sobota 7. dubna 2018

Její ďábelský anděl - 24. kapitola




Dosud žádné problémy neměli, ale Veiron se nenechal ošálit, že to půjde takhle hladce celou dobu k Ďáblovu hezkému domečku hned za bezednou jámou. Běžel po široké černé cestě, která se stáčela od průchodu k planinám a k jedné z hlavních řek v Pekle a vysokým černým skaliskům zvedajícím se po jeho levé straně. Na jejich vrcholu byla plošina, která se táhla na míle daleko a byla domovem andělů v Pekle. Strážili bezednou jámu a bazének, který zaznamenával události Země a Pekla.

Jeho šťastné trio prošlo vchodem jen před hodinou a už spolu nemluvili. Ne, že by se pohádali a pak už spolu nemluvili. Vznášela se kolem nich melancholie, která měla jednu jedinou příčinu.
Ženy.
Kurva, jak mu Erin chyběla.
Nebude před nimi mluvit o tom, co mu buší v srdci a krvi, o bolestné touze znovu ji vidět, i když ji zrovna opustil.
Co dělala?          
Seděla na verandě vily a čekala na jeho návrat?
Nejspíš ne. To se k její osobnosti nehodilo. Možná tam seděla u měsícem osvětleného oceánu, ale nebyla by sama, měla by v ruce koktejl a něco sladkého v ruce. Ženy o nich nejspíš mluvily, tlachaly o svých hrdinech. Taylor je pošle s Amélií spát určitě brzo, jestli už to neudělala.
Bála se o něj Erin? Tu odpověď už znal. Erin se o něj vždycky bála, a to se ho dotýkalo víc, než bude kdy vědět. Miloval ji, za její strach o něj, a jak vkládala důležitost do jeho pocitů, a tak moc ho chápala. Nikdy nepoznal ženu, jako byla ona.
Zamračil se.
Taylor by se k ní měla radši chovat dobře. Neutekl mu postoj poloviční démonky kolem jeho malé nymfy, nebo pohled, který střelila po Erin, když si vyměnili ‚miluju tě‘ na mole.
Veiron se zazubil, nebyl schopný rty zastavit.
Erin ho milovala.
Neuvědomoval si, jak moc to potřeboval od ní slyšet, dokud to neřekla. Tehdy ho to přepadlo, udeřilo plnou silou přílivové vlny, takže ji toužil líbat a vylit všechny své city k ní, aby věděla, že to stejné cítí i on k ní. Byla jeho Erin. Jeho vrtkavá, zlá ženská teď a navždy. Jo, zdůvodňoval si, že to navždy, nebyl dobrý nápad, ale série těch špatných vedly k nalezení lásky v jeho nesmrtelném životě, a protože byl na misi, rozhodl se, že to nechá tak. Navždy.
„Jsem jediný, komu přijde Veironův pohled na tváři rozptylující?“ řekl Marcus zpoza něho, vysoký, tmavovlasý bojovník se na něj zamračil a pak se ohlédl přes rameno na Einara.
„Proč myslíš, že jsem se rozhodl jít tak vzadu?“ skoro se Einar dusil smíchy těmi slovy.
Veiron se na oba zamračil. „Chcete, abych vás omylem shodil na nějakém míň přátelském místě v Pekle?“
Oba zavrtěli hlavou.
„Pak kurva zmlkněte,“ řekl se zavrčením a vrátil se ke svému usmívání.
„Vlastně je to pokrok v jeho obvyklém výraze,“ řekl Einar, rozhodně chtěl být shozený z vysokého skaliska, které bylo po jedné straně cesty, do bublající řeky lávy stovky metrů pod nimi.
„Poslouchej, už jsem slyšel dost tvých sraček –“ Hlasitý praskot se rozlil kolem nich a přerušil Veirona.
Odrážel se od špičaté, černé skály kolem vroucí řeky a valil se jako hrom planinou.
Světlo se náhle prohnalo neustálým temnem Pekla. Veiron zvedl prudce hlavu. Obrovská díra se otevřela v Pekle nad nimi. Nad planinou.
Snášeli se andělé dolů?
Chtěl si přivolat kopí, ale nemohl riskovat, že by upozornil Ďábla na svou přítomnost. Zíral do široké díry v černém stropě, až zahlédl inkoustově černé nebe. Kousek se ho mihotalo, což byl jasný znak, že jde někdo dolů a že jde hodně rychle.
„Amélie,“ vydechl Marcus a Veironovi se rozšířily oči, když rozeznal stříbrno opeřená napůl kožovitá křídla.
Padala příliš rychle, Erin a Taylor jí visely na pažích, obě bojovaly, aby se udržely.
Veironova rudá křídla vyrazila ze zad, protrhla se černým tričkem a on s nimi prudce máchl s očima zaměřenýma na Erin a se srdcem bušícím mu v hrudi. Vystřelil vzhůru, pak dolů pod planinu a mířil k nim maximální rychlostí. Slyšel za sebou Marcuse, mával křídly stejně naléhavě v horkém vzduchu jako Veiron.
Amélie zakřičela a Erin sklouzla, skoro se jí přestala držet. Taylor se pro ni natáhla. Veiron zavrčel a Erin na něj pohlédla, široké, žluté oči jí zářily strachem. Zdvojnásobil své úsilí, křídla ho s každým máchnutím bolela, natáhl se pro ni. Vyjekla a sklouzla dalších pár centimetrů dolů po sestřině paži. Amélie se tím směrem vychýlila, jak byla tažena Erininou vahou. Erin plály nohy, zavřela oči. Ruce jí klouzaly.
