pátek 20. dubna 2018

Pekelné kotě - 19. kapitola




Ten strach a úzkost, kterou prožíval, když se Jenny neobjevila z portálu, nebylo ničím, na co Felipe jen tak zapomene. V jeho úzkosti se naprosto ztratila jeho chlupatá mysl, zašel až tak daleko, že kocourovi popustil uzdu tak moc, že byl v pokušení skočit zpět a hledat ji. Nicméně mu to portál nedovolil. Skočil, ale narazil do vířícího disku jako moucha do sítě, takže se rozplácl na hubu, byl lehce tím nárazem v šoku a pak pomalu klouzal k zemi.

Nebyl to jeden z jeho nejelegantnějších momentů.
Během toho tříhodinového čekání, kdy nikdo nemohl vstoupit do vířivých hlubin, to Felipe zkoušel, dokonce popadl procházejícího skřítka a hodil jím o portál. Ten po něm modřinami pokrytý pak házel temné pohledy, jak si to rázoval pryč s jedním rohem zlomeným v podivném úhlu.
Ty tři hodiny strávené čekáním na nějakou známku nebo odpověď byly nejdelší v jeho životě a taky nejvíc nervy drásající. Přecházel před ním nejdřív jako kočka a pak i jako muž, proklínal nahlas každého mága, který se ukázal. Jeden po druhém byli zmatení a bezradní. I ta nejstarší a nejchytřejší z nich, Nefertiti, mu nedokázala dát odpověď, jestli Jenny žije nebo ne.
Se shrbenou postavou a pozoruhodně živýma očima, Nefertiti, o které mnozí tvrdili, že žila s harémem stovek těch nekrásnějších Pekelníků, s těmi nejsilnějšími muži, se zachechtala a řekla: „Neboj se, koťátko. Myslím, že tvá kamarádka ještě žije. Náš Lord má pro tebe a pro ni ještě plány.“ To bylo zlověstné prohlášení, na které nedostal šanci se zeptat, protože bez varování byla Jenny s modrými rty a pokožkou chladnou vyplivnuta ven inter dimenzionální trhlinou, celá úžasně živá.
Chytil ji do náruče, pevně objal a napětí v něm polevilo, když se objevila nezraněná. Přesto skutečnost, že mu na tom záleželo nejvíc, byla alarmující. Jeho úleva byla mnohem víc než jen fakt, že ve své misi neselhal. Byl rád, že ji vidí. Ujištěný její celostí. Pocítil vlnu ochranitelnosti tak silnou, až ho nutila si ji označit a přivázat k sobě, dát mu jemné pouto, které mohl v budoucnu využít, aby ji vystopoval.
Šílený, impulzivní nápad, o kterém si byl jistý, že pomine po šoku z jejího skoro ztracení. Jasně, že se o Jenny bál. Stala se mu cennou společnicí a přítelkyní. Chyběla mu, když byla pryč. Nechci, aby odešla.
Odkud to přišlo?
Necháme si ji.
Hodila na něj kočka, což pobídlo Felipa, aby jí řekl, když ji vedl od nyní už fungujícího portálu a záplavy lidí, kteří čekali na jeho použití: „Pokud jsi ochotná jet další hodinu, budeme před půlnocí v Luciferově hradu.“ Kde se mohl Jenny zbavit dřív, než udělá nějakou hloupost a trvalou.
Nemusel být k tomu potřeba génius, aby si uvědomil, že jeho brilantní plán šukat s ní často, nefungoval. Nejen, že jeho hlad po ní sílil, místo aby se zmenšoval, víc a víc se děsil jejich rozdělení. Nelíbilo se mu, co to znamenalo.
„Myslíš, že nás dveře nepustí do prvního kruhu?“
Zavrtěl hlavou. Žádné portály nebyly vpuštěny do vnitřního kruhu, Luciferova paranoia to nedovolovala. „To bych ji rovnou mohl dát zkurvený klíč a pozvat je k invazi,“ bylo skvělou Lordovou odpovědí komukoli, kdo se odvážil zeptat. Ale nikdo si nikdy nestěžoval. Stížnosti, které Lucifer nazýval fňukáním, často končily tak, že byl fňukající vyhozen do stoky, kde zbaven všech tělesných tekutin, fermentovaný a zalahvovaný, tvořil fajnové víno pro upíry, kteří si ho mohli dovolit.
„Jsme v druhém kruhu na okraji. Ale odsud k hradu, musíme dolů po cestách, a ještě líp, stráží je hlídka, která nás může nečekaně napadnout.“
„Tak blízko? Opravdu bych využila sprchu a převlékla se,“ řekla s nakrčeným nosem. Pak pokračovala pohledem dolů po cestou pokrčených šatech, těch několik hodin jízdy před cestování portálem, si vybralo svou daň, hlavně když narazili na pekelné slepice. Nebyly nebezpečné a chutnaly docela dobře zalité máslem a česnekem. Nicméně jejich metody obrany byly míň příjemné. Kladly vejce, když se bály, což byly tikající malé bomby, které explodovaly a narazily do čehokoli v dosahu svým smradlavým, slizkým žloutkem.
