pátek 23. března 2018

S milionářem svázaná - 4. kapitola



Stejně jako vlkodlaci měli i upíři pravidla a velitelskou strukturu. Na rozdíl od vlkodlaků, ale byli po skupinkách jako víly, obývali podsvětí města. Zdržovali se v zadních uličkách a barech, do kterých nikdo nechodil. Ne, pokud jste chtěli na konci noci ještě dýchat. Pokud existovalo cokoli ilegálního jako drogy, zločin, vraždy nebo jakákoli kombinace těchto tří. Všechno měl pod kontrolou ať tak či tak jejich vůdce, Earl.

Přidejte k tomu, že to byli všechno patologičtí lháři s vražednými tendencemi i v těch nejlepších dobách, upíru Earlovi se všichni vyhýbali jako čert kříži. A z dobrého důvodu. Vysoký, blonďatý a s tím typem pohledu, po kterém mu muži i ženy padali k nohám, Zane nebyl tak morálně čistý, jak se zdálo.
Nemilosrdný, zlovolný, podvádějící, mluvilo se o něm na ulici se stejnou bázní jako o Veyrovi v civilizovanějších kruzích. Alex s ním na pár… věcech spolupracoval. Jen na pár, protože ten týpek měl fakt praštěný mozek.
Po ulicích se říkalo, že to byl bastradní milované dítě upíra a zajaté valkýry. Což byla naprostá sračka, co se Alexe týče. Valkýry se netulily. Byly známé pro vytrhávání hrdel mužů, kteří jim stáli v cestě. A to byli lidští muži… takže něco tak blízko smrti, jako byl upír? Vykuchali by ho na místě, a ne s ním vlezli do postele.
Ne, jediný způsob, jak by měl upír s valkýrou dítě, by bylo, kdyby byla na pokraji smrti. A co za život by měl takový poloviční potomek? Dítě, jehož dvě poloviny by byly v neustálém rozporu. Napůl valkýra, bytost zrozená pro odesílání mrtvých do pekla, a napůl upír, bytost v zásadě mrtvá. Bylo by v neutuchající agónii.
Což o Zaneovi hodně vysvětlovalo.
Což skutečnost, že s tím chlapem teď obchodoval, nebyl moc dobrý nápad. Kříženci byli v podstatě nestabilní. Ale nešlo to nijak obejít. Zane měl něco, co Alex chtěl, takže neměl na výběr a musel hrát upíří hry.
Jeho vlkodlačí vymahači vedli vězně vpřed, sundali mu kapuci z hlavy. Chycený upír zamrkal do jasného měsíčního světla a zasyčel. Alex ho ignoroval, jeho pozornost patřila Zaneovi.
„Dohodnuto?“ zeptal se Alex, když se upír nepohnul, ani nemrknul.
Potom, co si prošel problémy s tím, jak držet tohohle krvesaje – dohoda s druhým alfou, který měl kontakty na Paní jiného města a jejího milence pekelného psa – pokud to byl špatný chlap, bude nasraný.
„Zane?“
Druhý muž zamrkal, oči měl černé jako jámy. Na chvíli Alexe vtáhly, dvě temné tůňky vodního víru plné nenávisti a vzteku. Pak Zane zamrkal a jeho výraz se usadil na pobavené prázdnotě.
„Jo, dohodnuti.“
Kývl a dva upíři přitáhli zakrytou osobu dopředu a hodili ho k nohám Alexe. Sundali mu kapuci a odhalili tak Davieho mladé rysy.
Alex zamrkal, pamatoval si, jak před lety byla tahle stejná tvář plná hravé pobavenosti, když vymýšlel hry, jak bavit dítě jako byl Davie. Měl ho rád… měl hodně potenciálu. Ale všechno to zemřelo, když mu proklouzla krkem upíří krev. Teď byl jen dalším krvesajem.
Takovým, co se pokusil zabít Evu.
Než se mohl Alex pohnout, Evin hlas se roznesl po čistince.
„Davie! Ach můj Bože, Davie. Jsi naživu!“
Alex se otočil na patě a viděl ji běžet po svahu k nim. Na chvíli zůstal překvapeně stát. Jak to, že tu sakra byla? Měla by být mimo ze sedativ, která jí dal Frank do polévky. Sklouzl pohledem na svého druhého v pořadí, který měl zaťatou čelist frustrací.
Nějak je Eva překonala. Kurva. To nevypadalo před upíry dobře.
Doběhla k nim, lapala po dechu z té námahy a vrhla se na bratra, obtočila kolem něj pevně paže.
„Evo. Běž od něj.“
Všechno v Alexovi ztuhlo, jeho vlk vrčel na upíra, že je tak blízko ženě, kterou milují, bestie se tlačila k povrchu, pokoušela se prolomit jeho kontrolu, aby od ní mohla odtrhnout upíra. Odtrhnout končetinu po končetině, aby už nikdy nemohl ohrožovat znovu jejich ženu.
