neděle 22. dubna 2018

Jed - Čtrnáct 1/2



Fred!
Od doby, kdy se potkali, nebyl pro Kyru nic než osina v zadku. Jak dokázal rozeznat jedno prase od druhého, bylo Kaře záhadou. Ačkoliv musela přiznat, že Rosii měla něco specifického. Pravděpodobně nebyl daleko. Ne, když ten velký festival měl být už zítra. Beltane bylo téměř nemožné odolat.


V tento den se děti odívaly do strašidelných masek, aby vyděsily zimu tak, že se schová. Celý den chodily po městě, pojídaly sladkosti a hrály hry. Když se setmělo, přidaly se k průvodu na uctění smrti Krále zimy, ale jakmile byla figurína Krále zimy vystlaná slámou a zapálena, byly děti poslány do postele, festival se stal více hlučným a tančilo se až do rozbřesku.
Kyra se rozhodla, že si změní kouzelný postřik – pokud by narazila do Ellieho, zatímco bude hledat Freda, nechtěla, aby poznal tu starou ženu, která se mu vloupala do hotelového pokoje. Kdo ví, jak by možný zlý starý poustevník mohl zareagovat? Bude lepší, když bude držet své problémy odděleně. Nejdříve Fred, potom Ellie. Její nové krytí byla mladá blonďatá žena s kulatým obličejem, připomínajíc trochu tu dojičku krav, jak se Kyra Fredovi představila.
Pátrání po Fredovi a Elliem ale stejně bude muset teď počkat. Kyře totiž padala víčka vyčerpáním. Rozhodla se tedy, že to pro dnešek zabalí a začne zítra na novo.
Pronajala si pokoj ve druhém patře v hostinci jménem Okřídlený drak a dala si dlouho trvající vanu, horký proud vody ji zahaloval a smýval ty měsíce na cestě. Pak se schoulila do své postele, poprvé po dlouhé době, matrace byla tak měkká a načechraná, že v podstatě okamžitě vklouzla do hlubokého spánku.
.   .   .   .
Brzké ranní zvuky města, procházející přes okno, ji probudily příliš brzy.
Kyra cítila linoucí se vůni právě dopečeného chleba spolu s aromatem jarních květů vyrůstající z květináče na okně. Ta postel byla neuvěřitelně úžasná – promnula patami podušky, vychutnávajíc si pocit čisté pokožky na čistém povlečení.
Ozvalo se rychlé zaklepání na dveře.
Kyra vyskočila z postele a uvědomila si, že ze sebe smyla také vzhled dojičky krav. Zoufale se rozhlédla po pokoji po své tašce s lektvary, ale uvědomila si, že na to nemá čas. Naházela si tedy na sebe oblečení a hlavu skryla pod ručník, než otevřela dveře.
Chodbou kráčela služebná. U Kyřiných nohou byl koš plný něčeho, co bylo zabaleno do látky a co vonělo provokativně dobře. Kyra na balík položila ruku. Pořád byl teplý.
Ta úžasná, skvělá žena jí tohle přinesla. Kyra cítila, jak jí do hrdla stoupá chichot. Teplé jídlo. Snídaně!
Vzala si ten košík s sebou do postele. Po zbaštění dvou borůvkových muffinů, mandlového pečiva ve tvaru půlměsíce a dvou krajíců hnědého chleba s máslem si Kyra pohrávala s myšlenkou zůstat tam navždy – zachumlaná v posteli, živící se úžasnými věcmi, které k ní samy přijdou každé ráno.
Ale ne: byl čas jít zpět do reálného života a najít Fred. A její prase.
Kyra se postříkala kouzlem dojičky krav a vyšla do ulic. Procházela ulicemi Wexfordu z jednoho jeho konce na druhý – kontrolujíc každý obchod, o kterém si myslela, že by tam mohl Fred být, nahlížela do oken hostinců i hospod.
Okolo poledne se Kyra doplahočila do centrálního parku, aby si odpočinula. Vůně horkých úžasně vonících pečiv se linula zpoza fontány. Koupila si dva slané koláče s bramborami, hráškem a kořením, velikých jako její pěst, a sedla si na lavičku, aby je snědla.
Ulice se z tohoto místa rozcházely jako paprsky slunce a Kyra tak měla výhled na venkovní tržnici a obchodní zónu. Pozoroval proudící davy lidí, když dojedla svůj první koláč. Díky sluníčku a plnému břichu se cítila ospalá, její oči se chvěly námahou. Ale rozšířily se ve chvíli, kdy uviděla muže se dvěma zvířaty – s malým růžovým prasátkem a psem velkým jako vlk.
Fred.
Pod jednou paží měl bochník chleba a nákupní tašku v druhé. Kyra vstala a následovala ho. Navzdory své masce dojičky se snažila být tak nenápadná, jak to jen šlo.
Fred se otočil a vešel do hostince s názvem Trnová růže. To místo bylo hezčí, než by od Freda očekávala. Ale nebylo tak hezké, aby bylo těžké se do něj vloupat. Kyra sledovala tmavá okna, dokud se malý růžový rypáček neobjevil v jednom z nich, pak se teprve rozešla.
Bude muset počkat do noci, než Rosii ukradne. Určitě nebude Fred tak hloupý, aby ji bral s sebou na festival.
Její krytí vyprchávalo a ona se vrátila do svého hostince, aby si trochu zdřímla. Nejspíš to totiž bude dlouhá noc. A také musela využít výhod měkké matrace, dokud mohla.
.   .   .   .
Za soumraku vykoukla oknem svého pokoje ve druhém patře. Ulice byly plné lidí v kostýmech, tedy přesně to, co očekávala. To, co však absolutně neočekávala, byli vojáci v plné výbavě. Nikdy na festivalu neviděla vojáky, kteří by byli vyloženě připraveni na boj.
Proč by byli tak těžce ozbrojení na Beltanu? Hledali snad ji?
Pak si všimla muže v černém na rohu ulice: Dartagn. A s Dartagnem někdo mluvil – muž s příliš hezkým obličejem a perfektně upravenými černými vlasy, jehož si nemohla s nikým splést.
Kyra se skrčila pod oknem, aby se nadechla. Pak vykoukla znovu.
Její hlava si s ní nehrála: byl to Hal. Co tady dělal? A proč byl tak ponořen do konverzace s černě oděným elitním vojákem?
Zpoza nich vyšel Ned, v ruce držel nohu krocana, a pustil se s nimi do hovoru.
Byli tady zbylí dva členové Triády mistrů alchymie. A oba pracovali s Dartagnem.
Kyra se pokusila uklidnit. Nemohli ji žádným způsobem sledovat. Kdyby ano, tak už by ji našli. Je pravděpodobnější, že ji ztratili někde v lese a přišli do Wexfordu pro případ, že by se tady objevila.
Myslí si snad Triáda mistrů a Královská armáda, že má vražedný plán na Beltanskou noc? Znamenalo to snad, že princezna byla ve městě?
Kyra potřebovala svého čuníka.

7 komentářů:

  1. Začíná to být napínavé. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci !!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování. Jsem zvědavá, co bude dál.

    OdpovědětVymazat