úterý 27. března 2018

Přeběhlík - 21. kapitola



Mno... s těmi komentáři to mohlo být lepší, ale že jste to vy :D :D :D .
Vaše Katuš
PS: Na další kapitolku se můžete těšit za 14 dní.


Auto k nám dorazilo zrovna ve chvíli, když jsme přeletěli přes zpomalovací práh. Devon se se zasténáním probral a pokusil se posadit, ale vzápětí narazil do dveří, když jsem prudce zahnula do jiné ulice. Bylo to ale zbytečné. To auto teď už bylo tak blízko, že jsem viděla přes okno obrys člověka, sedícího za volantem. A náhle mnou projel chlad. Doufala jsem, že už jeho tvář znovu neuvidím, ale byl tady. Alek.
Předek jeho auta se téměř dotýkal kufru naší dodávky. Moje noha, která držela plynový pedál u podlahy, se zvedla, když mnou projela vlna klidu. Vypadal, že je sám. Všechen ten strach, starosti a naléhavost se rozplynuly. Auto rovněž zpomalilo.
Ne, ozval se varovný hlas v mé hlavě. Pokračuj. Utíkej. Ale byla jsem tak klidná. Nebyl důvod bát se nebo být vyděšená. Všechno bude v pořádku. Hluboko uvnitř jsem si uvědomovala, že to nejsou moje pocity. Auto sjelo z cesty a zastavilo u zapomenutého skladiště. Věděla jsem, že bychom měli pokračovat, ale nedokázala jsem se přinutit sundat nohu z plynu, nedokázala jsem bojovat s tím ohromujícím klidem, který mě držel ve své pasti.
Alek zaparkoval před námi a vystoupil, jeho výraz byl obezřetný. A náhle ten klid polevil a mé pocity se vrátily jako vichřice. Nemohla jsem uvěřit, že na mě použil svou Variaci, aby mě donutil jednat podle jeho.
Zalapala jsem po dechu. Dřív, než jsem věděla, co vlastně dělám, jsem popadla Carlovu zbraň a vyskočila z dodávky. Paže mi zůstala zcela bez hnutí, když jsem namířila na Alekovu hlavu. „Udělej další krok a zastřelím tě.“ Ale ihned, jak ta slova vylétla z mých úst, jsem věděla, že bych to nikdy nedokázala. A věděla jsem, že on to cítí. Jeho šedé oči byly něžné, nenechaly se vystrašit zbraní, která byla na něj mířena. Spíše bych zastřelila sebe, než bych mu měla ublížit. Navzdory všemu, navzdory všem těm lžím a zradě pořád jsem ho milovala. A nesnášela jsem se za to mnohem víc, než kdy budu nesnášet jeho. Šla jsem rukou níž, dokud jsem mu nemířila na rameno. Udělal ke mně malý krůček, jeho tvář žebrala o pochopení. To, že jsem ho nedokázala zastřelit, neznamenalo, že mu začnu věřit nebo mu odpustím. Pro něj bude FEA vždy na prvním místě. Vždycky bude stát mezi námi.
„Znovu jsi mnou manipuloval, i když jsi slíbil, že už to nikdy neuděláš,“ zasyčela jsem. „Slíbil jsi to! Ale zase lhal!“ Poslední slova vyšla ven jako výkřik bez dechu.
Koutkem oka jsem si všimla, jak Devon vylezl s dodávky. Doufala jsem, že tam zůstane. Alek krátce pohlédl na Devona a rty se mu zúžily, než se otočil ke mně. „Tess,“ řekl. „Není to tak jednoduché. Není to tak, jak si myslíš.“
„Přestaň! Přestaň používat tenhle tón, když se mnou mluvíš. Už nebudu tvou loutkou. Skončila jsem s tebou i tvými prázdnými sliby. Skončila jsem s FEA a s jejich lží. Prostě jsem skončila. Skončila!“ Zhluboka jsem se nadechla, ale hrudník se mi bolestivě stáhl. Měla jsem pocit, jako by byl ve svěráku.
Ale na mě zíral, jakoby nedokázal pochopit, co jsem právě řekla. „Nevíš, do čeho se hrneš. Jsi v nebezpečí. FEA je tvou jedinou možnou ochranou. Já tě chci chránit, vždycky jsem chtěl. Záleží mi na tobě a chci tě udržet v bezpečí.“
Mé prsty pevněji sevřely zbraň, až mi znecitlivěly. „Lháři,“ vyplivla jsem. „Já jsem byla tvá mise. Tvoje skládačka, kterou jsi měl hlídat. Každé slovo, každý polibek, který jsme sdíleli, byla lež. Pokud sis myslel, že na to kdy zapomenu, tak mě vůbec neznáš.“ Otevřel pusu, ale já jsem pokračovala. „Kdy dorazí Major a ostatní?“ Byla jsem překvapená, že tady byl sám.
