neděle 1. dubna 2018

Jed - Třináct 1/2





To prase nikdy nemělo princeznu najít. Arlo Abbaduto si s ní jen hrál.
Kyra nechápala, proč je překvapená. Jistě, zabití princezny by Arlovi pomohlo – uvrhlo by to království v chaos, zanechávajíc ho zranitelné pro Krále kriminálníků. Ale spíše mu šlo o to, aby Kyra selhala a byla chycena. Byla to Arlova odplata.


Ne proto, že ona a Triáda mistrů mu odmítla vyrobit lektvary.
Ale proto, co udělala, když se setkali podruhé.
Uběhl rok od jejich prvního setkání a Kyra byla zavolána králem do hradu. Když dorazila, byla okamžitě uvedena do malého přijímacího pokoje s Jeho Veličenstvem, lahvičky, které si měla s sebou donést, jemně v její tašce zvonily.
Král vypadal příjemně, když zrovna nemusel řečnit. Tvář mu zdobil úsměv, když Kyra přišla do místnosti a vrásky smíchu okolo očí se mu prohloubily. Seděl na dubové židli s vysokým opěradlem u lesklého dřevěného stolu, na kterém stál stoh dokumentů.
„Víš, proč jsem si tě nechal zavolat,“ řekl.
„Ne úplně, pane.“
Naklonil se dopředu, lokty položil na stůl. „Máme šanci dát nebezpečného vůdce kriminálníků za mříže. Nebo ho popravit.“
„Arlo Abbaduto?“
„Podezíráme ho, že měl prsty v zabití – “ Rukou si promnul vousy barvy písku, nyní protkané stříbrem. „Na tom nezáleží. Důležitá věc je ta, že Arlo chtěl využít sérum pravdy pro soudní účely.“
Kyra sledovala, jak králův výraz ztvrdnul, rysy jeho obličeje se měnily na nelítostné. „Musí se předpokládat, že použijeme sérum pravdy z Cery,“ navázal král. Býval to dárek nevinným lidem. Vyhnuli se tak dlouhému a komplikovanému procesu.“
„Vy ale věříte, že si Arlo sehnal něco, co Cerské sérum pravdy blokuje.“
Král přikývnul. „Je si tak jistý. A má prostředky.“
Kyra se podívala na své ruce.
Král pokračoval. „Což je důvod, proč jsi tady. Tvé lektvary – jak jim říkáš?“
Jedy, Vaše Veličenstvo. Říkám jim jedy. Je to experimentální řešení, které – “
Král ji odmávnul. „Ano, ano. Ale jak nazýváš ten jeden?“
„Sérum Rudá lebka. Takže nezapomínejte, jak smrtící je, můj pane.“
Král ignoroval to zdůraznění smrtonosnosti séra. „Víš, jak je ten muž nebezpečný. Tuto příležitost na jeho odstranění nemůžeme vzdát jen proto, – “
„Že by ho sérum Rudé lebky mohlo zabít.“
„On by nám neprokázal stejné milosrdenství.“ Král jemně poklepal na stoh papírů před ním. „Arlo neočekává, že budeme mít v rukávu nějaké triky. Uváže si nad sebou vlastní provaz, Kyro, když se Rudé lebky napije.“
„Může ho to zabít.“
Král se usmál. „Což je risk, který jsem ochoten podstoupit.“
Ale bude to Kyra, která bude muset celé té věci přihlížet. Jen by totiž byla schopna zředit ten roztok tak, aby se ujistila, že elixír pravdy nikoho nezabije.
Brzy Kyra následovala stráže dolů do vězení. V kobce už byl písař, papír a brk měl položeny před sebou. Arlo seděl po jeho pravici, paže měl připoutané ke stolu. Okovy byly obrovské – nevypadaly, jako ty, které se běžně používaly.
Zazubil se, když ji uviděl, byl to zvrácený úsměv, který se táhl po jeho patolízalském obličeji. „Jestli to není Mistryně alchymie. Příliš dobrá na to, aby mi poslala několik lektvarů, ale ne tak dobrá, aby na mě některé nevyzkoušela, že?“ Zarachotil pouty.
Kyra se mírně roztřásla. Odmítla se na něj podívat, když si sedla a umístila tašku s lektvary na stůl. Cítila, jak se dívá, když z fosforeskujícího jedu vytvářela svou Rudou lebku.
A nepohlédla na něj, dokud mu nekápla na ruku jedinou kapku séra.
Napůl přivřel oči. „Myslíš si, žes mě dostala, děvčátko. Ale nedostala.“
Kyra si své lektvary schovala, když písař začal Arla vyslýchat, špatný pocit jí ztěžoval pohyby.
Byla to skutečná chyba.
Od té doby Kyra neskutečně pečlivě dávala popisek všem elixírům v její tašce, ne jen jedům – pracujíc na svém krasopisu tak, aby si někdo nemohl splést jed s neškodným lektvarem.
Brzy zjistila, že Ned používá roztoky z její sady. Vždycky na své elixíry potřeboval další prvek a byl příliš lenivý, aby si zašel dolů do kabinetu – zvlášť, když Kyřina taška byla pod stolem k ruce a dobře zásobená. A jako obvykle byl značně neochotný vrátit věci na jejich místo a náhodou tak zaměnil její hnědou lahvičku zředěného substrátu za téměř identickou lahvičku esenciálního borovicového oleje.
Ve chvíli, kdy si Kyra uvědomila svou chybu, bylo už pozdě.
Arlo ztuhnul, zalapal po dechu, trhajíc pažemi tak ztuhle, že udeřil pouty do stolu, který puknul.
Pak se zhroutil na podlahu, oslepený s tak mělkým dechem, až si Kyra myslela, že nedýchá vůbec. Přitiskla ucha k potícímu se obličeji a nic neslyšela, proto rychle vytáhla zrcátko a podrželo ho u otevřených úst.
Na skle se objevila sotva viditelná mlha.
„On se změnil… ve dřevo?“ zeptal se písař hrůzostrašným šepotem.
Kyra si sedla na paty a zahleděla se na Arla. Skutečně vypadal jako dřevěná socha. Ať v té směsi bylo cokoliv, věnovala mu nažloutlou sukovitou kůži, jako naleštěné borovicové dřevo. Na dotek byl studený, jako dobře vyřezaná figurína.
„Cos to udělala?“ řekl písař.
„Nic, co nemůžu napravit,“ odpověděla Kyra s větším přesvědčením, než cítila. A pak se dala do práce.
Další dvě hodiny strávila Kyra vybavováním si každého léčivého lektvaru, který znala, spolu se znalostmi, které ostatní lidé našli v medicínských knihách.
Zachránila ho. Sice mu vypadaly všechny vlasy a jeho oči byly značně vyboulené a už nikdy se nevrátily do normálu, nicméně se ho Kyře podařilo oživit. Svou chybu si zapsala do notesu a zapomněla na to. Ten večer byl už při vědomí, vypadajíc jako někdo, komu smrtka klepala na dveře.
Přesto všechno dokázal Arlo svou nevinu. A věrný zákonu, proto ho král – který už Kyře nevěřil, že by dokázala z Arla dostat pravdu – propustil.
Arlo z toho měl legraci. „No, mistryně alchymie, nevím, jestli bych ti měl poděkovat nebo na tvou hlavu vypsat odměnu. Zdá se, že ti dlužím za mou skoro smrt a můj život.“
„Možná že by se ty dvě události mohly navzájem vyrušit?“
„Možná.“ Arlův úsměv byl neveselý. „Předpokládám, že to jednoho zjistíš.“
A ten den přišel.

6 komentářů: