středa 18. dubna 2018

Fantomovy stíny - 7. kapitola 2/2


Zdálo se, že to doktorka Liptonová nepřežije. Étienne ji doopravdy neznal, ale i přesto bude oplakávat její skon. Pomohla jemu i ostatním nesmrtelným během povstání upířího krále. A, jak David často říkal, nemusela být nesmrtelným, aby se stala členem jejich početné rodiny.

„Seth musí říct Rolandovi, aby už přestal s těma blbostma a dal Richartovi vědět, kde bydlí,“ prohlásil Étienne, když procházel dveřmi do pracovny. Roland se fanaticky snažil zajistit, aby nikdo nevěděl, kde žije. Kdyby nebyl tak paranoidní a asociální, Richart by se mohl teleportovat přímo do jeho domova a doktorka Liptonová by už nyní byla uzdravená.
„Jsem si jistý, že po tomhle tak učiní,“ řekl Darnell.
Ami souhlasila. „Richart se setká s Rolandem na půli cesty, aby ho zbytek cesty mohl teleportovat do Sítě, ale i tak může být příliš pozdě.“
Ti dva byli natěsnaní okolo Darnellova telefonu.
„Jedna ze sester na pohotovosti nám podává pravidelné aktualizace,“ vysvětlila Ami.
Étienne se uvelebil v jednom z křesel naproti Davidovu masivnímu stolu. Kopie nejnovější románu Stephena Kinga spočívala na lesklém povrchu. Stránka blízko středu byla označena záložkou Stephena Kinga.
David byl velký fanoušek tohoto hororového spisovatele.
Darnell zaklel. „Začíná se zhoršovat.“
Objevil se Richart a předek jeho kabátu a trička byl nacucaný krví.
Kolik z té krve, přemítal Étienne, jak vstával, byla upíří krev a kolik bylo krve doktorky Liptonové?
Jeho bratr se setkal s jeho pohledem. „Připraven?“
„Oui.“ (Ano)
Richart se dotkl jeho ramene.
Étienne věděl, že většina nesmrtelných a Druhých shledávali teleportování nepříjemným a matoucím. Nicméně on byl teleportován svým bratrem od té doby, co Richart jako velmi malý chlapec poprvé objevil, že to mohl dělat, takže ho to ani v nejmenším nezneklidňovalo.
Objevili se ve stínu Peabody Hall.
Étienne – stejně jako všichni ostatní nesmrtelní, kteří byli umístěni v této oblasti – byl s tichým kampusem dobře obeznámený.
Pach krve, smrti a strachu, který dnes večer cestoval po větru, ho šokoval.
Pane bože. Co se tady stalo?
Rychlá prohlídka bratrových myšlenek mu ukázala, že Richart pomáhal jen při zabíjení skupinky upírů.
Ale osm zabitých upírů by nevytvořilo takovýto zápach.
Něco se za nimi pohnulo.
Étienne a Richart se oba otočili, připraveni k útoku.
Bastien vystoupil z hlubší tmy se zářícíma očima, vlasy rozpuštěnými, rozcuchanými a slepenými krví. Téměř každý centimetr jeho těla byl pokryt touto kapalinou. Jeho obličej byl krvavě rudý. Měl divoký výraz jako nejšílenější upír, se kterým Étienne, kdy bojoval. A jeho myšlenky…
Étienne vytáhl své meče a pokynul Richartovi, aby udělal krok zpět.
Richart ho uchopil za paži. „Co to děláš?“
„Seth a David udělali chybu. Nevím, jak nebo proč, ale… nějak jim to uniklo.“
„Co jim uniklo?“
„Bastien není nesmrtelný. Je to upír.“
„Ne, bratře. On je nesmrtelný.“
Étienne zavrtěl hlavou. „Nemůžu přečíst jeho myšlenky. Nic tam není, jen chaos, krvežíznivost a násilí.“
Bastien vydal hluboké, varovné zavrčení. Étienne si ani nebyl jistý, jestli Bastien věděl, komu čelí.
„Uklidni se, Étienne,“ přikázal mu Richart. „Není šílený. Ne tak, jak si myslíš.“
Hovadina.“
„Podívej se hlouběji do jeho myšlenek. Záleží mu na doktorce Liptonové. Víc než si přizná i sám sobě. Bojí se, že ji ztratil. Že ji ti žoldnéři zabili.“
Cože?
