pondělí 23. dubna 2018

Pekelné kotě - 20. kapitola



Po jejím skoro úmrtí, nebo co to bylo, by Jenny trochu blízkého kontaktu uvítala. Jinými slovy, potřebovala Felipovu náruč, jeho nahou kůži dotýkající se té její, poskytující jí teplo, které jen on, jak se zdálo, byl schopný předat a odehnat chlad, který ji napadl.

Něco temného a mrtvého ji chtělo. Proč, to nevěděla. Třeba by to Lucifer věděl. Bylo pravděpodobné, že to mělo spojitost s tím, proč ji tak chtěl. Škoda, že ona nemohla mít tu jedinou osobu, kterou chtěla.
Co ji vyvádělo z míry, byl fakt, že by mohla přísahat, že měl o ni Felipe zájem. Chápala, že byla naivní, když přišlo na aférky srdce. Neměla dostatek osobních zkušeností, a přesto nebyla úplně nevšímavá. Všimla si, jak na ni často zíral s pobaveným výrazem. Jindy kypěl vztekem. Viděla jeho opravdový strach a úlevu, když vypadla z trhliny, a on se mohl hádat, jak jen chtěl, ale v té chvíli věděla, že to nebylo na žádost Lucifera a ze strachu ze selhání, proč se tak cítil.
Zajímal se o ni. Možná ji nemiloval – ne jako já, že mám strach, že já jeho ano – ale něco cítil, něco víc než jen chtíč.
Nepochybovala o tom, že ho mohla svést. Nechtělo by to mnoho, ale k tomu samozřejmě potřebovala jeho přítomnost. Ale on se místo toho rozhodl utéct, pít a dohnat novinky, nebo se schovat?
Zaklepání na dveře Jenny vyrušilo z přemýšlení. Změnil Felipe názor? Rozhodl se podlehnout poslední noci vášně?
Až na to, že by neklepal.
Takže kdo to je? Kdo věděl, že tu byli?
Plížila se ke dveřím, tiše. Dokonce zadržela dech. Přitiskla ucho k zašlým kovovým dveřím a poslouchala.
„Víme, že tam jsi, Jenny z Ostrova Sirén,“ řekl ženský hlas. „Byli jsme posláni Temným Lordem, abychom tě doprovodili k němu.“
Zjevně změnil Felipe názor na zůstání tady. Tolik k ukázání se před Luciferem čistě okoupaná a s myslí vyrovnanou. Zavolal mu Felipe, když odešel dolů? To bylo divné.
„Jak mám vědět, že říkáte pravdu?“
„Máme pečeť Temného Lorda.“
Pečeť? Nějak pochybovala, že myslí ten starý antický typ. Nechala řetízek na dveřích, pootevřela dveře a vykoukla. „Chci se podívat.“
Ve škvírce se objevil zlatý disk, jeho povrch už rezavěl a zešedl věkem, ale nesl nepopiratelný obraz muže s rohy a ďábelským úsměvem. Zdál se pravý. Ale Jenny nikdy neviděla pečeť, takže to nemohla posuzovat. Znovu pohlédla škvírkou, aby se líp podívala na ženu. Pokrytá černým bojovým oblečením, tam stála s dalšími třemi vojáky, všichni podobní vzhledem. U boků měli meče, naleštěné černé boty a hrudní zbroj, zatímco jim pestré masky skrývaly rysy.
Nic nevypadalo divně, ale přesto měla Jenny divný pocit.
„Kde je Felipe?“
„Dole v baru s druhou půlkou mé skvadrony.“
„Chci ho vidět?“
„Proč? Už byl svých povinností zproštěn.“
„Měla bych mu poděkovat. Zachránil mi po cestě život víc než jednou. Nezdá se mi správné odejít bez rozloučení.“
„Velmi dobře, ale rychle.“
Protože se Jenny nevysvlékla, netrvalo jí dlouho se připravit. Rychlé zašustění pláště kolem ramen a byla připravená.
Nebo ne.
Tvrdohlavá část se chtěla s Felipem ještě trochu pohádat. Nemohla uvěřit tomu, že po tom všem, co spolu sdíleli, se o ni ani trošku nezajímal. A co všechna za milá gesta? Zalíbená pohlazení? Zuřivá ochrana, kterou ukázal? Jasně to něco znamenalo.
