pondělí 19. března 2018

S milionářem svázaná - 3. kapitola



Evě se dařilo vyhýbat se Alexovi většinu dne tím, že unikla do knihovny. To nebylo těžké, když to vypadalo, že on dělá to stejné. Nejspíš nechtěl připomínat jeho chybu.
Čím víc nad tím přemýšlela, tím víc byla přesvědčená, že to, co měli, byla pro něj jen trocha hry. Že byla jen človíčkem na hraní, který se dal odložit stranou, když jeho povinnost najít si družku volala ze smečky.

Kretén. To si o něm pomyslela několikrát za posledních několik hodin, opravdu by to měla připojit jako předponu k jeho jménu. Se zamračením si uvědomila, že čte šest vět knížky pořád dokola asi za poslední hodinu.
S povzdechem ji zavřela a stoupla si. Byla nová a od jejího oblíbeného autora, ke které se ještě nedostala, a s překvapením ji objevila na poličce Alexovi knihovny. Ve skutečnosti tu byla celá police věnovaná románům, takže toho musel být někdo fanoušek.
I když ne Alex, neviděla ho nikdy číst nic tak nesmyslného. Spíš něco suchého o historii lycanů nebo o válce mezi paranormály… to už se zdál být víc jeho styl, ne romance, i když se k němu perfektně hodilo kokotský alfa, který by potřeboval srazit hřebínek.
Zvedla rty, když zamířila ke dveřím. Zase tu bylo to slovo. Kokot. Perfektně jí klouzalo myslí, když na něj pomyslela. Naneštěstí se tam její přespříliš bujná představivost nezastavila. Ale, ne. Jakmile se na něm pozastavila, projížděla jejími vzpomínkami a šťourala se v nich, prezentovala jí představy nahého Alexe, jeho nádherných svalů vysvlečených pro její potěšení… ten způsob, jakým mu zaplály oči žlutou a temnou, když byl vzrušený. To, jaký byl jeho penis, když do ní vjížděl…
Sakra. Ne. Syčela na sebe ve vzteku, uzavřela ty myšlenka, než mohly pokračovat dál. Nebyla fena v říji, aby lapala po dechu po alfovi smečky. Už nebudou žádné další noci obtočené kolem jeho svalnatého těla, nebo jeho nad ní, když do ní vjíždí znovu a znovu. Ne teď. I kdyby chtěl, její pýcha by jí to nedovolila. Odmítala být dobrou jen na šukačku, ale ne na družku.
Jebat na to.
Nebo v jeho případě spíš ne.
Hlasy na druhé straně dveří knihovny ji přinutily se zastavit s rukou na klice. Každý buňka v těle byla v pozoru, když na místě zamrzla. Mužské hlasy.
„Budu do půlnoci pryč. Ujisti se, že budou naši hosté najezení a napití,“ řekl Alex, jeho hlas jí byl povědomější víc než ten její. Touha jí naplnila na vteřinu srdce hlubokými tóny, ale odehnala ji s výbuchem vzteku.
„Ano, šéfe.“
Druhý hlas taky poznávala. Frank. Pořád si nebyla jistá, jak postavení ve smečce funguje, ale pokud by měl mít Alex pravou ruku, byl by to Frank. Narazila do ní tvrdě a rychle vina. A on kvůli ní ztratil svého bratrance, takže pokud hledala pomoc, od něj ji nedostane.
Trochu blíž se natiskla ke dveřím, dech se zpomalil, když se zastavili nedaleko.
„Ať tu někdo uklidí. Smrdí to tu, jako by se tu usadila půlka smečky. A než zapomenu, dej Evě něco extra na spaní. Nechci, aby se dnes cokoli pokazilo.“
Evě se rozšířily oči. Plánoval ji omámit? Tak to byla dost podlá kreténská věc. Znovu odtáhla rty, když v ní projížděl vztek, skoro ji dostal. Malé zapraskání pod rukou ji varovalo, že by se měla začít ovládat.
I z druhé strany dveří slyšela, jak se zastavil. Uslyšela zadrhnutí dechu, když se otočil. Zavřela oči, jasně viděla to zamračení jeho obočí. V každé chvíli se mohly otevřít dveře. Alex musel vědět, že tam byla.
Hluboká vůně plula skrz zavřené dveře. Divoká a mužná, připomínala jí temný les a zakázaná místa. Tělo ji bolelo touhou utíkat, uniknout. Cítit bušit srdce a špínu pod nohama –
„Jasná věc, šéfe. Ujistím se o tom.“
Eva mrkla, trhla sebou zpět do reality z Frankova hlasu. Sakra, o čem to sakra bylo. Nikdy ji vůně tak silně neovlivnila. Zhluboka se nadechla co nejtišeji a pokusila se uklidnit uhánějící srdce.
„Dobře. A ujisti se, že je pro výměnu všechno na místě. Nedokážu Earla vystát ani v nejlepších chvílích, takže to chci co nejrychleji mít za sebou a jeho z našeho pozemku co nejdřív.“ Otočil se a odcházel pryč, když mluvil, jeho hlas klesal spolu s jeho kroky.
