sobota 24. února 2018

Její ďábelský anděl - 18. kapitola


Ahoj, ahoj, tak mně vaše komentáře mírně překvapují, máte teorie o tom, co se stane, co mně by vůbec nenapadlo, tím ale netvrdím, že to není možné, protože sama netuším, jak to dopadne. Čtu to, jak to překládám a přidávám na blog. A btw. Amélie mně taky rozčiluje, sice se jí jako velké sestře nemůžeme divit, ale tohle už je dost přes čáru... Uvidíme, jak se to dál vyvine, díky moc za komentáře a lajky, těším se na další :3 :D.
Tereza


„Myslel jsem, že jsme se dohodli, že počkáš?“ řekl Marcus a Veiron ho ignoroval a díval se do černého měsíčního moře. 
Dohodli, ale po tom, co viděl Erin s její sestrou, změnil názor. Věděl, když nebyl chtěný, a Erinina vášnivá řeč ho nepřesvědčila. Jakmile bude moct, odejde, ať už to bylo před příjezdem Taylor nebo po. Radši bude čelit Ďáblu samotnému a přizpůsobil se budoucnosti, než byl tady a sledoval, jak Amélie tráví Erininu mysl a odtahuje se od něj. 
Nenáviděla jeho druh. Jak to bude dlouho trvat, než začne nesnášet i jeho? 
Marcus si povzdechl. „Máš ji rád… nepopírej to. Možná jsem v lásce nový, ale nejsem slepý. Pokud ji máš tak rád, proč tak spěcháš s odchodem?“ 
Veiron zavřel oči, přál si, aby byl tisíce mil jinde a nebyl vyslýchán mužem, který už zjevně jednu lásku a ženu v současném životě měl. Co Marcus o nesnázích v lásce věděl? Byl strážným andělem, tím dobrým mužem. Amélie se mu nejspíš hodila k nohám, když to zjistila. 
I když se ji Marcus pokusil zabít. 
Pokud Erin přemýšlela jako její sestra, byla tu šance, pak se možná dostane přes to, co jí jeho druh udělal, stejně jako Amélie přes Marcuse. 
Ale to by šlo jen tehdy, kdyby její sestra změnila názor na něj, a přestala útočit na jejich vztah. 
„Poznám, když nejsem chtěný,“ řekl Veiron, otevřel oči a podíval se na Marcuse. 
Zabíjelo ho odejít. To chtěl od něj Marcus slyšet? Nechtěl, ne ve svém srdci. Chtěl zůstat s Erin a ochraňovat ji od čehokoli, co by přišlo. Tolik toho sdíleli a on ji nechtěl nechat jít. To pomyšlení ho mučilo, bořilo mu drápy do srdce a hrozilo, že mu ho vyrve z hrudi. Potřeboval ji, nikdy neměl na někoho takový hlad, nebyl tak majetnický ani ochranářský a neochotný kohokoli k ní pustit. 
Stačil jenom Marcus u ní a jemu se chtělo vrčet a bojovat. 
„To si opravdu nemyslím.“ Marcus prošel kolem něj a podíval se k břehu u rezortu zády k oceánu. „Vím, že to Amélie moc dobře nenese, a promluvím si s ní o tom.“ 
Veiron to oceňoval, ale i tak názor nezmění. 
Záviděl Marcusovi, že má Amélii a je s ní pojený smlouvou. Amélie byla teď jeho paní a Veiron si byl jistý, že pokud by zemřel a Amélie žila, Marcus by byl zrozený, jak je teď, ne jako strážný anděl.  
Pokud by zemřel Veiron, vrátil by se jako poslušný voják Nebe a nepamatoval by si nic z předchozích životů, dokud by nevyhnutelně nepadl a neodevzdal se Ďáblu. Nepamatoval by si Erin, a to by ho zabilo. Co za život by pak měl? 
Žádný, naplněný jen bolestí srdce a bídou. 
Bylo to lepší takhle. Nepotřebovala ho. Nebyl pro ni dobrý a jen by jí nakonec ublížil. Teď měla svou sestru a Marcuse, a i když mu to ubližovalo, místo něj ji ochrání a udrží před jeho druhem a anděly v bezpečí. To on nemohl. Nebyl dost silný. Améliiny síly daleko přesahovaly ty jeho. 
Zklamal by Erin a on nedokázal snést pomyšlení na to, že by ji viděl umírat. Když mu krvácela v náruči poté, co jí Pekelní andělé napadli, měl pocit, že se mu před očima rozpadá celý svět. Měl pocit, že umírá. 
Tím si nemohl znovu projít. Nemohl se do ní zamilovat. Nic dobrého by z toho nevzešlo. Musel ochránit sebe i ji a jediný způsob, jak to zajistit, byl ji opustit. 
Veirone?“ zašeptal Marcus. 
Veiron zavrtěl hlavou. „Vím, že se o ni postaráš, Marcusi. Ty i Amélie. Potřebuje tebe, ne mě. Nejsem pro ni dobrý a oba to víme. Je jí líp beze mě.“ 
Marcus se na něj napjatě usmál. „Pokoušíš se přesvědčit mě nebo sebe, Veirone?“ 
Veiron se zamračil. „Oba víme, že je to pravda. Pokud bude se mnou, je v neustálém nebezpečí, a já nepotřebuju komplikaci v podobě strážení smrtelníka. Nepatří ke mně. Jen bude kvůli mně mrtvá… a i kdyby ne kvůli mé lokaci… tak mou vlastní rukou. Ďábel mě může proti ní použít… kurva, nemyslím si, že bych to zvládl… a nemyslím si, že budu dost silný, abych proti němu bojoval.“ 
Marcus si nízce zavrčel pod nosem a oči se mu rozjasnily, začaly zářit modrou v temném světle.  
„Myslíš, že jsem se nebál o Améliino dobro, když jsem jí propadal? Moje mise ochraňovat ji a nechat ji Apollyonem zabít… a pak jsem ji sám skoro zabil… ale hloubka mojí lásky k ní mě zastavila.“ 
„Erin nevypadá, že mě má tak ráda, takže tam nezacházejme. Sotva se na mě od té doby, co Amélii viděla, podívala.“ 
Marcus se zamračil. „Neviděly se léta a zrovna zjišťuje, co se stalo její sestře. Je normální, když se ženy drží jedna druhé… a chápu, že tomu Amélie nepomáhá. Několikrát za den Erin zastavila, aby za tebou nešla… ale Erin nepřestala chtít být s tebou. Zastavila tě od odcházení a věřím, že co říká, cítí. Stará se o tebe.“ 
Veiron zavřel oči a štípl se do nosu. Marcus měl pravdu a Veiron věřil, že Erin taky. Starala se o něj a o on o ni tak moc, že si nebyl jistý, co udělá, nebo jak by měl reagovat. Pohled na ni se sestrou, skutečnost, že se na něj sotva podívala a celý den s ním nemluvila, mu domotala hlavu, ale nakonec za ním přišla a žádala ho, aby zůstal. 
Cítil v srdci v jejím hlase pravdu. Měla o něj starost a její čas s ním pro ni něco znamenal, něco silného a hlubokého, že šla sama proti sobě, když chtěla jít s ním. Chtěla být s ním. 
Chtěl být s ní. 
Nebylo mu k ničemu, co si nalhával. Marcus měl pravdu, pokoušel se přesvědčit, že ho Erin nepotřebovala a on ji, velice zle se pletl. 
„Promluv si s ní,“ řekl Marcus a dlouze si vydechl. „A nenech Améliiny činy nebo cokoli, obarvit tvůj úsudek. Jen si s ní promluv a uvidíš, kam tě to zavede.“ 
Veiron přikývl a šel s Marcusem po pláži ke komplexu. Jemná světla osvětlovala chodník k briliantově modrému bazénu a k baru vedle něj. Erin seděla na jedné z barových stoliček lemující dlouhou doškovou budovu s Amélií vedle sebe, opatrovala jasně zbarvené pití a na sobě skoro nic. Ten pohled na Erin v ničem jiném než černých bikinách a v černých kraťasech mu rozehřál krev, ale to, jak ji muži, kteří šli od baru ke stolům v patiu, okukovali, mu vyslalo teplotu do výšin. Kdyby nebylo Marcuse jdoucího vedle něj s očima přilepenýma na něj, Veiron by naprosto ztratil hlavu. 
Musel těžce bojovat se zvedajícím se vztekem, aby je rozčtvrtil za to, že se s chtíčem dívají na Erin. 
Impulzní kontrola. Musel na tom opravdu zapracovat, když to mezi ním a Erin bylo tak křehké, jeden špatný pohyb by všechno zničil, co si mezi sebou vybudovali.  
Nemyslel si, že by se jí líbilo, kdyby vyletěl, rozpoutal svou temnější stránku a zničil všechny smrtelné muže, kteří se na ni během posledních několika minut odvážili podívat, a už vůbec ne skutečnost, že by upozornil Ďábla na jejích lokaci a nejspíš tak přivedl nechtěné návštěvníky na ostrov. 
Veiron se tedy spokojil s upřeným pohledem na kohokoli, kdo se na něj podíval, vpíjel se do nich temným pohledem, který přiváděl každou lámající kost a krev do jeho mysli. 
Vklouzl na polstrovanou stoličku vedle Erin k baru. Amélie se na něj podívala a pak se ohlédla přes rameno. Marcus hrál svou část a tahal ji pryč, aby byl s Erin sám. 
