sobota 24. března 2018

Její ďábelský anděl - 22. kapitola



Tak se nám objeví další postava z minulosti, co na ni říkáte? 

Erin si nebyla jistá, jak Taylořiny síly fungovaly, ale rozhodně byly zajímavé. Erin seděla vedle Amélie na bíle natřeném železném zábradlí, které oddělovalo promenádu od čistě bílé pláže. Omývalo ji horké letní slunce, ulevovalo jejímu napětí a moře se nekonečně roztahovalo do dálky, kde se nakonec setkalo s oblohou a linie mezi nimi se rozostřila.
Tohle nebyl ostrov. Bylo to jiné místo. Amélie jí vysvětlila, že to byl její vnitřní svět a že tam jednou přivedla Marcuse, když si s ním procházela vším a taky hrou mezi Nebem a Peklem.
Byla to krása.
Vysoké palmy se tyčily nad chodníkem a mezi nimi byly natažená světýlka. Vypadalo by to ještě líp v noci se světly rozsvícenými a při plném úplňku osvětlujícím svět.
Seděly na šikmém zábradlí už přes hodinu, mluvily spolu a všechno doháněly. Amélie si ji ani jednou nepodala kvůli tomu, co řekla Veironovi v doku a Erin za to byla vděčná. Nechtěla se se sestrou hádat, ne když potřebovala společnost, aby nemyslela na to, že je Veiron pryč.
Ještě tam ani nebudou. Letadlo vzlétlo z hlavního letiště odpoledne do Chennai ve východní Indii. Odtud byl vstup jen pár mil, který je vezme do Pekla blízko něčeho, čemu říkali bezedná jáma.
Marcus jí vysvětloval, že bezedná jáma bylo místo, kde měl přebývat Ďábel držený andělem jménem Apollyon pokaždé, když prohrál jejich souboj. Erin mu ale řekla, že jí Ďábel nepřišel nějak omezený. Pohyboval se tam celkem volně. Marcus na to neměl odpověď, ale Veiron říkal, že to bylo nejspíš proto, že s ním měl Apollyon zanedlouho bojovat, takže efekt andělova vítězství na Ďábla vyprchával, což mu dovolovalo, pohybovat se ve větší oblasti Pekla obklopují bezednou jámu.
Bylo skvělé vědět, že byl limit, kam Ďábel mohl. Zjevně byla Země mimo limity.
Amélie sebou trhla, kdykoli zmínila Apollyonovo jméno. Erin neměla šanci se jí na to zeptat. Až do teď.
Popadla zábradlí oběma rukama a pohlédla na sestru. Jemný vánek foukal od oceánu, takže Améliiny krémové letní šaty povlávaly a tancovaly jí kolem nohou. Erin krátce po příchodu do jejího vnitřního světa zjistila, že tu Amélie velela, včetně jejího oblečení. Takže měla taky letní šaty. Aspoň že jí je sestra udělala decentní, takže byly černé s tmavě fialovými květy.
„Takže… ehm… co se děje mezi tebou a Apollyonem?“ Erin sledovala, jak sebou její sestra znovu trhla.
Šedé oči sklouzly k těm Erininým. „Tak nějak mě zabil.“
„Zatraceně… to fakt?“ Erin skoro spadla ze zábradlí. „Umřela jsi?“
„A probudila se jako naprosto jiná osoba, ale teď jsem zpět s trochou vylepšení,“ řekla Amélie a zamračila se. „I když to nebyla Apollyonova chyba. Nechtěl mě zabít. Nebe ho k tomu přinutilo, a od té doby byl na misi.“
„Pane jo, tak to chápu. Nebe se do vás s Marcusem opravdu pustilo, co?“
Amélie přikývla. „Víc než jednou. Bylo jim jedno, komu tím ublíží, když dostanou, co chtějí… tomu rozumíš, že? Pokud Nebe může kontrolovat anděly a nutit je dělat věci proti jejich vůli, pak může Peklo dělat to stejné.“
Erin se zamračila. „Co tím myslíš?“
