pondělí 16. dubna 2018

Pekelné kotě - 18. kapitola


Ahoj, máme pro vás s Evudar překvápko, protože tenhle překlad stojí už dlouho
a já tuhle sérii zbožňuju a ráda bych ji dočetla, jako určitě mnohé z vás, rozhodla 
jsem se ji během čtení rovnou překládat :D, kapitoly budou zase pondělí pátek...
Tereza



Dalšího rána se Jenny hrozně moc snažila vrátit se ke své odtažitosti k Felipovi. Ale tak docela to nefungovalo. Kvůli jedné věci, pokaždé když jeho směrem pohlédla, nemohla si pomoct, a celá se rozehřála. Až příliš dobře si její tělo pamatovalo jeho dotyk, polibky a svádění. Ach, jak chtělo víc.
Jako by svůj vliv na ni znal, házel po ní namyšlené úsměvy, nebo ji štípal do zadku. Ale ona mu to vrátila, když jeli na Pekelném koni a ona se mu o rozkrok stabilně třela, čímž zůstával v neustálém vzrušení. Zavrčel jí do ucha.
„Pokud bychom neměli společnost…“
Zamumlala zpět: „Puritáne. Tety říkají, že mít obecenstvo je jako extra předehra.“
Odvážná slova, která nemyslela tak docela vážně, a věřila tomu, že se jich nechytne. Nechytnul, ale ne z rozumu. „Kdybych se nebál dalšího útoku, naprosto bych ti dokázal opak.“
Rozptýlení nebo ne, ani jeden nedokázali odolat škádlivým dotykům. Jediná věc, které se vyhýbali jako čert kříži, byl rozhovor o budoucnosti nebo, co se mezi nimi stalo. Přitažlivost a chtíč a jejich nasycení si jenom dovolili. Jak je cesta vzala dál do Pekla a volání moře nechali daleko za sebou, strávili hodně nocí v cizích postelích. Byla to skoro hra, když narazili na hospodu, ustájili koně, osvěžili se jídlem a pitím závratnou rychlostí, než utekli do pokoje k Valasčinu pobavení.
Ale Jenny ten spěch nevadil, ne když znamenal tolik rozkoše.
Strávili dny na zaprášené cestě, setkali se s trochou dalších cestujících, většina se jim zdaleka vyhýbala, hlavně když se Felipe přeměnil do své kočičí podoby, procházel se a hledal. Byla to majestátní bestie, nikdy se neunavila ze sledování půvabného plížení, když klouzal divočinou a sem tam se objevil, zářivý záblesk tesáků odrazující predátory od útoku, jak na dvou nohách, tak na těch čtyřech.
Pruhovaná kočka s měkkou srstí byla rozeným lovcem, která ji odměňovala krvavými dary. Ty zase využili v hostincích, rozdělili si šťavnaté čerstvé maso – což dalo jí a jejímu dočasnému milenci výdrž, aby přežili jejich divoké hrátky v noci.
Pokud šlo o útoky, ať už ji viník naháněl kamkoli, zdálo se, že to buď vzdal, nebo je nemohl najít. Ale jen pro případ si dávali velký pozor, když se dostali do laviny těl, Jenny se držela vzadu, dokud je Felipe neujistil o bezpečí.
Ale jak už to u těch dobrých věcí bývá, jejich cesta nakonec skončila. Nebo skoro. Konečně se dostali do města dost velkého na to, aby v něm byl portál tak velký, že se mohli dostat do všech kruhů. Zdálo se, že jen portál v amazonské vesnici byl nějak ovlivněný, nebo to aspoň předpokládali, když vystoupili ve čtvrtém kruhu na tržnici hemžící se životem, aby našli způsob, jak cestovat dál nedotčeně.
Tam se je taky Valasca rozhodla opustit.
„Podle obchodníků náš portál začal znovu pracovat den potom, co jsme odešli. Jen další vrtoch magie Pekla.“
„Takže jdeš domů?“ zeptala se Jenny, byla smutná, že je musí opustit.
„Půjdu, až si najdu trochu zásob. Nechci promarnit tenhle výlet.“
„Budeš mi chybět.“ Rozhodně bude. Valasca jí nabídla čerstvý pohled na tenhle svět, ve kterém se objevila, a její bojovnické vysvětlení, že síla přichází v různých formách. Některé jsou fyzické, nebo jako Jennina metafyzická.
„Mohla bych zůstat s vámi ještě další den, jestli si myslíš, že mě budete potřebovat.“
Jako by Felipe přiznal, že potřebuje pomoc. Jenny té pekelné kočce během cesty začínala rozumět. Věděla, že měl hodně hrdosti a že preferoval být sám, i když byl na misi.
Kvůli tomu strážila své srdce. Navzdory fantazii, že tenhle ohromný muž se o ni začne zajímat, nebyla dost hloupá na to, aby věřila, že kvůli ní změní svůj životní styl.
Nicméně říkat si, že se má brzdit a nedovolit si to, asi nestačilo. Obávala se, že už selhala. Ale aspoň když odejde, budu mít všechna dobrodružství přede mnou pod Luciferovým vedením. A pokud se jí to nebude líbit, vždycky se za tetami mohla vrátit domů.
I když jako poslední možnost. Pokud totiž Jenny zjistila jednu věc, tak že si užívala, že neví, jaká dobrodružství na ni čekají, a taky ten adrenalin z boje, i když byl jen proti tvorům divočiny. Těšila se na objevení nových měst a lidí, které potká. Dokonce si už zvykla na očumování a slizké poznámky – hlavně si je užívala, když Felipe zareagoval zavrčením.
S posledním obětím se Valasca se svým koněm vpletla do davu, který se rozprostíral po tržnici.
Hřebec, na kterém s Felipem jeli, se rozcházel, tahal za otěže jinam, než kam měli namířeno. Na okraji města na ně čekal kruhový oblouk z rozpadajících se kamenů, každý z portálů vířil různými barvami.
Felipe seskočil a čekali, až na ně přijde řada. Když se posunovali dopředu, prohlížela si se strachem oblouky.
„Bolí to cestovat portálem?“
„Ne tak docela. Ale není to ani příjemné.“
„Co tím myslíš?“
„Nikdo si není tak docela jistý, jak portály fungují. No, Lucifer možná, ale nikdy to nikomu neřekl. Já k tomu můžu říct, že vkročit do jednoho je jako vstoupit celým tělem do té nejchladnější věci.“
„Jako studená sprcha.“
„Horší. Protože to není tekuté, ale existence samotná. Prostor. Je to, jako by ses stala kouskem ledu roztříštěného do tisíce kousků a pak byla na druhé straně složena zase zpátky.“
„To je hnus. Je to nebezpečné?“
„Obvykle ne.“
Při těch míň slibných slovech po něm střelila bojácným pohledem.
Zazubil se. „Neboj, Neztratí tolik cestujících. Nebylo by pro business dobré, kdyby ano.“
Než mohla odpovědět, byli na řadě, a měl pravdu. Bylo to nechutné, a přesto… nějak podivně povědomé. Jako by tu už někdy byla, i když si to nepamatovala.
V té temné prázdnotě spojující kruhy, se její tělo rozpadlo, ale vědomí jí zůstalo. Chlad se jí dotkl, ale protože strávila roky v temných hlubinách Temného moře, nevadilo jí to. Ale to vzdálené zašeptání? Po tom se zachvěla.
Jen-n-n-n-y.
Neslyšný hlas odrážel její jméno, hledal, odrážel se od ostatních částí existencí. Chtěla vykřiknout pro Felipa, aby ucítila jeho uklidňující ruku na její, ale tady v prostoru mezi světy, na planetě, kde nebyl život, žádná existence, ani látka, byla sama.
Přesto ne.
Jenny. Jenny. Jenny.
Skandoval hlas její jméno a v té chvíli byla ráda, že nemá hlas, jinak by k sobě mohla přitáhnout pozornost. Ale navzdory jejímu mlčení, něco ji spatřilo.
Cítila, jak to přichází, skoro jako valící se vítr, blížilo se to a blížilo. To ledové odhodlání a snaha dosáhnout na ni a –
Vypadla do rudého a horkého Pekla, prach jí vířil kolem tváře, až musela mrkat. Měla sotva čas se nadechnout, když ji Felipe popadl, objal a skoro jí rozdrtil žebra.
„Co se kurva stalo?“ dožadoval se.
„Co tím myslíš?“ zeptala se, pořád byla trochu mimo.
„Chvíli jsme si mysleli, že ses ztratila. Vyšel jsem z portálu, ale ty nikde.“
„O čem to mluvíš?“ zeptala se, její mysl pomalu zpracovávala tu podivnou cestu, ten chladný strach se rozpouštěl v teplo.
„Chci tím říct, že tě portál nevyplivl po mně. Alespoň ne hned. Byla jsi tam tři hodiny.“
„Tři hodin? Ale zdálo se mi to jen jako minuty…“ Odmlčela se. Takže si ty divné věc v té temnotě nepředstavovala. „Předpokládám, že během cesty neslyšíš žádné hlasy, co?“
Zamračil se při její otázce. „Tam? V portálu? Ne. Proč?“
„Jen tak, ale myslím, že od teď budu radši cestovat tou delší trasou.“
„Nejspíš je to dobrý plán po tady tomto.“
Po tady tomto, nebo to byl jen dočasný únik? Z nějakého důvodu si Jenny nedokázala pomoct, ale myslela na to, že to, co ji mezi planetami hledalo, bylo to stejné, jako tady v Pekle. Otázkou bylo, dokázala tomu zůstat z dosahu?



