neděle 29. dubna 2018

Jed - Čtrnáct 2/2




Když ulici zkontrolovala o pár minut později, byli pryč. Ale na jejich místě byla tři ječící děvčátka. Jedna byla oblečená jako duch dámy s bílým práškem po celém těle a druhá byla za zloděje v rozedraném oděvu.


Obě dvě ukazovaly na třetí dívku a křičely: „Ty máš ten nejstrašidelnější kostým vůbec!“
„Ach můj bože, to je tááááák hrůzostrašné!“
Kyra se vyklonila z okna, aby získala lepší výhled na ten Beltanský běs a zalapala po dechu.
Ta malá dívenka, na kterou ukazovaly, byla od hlavy až po paty oblečená celá v černém, měla dlouhé černé kudrnaté vlasy a její tvář byla zkřivena do grimasy. Ze zápěstí a z opasku se jí houpaly lahvičky se záhadnou zelenou tekutinou. „Pozor!“ křičela ta dívka v černé. „Princeznina Vražedkyně si už pro vás jde!“ Vrhla se na své kamarádky a ty utekly s velkým řevem.
Něco se v Kyře zkroutilo.
Ten běs byla ona.
Ztěžka dosedla na svou měkkou postel. Stal se z ní děsivý kostým.
To nebylo to, jak si svůj život představovala.
Ať už byl kdekoliv, musel Fred tyhle postavičky vidět. Byla tady nějaká možnost, že si ještě nepropojil kostým Princezniny Vražedkyně s Kyrou?
Zrovna teď si nejvíc na světě přála od toho všeho zdrhnout.
Ale nemohla. Neměla dokonce ani čas na to, aby se bavila fantasií o útěku. To, co potřebovala, bylo sebrat Rosii a pustit se znovu na lov.
Nejprve však bude muset najít něco, co doopravdy patřilo princezně. Naštěstí měla Kyra velmi dobrou představu, kde takovou věc může nalézt. U krejčího.
Ale bude muset počkat, až padne noc a všechny obchody budou zavřené.
Kyra si znovu obnovila kouzlo dojičky krav a vyšla ven.
Davy se rozrostly, ale byly povětšinou utlumené, když lemovaly ulice a čekaly na každoroční průvod Zimního krále ze slámy a Květinové princezny, kterou byla jedna z místních dívek. Čestná garda složená z opilých mužů a podmanivých dam se pomalu procházela městem a sbírala oslavující lidi, dokud nedošla k jedli na okraji města, kolem které byl prázdný prostor. Tam Květinová princezna zapálí Beltanskou hranici a její stráž vhodí do ohně Zimního krále.
Kyra si našla perfektní místo: sedátko v útulné hospůdce nedaleko přehlídky. Skrz otevřené dveře pozorovala hlavní ulici.
Seděla na konci baru, objednala si večeři a korbel horkého cideru a připravila se na večer s čumily. Objevil se před ní kouřící talíř jídla a těžká vůně petrželového másla, vycházející z hrášku a bramborové kaše, ji nutila přestat se chovat jako člověk a vrhnout se na to.
A pak uviděla něco, z čeho se chtěla okamžitě skrčit: přímo za oknem stál Hal.
Bylo to směšné. Měla na sobě přeci kouzelný převlek. Nezáleželo na tom, kdo ji uvidí.
Přesto nespouštěla z Hala oči a ulevilo se jí, když konečně odešel.
Když dojedla, na obchodech se objevily cedulky s nápisem „zavřeno“.
Probojovávala si cestu skrz proudy lidí, čekající na večerní průvod, a zabočila do levé uličky.
Pokud ji paměť neklamala, tohle byla cesta k tajnému vchodu do obchodu krejčího.
Což byl, ve skutečnosti, jediný vchod, kterým Kyra s Arianou do obchodu vcházely.
Arianina a Kyřina dobrodružství mimo palác se podepsala také na jejich oblečení. Nebylo by dobré pro princeznu – nebo její nejlepší kamarádku – kdyby je viděly vcházet do obchodu s roztrhanými a špinavými šaty a kalhotami. A ačkoliv měla Ariana spoustu švadlen a krejčových, všechny by byly znepokojeny tou spouští na oblečení. Jak pro všechno na světě by mohla tak strašně zničit všechno to oblečení, když měla studovat celé odpoledne s Kyrou?
Tak si Kyra a Ariana našly někoho, kdo jim pomohl.
Krejčí u Gabrielina Skvostného Šatu neměl problém vzít na sebe jejich problém. Ani jejich peníze. Během pár měsíců dostala Ariana vlastní zamčenou skříň s názvem Choizie Laurant.
Princezna nikdy nepřestala Gabrielin obchod používat. Dokonce i když „kosmetické lekce“ s Kyrou skončily a jejich dobrodružných výprav bylo méně s delšími časovými rozestupy, Ariana vždy potřebovala někoho mimo palác, komu může důvěřovat ohledně opravy podivných poničení, které jakoby její šaty přitahovaly.
Kyra jen doufala, že tam Ari nechala něco, co by mohla Rosie použít. A rozhodně se jí lépe bude vloupávat ke Gabriele, než do paláce.
Ve ztemnělé uličce Kyra objevila tajný vchod do obchodu. Do zámku nasypala Uvolňující prášek.
Slyšela, jak něco uvnitř povolilo, ale když se pokusila dveře otevřít, držely pevně. Divné.
Vytáhla z pouzdra brko, které bylo pokryto silnou dávkou Rozpouštějícího elixíru, a vklouzla jím do škvíry mezi dveřmi, pohybujíc jím nahoru a dolů v pravidelných linkách nad západkou. Kov pod brkem změkl, dokud se západka neuvolnila. Znovu zatlačila a dveře se otevřely.
Vplížila se dovnitř, zavírajíc za sebou dveře. Tmavá místnost byla cítit po vyžehleném oblečení, textilním lepidle a surovém hedvábí.
Na Gabrielině Skvostném šatu bylo dneska něco divného. Dřevěné krejčovské panny na Kyru shlížely prázdnýma očima. Stíny a světlo z pochodní oslavujících se vlnily a spojovaly na vrstvách látky, ležící na pracovních stolech. Všechno se zdálo být neustále v pohybu.
Kyra prošla přes těžký závěs do zadní místnosti, kde byla postavena řada šatních skříní pro speciální zákazníky. Jediné světlo nyní vycházelo z Halova náhrdelníku, který měla kolem krku.
To mělké světlo stačilo k tomu, aby bylo možné po šatně chodit bez úhony. Pootevřené dveře na straně vedly do skladiště, kde na zemi ležela kupa figurín, vypadající jako těla. Kyra se zachvěla. Vypadaly ještě šíleněji, než když byly oblečené a vystavené v obchodě.
Rychle šla k řadě skříní a našla tu, na které bylo malými šikmými písmeny napsáno Choizie Laurent.
Uvnitř visely zelené svatební šaty.
Byly roztrhány na cáry.

8 komentářů: