sobota 17. února 2018

Její ďábelský anděl - 17. kapitola


Erin sotva Veirona viděla od té doby, co k nim neohlášeně vtrhla Amélie a přerušila to, co vypadalo velice slibně, jako další darebná chvilka s jejím démonickým andělem. Chvilka, po které toužila celou svou duší a srdcem.

Bylo to mezi nimi jiné od té doby, co použila síly na té střeše v Londýně. Pokusila se to vrátit do starých kolejí, pokusila se odstrčit své obavy, a dokonce se o tom pokusila s Veironem několikrát promluvit, ale nic z toho nefungovalo.
Jak mohla být tak hloupá a říct všechny ty věci na lodi? Nepřemýšlela. Někdy bylo tak lehké zapomenout, že byl Veiron z Pekla, že tam žil a byl toho místa součástí. Musela si začít dávat pozor na to, co kolem něj říkala, nebo ji opustí. Teď, když měla sestru zpět, bylo jen otázkou času, kdy se Veiron omluví a zmizí.
Srdce jí z toho pomyšlení bolelo, že zavrhne všechno, co spolu měli, ale její rozhovor se sestrou ji dal jasnější pohled do jeho důvodů, proč se mezi nimi pokoušel udržet trochu prostoru a proč chtěl odejít.
Měl misi, slíbil, že zničí hru, kterou s nimi, Marcusem a Amélií Nebe a Peklo hrálo, a že se od nich navěky osvobodí.
Z toho, co jí Amélie řekla, a co věděla o Ďáblu, si nebyla Erin jistá, že to bylo možné. Ďábel byl mocný. Přímo před ní zabil ďábelského anděla a ani se nezapotil, a to byl ten muž silný a obrovský. Pokud by šel Veiron po Ďáblu, skončí to tak, jako v její vizi, a to přesně nechtěla.
Marcus mluvil s Veironem na okraji verandy jeho a Améliiny vily. Byla menší než ta jejich, ale stejně luxusní. Amélie jí nabídla, aby se s ní smočila ve vířivce, ale Erin sestru odmítla. Chtěla se smočit, ale ne s Amélií.
Pohledem přejela k Veironovi, mumlala a zabručela něco dalšího, jak sestra dál mluvila a říkala jí o všem, co se stalo.
Marcus vypadal dobře, vysoký a atletický, měl svaly tak pevné, že vypadal jako model z fitness na obálce těch magazínů o zdraví ve svých černých kraťasech. I když nesahal ani po kotníky Veironovi. Milovala Veironovu temnou sexualitu a jeho majetnickost. Byla si jistá, že byl Marcus stejně tak smrtící, jako muž vedle něj, ale Veiron vyzařoval nebezpečí, a ji to k němu táhlo.
Jediná věc, která se jí na Veironovi nelíbila, byly jeho změny nálad. Štvalo ji, když před ní uzavíral své pocity a změnil se v chladného, hlavně když po něm toužila.
Veiron na ni pohlédl koutkem oka. Erin se na něj usmála a od něj si na oplátku vysloužila napjatý úsměv. Ať už mluvili o čemkoli, Veiron byl na pokraji. Nebo to bylo možná ní. Tak docela nezačala dobře jejich pobyt na ostrově a chtěla mu to říct, omluvit se, ale on ji místo toho políbil. Když se mu pokusila nabídnout srdceryvnou omluvu a vysvětlení, vyznělo to slabě. Poté s ní vtipkoval, jako by bylo všechno fajn, ale viděla za jeho hravost – zakrýval bolest.
Chtěla od Amélie odejít a vzít Veirona někam na tiché místo, aby si mohli promluvit, ale to se brzo nestane. Kdykoli se na Veirona podívala na déle jak pár vteřin, začala jí Amélie připomínat, že je Pekelným andělem, jako by jí na tom mělo záležet.
Veiron byl dobrý muž.
Ochraňoval ji, byl na ni po většinu času milý, a ještě jí navíc zachránil život.