Věřila jsem mu, když mi řekl, že jsem speciální. Věřila jsem mu. Byla to všechno lež?
Znovu se začaly zvedat pochybnosti a nejistota, zapadaly do její deprese. Ale jestli se něco na jejich cestě naučila, bylo, že i když nebyla čistokrevná, nebo fyzicky perfektní, musela cítit hanbu. Jsem Jenny a za něco stojím. Aspoň Temnému Lordovi, který se obával o její život tak moc, že poslal početnou gardu, aby ji doprovodila v bezpečí – jak doufala – na jeho hrad.
Felipe nebo ne, někdo ji chtěl. Se zvednutou bradou a zatnutou čelistí otevřela dveře, vyděsila tak černě pokrytou skupinku, jejichž kožená zbroj zaskřípala, jak kolem ní utvořili půlkruh.
„Pojďme.“
S vedením té, se kterou mluvila, zamířili chodbou a dolů po vratkých schodech k baru.
Nebylo těžké poznat Felipa, i když štamgasti plnili hospodu. Měl na sobě kyprou ženu s platinovými, stočenými vlasy, které jí padaly na nahá ramena.
Hněv bojoval s bolestí. Ze žárlivosti sevřela Jenny pěsti, až si nehty zaryla do dlaní.
„Tady je ten kocour. Netrvalo mu dlouho najít si novou hračku na hraní. Pořád mu chceš říct sbohem?“ zeptala se posměšně. „Pokud se ptáš mě, zdá se trochu… zaneprázdněný.
„Srát na něj.“ Vyletěla z ní slova. Jak nad ním nahoře lamentovala, tak místo aby se otočila a ukázala mu záda, nakráčela si to k němu, a sotva se dokázala zastavit, když se ta ženská, co mu seděla na klíně, rozplácla na zemi.
Nebyla to chyba. Felipe se zvedl do plné výšky, linie jeho těla prozrazovala vztek. Jenny si to o chvíli později uvědomila. Blondýna nakonec nebyla pravou blondýnou, ztratila svou paruku po cestě dolů. Narazila na zem a odhalila sepnuté tmavě zelené dredy. Stočené prameny mořské panny, která si myslela, že ho ošálí.
A nebyla sama. Postavy s pláštěm v místnosti odhodily kápě a ukázaly tak mořské kadeře. Jennina ruka se zvedla k amuletu, který nuloval její hlas smrti, ale než ho strhla, ohlédla se přes rameno na Luciferovu gardu, aby je varovala. „Jsme pod útokem mořských panen. Musíme mu pomoct.“
„Do vodního hrobu. Nebo protože tu oceán není, aspoň do krvavého,“ odvětila vůdkyně. K Jennině hrůze si strhla helmu a ukázala jí svou pravou identitu. Byla jsem podvedena.
Trhla za provázek držící její amulet, Jenny se snažila, aby vypustila píseň smrti, ale než mohla pronést hlásku, něco ji praštilo zezadu do hlavy – znovu už ne! – a všechno zčernalo.


14 komentářů:

  1. Dakujem za dalšie skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, mockrát děkuji za překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem krásne za super preklad a korekciu, vždy sa novej kapitole poteším ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem pekne za super preklad ... no komplikuje sa to...Felipe to nejak veľmi skoro odpískal a prestal dávať na ňu pozor...

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za další skvělý překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad 😘, teším sa na pokračovanie 😘.

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad ☺️

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za pokračování.

    OdpovědětVymazat