Opřela se o dveře, položila si čelo na chladné dřevo, když se jí smysly roztahovaly, následovaly vzdálený zvuk Alexovi a Frankovi konverzace. Nakonec se dveře otevřely a zavřely blízko vpředu vily a slyšela hluboký, dunivý zvuk Alexova auta, když odjížděl.
Byl pryč.
Otevřela oči a zjistila, že má nehty zabořené do dřevěného rámu, jako by měl konzistenci sýru. Kurva. Odtrhla ruku a podívala se na otisky. Perfektní značky jejích nehtů lemovaly lakovaný povrch.
Sakra. Jak se jí to do prdele podařilo? Nepotřebovala další škody na svém seznamu vlkodlačích prohřešků. Skousla si ret a pokusila se je zahladit, ale nešlo to. Dřevo bylo tvrdé a pevné.
Uvědomila si, že s tím nemůže už nic udělat, otevřela dveře a zkontrolovala chodbu, než vyklouzla ven a zamířila do svého pokoje.
Nemohli jí dokázat nic, protože nebyla vlkodlak.
Ne?
***
Eva nebyla nikdy sama v lese, který obklopoval panství Kingwoodsů. A už vůbec ne v noci. Nebo při úplňku. Hlavně ne při úplňku.
Ach ne, usmála se sama pro sebe, když vyklouzla ze dveří do stínů zahrady. Když tu žila, všichni lidé byli hezky uzamčení a s hlídajícím strážcem, aby se ujistili, že neodejdou. Nechtěli pokoušet nějakého chudáka lycana, aby je kousl.
Zavrtěla hlavou a přikrčila se ve stínech za růžovými keři. Lehce se pohnuly, když se za nimi přikrčila, byla jejich vůní obklopena. Na chvíli se zastavila, obmotala ji do svých sítí. Voněly úžasně. Jak si toho nemohla všimnout, že růže tak báječně voněly? Jako symfonie pro její čichové smysly, parfém po ní a v ní splýval, držel ji v zajetí, než ustoupil. Zavrtěla se, zhluboka se nadechla a vrátila pozornost ke svému úkolu.
Alex vedl upíra někam do lesa a ona měla v úmyslu zjistit, kam jdou. Možnost, že směňoval upíra za Davieho, ji neopouštěla.
Skousla si spodní ret. Pokud to byl tento případ, proč jí o tom neřekl? Třeba ne… třeba se jednalo o jiné dohodě s upíry. Ale jestli to byla pravda, proč ji chtěl omámenou?
Předstírala, že je jí špatně, takže jí tác donesli do pokoje. Kuřecí polévku a vodu bylo snadné vylít do záchodu. Žaludek jí zakručel, stěžoval si, protože ta polévka voněla tak dobře, ale nemohla riskovat, že ji sní nebo cokoli vypije, co jí přinesl Frank. Nevěděla, kam drogu dal, a nechtěla to zkoušet.
A kromě toho dostala předtím obrovskou chuť na steak, což bylo divné. Normálně byla na kuře, nebo jehněčí při vzácných příležitostech. Ne steak, pokud nebyl ugrilovaný až na kůži. Ale teď toužila po steaku, krvavě červeném a šťavnatém.
No, možná nebyla vlkodlak, ale zdá se, že její chutě ano. Měla počítat s tím, že se do toho zapojí její žaludek. Vždycky to tak dělal.
Přikrčená na skrytém místě sledovala dům kvůli pohybu. Většina vlků odešla už dřív, sama nebo v párech, dokud jich tam nezůstalo jen pár. Frank byl asi ten poslední, na škvírku otevřel dveře od ložnice, aby ji zkontroloval. Předstírala, že spí, roztažená po posteli jako obvykle.
Nevstoupil do pokoje, jen zavřel dveře a krátce na to, byl dům tichý. Což byl pro ni podnět, aby se oblékla do nejtmavšího oblečení a vypadala co nejlíp jako ninja.
Keře růží objímající ninja, jo to bylo přesně ono. Nikdy se nedostala až sem. Spokojená, že nespustila žádný tichý alarm, šla Eva k okraji zahrady a vklouzla do lesa. Nebyla tu žádná stěna, která by ohraničovala zahradu od divokosti za ní. A kvůli panství patřící vlkodlačí rodině ani nepotřebovala…
Lehce se rozběhla. Za chvíli si uvědomila, proč nesportuje bez sportovní podprsenky bez výztuže. Zpomalila, aby se holky ustálily, aniž by jí ohrožovaly oči, a šla po chodníku hlouběji do lesa.
Který se vytrácel…
No, sakra.
Zastavila se uprostřed necesty a rozhlédla se. Co nejvíc se snažila ignorovat bušící srdce pod žebry. Stromy se nebezpečně tyčily a temnota se uzavírala.
„Nic se nestane,“ zamumlala si a zavřela oči. „Nemohli jen tak zmizet. Ani vlkodlaci se nemůžou rozplynout do vzduchu.“