Eva se otočila s pažemi stále obtočenými ochranně kolem Da – toho upíra. Alex nedokázal ani pomyslet, že by jeho jméno použil. Už to nebyl Davie. Byla to mrtvá věc. A bude ještě mrtvější, pokud mu zkříží cestu.
„Alexi, je to Davie!“
Alex o sebe drtil zuby, když se upír ušklíbl. Ach, byl dobrý, držel tesáky pečlivě schované v případě, že by to vrátilo Evě vzpomínky.
Většina obětí upírů si útoky nepamatovala, pokud přežili, ale Eva nebyla tak úplně člověk. Nemohla. Žádný člověk by tuhle mýtinu nenašel, ne s odporem vystavěným po lese. Člověka by nutili jít zpět, opustit místo, aby přežívali týdny s nočními můrami, které by zajistily, že už se nikdy nevrátí.
„Evo,“ pohnul se vpřed s rukou nataženou, aby ji k sobě přivolal. „Není tím, kým si myslíš.“
„Prosím, ať mi neubližují, Evo!“ Davie se držel sestry, vzlykal, Alex v zavrčení odtáhl rty.
Upíři byli excelentní hráči. Což bylo super, protože se těšil, jak uvidí toho kreténa válet se po zemi jako rybu na suchu s vytrhnutým hrdlem. A to bylo jen na začátek. Pak se mohli přesunout k vykuchání. Upíři byli tvrdé bytosti. Mohlo trvat i dny, než zemřou. Každá chvíle naplněná bolestí za to bude stát za to, co udělal Evě.
„Evo, prosím!“ vyjekl upír s Davieho tváří, když se Alex a Frank hrozivě přiblížili.
„Skončili jsme, Kingwoode?“ povzdechl si Zane a protočil oči s rukou pevně kolem krku upíra, kterého Alex vystopoval.
„Jo, skončili. Užij si se svým malým kamarádíčkem.“ Ignoroval skutečnost, že měl Zane zabořené drápy skoro po první kloub do hrdla klečícího muže, krev mu z něj volně vytékala. Bylo na něm, co se svým… subjektem udělá. I když, aby byl upřímný, nechtěl být na jeho místě.
Zane se zazubil a trhnutím vytáhl lapeného upíra na nohy. Jeho výraz byl plný čistého násilí, když držel třesoucího se muže před sebou ve volném objetí. Ne v sexuálním, i když všechny zprávy o Zaneovi říkali, že střídá obě strany, ale v intimním. Zane byl zjevně mistrem mučení, bylo něco na tom mučení, které tvořilo pojítko mezi mučícím a jeho nebo její obětí.
„Ach, to mám v úmyslu. Užij si s tím svým.“
A se smíchem proletěl mýtinou chladný vzduch a upíři byli pryč, jako by tu ani nikdy nebyli.
Alex obrátil pozornost zpět k Evě.
„Zavři pusu,“ zíral na Davieho. „Evo,“ jeho hlas byl tentokrát pevnější, když do něj vložil zdravou dávku dominance od jeho vlka. „Udělej od něj krok. Hned.“
„Ne.“ Zvedla bradu, stáhla rty do tvrdé linie, když ho svým pohledem vyzývala. „Nedovolím ti mu ublížit.“
Alex ignoroval zalapání po dechu, které proletělo mýtinou, a udělal krok vpřed. K její cti Eva necouvla, jen se dívala zpátky. Odtáhl rty a zavrčel.
Ten zvuk začal jako tichý, ale nabíral na intenzitě, když do něj tlačil svého vlka víc a víc. Oči se jí roztáhly a ret zachvěl, ale pořád stála pevně na zemi. Což by nemělo být možné. Byl alfou a ona byla sotva vlkodlakem.
Jejich oči se uzamkly v souboji vůlí. Udělal krok vpřed a tyčil se nad ní, prohloubil zavrčení, aby se mu vzdala. Vzdá se mu. Možná je tak trochu novým vlkem a jeho tělo po ní plane, ale nemohl její výzvu nechat bez odpovědi.
„Vycouvej, Evo…“ varoval ji, věděl, že mu oči planou vlkem. „Než to bude vážně.“
S jeho slovy nechal vynést na povrch plnou dominanci svého vlka. Zalapala po dechu, celé tělo se jí otřáslo. Sklonila hlavu a ucouvla od Davieho, s každým krokem její tělo bojovalo.
„Vem ho,“ přikázal Alex a pokynul Frankovi. Okamžitě oba vymahači popadli upíra a kopající a křičícího ho táhli pryč. Alex se na ně neobtěžoval dívat. Pozornost měl upřenou na Evu před sebou.
Sakra. Vzepřela se mu.
Před celou smečkou.
