středa 7. března 2018

Horkokrevná - 13. kapitola 1/2

Zakousli se mi do masa a sáli krev svými lačnými tlamičkami. Končetiny jsem měla těžké vyčerpáním. Byla jsem příšerně unavená. Otřásla jsem se, ale žádná z těch potvor se nepustila. Moje vlčice vrčela a chňapala kolem sebe. Chtěla, abych se konečně pohnula. Já vím. Já vím. Však jo. V okamžiku mi vyletěla hladina adrenalinu nahoru, nervová zakončení vyslala pokyny a já vstala.

Ještě stále jsem měla svoji lykanskou podobu. Překvapivě jsem i přes množství kousanců necítila žádnou bolest. Po tom, co jsem viděla u Dannyho a Naomi, jsem počítala s ukrutnými bolestmi. Proč to nebolí?
Jeden z těch ďábelských netopýrů, který si udělal pohodlí na mé paži, najednou spadnul na zem. V momentě se rozplynul. Zůstal po něm jen černý flek. Viděla jsi to?
Začaly ze mě padat další potvory. Všechny syčely a než zemřely, tak krátce zařvaly. „Jessico!“ křičel Tyler. „Jestli se okamžitě nepohneš sem k nám, tak půjdu pro tebe!“ Udiveně jsem vzhlédla. Už chtěla udělat první krok z lesa. Byla jsem ráda, že ho vidím na nohách, ale v žádném případě jsem nechtěla, aby se vydal za mnou. „Ne!“ zavolala jsem. „Tylere, zůstaň stát! Copak nevidíš, co se děje? Umírají.“
Když se ze mě odpadla další bestie, ukázala jsem na zem. Tentokrát se to několikrát převalilo z jedné strany na druhou, poté to ze sebe vyrazilo smrtelný jekot a puf, bylo to pryč. „Moje krev je pro ně očividně jedovatá. Nejdřív se musí všichni dostatečně napít. Až budou všichni mrtví, tak budeme moci bez problémů pokračovat. Jestli, tak tu zůstaneme trčet.“
Z ramene spadla střemhlav dolů další potvora. Tam se chvíli motala v kruhu, poté příšerně vykvikla. Tak jsem si vždycky představovala řev pterodaktylů.
Tyler se vzdal svého úmyslu jít mi na pomoc. V jeho očích se jantarově zablesklo. „K sakru!“ zavrčel. „Máš pravdu, funguje to.“ Jedna jeho tvář byla pokrytá zaschlou krví; i ve vlasech měl krev. Střelba kamením a zeminou, kterou nás Mahrac bombardoval, Tylera zasáhla, jak to vypadalo, nejvíc z nás všech. Vzhledem ke zraněním, která utrpěl, by jedovatý útok těch okřídlených ďáblů nepřežil. Musela jsem se ujistit, že opravdu zůstane tam, kde je, totiž v bezpečí.
„Drž se ode mě dál,“ rozkázala jsem. „A pro tebe, Danieli Walkere, platí to samé.“
Danny stál vedle mého bratra a šklebil se. „Ani ve snu by mě nenapadlo, dělat něco jiného. Prvotřídní práce, co tam děláš a ještě ke všemu sama.“ Zvedl ruku a zamával mi, abych uviděla, co v ní drží. „Pro všechny případy tu mám kouzelný šíp a jsem připravený házet.“ Ještě jednou zamával šípem. „Když budou bolesti k nevydržení, tak tě tím píchnu a na pár hodin jsi mimo.“
„Raději ten šíp schovej, později ho budeme určitě potřebovat víc,“ zavolala jsem na něj. Opatrně jsem udělala krok dopředu. Moje tělo si sice s jedem těch podsvětních bestií vyrovnávalo skvěle, ale celé to bylo dost náročné. Proto jsem se pohybovala trochu ztuhle a nejistě. Jako kdybych ještě ospalá vylezla z postele.
„Musím jen dávat pozor, aby všichni dostali pořádnou porci mé krve. Ale už jsem docela vyčerpaná. Pomalu se pohnu vaším směrem, o okraji lesa. Kdybych měla ztratit vědomí, ne, abyste vylezli z pod ochrany lesa dřív, než budou všichni mrtví a nerozplynou se ve vzduchu, jasné? Já se z toho vzpamatuji, určitě. Ne, opravdu, to není problém. Cítím to.“ Udělala jsem další krok k lesu a moje vlčice mě zásobila pořádnou dávkou endorfinu. Energie rozvibrovala celé moje tělo.
Udělala jsem další krok.