Erin dál usrkávala z koktejlu, žluté oči upírala na bar a hlavu měla skloněnou dost na to, aby jí krátké prameny černých vlasů padaly dolů a zakrývaly jí část tváře. 
Veiron si nebyl jistý, kde začít. Promluvit si s ní znělo jako dobrý nápad a on doufal, že bude dost klidný a racionální, ale pohled na všechny ty muže, kteří se na ni dívali, ho dopaloval. Ne moc dobrá nálada na promluvu srdce k srdci. 
„Buď opatrný až půjdeš zpátky,“ řekla, aniž by se na něj podívala. „Nelíbí se mi, že tam jdeš, ne potom, co jsem viděla, ale nebudu tě brzdit.“ 
„Dokážu se o sebe postarat. Dělám to už staletí.“ Veiron pokrčil rameny a opřel se jedním loktem o bar čelem k ní. 
Nepohnula se. Pohled měla nalepený na drinku a dloubala do ledu a kousků ananasu černým brčkem. To nebyla odpověď, kterou jí měl dát. Měl jí říct, že měl o ni starost a že tam jde pro její dobro stejně jako pro jeho. Potřebovala odpovědi a on jí je přinese. Možná by se jí to líbilo to slyšet. Možná jí mohl zaháknout vlasy za ucho a taky se dotknout její tváře. Bylo by to lepší než znít jako bezcitný bastard. 
„Je mi to jedno,“ zašeptala a pak si povzdechla. „Jen chci slyšet, že budeš opatrný.“ 
Veiron pokrčil rameny. „Jsem démon. Nejsme dobří ve slibech.“ 
Erin si znovu povzdechla, nahá ramena se jí s tím pozvedla. Chtěl ten mléčný kousek políbit, toužil ho uctívat a ulevit její bolesti. Pokud by to ale udělal, věděla by, že k ní něco cítí, a že opustit ji bylo tou poslední věcí, kterou chtěl udělat, ale nebyl si jistý, co dělat, nebo jak se cítit, nebo jaké byly ty správné reakce. 
„To jsem měla čekat.“ Zvedla hlavu a pohlédla na něj, oči měla plné bolesti, kterou jí slyšel v hlase. 
 „Zapomněla jsem, odkud jsi a neměla jsem říkat všechny ty věci o tvém domově. Nepřemýšlela jsem. Já jen… nejsi jako ti druzí, kteří mě drželi, a já nepřemýšlela o tobě jako o jednom z nich, takže jsem si nemyslela, že to, co řeknu, ti ublíží… ale měla jsem… a je mi líto, co jsem řekla.“ 
Veiron se na ni v tichosti díval. Polkla a pohled jí znovu pomalu klesal k pití a začala do něj dloubat brčkem. 
„S tím si nedělej starosti.“ Dal jí vlasy za ucho a vychutnával si pocit její měkké kůže pod prsty. Kůži, kterou chtěl celou slíbat, aby věděla, jak pro něj byla cenná, a on se jí nemůže nabažit. „Prošla sis toho hodně a máš nárok na svůj názor. Nedávám ti to za zlé.“ 
Moc. 
Neměl by vůbec, ale nemohl setřást hlas, který mu říkal, že kdykoli prokleje Peklo a jeho druh, proklíná tím i jeho. 
„Ale já ti ublížila.“ 
Veiron to nepotvrdil. Už tak vypadala dost zle, aniž by k tomu ještě přidával potvrzení, že mu ublížila svými bezcitnými slovy. 
Místo toho mávl na barmana. „Dvojitou whisky.“ 
Muž mu ji nalil a posunul po baru, aniž by se na Erin vůbec podíval. Chytrý chlap. Nikdy nebyl moudřejší. Boj, i jen se smrtelnou silou, by Veironovi udělal o kolik líp, rychle by si nechal dát říct v jakémkoli boji, když se dívali na Erin. 
Neohromilo by to tu krásku vedle něj? 
Nejspíš by zpečetil svůj osud, kdyby se ve svém okolí vrhl na nějakého smrtelníka, i kdyby svou sílu brzdil. Erin by si o něm myslela, že je monstrem. 
„Myslela jsem, že nemůžeš pít,“ řekla, byla si zřejmě vědomá temných myšlenek, které se mu nejspíš ukazovaly v očích a okružovaly je rudou. 
Veiron se zasmál. „Zopakuju ti mou předchozí větu. Jsem démon.“ 
„Démonický anděl.“ 
Veiron zakroužil whisky ve sklence a díval se do ní. „Něco takového… a myslím, že populární název je Pekelný anděl… většina mi prostě říká démone.“ 
Erin sebou trhla. „Omlouvám se.“ 
„Za co?“ Podíval se na ni. Něco mu říkalo, že se neomlouvala za svůj výbuch na lodi. 