„Říkám tím, že tě Veiron možná miluje, ale to ho nezastaví od toho, aby se ti pokusil ublížit. Pokud bude Ďábel moc chtít, přinutí Veirona poslechnout.“
Erin polkla, pokoušela se zvlhčit náhle suché hrdlo. Bylo to možné? Pokud mohl Ďábel něco takového udělat, už by to přece udělal a neposílal muže, aby ji oddělili od Veirona.
Pokud by neměl důvod, aby s Veironem zůstala.
Pohlédla znovu na Amélii. Nebo to byla její sestra, u které chtěl, aby se držela na blízku, aby je mohl vystopovat a najít?
Ale znovu po nich neposlal anděly, a to musel Veironovu lokaci na Zemi vycítit, když se změnily Veironovi oči, drápy a zuby, když se s ní ve vířivce miloval.
Co když Ďábel v Pekle použil bazének, který chtěl Veiron navštívit, a viděl v ní budoucnost, a věděl, že nemusel dělat nic, aby tam Veiron šel dolů, a byl mimo hru? Co když viděl něco jiného?
Jako třeba ji a Amélii samotné a zranitelné.
Náhle se chtěla Erin probudit. Taylor mohla použít kouzla, nebo co to bylo, aby je ochránila, stejně jako to udělala v jejich domě s Einarem. Erin tu nechtěla být uvízlá a spát, nebýt schopná se probudit, nevědět, jestli se něco nebo někdo už ukázal a odnesl je.
Kůže se jí zaleskla a zachvěla, hrudník stáhl a dech se jí zadrhával.
„Co se děje?“ Amélie položila ruku Erin na záda mezi lopatky přes dračí tetování.
„Co když Ďábel poslal muže pro nás, zatímco spíme?“
Amélie se konejšivě usmála. „Taylor obmotala ochrannými kouzly vilu. Budeme v bezpečí.“
Byla to úleva, ale panika neustoupila.
Pálení v prsech se rozehřálo a ona je sevřela, pokoušela se uklidnit. Neukazovala své síly. Byl to jen panický útok, protože přesně to si myslela. Byla to psychóza. Polkla a dál svírala prsty. Rozšířily se jí oči. Svět kolem nich se začal rozpadat. Kousek po kousku se ničil a měnil. Bílý písek se změnil v černý a zformoval se do ostrých špičatých skal. Pára se zvedala od moře, které se začalo rudě lesknout a měnit do řeky s lávou. Nekonečně modrá obloha potemněla a stromy hořely.
Ne.
Erin hořely ruce rudou, stuhy kouře se jí zvedaly z dlaní.
„Co se děje?“ řekla Amélie s hlasem vysokým panikou. „Erin, proč jsme v Pekle?“
„Vize.“ Erin vyhodila svět ven a zatřepala rukama, pokoušela se je přinutit, aby nehořely. Nechtěla, aby se to stalo znovu. Nechtěla tyhle síly, ať už byly jakékoli.
Jekot roztříštil už i tak její napjaté nervy.
Erin zvedla hlavu a oči se jí roztáhly. Scénář se znovu změnil, řeka lávy teď byla v dálce, před sebou měla jen černo. Zvedaly se kolem ní špičaté skály a vytvářely okolo půlkruh, zastavilo se jí srdce.
Ne tohle.
Ne znovu.
Zavrtěla hlavou. „Ne… ne… ne!“
Klesla na zem, zábradlí zmizelo a Amélie spadla na černý čedič. Amélie zalapala po dechu, když se černá pevnost zvedla před nimi ze země, obklopovaly ji skály až k obsidiánové klenbě nad nimi, každá byla vyšší a špičatější než ta před ní.
„Co to sakra je?“ Amélie se zvedla na nohy. „Co se děje, Erin?“
„Ne tohle… prosím, ne tohle.“
Veiron, Marcus a Einar se před nimi uprostřed nádvoří objevili, znovu bojovali o život s Pekelnými anděly. Amélie se za nimi chtěla rozběhnout, stříbrná křídla jí vyletěla ze zad a oči se jí rozjasnily, ale Erin ji chytla za ruku.
„Není to k ničemu,“ řekla a zavrtěla hlavou, když na ni sestra pohlédla se strachem ve tváři. „Nic to nezastaví.“