„Nejsme lidé, Evo. Nepleť si to.“ Nenechal vyplout na povrch svůj vnitřní zmatek, i když si ji chtěl vzít do náruče a říct jí, že bude všechno v pořádku.
Nebude. Vyzvala ho.
Musel ji potrestat.
„Vyzvala nejvýš postaveného vlka,“ prohlásila ze svahu Isabella. Zabručení souhlasu následovala její slova, Alex mentálně zaklel. „Nebo je to tvůj ‚mazlíček,‘ Alexi?“
Střelil tvrdým pohledem po ženě, varoval ji, aby držela pusu. Ale i když to byla mrcha, měla pravdu. Nemohl dovolit, aby se o Evě mluvilo jako o ‚mazlíčkovi‘ smečky. To by ji nechalo přístupnou pro všechny ke všemu… byla by doslova děvkou pro každého.
A on by byl nucen zabíjet, aby ji ochránil.
Frank k němu přikročil, neustálá utěšující přítomnost. Stočený v ruce byl disciplinární nástroj smečky: postříbřený kožený bič. Ne na potěšení, byla to nechutná věc, a Alex až moc dobře věděl, jak kouše.
Povzdechl si a ucouvl.
„Deset prásknutí a nechat do východu slunce,“ přikázal a otočil se, když Frank a vymahači přistoupili k Evě.
Nemohl se na to dívat. Ne na ni.
Její křik se mu ozýval v uších, když kráčel pryč, slzy mu neskrytě padaly po tvářích.
Krutý, aby byl hodný.
Jen doufal, že mu to odpustí.
***
Krev se vytratila Evě z tváře, když sledovala Alexe odcházet. Každý detail se jí vryl do paměti. Měsíc hrající se v Alexových tmavých vlasech, napětí v ramenech, když odcházel, Davie křičící její jméno, když ho dva statní vlkodlaci tahali pryč. Vítr se zvedl, vyl v korunách stromů nad jejich hlavami, tajuplný šepot, po kterém jí vstaly chloupky na krku.
„Alexi, prosím…“ zavolala za ním, pokusila se ho následovat, ale Frank a dva největší lycani, jaké kdy v lidské podobě viděla, jí zablokovali cestu. Měla husinu z jejich pohledů. Sakra. Byla v hodně problémech.
„Prosím,“ prosila a uzamkla pohled s Frankovým. „Omlouvám se, byla jsem mimo. Nemusíte to dělat.“
Jejich tvrdé výrazy ani trošku nezaváhaly, ucouvla. Rychle. Ale pokaždé, co to zkusila doprava nebo doleva, ji víc lycanů zablokovalo cestu, jejich tváře byly zvráceně natěšené na… co? Její pohled padl na bič ve Frankově ruce, polkla. Hodně.
„Ty…“ Na vteřinu ztratila hlas, ale pak se dala dohromady. Nemohla udělat nic se záchvěvem strachu, když znovu promluvila, a nesnášela se za to. „Je to barbarské.“
Záblesk sympatie rozsvítil Frankovi oči, když se nad ní tyčil. „Není to nic osobního, slečno Evo.“
Velcí lycani ji popadli za paži a ona vyjekla, bojovala s nimi. I když se zdálo, že je silnější než kdy dřív, v porovnání s plnou silou vlkodlaků to nebylo nic, a během minuty už byla poražená.
Frank se naklonil dopředu. „Upřímně je tohle ta nejlepší cesta. Nechceš být nazývána mazlíčkem.“
Projelo v ní zmatení a ona zvedla hlavu. Frank v jejích očích musel vidět otázku, protože znovu promluvil: „Mazlíček je ten nejnižší ve smečce. Kdokoli může mazlíčka využít jakkoli chce, a protože se nedokážeš přeměnit, aby ses ochránila…“ Rozmotal bič silnýma rukama. „Přijmi švihnutí, budu jemný. Věř mi, nechceš to druhé.“
Lycani ji vysvlékli a odtáhli k velkému balvanu uprostřed mýtiny. Srdce ji bušilo tak moc a rychle, až se jí motala hlava. Opravdu to udělají, zbičují ji, protože se hádala s Alexem.
Sakra, hádala se s ním tolikrát ve městě. Nedělala by to, kdyby věděla, co bude následovat. Do prdele, nevešla by ani předtím do té zatracené budovy a nežádala ho o pomoc. Nasrat na to, našla by jinou cestu… s upíry by se nějak dohodla. Nemohou být krutější, než je tohle. Zbičovat někoho kvůli chybě.
Strach a bušící srdce změnilo okolí v surreální. Lycaní tváře, lidé a vlci, jí plavali před očima, když ji strážci uvázali. Žena zakřičela ‚ať krvácí‘: někde v pozadí a někde v dáli slyšela zavýt vlka bolestí a vztekem. Nebo to byla ona? Nerozeznala to.