„Za to, že mě Amélie celý den zdržovala, když jsem tě chtěla vzít zpátky do vily a zadovádět si.“ Usmála se, ale jen krátce. „Říkala mi několik věcí a já myslím, že mezi nás měly vrazit nůž, ale jen jsem tě chtěla ještě víc vidět, a ještě víc být s tebou.“ 
Veiron se teď usmál. To znělo jako jeho Erin, ta rebelka, která ho měla nejspíš ráda proto všechno špatné, co udělal. Pokoušel se pro ni být dobrým mužem, aby jí dokázal dobré srdce, a že je tím, koho potřebuje, a ukázalo se, že místo toho chtěla zlého hocha. 
„Co ti říkala?“ Upil z whisky a užíval si pálení, když polykal. 
„Říkala mi, co se vám všem stalo, a pak mi Marcus řekl víc… o tom, co ti Nebe a Peklo udělalo… a chápu, proč chceš jít dolů.“ Znovu si dlouze upila z brčka, tahala poslední kapky koktejlu.  
„Bojím se o tebe, Veirone, a vím, že mi prostě řekneš, abych se nebála tím bručivým hlasem, a že se o sebe postaráš, ale to mě nezastaví… musím vědět, že budeš v bezpečí, protože já… záleží mi na tobě… hodně.“ 
Veironovi se roztáhly oči. Říkala mu to, co si myslel? Díval se jí do oči, pokoušel se to v nich vyčíst, ale spustila je na nahá kolena. 
Usmál se ještě víc, i když to neviděla. Nemuselo jí být trapně za to, co řekla, ale pokud se bude cítit líp, přizná jí své pocity oklikou taky. „Víš, myslel jsem, když jsem tě poprvé viděl, že toho na sobě moc nemáš, ale tenhle malý kousek… kurva, tak moc tě chci, když vypadáš tak sexy… a chci zabít každého muže, který se na tebe podívá… protože jsi moje, Erin.“ 
Zrudla a skousla si spodní ret, což byl krásný dotek plachosti, který ho zatahal za ochranářskou stránku, než zvedla oči a setkala se s těmi jeho, vyslala do něj výboj, který ho udeřil až do duše. Sakra, chtěl ji přímo tady a teď bez ohledu na diváky. 
Erin se natáhla, všechna plachost byla pryč, když zorničky spolkly duhovky a zaplavily její oči touhou a vášní, kterou z první ruky ochutnal, a chtěl ji ochutnat znovu, toužil po ní jako po droze.  
Položila mu ruku na nahou hruď, srdce mu divoce bušilo, krev uháněla žilami. Její dotek byl ohněm, a to, co řekla, mu vyrazilo vzduch z plic, a chtěl ji popadnout do náruče a odletět. 
„Jsi můj taky, Veirone,“ řekla chraplavě a sklonila pohled k jeho rtům, než je vytáhla k němu, čím do něj vyslala další bíle žhavé plameny hladu. „A nikdy tě nenechám odejít.“ 
Veiron zavrčel, obtočil jí paži kolem zad a odtáhl ze stoličky k sobě. Nárokoval si její pusu, drtil její rty svými a líbal ji se vší silou touhy a potřeby. Zasténala, ruce mu tiskla do nahé hrudi, sežehla ho až na duši. 
Moje. Teď mu patřila, nepopřela to a nárokovala si ho za svého, slíbila, že si ho nechá. 
Chtěl být její. 
Potřeboval to. 
Dá ji ze sebe všechno a na oplátku si vezme všechno od ní a mezi nimi nebude stát nic. 
Ani Ďábel samotný. 
  

18 komentářů:

  1. Moc děkuji za další kapitolu ☺

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to bol optimistický koniec kapitoly :-) Dúfam, že im to vydrží ;-)
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤👏❤

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Uf, ulevilo se mi, že se Amelii nepodařilo je rozdělit :-)
    děkuji za překlad i korekturu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. je nějak podezřelý klid, takže čekám, že dlouho nebude ( jsem realistka, ne pesimistka :D )
    Veiron je tááák zamilovaný :)
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Som rada, že sa Erin nedá 😊 .....a som zvedavá,že čo sa teraz pokašle 😁
    Ďakujem 😉

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za skvělé pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  11. Mockrát děkuji za další kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za pokračování

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat