neděle 18. března 2018

Ohnivý král - 16. kapitola 2/3



Kdo nad námi ještě nezlomil hůl, nepřečetl si knížku v originále do konce nebo si jen chce oživit již přečtené momenty, tady je pokračování. A ano, tohle je přesně ta část, která mě tak nebavila překládat a přesně proto to trvalo tak dlouho.
Na druhou stranu, hned další kapitola byla z překladatelského hlediska opravdu zážitek.
Pěkné počtení a předem děkujeme těm, co vydrželi, aby si přečetli pokračování. Máte náš obdiv. ;)
A opravdu se pokusíme dokončit knížku ještě tento rok. :D Ruku do ohně za to nedáme, ale budeme se opravdu snažit :D

Kikulka & WASPS


Recepce byla stejně krásná jako obřad. Opět byly hlavním dekoračním prvkem růže a jejich krása rozzářila místnost. Bylo tam spousta jídla a pití a hlavně – skvělá hudba. Hodovali, tančili, bavili se a slavili. Lian byl po celou dobu po jejím boku, opustil ji jen v případě, že ji jiný muž požádal o tanec.

Princ Christopher si přišel pro tanec. Lianova paže na jejím pasu upevnila sevření. Otočila se a všimla si příchodu mladého muže. „Chtěla byste si zatančit?“
„Nechtěla,“ prohlásil Lian ostře.
Katiyana odstoupila, povytáhla obočí. „Ale ano, chtěla.“
Mladík si ji odváděl na parket. Princezna se ohlédla, aby spatřila Liana s jeho naštvaným výrazem. Zavrtěla hlavou a obrátila oči v sloup.
„Váš… přítel není spokojen s tím, že vám dělám společnost,“ řekl.
„On je jen přehnaně ochranitelský,“ podotkla, soustředíc se na kroky.
„Musím se vám omluvit za mého otce. Chová se jako hlupák.“
Urážka ji donutila vzhlédnout. Odfrkla si. „Ano, chová se tak. Ale vy se za něj nemusíte omlouvat.“
„Ale ano, musím. Je to moje vina, že stále vládne. Slíbil, že se vzdá trůnu ve chvíli, kdy se ožením.“
Zvedla obočí. „Jak… velkorysé.“
„Ne, je to sobecké. Přeje si, aby mohl trávit více ve svých vinohradech a popíjet.“ Ústa se mu zkroutila do úšklebku až Katiyana nedokázala rozeznat, zda je smutný či naštvaný.
„A jak to, že jste se ještě neoženil? Jsem si jistá, že máte z čeho vybírat.“
Jeho tvář ochabla. Bylo vidět, jak trpěl. Smutek mu přidal na letech. „Já jsem si již vybral. Ale pak se setkala s mým otcem a nechtěla mít nic společného se mnou a ani s mojí rodinou. Hledal jsem ji všude, prozkoumal každou píď země, ale nenašel jsem ji. Vím, že kdybych s ní mluvil, dokázal bych jí…“
Katiyana prozkoumala jeho hezké rysy a vlídné oči. Přece on nemohl být ten, od kterého Cidra utekla?
Zdvořilé zakašlání přerušilo myšlenky obou. Lian jí nabídl rámě.
„Doufám, že ji najdete. A děkuji za vaši podporu,“ řekla Christopherovi.

Večer se pomalu blížil. Služebnictvo zažehlo svíčky, jak slunce klesalo za úpatí hor. Někteří lidé už se vypařili s cílem najít svůj pokoj, ale mnozí zůstali. Povídali si v malých skupinkách či popíjeli zbylé nápoje.
Katiyana ospale seděla vedle Liana, který si tiše šeptal s Bennetem. Neuniklo jí, že právě on několikrát za odpoledne vyzval Almu k tanci. Neuniklo jí, ani jak potěšená tím její přítelkyně byla.
Sluha přišel ke stolu, u nějž zůstávali, s podnosem. Uklonil se, než jej předložil Lianovi. Před králem ležel dopis, který ho okamžitě zaujal.
„Můj pane, dopis pro vás.“
Lian roztrhl dopis.
Sevřel se jí žaludek strachem.
Viděla, jak mu na čele vyrazily korálky potu. Pozvolna rozložil list a vytáhl jej z obálky.
Jak četl, tiskl rty k sobě do tenké linky, mhouřil oči, takže z nich byly jen štěrbiny.
Zadržela dech.
Sledovala, jak očima kmitá po papíře a čte. Rozzlobením mu zbrunátněly tváře a dopis se třepotal od toho, jak se mu třásly ruce.
Nakonec jí dopis beze slova předal.