Bič šlehl a pruh ohně jí běžel po zádech. Kousl hluboko, tak hluboko, že si byla jistá, že je rozseklá až na kost a má záda otevřená. Mokré teplo jí omylo boky, takže jí nátělník přilnul ke kůži. Nechtěla přemýšlet o tom, co to bylo.
Bič mrskl dvakrát během krátké chvilky a ona zalapala po dechu. Nikdy takovou bolest necítila. Tělo se jí prohnulo, páteř v ostrém úhlu, když se pokoušela zpracovat ty pocity. Nemohla, bylo to až moc. Šedá se jí proplížila do vidění, vlčí tváře se změnily v něco z nočních můr.
„Víc, tvrději!“ zařvala žena a Eva přemýšlela, jestli to byla ta, která si myslela, že je dost silná pro Alexe. Třeba to byl její plán, zabít Evu a uklidit si cestu.
Začala se smát, když bič dopadal znova a znova, tolikrát, že přestala počítat. Ta druhá svině se nemusela bát, pokud přežije, v žádném případě se smečkou nezůstane. Ne, když nebyla ani vlkem. Proč by měla být pod jejich archaickými zkurvenými pravidly, když z toho nic neměla, ani vlčí formu, aby se mohla přeměnit a vyrvat té děvce hrdlo?
Šedá se změnila v černou, oheň se změnil v tupou agonii, když její tělo odmítalo vstřebat víc bolesti. Pach krve, její vlastní, jí naplnil nos, když spadla ze skály a padla do blažené temnoty.
Když se znovu probudila, mýtina byla prázdná. Ani živáčka, který by jí pomohl, nebo byl svědkem její ponížení. Zvedla hlavu, nedokázala zadržet výkřik bolesti, která jí prořízla záda. Měla pocit, že jí žádná kůže nezůstala.
Lapala po dechu skrz bolest, když zavřela oči a opřela si čelo o studený kámen pod ní. Ležela, kde ji zbičovali, jako zlomená panenka. A ona se cítila zlomeně. Hozena do světa, který nechápala, a potrestána, když udělala přešlap.
Slzy se znovu objevily, nechala je padat. Kdo se staral, že brečí? Smečka ji nesnášela a Alex odešel a nechal je… Zalapala po dechu, zadusila se při té vzpomínce. Naplnil ji smutek, obtočil se kolem bolesti pokaždé, co se nadechla. I chladný vzduch, který proudil mýtinou a proháněl listy ve stromech, byl jen chvilkovou úlevou, než se znovu dostavila bolest.
S námahou se otočila, skroutila se do klubíčka. Ten pohyb znovu otevřel rány na zádech, pach krve naplnil vzduch, když jí tekla celá teplá a vlhká po zádech. Tichý nářek se jí ozýval v uších, když znovu ztrácela a nabírala vědomí. Pokaždé, co otevřela oči, se noční obloha změnila, modlila se k jakémukoli božstvu, které ji poslouchalo, aby naprosto odpadla.
Nebo ještě hůř. Byla sama a ve světě, o kterém nic nevěděla, s nikým, koho zajímalo, jestli je naživu nebo není. Srdce se jí roztříštilo, znovu otočila tvář do kamene.
Třeba by bylo lepší, kdyby prostě umřela…
„Ššš… ššš…“
Hluboký mužský hlas ji přivedl k vědomí. Otevřela oči a našla Alexe, jak se před ní krčí. Obavu měl vepsanou v rysech, když ji silnými prsty zatahal za bradu a zvedl ji, aby se setkala se jeho pohledem.
„Vypadni kurva ode mě.“
Pokusila se z jeho držení odtáhnout. Byl tou poslední osobou, kterou chtěla vidět i v tomto stavu. Hlavně v tomto stavu. Přišel se jí vysmát? Říct jí, já ti to říkal? Konečně dostala, co chtěla, přístup do světa vlkodlaků, a všechno to spadlo do sraček.
Nepromluvil, ale ani ji nepřestal nutit podívat se na něj. Tak hezky se na něj dívalo, měsíc ho zpoza mlhové přikrývky koupal ve stříbrném světle a zvýrazňoval každou linii a výřez svalu jeho tvrdého těla. Slzy jí naplnily oči. Tady byla, zmrzlá, unavená a v bolestech, a jasně usazená na místo ve smečce.
Jasně, zachránil ji před zneužitím smečky, ale stejně tak nemohla aspirovat na místo po jeho boku. Srdce se jí rozpadlo. Byla dost dobrá jako člověk, aby mu zahřívala postel, ale jako vlk byla míň, než ničím. Co to o ní vypovídalo?
„Měl jsi mě nechat zemřít,“ zašeptala a zavřela oči, odstřihla se od něj jediným způsobem, jaký dokázala najít.