Při každém pohybu ze mě odpadávali ďábelští netopýři, pištěli u toho a pak zemřeli. Na zemi po sobě zanechávali vrstvu slizké černé hmoty.
Můj bratr na mě z lesa zavrčel: „Neodpadávají z tebe dostatečně rychle.“
„Tylere, já tě varuji: Běda, jak půjdeš za mnou! Funguje to,“ odsekla jsem ostře. Strach, který o mě bratr měl, do mě udeřil jako vlna. Byl krůček od toho, aby má varování, ignoroval.
„Jasně, vypadá to, jako by všechno úžasně fungovalo,“ odpověděl Tyler kousavým tónem. „Ty potvory tě vysávají a až s tím budou hotové, nic z tebe nezbude.“
„Přestaň si dělat starosti. To zvládnu,“ znovu jsem ho ujistila. Najednou mi z ruky odpadla větší skupinka sajících potvor a uviděla jsem svou paži. Konečně jsem našla odpověď, proč mě ty kousance nebolí. „Podívej se na mou ruku!“ zavolala jsem. Držela jsem ji Tylerovým směrem, zamávala s ní a dalších pár netopýrů zapištělo a spadlo na zem. Teď jsem měla ruku úplně volnou. „Ty kousance se okamžitě hojí!“ Moje krev pálila jed v mém těle a rány se hojily hned, jakmile bestie vytáhly zuby z mého masa. Hojila jsem sama sebe.
Přesto mě léčivý proces stál mnoho sil a vyčerpával mě.
Někteří z těch zplozenců pekla odpadlo z mého těla a zanechali mi na kůži černý film. No skvělé. I když opravdu stěžovat si nemůžu. Hlavní je výsledek. Má vlčice na mě souhlasně zaštěkala a znovu do mě napumpovala dávku adrenalinu. Stojí nás to příliš mnoho sil. Jsem příšerně unavená, především po tom boji s Mahracem. Nejraději bych tak týden prospala. V mysli se mi vlčice stočila do kolečka. Byla unavená stejně jako já. Kdy jsme naposledy spaly?
„Jess, probuď se! Zavírají se ti oči,“ křičel Tyler. „Musíš přijít ještě trochu blíž. Už to máš skoro za sebou.“ Uslyšela jsem, jak se pohybuje. „Seru na to, jdu za tebou.“
„Ne,“ zamumlala jsem a vytřeštila oči. Udělala jsem pár kroků. „Dokážu to. Jen jsem unavená. Nechci, aby se ti něco stalo, abys byl znovu zraněn…“ Že jsem padala dopředu, byl impuls, který mě probral. Ale než jsem mohla dopadnout na zem, zachytily mě a zvedly cizí paže.
„Mám tě.“ Tyler se na mě zašklebil, jeho dolíčky to tentokrát myslely opravdově. „Je konec, Jess. Ty zatracené potvory jsou mrtvé, všechny.“
„Dobře,“ vydechla jsem, „tak můžeme pokračovat.“ Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a před očima se mi udělalo černo.
S leknutím jsem se probudila, a ještě než jsem byla úplně vzhůru, rychle jsem rukama prošmátrala celé tělo. „Jak… co…?“ Vyskočila jsem a rozhlédla se, hledajíc případné nebezpečí. Nic. Všude byl klid. Setmělo se, slunce už zapadlo a nebe ovládla tma. Můj pohled se nakonec zastavil na jediné lidské bytosti široko daleko. „Jak dlouho jsem spala?“
Ray seděl na chladicím boxu a zíral na mě. „Už jsem si myslel, že jsi možná přece jenom mrtvá,“ odpověděl. „I když mě opakovaně ujišťovali, že žiješ. Nevěřil jsem jim. Za celý den ses ani jednou nepohnula. Patnáct hodin jsi byla mimo.“
„Moje tělo se muselo přepnout na hojení,“ řekla jsem. Přinejmenším jsem předpokládala, že to byl ten důvod, proč mě to tak porazilo. V bezvědomí, ó jé! „Potřebovala jsem všechnu energii k tomu, abych se vyléčila.“ Ani se mi nic nezdálo.
Pohlédla jsem na sebe a zkontrolovala, zda jsou opravdu všechny rány zahojené. Chtěla jsem si být jistá, že jsem se nestala obětí nějakého vtipu, spolu s Rayem teď nevedeme rozhovor v pekle, jen jsem to ještě nepochopila. Zvedla jsem ruce, prozkoumala je a pohnula prsty. Všude na kůži se daly rozeznat bledé stopy po kousancích. Zbytek byl schovaný pod oblečením, už třetího od startu. Opět elastické, což bylo požehnání. A také chytrá volba. Znovu jsem se rozhlédla kolem sebe. „Kde jsou všichni?“ Danny s Tylerem by mě určitě nenechali bez dohledu, jedině, že bychom byli znovu napadeni a oni neměli na výběr. „Mahrac se vrátil?“ Otřepala jsem z oblečení zbytky hlíny a udělala jsem pár kroků k okraji lesa.