Étienne udělal, co mu jeho bratr radil a ponořil se hlouběji do Bastienových myšlenek. Za normálních okolností by s tím měl velké potíže. Bastien byl jedním z těch unikátních nesmrtelných, kteří někdy mohli před telepaty své myšlenky ochránit. Ale dveře, které obvykle vztyčil, byly dole. Byly rozštěpeny do běla rozžhaveným vztekem, kterého byl plný. A tam pod tím vším bylo to, co viděl Richart, aniž by měl Étiennův dar: vzkvétající lásku k doktorce Liptonové.
Ostatní nesmrtelní si mysleli, že Bastien navštěvoval Síť téměř každodenně, aby zklidňoval upíry, ale Melanie (jak o ní Bastien přemýšlel) pro něj byla stejně velké lákadlo. Její laskavost. Její trpělivost s Cliffem a Joem. Způsob, jakým se zdálo, že se dívala na Bastiena jako na muže a ne jako na monstrum, jak o něm všichni ostatní přemýšleli.
Étienne sklonil své zbraně a podíval se na své dvojče.
Nevěděl, co si o tom má myslet. Nenáviděl Bastiena. Nejenom, že ten lotr začal všechny ty sračky, se kterýma mají teď co do činění tím, že proti nim postavil zkurvenou upíří armádu a že zaměstnal Montrose Keegana, hlavně zabil Ewena. Jak Étienne tak Richart se s tímto skotským nesmrtelným přátelili.
Richart promluvil na Bastiena, jako by ten posledně jmenovaný byl divokým koněm, kterého se snaží uklidnit. „Co se tu stalo?
„Je mrtvá?“ zavrčel Bastien.
„Ještě ne,“ odpověděl Richart, a pak Étienne slyšel svého bratr, jak potichu zaklel.
Ještě ne?“ vyrazil ze sebe Bastien. „Nemůže být zachráněna?“
Richart měl pravdu. Žádné šílenství. Jen strach a smutek.
Bastienovy ruce pevněji sevřely rukojeti jeho mečů.
Étienne se připravil na boj proti nesmrtelnému, pokud by se rozhodl zaútočit na posla.
„Myslel jsem ne,“ opravil se Richart rychle. „Je s ní Roland.“
Trochu napětí z Bastienových ramenou opadlo. Zdálo se, že hrozba pominula.
Étienne riskoval odtrhnutí svých očí od nebezpečně napjatého nesmrtelného dost dlouho na to, aby se podíval kolem sebe. V dálce mohl vidět několik těl, která byla odstrčena u zdi další budovy za nějakými keři.
„To je důvod, proč jsem přišel pozdě,“ pokračoval Richart. „Setkal jsem se s Rolandem na půli cesty a zbytek cesty jsem ho teleportoval.“
Bastien polkl. „Děkuju.“
„Co se tu stalo?“ přerušil je Étienne. Soudě podle zápachu, byla tyhle těla jen špičkou příslovečného ledovce. „Co jsi udělal?“
„Nic, co by si nezasloužili,“ odpověděl Bastien temně.
Étienne si vzpomněl na Bastienovo tvrzení, že upíři se ho museli bát, aby ho následovali. Když ho viděl nyní, neměl žádný problém pochopit, proč měli upíři strach ze svého bývalého vůdce. „Kolik jich tu bylo?“
„Ztratil jsem přehled.“
„Nechal jsi některého z nich naživu?“
„Ani jednoho.“
„Chrisovi se to nebude líbit.“
„Je mi úplně u prdele, co se Chrisovi líbí nebo nelíbí.“ Bastien se obrátil k Richartovi. „Vezmi mě k Melanii.“
Věděl Chris Reordon, že měl Bastien slabost pro jeho nejlepší výzkumnici? Étienne by si myslel, že Chris by omezil Bastienovy návštěvy v Síti, kdyby to věděl.
„Já nemůžu,“ odmítl Richart statečně. „Ne, dokud nepřijede uklízecí četa.“
„Oni budou –“
Richart zvedl ruku, aby zastavil přicházející argument. „Zanechal jsi za sebou pěšinu z těl odtud k Fetzer Hall. Nechci, aby na ně narazili nějací nevinní a museli se tím zabývat. Zůstaneme, dokud nepřijede uklízecí četa.“
Bastien se zaťatou čelistí přikývl.
Richart se zamračil, když se Bastien zapotácel a opřel se o cihlový zevnějšek Peabody Hall. „Jsi zraněný?“
Bastien zavřel oči. „To nic není.“
Hučení motoru přitáhlo jejich pozornost k objednanému autobusu, který s hukotem jel po South Columbus Street.