18 komentářů:

  1. Ďakujem veľmi pekne za kapitolku.Už som sa nevedela dočkať.Teším sa.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  3. Dievčatá ste poklad ... fakt ma veľmi mrzelo že sa to nedoknčilo mám túto sériu veľmi rada a urobili ste môj deň krajší...

    OdpovědětVymazat
  4. Neskutočné, fantastické, moc sa teším. Takú radosť mám. Ďakujeeeeeeem. ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Jedno obrovské děkuji.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc se těším na další kapitolky. Děkují.

    OdpovědětVymazat
  7. Super,děkuji,těším se jak malé dítě😅 Tahle série je opravdu skvělá.Díky že se s námi o překlad podělíte.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc ti děkuji, že se s námi podělíš o dopřeklad. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za skvelý preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to je naprosto suprová zpráva !!! :-)
    Moc děkuji, že se do překladu pouštíte :-)

    OdpovědětVymazat
  11. moc moc děkuji. jste super

    OdpovědětVymazat
  12. Jste zlaté, mockrát děkuji za pokračování v překladu. Super. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji holky,ze to dokoncite 🌺💮😘

    OdpovědětVymazat
  14. Holky, to je úžasné. Miluji tuhle sérii a opravdu jsem doufala, že ji někdo dopřeloží. Moc děkuji.

    OdpovědětVymazat