Bylo jí jedno, co si Amélie myslela. Zajímalo ji jen to, že se do něj zamilovala.
Erin se otočila, aby něco řekla Amélii, která seděla vedle ní na lehátku, když ucítila, jak se k ní Veironův pohled plně přesunul. Chtěla se na něj znovu podívat, ale užívala si jeho oči na sobě, pevné a neochvějné.
„Nikdy si na ty vlasy nezvyknu.“ Erin pročísla prsty Améliiny dlouhý stříbrný culík. Bylo to jako dívat se na jinou osobu. „Nesedí ti, víš? Je to na tebe moc divoké.“
Amélie se usmála. „Ty máš co mluvit, kdy sis tyhle vlasy nechala udělat?“
Erin si projela svoje o moc kratší černé vlasy. „Asi před rokem. Nelíbí se ti. Tátovi moc. Říká, že vypadám jako umělkyně.“
„Jak se má táta?“ V Améliině hlase byl smutný podtón, taky ho měla v šedých očích.
Když jí Amélie poprvé řekla o všem, co se stalo, trochu na sestřiny síly žárlila a taky na to, že mohla létat. Teď jí Erin ale ani trochu nezáviděla. Amélie byla neustále na útěku s Marcusem, z jednoho úkrytu na cestě do druhého, kde doufali, že přežijí další den.
Takhle žil Veiron od té doby, co se otočil ke svému pánu zády a spřáhl s nepřáteli?
Její pohled k němu sklouzl zpátky. Amélie ji poplácala po koleni.
„Neptala jsem se tě na něco?“ zeptala se a Erin se usmála, obrátila pozornost ke starší sestře.
„Daří se mu. Říkám mu o tobě pokaždé, co o tobě slyším. Myslí si, že cestuješ, což hádám, že opravdu děláš. Musí to být noční můra.“
Amélie pokrčila rameny a sklonila pohled. Zvedla lem světlých šatů a povzdechla si. „Je to těžké. I když na mě dává Marcus pozor. Mám štěstí, že ho mám.“
Jako by ji slyšel, podíval se Marcus přes palubu na Amélii. Erin pohlédla na Veirona a našla ho, jak jde po dřevěných schodech na pláž. Slunce už zapadalo za nekonečný horizont a vrhalo na něj teplé světlo. Erin si chtěla stoupnout, ale Améliina ruka na paži ji zastavila.
„Pořád mluvíme.“
Erin se na ni zamračila a pak na Veirona, který šel po břehu pryč od nich. Chtěla jít s ním. Neviděla to sestra a nemohla to nechat být? Neviděla, jak je s Veironem šťastná?
Marcus si po palubě přitáhl židli naproti ní a Amélie. Posadil se na ni a opřel se s lokty na kolenou. „Veiron říkal, že máš nějaké síly.“
Erin polkla. „Mám, no. Netuším, co jsou zač, nebo odkud přišly. Myslela jsem, že jsem trochu jako Amélie, ale Veiron říkal, že to není možné.“
Marcus zavrtěl hlavou a pramen tmavých vlasů mu spadl dolů. Připnul ho zpátky. „Není to možné. Existovala jen jedna žena anděla. Veiron by věděl, kdyby to bylo jinak.“
„Jak?“ ptala se Erin a našla se, jak se taky naklání dopředu. Kolik toho Marcus o Veironovi věděl a kolik jí toho byl ochotný říct? Taylor jí pár věcí řekla, ale nic o jeho minulosti.
Marcus vypadal, že jí neodpoví.
„Prosím… řekni mi, jak by takovou věc věděl. Je to proto, že je padlý?“ Natáhla se, aby ho vzala za ruku, ale pak si to rozmyslela.
Pokud by se Amélie dotkla Veirona, nejspíš by ze žárlivosti sestru zabila. Amélie mohla mít přesně ty stejné pocity o Erin dotýkající se Marcuse.
