středa 14. března 2018

Horkokrevná - 13. kapitola 2/2

A taky, kdo bude u sluchátka na druhém konci. Došla jsem ke kmeni a přijala hovor. „To jsem já,“ ozvala jsem se.
„Jessico.“ Můj otec ze sebe vyrazil povzdech, jak se mu ulevilo. „Díky Bohu, ses konečně probrala. Tyler mi všechno poreferoval. Jsi už v pořádku?“

Zvedla jsem paži a ještě jednou si prohlédla hřbet ruky. „Vypadá to tak. Ale nemám ponětí, jak dlouho to tak zůstane. Řekl ti Tyler úplně všechno?“ Můj otec očividně věděl o ďábelských netopýrech, ale vysvětlit mu, že jsem nakrmila upíra svou krví a vyléčila ho, nebylo na seznamu věcí, které je potřeba udělat, na prvním místě. Jestli se o tom Tyler nezmínil, nechala bych tu historku raději být.
„Tyler mi řekl o tom kamenném duchu a Camazotz. O tom posledním moc nevím kromě toho, že by tu v našem světě vůbec neměli být, a že jen nějaký lord démonů je dost mocný na to, aby je sem přivedl. Což pro tvé hledání neznamená nic dobrého. Naopak: Horší už by podmínky být nemohly.“
S odpovědí jsem zaváhala a místo toho jsem zadržela dech. Oh, ten tón jsem znala dobře! Už jsem tušila, co bude následovat.
„Jessico, jestli Selene, uzavřela pakt s podsvětím, tak je ta věc větší, než aby ses do toho pustila sama. Za pár dní vyřídím, co jsem tu vyřídit potřeboval. Necháme odpadlíky, odpadlíky a seženu tolik vlků, co bude možné. Poté vyrazíme za tebou do Kanady. Vzhledem k proroctví a událostí, které zahrnují účast podsvětí, už tvá cesta není jen hledáním tvého druha a tím pádem jen tvou věcí. Od teď jsme ve válce.“
Zavřela jsem oči a stiskla kořen nosu. „Tati, tak dlouho nemůžu čekat. Je mi to líto.“ Napjala jsem svaly. To, co jsem řekla a ještě řeknu, byla urážka mého otce a Alfy mé smečky. Nechtěla jsem to udělat, opravdu ne. Ale nic jsem proti tomu nezmohla.
„Prosím tě, vyslechni mě. Nemohu čekat, protože Rourke tak dlouho, než který budeš potřebovat, nevydrží. Vím se stoprocentní jistotou, že Selene, o naší přítomnosti tady na hranici jejího vlivu, už ví. Právě jsme zlikvidovali dvě z jejích nejefektivnějších obranných linií. V žádném případě čekat nebude: Chce si s námi hrát, a to teď. Když své hledání Rourka teď a tady přeruším, je mrtvý. To nemohu dopustit. Utíká mi čas.“
Můj otec mlčel. Úplně jsem cítila, jak mu mozek běží na nejvyšší obrátky. Situace nebyla ideální. Selena ve spojení s podsvětím bylo fatální, a bylo jedno, z jaké strany se na to pohlíželo. Oba dva jsme to věděli. Musela jsem mu to vysvětlit, poskytnout mu další důvody, tak dlouho, dokud to nepochopí. „Tato, něco se se mnou stalo, krátce předtím, než jsem to kamenné stvoření osvobodilo ze Selenina vlivu.“ Bylo těžké to popsat, protože jsem sama moc nerozuměla, co se to se mnou stalo. „Něco ve mně se… no, otevřelo. Moje vlčice mi ukázala cestu, jak bych mohla tu bytost ovlivnit a pomoci mu. Myslím, že to, k čemu jsem teď získala přístup a to zrovna v okamžiku, kdy jsem to nejvíc potřebovala, tak že to bylo ve mně od mé proměny. Jen mi to dochází pomaleji než mé vlčici. Z mého pohledu je to jen pochopitelné. Ale právě tato síla, ke které jsem získala přístup, mi umožnila zlomit Seleninu kontrolu nad tím kamenným stvořením. A když jsem se dostala do její zóny moci a ti okřídlení ďábli na mě viseli, no tak… moje krev je všechny zabila.