Richart zíral. „Chris tě vzal za slovo. Opravdu poslal autobus.“
„Budou ho potřebovat,“ řekl Bastien a zněl teď tak vyčerpaně, že Étienne začal hledat šipku se sedativem. Ten opovrhovaný nesmrtelný vypadal, že v každém okamžiku omdlí.
Autobus zpomalil a vjel na příjezdovou cestu mezi Peabody a Sitterson Hall.
Bastien se narovnal. „Půjde to rychleji, když jim ta těla doneseme.“ Otřel své zbraně do hadru, který měl uvnitř kabátu, a pak je zasunul do pochev. „Dojdu pro ty na střechách. Vy dojděte pro ty, co jsou na zemi.“
Jak Bastien uháněl pryč, Étienne si vyměnil pohled s Richartem.
„Kdybychom se sem dostali dříve, neproběhlo by to zdaleka tak dobře.“ Richart kývl na muže, kteří vystoupili z autobusu. „Možná by bylo nejlepší je varovat, čemu budou čelit.“
Étienne přikývl. „Taky je přesvědčím, aby se od Bastiena drželi co nejdále.“
Ukázalo se, že to posledně vyslovené nebylo příliš obtížné.
Lidé, kteří právě vystoupili, vyjekli a uskočili z cesty, jak dva muži oblečení do uniformy speciálních jednotek spadli z nebe a s odporným žuchnutím dopadli na chodník vedle autobusu.
Do prdele!“ vykřikl jeden z nich.
Přesně to, co si myslel i Étienne.
Bastienova metoda „donesení“ těl ze střechy zřejmě znamenala to, že vyšplhá na budovu, popadne těla a mrští jimi k autobusu.
Richart si povzdechl. „Tohle bude velmi dlouhá noc.“
Étienne a jeho bratr potřebovali veškerou svou sílu, aby Bastiena zadrželi, když se dostali do Sítě. Roland zahojil Melaniiny rány, ale ne předtím, než ztratila příliš mnoho krve. A ne předtím, než její srdce přestalo bít.
Lékaři a zdravotní sestry v Síti byli stále s ní, dávali jí krev, monitorovali její životní funkce a modlili se, aby mozková hypoxie, která je následkem srdeční zástavy, nepoškodila její mozek. Před svým odchodem, řekl Roland Étiennovi, že poškození mozku bylo obtížné odhalit a ještě těžší léčit. Pouze Seth a David toho byli schopni a některé škody přesahovaly i jejich schopnosti.
Bastien byl vzteky bez sebe.
Chris neústupně odmítl pustit toho náladového nesmrtelného na operační sál.
Jedna kolegyně doktorky Liptonové – Linda – přesvědčila Chrise, aby nechal Bastiena čekat v Cliffově bytě s Cliffem a Joem, kteří mu budou dělat společnost. Chris by tohle také zamítnul, kdyby neměl k dispozici dva nesmrtelné (a jasně, že byl Étienne štěstím bez sebe, že byl jedním z nich), aby střežili upíry a jejich někdejšího vůdce.
Étienne stál hned za dveřmi Cliffova bytu. Richart přijal Cliffovu nabídku židle a seděl poblíž.
Bastien seděl na pohovce, kterou museli donést z Joeova bytu, protože Bastien a Cliff dříve zjevně vymazali z povrchu zemského všechen Cliffův nábytek.
Upíři, Cliff a Joe, seděli po obou jeho stranách. Všichni tři byli nakloněni dopředu s lokty na svých kolenou. Bastien sklopil hlavu do dlaní. Jeho obvyklý postoj „Vlezte mi na záda!“ byl pryč.
Cliff, mladý afroamerický upír, si nepřítomně kroutil své krátké dredy. Na Francouze skoro nepomyslel. Jeho veškerá starost se soustředila na jeho bývalého vůdce.
Joe, upír po Bastienově druhém boku, zlostně hleděl na „vetřelce“. Jeho modré oči slabě zářily a jeho neudržované blonďaté vlasy vypadaly, jako by právě vstal z postele. Z těch dvou upírů, to byl on, koho bylo potřeba sledovat. Étienne se nemusel ponořit příliš hluboko do Joeových myšlenek, aby poznal, že Joe zuby nehty bojoval, aby si udržet šílenství od těla. A bitvu prohrával.