„Nikdo sem nemíří. Nevědí, že jsem tady.“ Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se zasmát. „Je to pravda, Tess. Přijel jsem, abych tě vzal s sebou zpátky na velitelství. Mluvil jsem s Majorem. Bude ti naslouchat a přehodnotí své rozhodnutí poslat tě do nemocnice.“
„To je lež, které rozhodně nebudu věřit, Aleku. Znám Majora. Po tom všem, co jsem v posledních dnech provedla, mě bude držet pod zámkem, dokud se neujistí, že mi dostatečně nevymyl mozek, abych poslouchala jeho rozkazy.“
Alek ke mně udělal další krok. Pod očima se mu honily temné stíny a zhubl. „Tesso, jen ti chci pomoct. Prosím vrať se se mnou.“
„Pokud mi chceš pomoct, řekni mi, kde je moje matka,“ řekla jsem. Věděla jsem, že je to risk, ale on byl mou největší šancí a pokud FEA věděla, kde je moje matka, stejně očekávala, že se u ní jednoho dne objevím. Devon se choulil u nárazníku, v tváři mu hrála nejistota. Levou paži měl přitisknutou k hrudi; pohyb ho nejspíš musel pořád dost bolet.
Alek zavrtěl hlavou. „Tess, prosím, poslouchej mě. Jde po tobě Abelova armáda. Jsou extrémně nebezpečí. Jsou to nepřátelé. Pravděpodobně zemřeš. Prosím, věř mi, jen ještě jednou. Chápu, že jsi na mě naštvaná a máš právo být, ale přísahám, že jsem se jen snažil na tebe dohlížet.“ Jeho hlas byl jako pohlazení. Chtěla jsem přejít tu vzdálenost mezi námi a zabořit hlavu do jeho krku, nadechnout se jeho vůně a zahrnout polibky jeho jizvy. Odtlačila jsem ty emoce, nejistá, jestli to jsou mé pocity, nebo mnou Alek zase manipuluje. „Když jsem říkal, že tě miluji, nelhal jsem. Nikdy jsem nelhal o svých citech k tobě. Miluji tě. A vím, že ty miluješ mě.“
Něco ve mně zapadlo. „Možná že některá má hloupá část. Ale nech mě ti říct toto: vůbec na tom nezáleží, protože té blbé části už nenaslouchám. Jediné, o co se staráš, je FEA; vždycky pro tebe bude důležitější než já nebo kdokoliv jiný. To není to, co láska znamená, Aleku. A víš ty co? Tví rodiče měli pravdu.“ Napjal se, ale já jsem nepřestala. „Hádám, že jsi je vmanipuloval do lásky, nutil je pochybovat o jejich vlastních emocích, až si nebyli jistí, jestli se sami v sobě neztrácejí, jako jsi to udělal se mnou. Hádám, že sis to i jako malý kluk užíval. Není divu, že nedokázali snést tvou přítomnost. Nikdo nemá rád, když je s ním manipulováno. Kdybych byla na jejich místě, taky bych se od tebe chtěla dostat.“ Nemohla jsem uvěřit, že jsem to právě řekla. Nyní jsem konečně dokázala, že jsem dcera své matky – stejně krutá a bezcitná. Změnila jsem se na ni; ublížila jsem Alekovi tam, kde jsem věděla, že ho to bude nejvíce bolet.
Alek otočil hlavu na stranu a nechal mě zírat na svůj profil. Těžce polkl, čelist se mu napjala, hrdlo se pohlo. Chtěla jsem se omluvit. Chtěla jsem, abychom si navzájem odpustili minulost. Chtěla jsem, aby mě vzal zpátky na velitelství žít život plný šťastných lží. Ale nepohla jsem se. Nemohla jsem. Tato část mého života skončila. Navždy. Alek a já nemůžeme být spolu. On byl na straně FEA a tam také vždycky bude. A oni neměli na paměti mé nejlepší zájmy. Byla jsem na misi a měla jsem něco na práci. A abych to mohla udělat, musela jsem zapomenout na něj i FEA.