33 komentářů:

  1. Tak a teď umírám zvědavostí, co bude dál?? Děkuji za překlad i korekturu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za kapitolu a překlad. ❤

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další skvělou kapitolu :D

    OdpovědětVymazat
  4. Nemuzu se dočkat pokračování! Začíná to být hooodne zajímavé! Dekujiiii!

    OdpovědětVymazat
  5. dakujem za preklad a korekturu. som zvedava ako to bude pokracovat

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji mnohokrat !!!skoda ze ty kapitoly.sou tak kratky :(

    OdpovědětVymazat
  8. To bolo tak smutné :-( :-(
    Som zvedavá ako to bude pokračovať??? Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem 😊
    Teraz som napnutá ako guma v trenkách 😁
    ...kedy sa uz konecne premeni? Ona im ešte všetkým vytre zrak 😉

    OdpovědětVymazat
  10. Nechápem prečo jej niekto nemohol vysvetliť ako to medzi vlkodlakmi chodí.Potom by možno neurobila to ,čo urobila.Ďakujem a netrpezlivo čakám na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  11. hmm, tvrdé přistání ve smečce
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za pokracovanie. Musim povedat, ze ak toto Alexovi odpusti, tak nie je normalna. V prvom rade je to jeho vina. Premenil ju a ani sa neobtazoval oboznamit ju s pravidlami smecky. Toto je totalne absurdny vyvoj deja. Som zvedava ako to autorka obhaji. GabiM

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za skvělý překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  15. Mám stejné pocity jako GabiM.Počkáme si na pokračování.Moc děkuji

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji... skvělý překlad!

    OdpovědětVymazat
  17. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  18. Moc děkuji za další kapitolu.
    Vina

    OdpovědětVymazat