Ona plus voda a bez oblečení? Nepředlo jen jeho kotě. Ale ne, musel mezi ně vložit trochu odstupu.
„Myslím, že bychom se mohli zastavit někam na noc, a tebe šéfovi doručit ráno.“ Jedna noc ho už nezabije.
„Myslím, že to se mi líbí víc. Bude milé být čistá a vyspaná, než se setkám s velkým chlapákem.“ Hodila po něm úsměvem, který až příliš dobře znal.
Zjevně nebyla sprcha tou jedinou věcí, na kterou myslela. Problém byl, že si Felipe s ní nemohl tak docela věřit. Teď, když došla na prakticky konec jeho mise, přecházela mu kočka uvnitř hlavy, protestovala a dožadovala se, ať něco udělají.
Nepřipoutám se k jedné ženě. Jeho prohlášení padlo na neúrodnou půdu. Jeho kocour se prakticky ušklíbl a jasně prohlásil svým postojem: Rád bych tě viděl, jak mě zastavíš.
Odvažoval se dovolit Jenny jednu poslední noc? Byla tu šance, že ztratí na vteřinu kontrolu a udělá něco, co změní jejich budoucnost? Bál se to zjistit.
Mračila se na něj, když dorazili k hostinci a on požádal o pokoj se dvěma postelemi. Když nesl jejich zavazadla po kamenných schodech, zeptala se ho. „Od kdy potřebujeme dvě postele? Nebo je tohle kvůli tomu, abychom vypadali?“
„Poslouchej, Jenny. Jsi milá holka a tak…“
„Slyším přicházet velké ale,“ zamumlala.
„Nicméně, jak jsem ti říkal už od začátku, nejsem materiál na chození.“
„Nežádala jsem tě, abys byl,“ vyštěkla, když dorazili ke dveřím. „Jsem si dobře vědoma toho, že nejsem typem holky, se kterou by ses byl ochotný usadit. Jen jsem si myslela, že si užijeme další nos zábavy.“
Její slova do něj narazila jako facka. Musel si skousnout jazyk, aby nevyskočil na její obranu a neřekl jí, že to nebyl problém v ní, ale v něm. Byla až příliš krásná, aby se svázala s někým, jako byl on. Přesto Remymu, tomu největšímu děvkaři kolem, se podařilo otočit list. Nemohl i on? A co kdyby ne? Nikdy Jenny ublížit nechtěl. Protože pak by se musel zabít. To bylo jasné dilema. Radši se tomu vyhnout, je jedno, jak slabošsky to vypadalo.
„Jo, no, měl jsem v plánu posedět si chvilku na baru. Poslouchat drby a dohnat, co mi ušlo od té doby, co jsem šel pro tebe.“
„Protože já byla tvá práce a ta teď skončila.“ Řekla to napjatě, což smrsklo jeho obvykle velké ego do velikosti domestikované kočky. To se mu vůbec nelíbilo. Stejně jako zklamání v jejích očích a bolest, kterou cítil, a taky pocit, že je neskutečný idiot, když odcházel.
Ale bylo to nejlepší, ne? Felipe nebyl připravený se usadit bez ohledu na to, jak moc se mu Jenny líbila, nebo jak ho nutila se cítit. Domestikovaný způsob života nebyl pro něj, i když byl unavený ze skákání z postele do postele, města do města, nikdy nevěděl, kde skončí, nebo odkud další jídlo přijde. Pokud se jeden den neobjeví, všimne si toho někdo, bude se někdo starat?
Ysabel bude. Ale jak dlouho, ne vyhlásí poplach? Felipe měl volného ducha, potuloval se a kolikrát se týdny neozval.
Nicméně, co by dělal jiného? Spářil se se zelenovlasým pokušením a spojil se s jakýmkoli šíleným plánem, který pro ně Lucifer měl? Uvízl ji po boku, ochraňoval před mořskými pannami a dalšími, aby zůstala v bezpečí?
Každou noc se s ní miloval, dokud nebude mít dítě, a pak rozšíří své ochranitelské kruhy na mládě?
Fuj! Tentokrát nemohl vinit chlupy z jeho dušení.
Naštěstí věděl, jak svlažit suché hrdlo. Kvašené pivo. Hodně kvašeného piva.


11 komentářů:

  1. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem krásne za kapitolu, veľmi si vážim, že sa v tom pokračuje. ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Mockrát děkuji za další kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Ilove you ❤❤❤ milujem túto sériu a Ďakujem za to že ste sa rozhodli pokračovať :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za pokračování.

    OdpovědětVymazat