Nic dalšího se už nedalo říct. Otočila jsem se, připravená vrátit se do auta, ale Alek promluvil. „Vím, kde je tvoje matka,“ řekl tiše. Zastavila jsem se a pomalu, strachujíc se toho, co uvidím v jeho tváři, jsem se obrátila zpátky k němu. Sáhl do kapsy a vytáhl malý papírek. Držel ten ústřižek tak, abych na něj viděla, výraz měl nečitelný. Po chvilce váhání jsem šla k němu. Devon se zhoupl na nohách, aby mi dal vědět, že je připraven zasáhnout, kdyby se mě snažil Alek nějak dostat do auta. Bylo to samozřejmě zbytečné. Alek byl silnější, než my dva dohromady. Pokud mě bude chtít unést, nikdo ho nezastaví. Ale vypadal tak poraženě, že jsem se nedomnívala, že by ho ta myšlenka vůbec napadla. Pocit viny mi seděl na jazyku jako žíravina. Zastavila jsem se od Aleka na délku dvou paží a natáhla se po tom papíře. Naše prsty se dotkly a mé oči vystřelily k těm jeho šedivým. Bylo v nich příliš mnoho smutku. Do očí mi vhrkly slzy, ale nedovolila jsem jim, aby se přelily přes okraj. V minulosti jsem plakala kvůli Alekovi často. Ten čas už skončil. Vzala jsem si od něj ten papírek a několika krůčky od něj ustoupila.
„Je to kvůli němu, že ano?“ zeptal se Alek. Následovala jsem pohled k Devonovi, který nás zmateně pozoroval. Alek si myslel, že jsem odešla kvůli Devonovi? „Ty to pořád nechápeš, že? Odešla jsem kvůli tobě. Jednou jsi mi řekl, že bys pro mě udělal cokoliv. A stejně tak jsem to cítila já. Obětovala bych svůj život pro ten tvůj. Udělala bych pro tebe cokoliv, absolutně cokoliv. Ale pak jsem zjistila, že jsi mě zradil. Byla jsem tak hloupá. Věděla jsem, že ti nebudu schopná nikdy odpustit.“
Devon teď vypadal velmi nesvůj, ale byla jsem ráda, že se nepokouší do toho zasahovat. Tohle bylo mezi Alekem a mnou.
Třesoucíma se rukama se rozbalila papírek a podívala se na adresu. Byl tam název jednoho baru v Las Vegas. „Bar?“
„Ano. Tvá matka tam pracuje.“ Alek zíral na neviditelný bod nad mou hlavou. Přemýšlela jsem, jestli se mi kdy podaří vytvořit na svém obličeji výraz, který bude naprosto prost jakýchkoliv emocí. On byl v tomto umění mistr. Já jsem však viděla za tu masku přes pukliny v jeho vzezření. A věděla jsem, že to všechno nebyla lež.
„Jak jsi k tomu přišel? Je snad v kontaktu s FEA?“
Alek se hořce usmál. „Ne. Já ten bar znám. Je to místo, kde jsem už byl. Myslel jsem si, že bych tam mohl najít někoho, kdo by mi ji pomohl najít. Nečekal jsem, že tam bude, ale byla.“
„Co je to za bar?“ zeptal se Devon. Alekovy oči k němu střelily, v jeho stoické tváři se mihly vztek a podezření.
„Je to bar našeho druhu,“ odpověděl Alek, jeho oči se znovu potkaly s mými. „Není to bar FEA. Lidé, kteří tam chodí, nepracují pro FEA, nepatří ani k žádné jiné alianci nebo společenství. Je to místo, které si nevybírá strany.“
Takže to ani nebyla Abelova armáda. Pokud však o tom baru věděl Alek, je víc než pravděpodobné, že o něm vědí i Major s Abelem a že tam budou jejich špehové. Neměla jsem ale na výběr. Byla to má jediná stopa a jediný způsob, jak se dostat k mé matce.
„Major tě za tohle zabije,“ řekla jsem.
„Vážně si myslíš, že mi na tom ještě záleží?“ Jeho hlas byl prázdný. Zaváhala jsem, když jsem sledovala jeho tvář. Své poslední sbohem jsem řekla ve své hlavě. Kdybych to řekla nahlas, příliš by to bolelo. Otočila jsem se a kráčela zpět k dodávce. „Nasedni,“ řekla jsem Devonovi. Nedokázala jsem čelit poslednímu pohledu. Vyšplhala jsem se do dodávky, nastartovala a couvala pryč od limuzíny, dokud jsem neměla dostatek prostoru, abych dodávku stočila zpátky na silnici. Šlápla jsem na plyn, ale očima jsem se vrátila s pomocí zpětného zrcátka k Alekovi, způsobu, jakým strnul na místě a jakým na mě hleděl. Věděla jsem, že mě ten pohled bude ještě dlouho pronásledovat, ale přesto se nevrátím.