„Když anděl umře, jsme znovuzrozeni ve stejné fyzické podobě, ale všechno je vymazáno a taky se naše pozice často mění. Moje ne. Ani ta Veironova. Pokaždé když umřel, byl zrozen jako strážný anděl.“ Marcus se zhluboka nadechl a povzdechl si.
„Zníš, jako by umíral docela často, a nebyl andělem, když se to stalo.“
Marcus se zamračil. „Erin… kdykoli je Veiron znovuzrozený, je předurčený k tomu stát se Pekelným andělem. Je to součástí hry. Je Ďáblův rytíř… a já Boha. Nezáleží na tom, co dělá jako anděl, nebo jak poctivý je ve své práci… padne.“
To bylo hrozné. Její pohled vyhledal a našel Veirona, jak stojí na pláži zády k ní, voda mu omývala holá chodidla. Nad čím přemýšlel, jak tam stál tak sám a díval se do oceánu? Chtěl ji vedle sebe, aby ho držela za ruku a mluvila s ním? Chtěla tam být s ním. Chtěla ty věci slyšet od něj, ale věděla, že by jí to nikdy neřekl. Kdyby se ho zeptala, uzavřel by se před ní a odtlačil ji pryč.
„Když mě Veiron v Pekle našel, řekl, že pro mě Amélie nepřijde, protože pokud umře, on zemře taky… když jsem na něj zatlačila, aby mi to vysvětlil, řekl, že to myslel doslova.“ Erin bušilo srdce, polkla, aby neměla tak sucho v hrdle. „Je to pravda?“
Marcus přikývl. „Pokud Amélie zemře, pak já i Veiron zemřeme taky. Hra bude resetována, a protože budeme znovuzrození, nebudeme si pamatovat nic z toho, co se stalo.“
Erin bylo zle. Být znovuzrozený neznělo zle, ale přijít do světa bez vědomí nebo vzpomínek na věci, které jste v předchozím životě udělali? To znělo hrozně, nemohla zastavit mysl od pronášení jediné otázky.
Pokud Veiron umře, zapomene na ni?
Představy z její noční můry jí probleskly před očima. Veiron krvácející a zmlácený, ležící zlomeně Ďáblovi u nohou, sledující svého pána, jak ho zabíjí a pokoušející se bojovat o život. Krev stečená k jejím nohám.
Erin vyskočila na nohy. Amélie ji chytila za zápěstí a pevně držela. Shlédla na sestru, nízké světlo ze západu jí sotva osvětlovalo tvář, tiše ji prosila, aby se přestala motat do jejího vztahu s Veironem. Neochraňovalo ji to. Jen jí to ubližovalo. Musela za ním. Neviděla to její sestra? Pomyšlení na umírajícího Veirona ji trhalo duši, drásalo srdce, dokud neměla pocit, že zevnitř vykrvácí, a jen pohlédnutí Veironovi do očí a slyšet, jak jí řekne, že bude všechno v pořádku, ji vyléčí.
„Amélie,“ řekl Marcus a její sestra na něj pohlédla. Ať už jí dal pohled jakýkoli, bude mu muset za něj poděkovat, protože ji sestra pustila.
Erin letěla dolů po schodech do bílého písku. Sundala si boty a ponožky, když mluvila s Amélií, a tak byl písek pod prsty měkký a pořád teplý ze dne. Slunce zapadlo a obloha už začínala tmavnout, měsíc se zvedal a ozařoval ostrov a cestičku. Erin si vyhrnula džíny a zamířila k Veironovi, který šel po pláži.
Zastavil se, když se přibližovala, ale zůstal k ní zády. Musel ji vycítit, protože měla kroky tiché a sotva dýchala, hrudník měla až příliš stažený a hrdlo vyschlé.
„Veirone,“ zašeptala a on se pomalu otočil čelem k ní s výrazem temnějším, než ho kdy viděla.
„Co je?“ zavrčel a ona se uprostřed kroku zmateně zarazila. Byl na ni naštvaný pořád ještě kvůli tomu předtím?
Udělala k němu další krok a nebyla si jistá, co mu říct, nebo kde začít. Sval na bradě se mu zaťal a okraje duhovek zrudly.