Se zavřenýma očima se stalo něco divného. Jemný vánek na tváři ji zatáhl doleva a bez přemýšlení se tím směrem otočila. Otevřela oči a spatřila cestu, sotva pod podrostem viditelnou. Jen se potřebovala na problém podívat jiným způsobem, aby ho našla.
Dobrá rada pro život. To by si měla nechat napsat na hrnek.
Zrychlila krok. Nevěděla, kam jde, ale něco uvnitř ní ano. A protože to vypadalo, že to ví víc než ona, tlouklo to a ječelo, šla podle toho.
Stejný instinkt ji varoval, aby zpomalila, když došla na malý kopeček, a když byla skoro na vrcholu, byla na rukou a kolenou s břichem skoro na zemi. Akorát.
Nakoukla přes vrchol a našla tam mýtinu. Zřejmě hojně využívanou, protože středový kruh tvořily polena a kameny jako sedadla všechny obsazené vlkodlaky, někteří v lidské podobě a někteří ne.
Dech se jí zadrhl a začala se hrabat dolů, než si uvědomila, že se na ni nedívali. Ve skutečnosti si nikdo nevšiml, že tu je. Místo toho byla jejích pozornost zaměřena na střed čistinky a dva muže.
Alexe poznala, srdce jí udělalo kotoul, tělo okamžitě pocítilo táhnutí směrem k němu. Připomínala si, že on už její nebyl, už ne… pokud s ním kdy něco začala. Přinutila se obrátit pozornost k druhému muži, dech se jí zadrhl.
Zavrčení se jí znovu zvedlo do krku, když se všechno stáhlo na muže stojícího před Alexem. Vysoký, tmavý a blonďatý, vypadal na typický příklad bohatého kluka, kterým ale nebyl.
Všechno na něm bylo falešné, viděla to v jeho pohybu… jako by se něco hrálo na člověka, ale vůbec mu to nešlo. Byl v tom dobrý, ale některé z jeho pohybů byly příliš plynulé a kontrolované.
Lidé se tak nepohybovali. Byli nekoordinovaní, změť částí těl pod kontrolou nevypočitatelného mozku, který splétal příkazy, a nějak se mu dařilo dát všechny kosti, svaly a šlachy do pohybu ve stejnou chvíli.
Upíři.
Zavrčení jí zahrčelo v hrdle, na tu dálku ale neslyšné. Sledovala dva lycany táhnout zakrytou postavu, sundali mu pytel z hlavy a odhalili tak dalšího upíra. Vypadal trošku špatně, ale ve svém srdci pro něj nenacházela lítost.
Tihle kreténi hrozili, že zabijí Davieho. Přesně to všechno dělali, pokud…
Blonďatý upír se podíval na vězně vlkodlaků a přikývl. Dva muži za ním, taky upíři kvůli způsobu, jak se jejich oči a nehty leskly v měsíčním světle, popostrčili postavu. Klopýtla, padla na kolena a ruce do špíny před Alexem.
Eva zadržela dech, bylo na tom klukovi něco povědomého. Pak vzhlédl a ona byla na nohou, běžela z kopce mezi usazenými vlkodlaky a hodila mu ruce kolem krku.
„Davie! Ach můj Bože, Davie. Jsi naživu!“



33 komentářů:

  1. Moc děkuji za skvělou kapitolu a překlad .❤

    OdpovědětVymazat
  2. No super,zabudla ,kto ju chcel zabiť.Už sa teším na nachádzujúcu časť, ako na to príde.Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak si myslím, že tímhle výstupem buď něco překazí nebo si vyrobí pořádný průšvih...
    Děkuji za překlad i korekturu :)

    OdpovědětVymazat
  4. To bylo dobré, jsem zvědavá co na to teď Alex.

    OdpovědětVymazat
  5. Ta ženská skôr koná ako rozmýšľa, som zvedavá, čo pokazila 😃
    Ďakujem 😊

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mockrát za další přeloženou kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad ❤️

    OdpovědětVymazat
  8. Do čeho se to děvče opět řítí ?
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem velmi pekne za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  12. Nejak si odporuje, dievča. Ďakujem za kapitolu, už sa teším na ďalšiu. ♥

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji. Těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji za další kapitolu, ajajaj to zase dopadne, když se ženská do něčeho s..e😂

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji... skvělý překlad!

    OdpovědětVymazat
  17. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  18. Moc děkuji za další kapitolu.
    Vina

    OdpovědětVymazat