“ Můj pohled padl na Raye a Naomi, kteří mě pozorovali. Udělala jsem pár kroků hlouběji do zničeného lesa. „Jestli je to, co jsme se dozvěděli z toho odkazu na internetu, pravda, právě se u mě objevily síly, a ty jsou… pozoruhodné. Jsem dostatečně silná, abych si poradila se Selene sama. To, co v sobě mám za síly, musí a bude stačit, abych Rourka, zachránila.“
„Jessico…“
Skočila jsem mu do řeči. Nesměl mi zakázat, Rourka hledat. Kdyby to udělal, tak bych byla ze smečky vyloučena dřív, než bych měla šanci vyrazit. „Tati,“ snažila jsem se dál, „prosím, není jiné cesty. Nemohu se ho vzdát; nemohu ho tam nechat. Jsem s ním spojená takovým způsobem, který ani nedokážu popsat. Je pro mě nemožné, toto pouto mezi námi přetrhnout. Když zemře… věřím, že už nebudu schopná ničeho.“
Dlouho se neozývala žádná odpověď, žádná reakce.
„Oukej.“ Zněl rezignovaně. „Ale pokračovat budeš jen pod jednou podmínkou. Tato podmínka je neoddiskutovatelná.“
„V pořádku,“ řekla jsem. Zalila mě vlna úlevy. „Udělám všechno, co chceš.“
„Tyler a Danny se ti podrobili jako svému Alfovi.“
„Co prosím?“ Odtáhla jsem telefon od ucha a zírala na něj. Jako kdyby mu najednou narostla srst a tesáky. Pomalu jsem si ho znovu přiložila k uchu.
„Pravděpodobně jsem špatně slyšela. Já nejsem žádný Alfa. O tom už jsme spolu přece mluvili. Ani nemám tímto směrem žádné sklony. Co ode mě chceš? Já to nechápu. To přece nemůže fungovat. Ne, určitě ne.“ Děsivý strach mi sešněroval hrdlo, zatímco moje vlčice pobíhala sem a tam a přitom vrčela. V očích se jí fialově blýskalo.
„Přechodně, Jess: Jen přechodně převezmeš pozici Alfy,“ pokračoval můj otec, zosobnění klidu. „Takže se zase uklidni. Jakmile budete zpátky, tak to zase vrátíme zpět.“ Co opravdu myslel, bylo: pokud se vrátíte. Jeho rozhodnutí udělat ze mě něco jako Alfu ve službě, znamenalo, že považuje naše šance na vítězství jako mizivé. „Ve Staré vlasti putující vlci často mezi sebou hierarchii domlouvali. Vždy existoval jeden vůdčí vlk, kterému se ostatní podřídili, ten se stal Alfou pro omezenou dobu během cesty. Díky tomu mohl s ostatními komunikovat telepaticky, vždy když skupina cestovala ve své vlčí podobě, je mohl svolat a jednotlivým členům skupiny poslat sílu, pokud to bylo zapotřebí. Bylo to užitečné opatření, které zajišťovalo přežití našeho druhu. Vůdčích vlků bylo tenkrát hodně. Nemuseli to být nutně ti nejdominantnější ve skupině.“ Znovu si povzdechl, tentokrát úlevou.
„Jessico, jestli jsi ve své lykanské podobě, tak k tobě nemohu proniknout. Nemůžu ti pomoci, nemůžu ti poslat svou sílu. Zkoušel jsem to. Takže nám zbývá jen tato možnost. Také je to jediná možnost, jak obejít slib, který Tyler s Dannym jako selektivní pomocníci složili. Momentálně se nesmí proměňovat, ne, pokud by se ti nepodřídili. Takto tě ale nedokážou dost dobře chránit.“ Nebo sami sebe. „Když tě uznají jako svého Alfu, dříve učiněné sliby pozbývají platnost. Jen pod touto podmínkou, a to, že se ti Tyler a Danny podřídí, jsem svolný dovolit ti pokračovat v hledání. Jestli máš v úmyslu pustit se do boje s bytostmi z podsvětí, potřebuješ armádu. Ale tito dva vlci jsou všechno, co ti teď a tady můžu poskytnout.“