„Nic,“ řekla a cítila se slaběji než kdy dřív. O bouchnutí srdce později se narovnala a pohlédla mu do očí. „Co se děje?“
„Nic,“ parodoval ji a ona se na něj zamračila, nebyla ochotná vzít to jako odpověď. Odvrátil se od ní k moři a k tmavému horizontu.
„Odešel jsi.“
Pokrčil rameny. „Chtěl jsem se projít… potřeboval jsem trochu prostoru.“
Prostoru od ní? Natáhla se, aby ho vzala za ruku, ale on se pohnul, natočil tělo, takže její pokus selhal. „Myslel jsem, že si užiju tu trochu času, co tu mám,“ řekl. „Nic proti Marcusovi a Amélii, ale nemám zájem o vzpomínání nad starými časy.“
Erin po první větě přestala poslouchat to další. „Odcházíš?“
Srdce ji v uších bušilo, takže neslyšela ani jemný zvuk vln lámajících se o pobřeží.
„Musím.“
Erin ho tentokrát vzala za ruku a otočila si ho čelem k sobě. Pokud chtěl odejít, mohl jí aspoň udělat laskavost, podívat se jí do očí a říct jí proč. Nebyli jen příteli. Ten čas, který spolu strávili, pro něj musel něco znamenat. Musel. Nebyl to jen nějaký úlet, který pro něj nic neznamenal, nebo pro ni. Bylo to něco neuvěřitelného.
„Proč? Kam jdeš?“ ptala se a on se podíval na nohy a pak se konečně setkal s jejím pohledem.
„Domů.“
Erin ho pustila, otřásl s ní šok. „Nemůžeš jít tam zpátky! Co to, co jsem viděla?“
Veiron se jí díval do očí chladně a bez emocí, byl jí tak vzdálený jak nikdy. Erin se několikrát zhluboka nadechla, aby uklidnila zvedající se vztek. Dovnitř. Ven. Pomalu. Nepomáhalo to. Chtěla řvát a křičet, bouchat ho po nahé hrudi, dokud neřekne, že si dělal jenom srandu a že zůstává.
„Kvůli tomu musím jít dolů. Musím vidět, co se stane v mé budoucnosti.“ To nebyla odpověď, kterou chtěla.
Hrozilo, že jí slzy naplní oči, ale zatlačila je, nechtěla vypadat slabě, i když se jí lámalo srdce.
„Jak?“ zeptala se s obnaženým třasotem v hlase. Věděla, že chtěl odejít. Měla na to být víc připravená, když to přišlo. Ale myslela si, že má víc času přesvědčit ho, aby zůstal. To, jak Veiron vypadal, jí říkalo, že by v okamžiku nejradši zmizel a ona už by ho znovu neviděla.
„V Pekle je bazének, který ukazuje budoucnost. Musím tam jít.“ Po tom nejistém pohledu a se stopou strachu, kterou v nich snadno našla, jí srdce vynechalo úder.
„Kde je ten bazén?“ Teď už se jí hlas naprosto třásl. Oči měla rozšířené. Neodpověděl. „Bože… ne, Veirone… neříkej mi, že je blízko té pevnosti, kterou jsme viděli.“
Odvrátil se od ní. To byla odpověď, kterou potřebovala. Erin ho popadla za paži a třásla ním, dokud se jeho tmavý pohled nevrátil zpátky k ní.
„Nemůžeš tam jít sám!“ Pevněji ho vzala za loket, až moc ho mačkala, byla si jistá, že mu ubližuje. Ale on to neukázal. Pohled zůstával tmavý a chladný, bez citů. Erin se ho držela, bála se, že pokud ho pustí, vytvoří jeden z těch portálů a zamíří přímo do Pekla a k Ďáblu. „Nepustím tě samého. Jdu taky.“
Veiron se rozesmál a pak zamračil, jako by mu došlo, že ani trochu nevtipkuje. „Ne. Je to až příliš nebezpečné… a navíc tvou pomoc nepotřebuju.“
To bodlo. „Nepustím tě samotného, Veirone. Mám své síly.“
„Síly, které nevíš, jak používat,“ zavrčel a Erin sebou trhla. Nemusel jí to házet do tváře. Mohla na to přijít cestou. Mohla mu pomoct. „Jsi zpátky u sestry a jen na tom záleží. Moje mise tady skončila, Erin. Pusť mě.“
„Ne!“ Erin bylo jedno, jestli to myslí jako navěky, nebo ho jen pustit. Ani jedno se nestane.
