídla a letěl dolů, vzduch se zahříval, jak byli blíž povrchu oceánu. Přetočila se na záda, paže a nohy měla natažené nahoru, její hrůza ho zaplavila. Nechtěla umřít. Nemusela se bát. Nikdy by to nedopustil.
Nic jí neublíží.
Nic.
Veiron zavrčel a zdvojnásobil úsilí, naposledy jednou prudce máchl křídly, aby zvýšil rychlost. Natáhla se k němu, když se přibližoval. Veiron pro ni natáhl ruce. Ve vteřině, kdy se jejich prsty dotkly, do něj narazila úleva, okamžitě strach zmizel. Sevřel ji za ruce, přitáhl do náruče a roztáhl křídla, aby zpomalil jejich sestup, jeho úleva byla pak něčím víc a víc šokujícím.
Tak rád ji měl v náruči, jako by pro něj byla stvořená, aby ji ochraňoval před světem a staral se o ni.
„Ach, Veirone,“ zašeptala a hodila mu paže kolem krku a tvář do něj zabořila.
Třásla se, byla prochladlá, sevřel ji u sebe a stabilně máchal křídly, aby je udržel v teplém vzduchu. Ze slz na jeho kůži ji sevřel ještě pevněji a hladil po zádech, aby ji uklidnil. Srdce jí bušilo blízko toho jeho, odráželo jeho tlukot. Nikdy necítil tak hluboký strach a tak obrovskou radost, že jsou zase spolu. Stravoval ho, držel ji pevně, potřeboval ji cítit v náruči a vědět, že byla v bezpečí.
„Tak moc jsem se bála, že mě nechytíš,“ zašeptala mu do krku.
„Nikdy bych nedovolil, aby se ti něco stalo,“ řekl bez přemýšlení a pak se odmlčel. Přesně to taky cítil, když se ji pokoušel zachránit. Tahle šílená, nebezpečná, ale přesto krásná žena pro něj něco znamenalo.
„Teď už se mnou půjdeš?“ Posunula se k němu blíž, přitulila se mu ke krku a povzdechla si. „Přísahala jsem, že tohle slovo nikdy neřeknu, ale… prosím?“
Srdce mu říkalo, aby šel s ní a znovu se viděl s Marcusem, a zjistil, co mu ten zrádce musí říct.
Hlava ho zabolela, ta bolest ho oslabila a myšlenky mu zavířily. Co to chtěl udělat? Pohlédl dolů na štíhlou ženu v jeho náruči a hlava se mu okamžitě projasnila.
Chtěl jít s Erin.
Musel, protože začínal mít podezření, že nelhala a že ji znal a zemřel pro ni.

15 komentářů:

  1. Moc děkuji za další super kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. dúfam, že už konečne Veiron zistí pravdu :-)
    dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. že by prozření?
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za další překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za další skvělou část.
    Vina

    OdpovědětVymazat