V břiše mi zabručelo a bylo mi na omdlení. Tohle spolknout bylo velké sousto. „Ehm, no, pro Dannyho to možná bude oukej,“ už se mi víceméně podřídil a mou vyšší pozici uznal, „ale ne pro Tylera.“ Polkla jsem. Smečková hierarchie a vlastní pozice bylo všechno, co vlka zajímalo. „On není… To po něm v žádném případě nemůžu žádat. Tyler by se měl stát dočasným Alfou, ne já. Můj život vlka začal teprve před týdnem. Jeho postavení ve smečce je mnohem vyšší než moje.“
„To je moje konečné rozhodnutí, Jessico,“ odvětil otec přísným tónem a jeho slova doprovázelo tiché vrčení. „Tylerův vlk možná má vyšší pozici ve vlastní smečce, ale pouto mezi vámi je silné, silnější než jakékoliv, které jsem kdy mezi sourozenci viděl. Není pro to žádné vysvětlení, proto je tak jedinečné. Pokud jsi skutečně ten Lykan, o kterém je v proroctví řeč, pak jsi to ty, kdo má skutečnou moc. Taky nejde o hierarchii a vládu nad vlky. Tady jde o něco, co jsme ještě úplně nepochopili. Jsem si jistý, že se těm dvěma podaří dočasně tě uznat jako svého Alfu. Jakmile se tak stane, klapne i potřebné spojení.“
Můj hlas se třásl. Bojovala jsem s bytostmi podsvětí, ach co, bestiemi! Ale pomyšlení, že budu muset požádat svého bratra, aby se mi podrobil, z toho mi bylo špatně. „Jak… co musím udělat?“ Věděla jsem, že existuje nějaký rituál. Jakmile se uskutečnil, bylo to závazné. Dokud ten příslušný vlk neslíbil svou věrnost novému Alfovi.
„Je to podobné Krvavé přísaze. Tyler ti při tom pomůže. On ví, jak na to.“
„Je k tomu potřeba má krev?“ Ve sluchátku luplo a šumění se zesílilo. Mluvila jsem hlasitěji, abych přehlušila rušení. „Tati, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Prosím tě, poslouchej: Co to s mou krví je, ještě nevíme. Jen si vzpomeň, jaké to bylo s Krvavou přísahou mezi námi: Také to nefungovalo. Mohly by nastat nějaké problém, opravdu, myslím…“
„Jessico, rozhodl jsem se,“ zařval, aby překřičel statiku ve spojení. „To je jediná možnost. Jen tak můžete mít úspěch. Jakmile se tak stane, budu to okamžitě vědět. Dannyho a Tylerovo spojení se mnou se přeruší. Příště spolu budeme mluvit, až bude dokonáno.“
„Ale já si stále nemyslím, že…“
Spojení se přerušilo.
Neměla jsem ponětí, jestli hovor ukončil můj otec nebo se spojení prostě spadlo.
„Tati?“ pokusila jsem se ještě jednou.
Nic. Spojení bylo a zůstalo mrtvé.


10 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolu a překlad. ❤

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj děvčata,moc,moc díky za dlouho očekávanou kapitolu a už se těším na novou

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělé pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!! Jste skvělé !!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za pokračování
    Vina

    OdpovědětVymazat