„Musíš. Zůstaň tu s Amélií a Marcusem. Postarají se o tebe.“
Erin polkla. „Nechci, aby se o mě starali.“
Vytrhl se jí. „Já to ale dělat nemůžu.“
Erin naježila a pohlédla na něj zpříma. „Postarám se o sebe sama!“
Veiron se na ni jen díval. Sakra, že se o sebe dokázala postarat. Zvládne svoje síly, ať už byly jakékoli, a cokoli z nich vzejde, zvládne.
„Pokud tam dolů půjdeš, pak mi Bůh pomoz, Veirone, půjdu s tebou a ty mě nezastavíš.“
Dal jí pohled, který říkal, že by ji dokázal lehce zastavit.
Erin se narovnala, ignorovala skutečnost, že je skoro o třicet centimetrů vyšší jak ona, sevřela zuby a pěsti. Prsty se jí začaly třást a zahřívat, bylo jí zle. „Nepustím tě tam samotného.“
„Co se staráš, že půjdu zpět do Pekla, kam patřím? Máš teď sestru zpátky. Marcus se o vás obě postará.“
Erin rozevřela ruce a poklesla, oheň se z ní vytrácel a zanechal ji studenou. Nebylo to poprvé, co zmínil, že má sestru a Marcuse, a něco jí říkala, že to nezmiňoval proto, že tak jeho mise skončila.
Amélie ji od Veirona držela a chovala se k němu hnusně. Řekla bezpočtukrát Erin, že jí za pozornost nestál a že byl ten špatný chlap. Netoužila část Veirona po odchodu, protože měl pocit, že ho její sestra jako Erinina milence nepřijme?
„Veirone,“ zašeptala Erin a pokusila se dotknout jeho ruky, ale odsunul se z dosahu. Krátce se usmála a pak mu pohlédla do očí se slzami plnící její vlastní.
„Starám… jsi ta jediná věc, o kterou se starám… nevidíš to? Pomyšlení na to, že půjdeš tam dolů, i když můžeš zemřít… to mě zabíjí. Prosím nechoď.“
„Musím.“
„Prosím.“ Nebyla proti prošení, když už na to přišlo, cokoli, jen aby nešel namyšleně do Pekla a nehledal boj kvůli tomu, co řekla její sestra a taky ona. „Zůstaň.“
„Ne.“ Odvrátil se od ní. „Běž za sestrou, Erin. Není nic, co by mě přemluvilo.“
„Fajn. Dobře.“ Erin ucouvla. „Možná má pravdu a já se v tobě pletu.“
Svěsil hlavu a povzdechl si a jeho široká ztěžkla. Erin zaváhala, chtěla se ho naposledy dotknout, přejet prsty po tetováních a zapamatovat si ho posledním polibkem, a odchodem.
Otevřela pusu, aby promluvila.
„Co se děje?“ řekla Amélie a objevila se z temnoty. Jednou se podívala na Erin a hodila jí paži kolem ramen.
Erin se chtěla jejímu dotyku vyhnout a křičet na ni. Tohle byla všechno její chyba. Všechno šlo dobře, až na občasné její přešlapy, mezi ní, Veironem a Amélií se to posralo. Byla si tím jistá. Amélie ji držela od Veirona celý den a ona na to až do teď vůbec nepomyslela. Zírala na Veironova záda, přála si, aby se otočil a podíval se jí do očí, kde by viděl, že je jí to líto a že s ním chtěla být. Musel zůstat.
„Veiron odchází,“ řekla Erin.