„Musíme se pokusit.“ Amélie se osvobodila z jejího držení, udělala krok vpřed a pak se zastavila.
Hrozivý zvuk prolomil boj a temný hlas se ozval z dáli.
Tmavě rudý kouř se zjevil před pevností a pak se rozevřel a odhalil stejně pěkného tmavovlasého muže, kterého už měla tu čest poznat ve svém zajetí.
Oči mu hořely rudou, když se přesunuly k Erin.
„To je další ďábelský anděl?“ zeptala se Amélie tiše, jako by se bála, že je zaslechne a stočí pozornost k ní.
Usmál se na Erin a urovnal si záhyby na krvavě rudé košili pod elegantním černým sakem.
„Ne… je něčím o hodně horším,“ odpověděla Erin a Amélie se vedle ní zastavila.
V záblesku zmizel a objevil se uprostřed, čím dva z nich sundal. Neměli šanci. Erin zavřela oči, nechtěla vidět, co se stane dalšího, protože věděla, že to skončí jako její předchozí vize.
„Musíme jim pomoct,“ řekla Amélie a pak do Erin narazil poryv větru.
„Amélie, ne!“ Erin na ni zakřičela, ale už bylo pozdě. Její sestra vystřelila do bitvy, valila se mezi Pekelnými anděly a srážela je z cesty stříbrnými křídly.
Ďábel ji chytil za hrdlo a odhodil stranou, čímž ji poslal do věží černého okolí nádvoří. Obrátil pozornost na Marcuse a Einara, lehce je porazil a nechal své muže, aby to s nimi skončili. Erin zavrtěla hlavou, když popadl za jedno dračí křídlo Veirona, ten vykřikl, otočil s ním a odhodil na zem.
Erin se pohnula, spěchala kupředu, ruce jí plály. Nedovolí Ďáblu mu ublížit.
Ne znovu.
Ďábel stoupl Veironovi na tělo a natáhl k ní ruku.
„Čekám,“ řekl s úsměvem křivícím mu smyslné rty. „Nezklam mě, Erin.“
Erin zavrčela námahou a vztáhla ruce před sebe, hodila obří rudou kouli jeho směrem. Svět se změnil v jednom žhavě bílém výbuchu.
Erin vystřelila z postele, ztěžka dýchala a byla mokrá potem. Amélie se vedle ní posadila, oči měla zaměřené na vzdálenou stěnu ložnice a svá stříbrná napůl andělská a démonická křídla měla venku.
„Co se to sakra stalo?“ Taylořin hlas vytáhl Erin z otupělosti a ona se k ní s trhnutím otočila čelem. Taylor vypadala stejně v šoku, jako Erin.
„Musíme jít,“ zašeptala Amélie, dech měla trhaný a rychlý, oči roztažené a stříbrně zářící. „Musíme jít.“
Erin přikývla. „Musíme… půjdeme.“
„Jít kam?“ zeptala se Taylor a Erin si nebyla jistá, jak jí to říct.
„Měla jsem vizi,“ řekla, a zdálo se, že bylo přesně tou informací, kterou Taylor potřebovala.
„Nasrat na to. Musíme jít dolů a nepůjdeme samy. Potřebujeme pomoc a to rychle, než se hoši dostanou moc hluboko do Pekla a my je nebudeme moct najít.“ Taylor vytáhla mobil z kapsy a obrazovka jí ozářila tvář, jak vytáčela číslo.
Přitiskla si ho k uchu a pak se zhluboka nadechla, když se někdo na druhé straně ozval.
„Apollyone, potřebujeme tvou pomoc.“



16 komentářů:

  1. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  3. Som zvedavá čo tým diabol sleduje??? Má ho Erin oslobodiť??? Som tak zvedavá a napätá ako sa to vyvinie??
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Nebudu sestry nieco ako jing a jang? Jedna so silami z neba a druha z pekla?
    Dakujem 😍

    OdpovědětVymazat
  7. Mockrát děkuji za překlad. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekci.
    Vina

    OdpovědětVymazat