Liane,

slyšela jsem, že sis našel novou věc, kterou můžeš milovat. Budu si užívat, jak ti ji seberu. Vyřiď mému drahému děťátku, že jsem zklamaná, když vím, že je naživu.

Sula

„Děťátku?“ protestovala, když svírala pergamen v rukou. „Je jen o čtyři roky starší než já.“
„Ona je vaše zlá macecha,“ řekl Bennet tónem, který balancoval mezi škádlením a nenávistí.
Pohled na Liana stačil, aby poznala, že se chystá vybuchnout. Katiyana vklouzla rukou do té jeho a táhla ho pryč. „Pojď, musíme si promluvit.“
Vytrhl jí dopis, ale nechal se vést. Bennet je s odstupem následoval, Alma spěchala za nimi, jakmile si všimla jejich odchodu.
Jakmile vešli do jeho pokoje, Lian kopl do židle a odhodil stůl na druhou stranu místnosti.
„Přestaň!“ okřikla ho Katiyana, když se chystal rozbít nádobí uložené na poličce. Jeho ruka sahala po porcelánu, ale princezna se na něj vrhla a zachytila jednu z jeho paží.
Ztuhl s rukama nad hlavou. Nakonec vyhledal její rozzuřené oči, které do něj vypalovaly díru.
„Ovládej se,“ zasyčela.
Když konečně polkl a přikývl, uvolnila sevření, ráda, že už nemusí stát na špičkách. Upravil si pomačkaný rukáv a zahladil tak stopy po Katiyanině sevření.
Princezna si také urovnala šaty, vzhlédla a všimla si Almy a Benneta, kteří tam stáli jako opaření. „Co? Musí se naučit ovládat svůj vztek,“ neurčitě přikývli a ona se otočila k Lianovi. „Zvedni ten nábytek, nejsi přece nějaké divoké zvíře.“
Lian měl dobrý důvod k tomu cítit se zahanbeně, když viděl tu spoušť, co způsobil. Princezna se sklonila, aby sebrala košík s teď již vysypaným ovocem, který původně stál na stole. Díky jeho výbuchu, bylo ovoce rozházené po celé místnosti. Alma jí pomohla, takže vše dali rychle do pořádku.
„Teď,“ řekla, když se uvelebila v jednom z pohodlných křesel stojících u krbu, „co budeme dělat?“
Bennet potřásl hlavou, ale byl to Lian, kdo promluvil. „Zatím nic. Nejdřív musíme zjistit, jak to ví.“
„Všichni už to věděli,“ prohlásila Katiyana. „Mohl jí to říct kdokoliv.“
„Ne,“ řekla tiše Alma, „neměli dost času na to, aby informovali Sulu. Vždyť se to dozvěděli jen před chvilkou. Musela být s tímto faktem seznámena už předtím.“
„Nikdo to ale předtím nevěděl,“ argumentoval Bennet.
Lian se opřel o stůl. Oči mu ztmavly, ale tvář měl uvolněnou a tvářil se zamyšleně. „Někdo, kdo to věděl a ze srdce mě nenávidí, ji musel o tom zpravit.“
Katiaynu zabolelo v hrudi. „Nebo někdo, kdo nenávidí mě.“
Lian nadzdvihl obočí. „Není tu nikdo, kdo by tě nenáviděl. Jsi dokonalá.“
Alma si odfrkla, Bennet na krále vyvalil oči, ale ten jako by ani jednu z reakcí svých poddaných nezaznamenal. Pozorně si prohlížel potlučené ovoce, které už bylo zpět v košíku na stole.
„Ne, museli by nenávidět mě. Jak by ti to ublížilo, kdyby mě Sula nějak zranila?
Při tomto prohlášení přesunuli Alma a Bennet své šokované pohledy na princeznu.
„Asi máš pravdu,“ zvážila jeho rétorickou otázku. „Zničilo by to tvé plány, které sis pro ni přichystal.“ Vstala z křesla a začala pochodovat po místnosti a přemýšlela, kteří lidé by ji nebo Liana mohli nesnášet. Když ji napadlo konkrétní jméno, mále se jí zastavilo srdce. Že ji to nenapadlo dřív! „Vilemína,“ vydechla.
Lian vzhlédl a zastavil svůj pokus o porcování ovoce. „Nesmysl. Nikdy by nic takového neudělala.“
Otevřela ústa, aby zaprotestovala, když si všimla, které ovoce si její král nakrájel.
„Ne,“ vykřikla a řítila se k němu, aby zabránila soustu vstoupit do trávicího traktu. Čas se zpomalil a ona bezmocně sledovala, jak jedna dokonale tvarovaná kapka stekla z nože, který král používal při porcování jablka.
Jeho oči se zavřely v momentu, kdy se kapka dotkla jeho kůže. V tu chvíli do něj Katiyana plnou váhou narazila, aby zabránila jedu způsobit větší škodu.