15 komentářů:

  1. Tessa umi být pěkně zlá, když se snaží :( a Aleka jsem nečekala, typovala jsem Majora, že ji chytne za vlasy a s velkým řevem se jí bude snažit odtáhnout zpátky :(
    Děkuji za překlad a budu se těšit na pokračování!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si původně myslela, že to bude někdo hrozivější, než Alek. A veř mi, ty ne moc hezké pasáže se mi nepřekládaly dobře. Děkuji za komentář :).

      Vymazat
  2. Hm,tak Alek to jsem jen dohadovala, děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. ano, Alek mne překvapil, ikdyž ne tolik. To bylo od nich velmi chytré poslat ho, protože určitě o té náklonosti věděli.
    Jen by mne zajímalo, zda je Alek zmanipulován ( nebo čím ho drží v šachu), anebo on vážně věřil, že by to Major nechal jen tak? Vždyť musí tušit, že se vězňům vymývá mozek anebo jsou pod drogama/práškama ... a tím, že utekla, to je přímo rozsudek u Majora...
    tajně jsem doufala, že vábničkou bude Holly ( tu přeci hledá)
    ještě bude zajímavé setkání matky s dcerou - jejich vztahy jsou na bodu mrazu, ale kdo ví, třeba nás autorka překvapí zajímavým vysvětlením, že ji tím třeba chránila, kdo ví ...
    no možná, že to už ví Katuš :) zaleží kolik toho má přeloženo a zda tam něco je napsané:)
    v každém případě moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Alek tam není vysvětlen - zřejmě si to autorka šetřila na poslední část, ale já myslím si, že tam opravdu musí být něco, proč se Alek tak Majora drží (jeho syn? nebo nějaké jiné důvody? prostě teorie). Setkání Tessy a její mámy bude zajímavé - už jen pro to, v jaké stavu ji najde. A něco tam skutečně bude vysvětleno - i když tím se jen prokáže, že její matka vážně myslela hlavně na sebe. No, však uvidíte, zanedlouho se tam dostaneme (pokud to stihnu přeložit, chacha).

      Díky za komentík
      Katuš

      Vymazat
  4. Ďakujem za kapitolu ��

    OdpovědětVymazat
  5. Tessa se zachovala jako pěkná potvora, ale na druhou stranu si vůbec nejsem jistá, že bych Alecovi dokázala důvěřovat. Myslím, že nejspíš ne.
    Moc děkuji.
    Vina

    OdpovědětVymazat