„Néé,“ vyjádřil se Ray. „Vlčí chlapci běželi dolů k Hummerovi pro další zásoby. Mysleli si, že upíři by se tu měli během pár minut objevit. Koneckonců slunce už zapadlo. Budeme tu muset asi ještě chvíli zůstat. Zřejmě to závisí na tom, co pijavice zjistí.“ Na chvíli se odmlčel. „Co přesně jsi zač, Hannon?“ V jeho tónu byl slyšet starý závan skepse a nedůvěry. Ale jinak zněl rezignovaně, což u něj ještě nikdy neslyšela. „Nejsi jako oni. Jestli jsou nadpřirození jako vlkodlaci a upíři v tvém světě normou, pak ty do tohoto světa nepasuješ. Ale vůbec ne.“
Stačilo pár kroků a stála jsem před ním, ruce založené na prsou. „Odkud to tak můžeš vědět, Rayi, zrovna ty? Ani si nedokážeš představit, že tam je venku něco, co nepasuje do tvé představy o světě. Víš o nás sotva tři dny. Vlastně bychom měli na tebe působit všichni děsivě.“ Ray nemohl slyšet o proroctví. Také nemohl vědět, jaké schopnosti nadpřirození měli nebo neměli.
Stiskl rty do úzké linky. „Vím to, protože mám oči a myslím jako policajt. Už když jsi byla u policie, tak jsi na mě křičela „jsem jiná“ a teď a tady je to úplně to samé,“ řekl. Zněl neuvěřitelně arogantně. „Nepasuješ sem.“
„Jsem nadpřirozená jako všichni ostatní.“
„Blbost.“
Zvedla jsem obočí.
„Vyléčila jsi tu upírku, správně? Poté ses prohrabala mozkem toho monstra, aby nás nechal na pokoji, místo aby nás rozemlel na mouku. To ty jsi to byla, kdo přišel na to, proč ty potvory mohly do lesa, i když to pro ně měla být zakázaná zóna. Ten chytrácký upír se o to pokoušel bezúspěšně celou hodinu. Nakonec jsi ty ďábly vyřídila svou krví. Jak já to vidím, tak dřepíš v potravinovém řetězci pěkně vysoko.“
„Víš ty co? Má pravdu,“ ozvala se Naomi. Vyšla z kousku lesa přímo před nimi a téměř neslyšně se pohybovala směrem k nim. „Tvá krev je úplně jiná než jakákoliv krev, kterou jsem kdy poznala. Ucítila jsem směs lidské krve a krev nadpřirozeného s obrovskou mocí. Ale v podstatě to nehraje žádnou roli. Protože žádný z nadpřirozených by nedokázal ďábelské bestie zabít svou krví tak, jak jsi to udělala ty. Voilà, máš dar, který tě odlišuje od ostatních.“
„No,“ cukla jsem sebou a musela si odkašlat. To, co ti dva přednesli, jsem musela nejdřív vstřebat. Bohužel to odpovídalo skutečnosti. Ale diskutovat o proroctví s člověkem a upírem, to nešlo. „Očividně mám nějaké schopnosti. Ale stala jsem se nadpřirozenou teprve nedávno, pár týdnů. Ještě stále se zabývám tím, abych zjistila, co to všechno pro mě znamená, co… se změnilo. Ještě nevím, co je můj zvláštní dar. Ale s velkou pravděpodobnosti v tom hraje důležitou roli má krev.“
Naomi chtěla pokračovat, když se se ozval vysoký pištivý zvuk. Satelitní telefon, který ležel na pahýlu stromu, vyžadoval naši pozornost.
„To se děje, od té doby, co jsi překročila hranici, každou hodinu,“ sdělil mi Ray.

Okamžitě jsem věděla, proč.

9 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolu a překlad .💚

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za pokračování překladu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci !!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další kapitolu
    Vina

    OdpovědětVymazat