Lian padal. Katiyana se kolem něj ovinula a přetočila je tak, aby dopadala na zem a schytala náraz.
Jeho celá váha na ni tvrdě dopadla a vyrazila jí dech. V okamžení přispěchal Bennet, aby ho z ní sundal. Ale i když mu pomáhala Alma, nemohli ho z ní sundat a Katiyana se musela spokojit s tím, že ho z ní pomalu, s vypětím sil, odvalili.
Seděla tam, jako opařená a pozorovala svého krále. Vypadal, že spí. Jeho hruď se zvedala a klesala s určitou pravidelností. Jeho rty byly vlhké a tvář měla ještě trochu barvy z předchozího rozhořčení.
Bennet ječel, ruce v pěstích držely královu košili. Když s ním začal třást, Alma se neubránila vzlykům. Ale i to bylo málo platné, Lian nereagoval.
Katiyaně to začalo všechno docházet. Mlha zmatení se trhala, zvuky křiku a pláče konečně dolehly k jejím uším.
„Přestaňte,“ přikázala. Alma ztišila své vzlykání, Bennet přestal křičet, když položil hlavu na Lianovu hruď.
„Není mrtvý,“ řekla, když se zvedala na nohy. „Je otrávený, ale není mrtvý.“
Bennet zvedl hlavu a konečně v něm bylo poznat správného dvořana. „Máte pravdu,“ vydechl.
„Samozřejmě, že mám. Zavolejte někoho, ať nám pomůžete ho dostat do postele. A zbavte se toho jablka, ale nedotýkejte se ho.“ Alma pospíchala ke krbu, aby vzala kleště a přemístila ovoce, Bennet vyběhl ze dveří a volal pomoc. Katiyana ustoupila, aby Alma mohla spálit jablko a aby vojáci mohli uložit krále do jeho postele. Jednoho z nich zastavila, když byl na odchodu. „Pošli pro Jaga.“
Shromáždili se u postele a ustaraně pozorovali krále.
Konečně Katiyana prolomila mlčení. „Kdo poslal ten košík?“ zeptala se.
Alma vytáhla malý kousek papíru z kapsy. Stálo na něm: „Pro budoucí královnu.“
„To je Vilemínin příšerný rukopis plný kudrlinek,“ ušklíbla se nad lístečkem.
„Jak jste věděla, že mu to jablko ublíží?“ zeptal se Bennet.
Pokrčila rameny. „Ta jablka jsou vzácná. Neměly by opustit hranice království, aniž by to Sula dovolila nebo si to výslovně přála. A tento druh je jmenuje Dark Heart (Temné srdce) díky své tmavé slupce a trpkosti, která hraničí až s hořkostí. Jsem si jistá, že to není náhoda.“
Když dorazil Jago, vyhnal Katiyanu a Almu z místnosti. „Bennet mi pomůže ho vysvléct,“ řekl pevně, když protestovaly.
Dívky přeházely přede dveřmi sem a tam, než Alma prolomila mlčení. „Pojďme odsud, myslím, že to nějaký čas zabere, než se dozvíme něco nového.“
Katiyana souhlasila a šla do svého pokoje. Když se za ní zavřely dveře, svezla se k zemi a zabořila hlavu do dlaní. „Bude v pořádku, bude v pořádku!“ Odříkala si jako mantru pro sebe, ignorujíc slzy, co jí tekly po tváři. Smutek a strach jí svíral srdce, utahoval se a bolestivě ji škrtil jako nějaký provaz. Mohla si pamatovat každý okamžik, který strávila truchlením pro matku a pak i pro svého otce. Nemohla tím vším projít znovu, ne kvůli Lianovi. „Bude v pořádku,“ zašeptala znovu, než se donutila k tomu, aby se postavila.

14 komentářů:

  1. Děkuji moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuju moc za pokracovani, jsem moc rada, ze budete dal prekladat ��.

    OdpovědětVymazat
  3. ĎAKUJEM. Túto knihu milujem. Nie tak ako Ľadového kráľa, ale vyplatilo sa čakať. Ešte raz ďakujem. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Jste skvělé !!! Díky moc, že pokračujete v překladu !!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Juchú. Díky za preklad a korekciu! :D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc.. udělaly jste mi ohromnou radost

    OdpovědětVymazat
  8. Mockrát děkuji za pokračování v překladu. Moc jsem se těšila a těším i na další část. :-) :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji, že pokračujete.
    Vina

    OdpovědětVymazat