Tohle bylo Étiennovo první setkání s těmito upíry… pokud se nepočítá ta noc, kdy se vzdali Sethovi. Nebo kdy byli zajati, o čemž Joea nyní přesvědčilo jeho narůstající šílenství.
Étienne nespouštěl oči z Joea a své ruce měl volně položené na jílcích svých zbraní.
Svou mysl věnoval poslechu Bastienova duševního podcastingu. A to co slyšel, ho upřímně šokovalo. V té natvrdle lebce toho bylo hodně, co Étienne nečekal, že uvidí. Nebo uslyší.
To ho naštvalo, protože teď bude muset na toho debila přehodnotit svůj názor.
***
Nikdy jsem si sám neměl vstříknout ten zatracený protijed.
Bastien udržoval své uši naladěné na Melaniin srdeční tep a monitoroval rozhovory mužů a žen, kteří na ní pracovali a dávali pozor.
Roland přišel a odešel. Melaniin rány byly uzdraveny. Její hruď byla znovu bez poskvrnky. Ale nebyla při vědomí. A Roland nebyl schopen určit, zda utrpěla poškození mozku, když její srdce přestalo čerpat kyslík do jejího mozku před jeho příchodem.
Kdybych si nevstříknul ten zatracený protijed, necítila by potřebu mě monitorovat.
Bastienovo srdce se sevřelo, když uslyšel, jak se Linda v operačním sále snažila udržet slzy.
Měl přinutit Richarta, aby sem Melanii teleportoval při prvním náznaku potíží. Nebo měl alespoň přinutit Richarta, aby ji teleportovat zpět na střechu knihovny, když se na ně zavěsila při jejich cestě dolů. Pak by nebyla v přímé linii palby.
Sakra, prostě se od ní dnes večer měl držet pryč.
Ale potřebovali vědět, zda bude ten protijed fungovat. Nesmrtelní ho potřebují ve svém arzenálu, pokud mají porazit Emryse a jeho žoldáky.
Melanie měla příliš velký strach ho vyzkoušet na někom z ostatních, takže neviděl jinou možnost. Nikdo by Bastiena nepostrádal, kdyby ho zabil. A Melanie by se stresovala z toho, že nemůže nikomu říct, že našla řešení.
Prsty si prohrábl vlasy a promnul oči, které ho pálily, jako by mu do nich někdo hodil písek.
Poté, co otestoval tu zatracenou drogu, měl odejít dřív, než mohla trvat na tom, že s ním půjde na lov nebo předtím než ji mohl podpořit Seth. Reordon by ho nezastavil. Bastien by byl ten v nebezpečí. Reordon by ho rád viděl zemřít. A pokud by zničil sám sebe, tím lépe.
Pokud by Richart nevěděl, kde je Bastien, nemohl by k němu Melanii teleportovat. Seth nebyl vševědoucí. Nevěděl neustále, kde všichni byli. Bastien mohl na čtyřiadvacet hodin někam zalézt, pak zaskočit do Sítě, aby Melanie viděla, že je v pořádku a že ta droga neměla přetrvávající nežádoucí účinky a pokračovat s lovem a rekrutováním.
Pak by tam neležela na zkurveném stole… možná…
Sevřel se mu krk.
Pokaždé, když se přišel podívat na Cliffa a Joea, pozdravila ho s úsměvem.
Prohrábl si vlasy prsty. Byla důvodem, proč mohl navštěvovat Cliffa a Joea tak často.
Pamatoval si na to, jak ji poprvé spatřil.
Těla, zlomená ale stále dýchající, se válela na podlaze mezi nimi.
Byla na zemi, rukama si na ochranu zakrývala hlavu, jak čekala, až násilí pomine. Pak její paže klesly, ona zvedla hlavu, a…
Bylo to jako z té nejpřihlouplejší romantické komedie všech dob, kde se hrdina podívá na hrdinku a všechno se zpomalí, protože ona je ta pravá a on to ví. Bušení jeho bot, které dopadaly na vinylovou průmyslovou podlahu, se rozléhalo chodbou, jak se k ní blížil.
Stála si za svým se svýma krásnýma hnědýma očima dokořán.
Ta žena měla odvahu. Hodně odvahy.
Mačkal se na ni úmyslně, když ho pouštěla do Vincentovy místnosti. Chtěl se jí dotknout a cítit její emoce. Jistě, že cítila strach. Také starost o stráže, které sejmul. Ale tolik se nebála jeho, jako spíše té situace.