Veiron ji popadl kolem pasu, jak padala, a přitáhl si ji blíž, srdce mu uhánělo touhou cítit, že je v bezpečí u něj v náruči. Amélie teď využila volnou ruku, aby udržela Taylor. Marcus k nim doletěl a vzal Taylor do náruče, ta pustila smrtelné sevření na Amélii, takže se mohla srovnat a stabilně klouzat dolů.
Všichni klesli na rovinku na černé planině.
„Všechno v pořádku?“ zavolal Einar tlumeným hlasem z výšky.
Veiron zapomněl, že ten anděl neuměl létat.
Marcus zakřičel: „Všechno v pohodě. Počkej tam, zaletím pro tebe.“
Vystřelil z planiny.
Veiron shlédl na Erin. Přitulila se k němu, oči měla pořád zavřené a srdce jí divoce u jeho hrudi bušilo. Povzdechl si a pohladil ji po hladkých černých vlasech, přičemž věnoval větší pozornost fialovému pruhu na straně. Byla tak malá, jak se mu v náruči třásla, její strach byl pořád viditelný. Obtočil kolem ní svá rudá křídla a držel si ji blízko, chtěl oba ujistit, že je už v pořádku. Nedovolil by, aby se jí cokoli stalo.
Radši by zemřel.
Zamračil se. Celou dobu chtěl žít a neumřít, aby nemohl být znovuzrozením vtažen zpět do strážného anděla. Teď by to dovolil, pokud by byla Erin v nebezpečí. Zemřel by, aby ji ochránil.
„Jsi v pořádku?“ šeptl a ona přikývla a konečně zvedla hlavu. Žluté oči se setkaly s těmi jeho, byl rád, že ten dotek strachu, který v nich byl, zmizel. Usmál se. „Takže mi chceš říct, co tu kurva dole děláte? Chápu to tak, že tahle návštěva není proto, že jsme vám tak chyběli, až bez nás nemůžete žít, co?“
Marcus vedle něj tvrdě přistál, skoro Einara upustil. Padlý anděl lovec se narovnal a pak obtočil silně osvalené paže kolem Taylor.
Marcus se zamračil, bledě modré oči měl intenzivní a tvrdé. „Opakuju otázku. Co tu děláš, Amélie?“
Amélie se podívala na nohy a křídla se jí smrskla do zad a zmizela. Veiron se soustředil, takže mu zmizela i ta jeho. Černé tričko na něm v cárech viselo, tak ho sundal a hodil na zem.
„Měla jsem vizi,“ řekla Erin, okamžitě jí věnoval pozornost. Strach byl v jejích nádherných očích zpět. Přitiskla mu ruku na nahou hruď a on cítil, jak se třese. „Ďábel vás všechny zabil. Apollyon přišel, aby nám pomohl dostat se dolů a dostat vás odsud, než se cokoli stane.“
„Apollyon?“ zavrčel Marcus. „Kde je?“
„Měl jít s námi, ale strážný anděl na nás zaútočil, než jsme mohli dolů. Pořád tam s ním navrchu bojuje. Musíme jít.“
Veiron ji pohladil po tváři. „Půjdeme, a až se dostaneme nahoru, nakopnu toho anděla do zadku, aby ti už nedělal problémy.“
Roztřeseně se usmála. „To zní dobře.“
„Změna plánu?“ zeptal se Einar a Veiron přikývl. I když chtěl vědět, co jeho budoucnost obnáší, a jaké jsou Erininy síly, musel dostat ženy z Pekla zpět do bezpečí a ujistit se, že Erinin takzvaný strážný anděl po ní přestane jít.
„Použijeme cestu, kterou Apollyon vytvořil. Dohodnuto, ruce vzhůru, vypadněme odsud.“
Marcus opravdu zvedl ruce a pak se zamračil, když nikdo jiný. Veiron utlumil smích. Věřte tomu, že Marcus vždycky udělá všechno doslova. Bývalý anděl se měl pořád co učit o světě a smrtelných frázích.
„Vezmu Erin. Amélie Taylor a Marcus Einara.“ Veiron ustoupil, popadl Erin za zadek a zvedl ji. Obtočila mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Byla tak úžasná v jeho náruči. Nikdy se z nošení jí neunaví. Křídla mu vyrostla ze zad a on s nimi máchl, aby si srovnal peří. „Pojďme.“
Než se mohl zvednout, díra nad nimi se začala scvrkávat a celit.
To nebylo dobré.
Einar vydechl temnou kletbu. Veiron na něj pohlédl, stál před Marcusem, připravený s námi souhlasit, ale nedíval se na strop a uzavírající se průchod do smrtelné říše. Díval se k okraji planiny, kde se propadávala, v bezednou jámu.
Tichý hukot stovek křídel naplnil vzduch.
Veiron se pomalu otočil a polkl.
Legie Pekelných andělů se k nim blížila a nejbližší únikový východ se zrovna uzavřel. Nedokázal vytvořit portál dost velký pro ně všechny a vstup, který použili, byl až moc daleko i na let. Andělé budou u nich dřív, než se k němu dostanou.
Tohle nebylo dobré.


13 komentářů:

  1. Dočerta!! Zasa infarktový koniec kapitoly :-(
    Dakujem za preklad a korekciu a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Zase kapitola končí napínavě :)) těším se na pokračování :)
    Děkuji za překlad i korekturu.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  4. to je teda napínavé a mám strach, že nějaká pohroma je v záloze ...
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za skvělou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekci.
    Vina

    OdpovědětVymazat