A jakmile uviděl Vincenta…
Nevěděl proč, ale to, že tam byla, mu pomohlo udělat, co musel.
Neříkejte jim, že jste mi zavolala, radil jí. Nechcete být se mnou jakkoliv spojována. Byla jste na špatném místě ve špatnou dobu. To je vše. Vyhrožoval jsem vám a přinutil vás otevřít mi dveře. Bála jste se o svůj život.
Nelíbilo se jí to. Pokusila se protestovat. Ale přišly stráže a…
Celé dny poté, pokaždé když se vrátil do Sítě, cítil její vinu, její lítost, že se ho nezastala a nebránila ho, její odhodlání nikdy znovu neudělat stejnou chybu. Jaký to byl balzám. Zmírňoval rány, které ho trápily více než dvě století.
Měl to ignorovat.
Měl se vyhýbat návštěvám Sítě, když věděl, že pracuje, namísto toho, aby si plánoval své zatracené návštěvy tak, aby se shodovaly s dobou, kterou trávila s upíry.
Možná, že by jí pak na něm nezáleželo. Možná, že by jí stejně jako ostatním bylo jedno, jestli by mu ta droga ublížila a netrvala by na tom, že ho bude monitorovat.
Tohle všechno byla jeho vina.
„Seth bych ti připomněl, že každý má svou svobodnou vůli,“ řekl Étienne ze svého místa u dveří.
Bastien si přejel rukama dolů po obličeji a narovnal se. „Cože?“
Francouz vypadal nesvůj. „Svobodnou vůli,“ zopakoval. „Doktorka Liptonová se rozhodla tě doprovázet ze své vlastní svobodné vůle.“
Richart pohlédl na svého bratra. „Vlastně na tom trvala.“
Za normálních okolností, by Bastien nakopal Étiennův zadek za to, že mu čte myšlenky, do kterých mu nic nebylo, ale byl zatraceně unavený. Nezmínil se o tom před ostatními, ale byl znovu zdrogován, zatímco trestal Melaniina střelce za jeho čin.
Étienne zaklel.
Richart se zamračil. „Co je?“
„Byl zdrogován.“
Sakra!“ vyštěkl Bastien. „Drž se mimo mou hlavu!
Cliff se narovnal. „Byl si znovu zdrogován?“
„Možná, že to udělali oni,“ řekl Joe a jeho obviňující pohled nikdy neuhnul z nesmrtelných dvojčat.
Bastien poplácal chlapce po rameni. „Oni to nebyli, Joe. Byli to ti vojáci.“
„Vojáci ze Sítě,“ prskal Joe.
„Ne. Bylo to ti žoldáci, o kterých jsem ti říkal. Vojáci ze Sítě nám pomáhají proti nim bojovat.“
Cliff promluvil znovu. „Je potřeba, aby tě jeden z lékařů vyšetřil.“
„Jsem v pohodě.“
„Byl jsi dnes v noci třikrát nadopován. Poprvé sedativem. Poté experimentálním stimulantem, o kterém si doktorka Liptonová myslela, že tě zabije. Pak znovu sedativem. Měl bys zajít za Lindou.“
Bastien zavrtěl hlavou.
Lindu neznal. Ani ji znát nechtěl.
„Je vzhůru,“ řekl Étienne.
„Linda?“ Samozřejmě, že byla. Bastien slyšel její pláč.
„Ne, Isaac Newton. Doktorka Liptonová. A je v pořádku. Nemá žádné poškození mozku.“
Bastienovo srdce se rozbušilo. „Jak to víš?“
„Protože myslí na tebe.“


14 komentářů:

  1. Pořád chybí kapitola 6 2/2. Můžeš prosím doplnit. Nechci číst další kapitoly bez doplnění
    Díky moc :-)

    OdpovědětVymazat
  2. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další skvělou kapitolu a překlad 👍👍👍

    OdpovědětVymazat
  4. dakujem velmi pekne. ale vazne je to divne ked mi tam chyba ta druha polovica 6 kapitoly

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za kapitolku 😊
    ...no aj mne chyba 6 2/2 ...chcela by som vediet, ze co sa jej stalo 😉

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekci !!!! Chtěla bych poprosit o doplnění druhé části 6 kapitoly !!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za pokračování.

    OdpovědětVymazat