„Já vím.“ Po těch dvou slovech se zamračila na sestru. „Marcus mi řekl, že chce jít do Pekla, aby zjistil víc o tom, co má s tebou Ďábel v úmyslu, a taky něco o tvé budoucnosti.“
Víc o tom, co má s ní Ďábel chtěl? Proč jí to Veiron neřekl? Pokud jo, možná by pak neměla takový pocit, že už ho nikdy neuvidí. Teď měla pocit, že jde kvůli ní do Pekla, aby získal odpovědi. Pokud věřil, že ji chtěl ďábel kvůli jejím silám, pak možná taky ďábel věděl, odkud její síly pocházejí. Ale to by si musel Veiron s Ďáblem promluvit a ten ho chtěl vidět mrtvého.
Skončilo by to tak jako v její noční můře.
„Řekl taky Veiron Marcusovi, co jsme viděla ve své vizi?“
Erin pohlédla z Amélie na tmavovlasého muže. Marcus zavrtěl hlavou. „Ďábel ho zabije… a já jsem tam s nimi… rozpoutám na něj své síly. Pokud půjde Veiron do pekla, on… nemůže.“
„Veiron se o sebe dokáže postarat,“ řekla Amélie a Erin zachytila to, co neřekla, v jejím tónu.
Veiron jí byl ukradený.
Erin se sestře vytrhla a upřela zrak, na Veironovu hlavu.
„Nenechám tě zemřít… a vím, že mě slyšíš. Záleží mi na tobě, Veirone. A pokud to znamená, že půjdu znovu do Pekla, abych se ujistila, že přežiješ, pak přesně to udělám. Udělám cokoli, abych se ujistila, že jsi v bezpečí a se mnou.“
Veironovi poklesla ramena v hlubokém povzdechu, projel si rukou vlasy a nechal je na týlu blízko culíku.
Ticho přetrvávalo.
Marcus ho prolomil. „Pokud je Veiron v nebezpečí, když půjde do Pekla, a ty máš o něj strach, půjdu s ním.“
„Ne!“ vyštěkla Amélie a Erin jí chtěla připomenout, že nemá právo být naštvaná, když půjde Marcus do Pekla, když jí před pár vteřinami říkala, že tam má pustit muže, kterého miluje, a nestarat se o něj.
Miluje.
Nezamilovává se do něj. Už padla.
Marcus si povzdechl, jak na něj Amélie zírala. „Einar s Taylor brzo přijedou. Až přijedou, může tě Taylor skrýt a taky Erin. Mohl bych jít pak s Veironem do Pekla a všichni budou šťastní.“
Erin byla rozhodně šťastnější, že má víc času přemluvit Veirona, že ho miluje a nezajímá ji, co o něm ostatní říkají. Ale nevzdá se připojení k Veironovi. Pokud teda neznamená, že když Marcus půjde a ona ne, vize se nenaplní.
„Veirone?“ zvolala Erin, chtěla ho slyšet, jak říká, že zůstane a počká na příjezd ostatních, a pak půjde s Marcusem až do Pekla.
Něco zabručel a dál k ní stál zády.
„Aspoň nad tím popřemýšlej,“ řekla a Amélie jí dala znovu paži kolem ramen.
„Fajn,“ zabručel Veiron. „Popřemýšlím.“
Erin se usmála.
Amélie jí zmáčkla ramena. „Proč nejdeme do baru a Marcus si s Veironem nepromluví? Nevím jak ty, ale dala bych si koktejl nebo dva.“
Nebo deset. V takovéto náladě by využila Erin all-inclusive balíček, který měli, ale zůstane v baru tak dlouho, dokud jí nedojde Veiron říct, že se o sebe nemusí starat sama, a odnese ji do postele.
Chtěla zůstat a přesvědčit Veirona sama, ale Amélie měla pravdu. Veiron ji neposlouchal, ale možná si vyslechne Marcuse.
V to aspoň doufala.

Protože měl hrozný pocit, že pokud půjde do Pekla sám, už ho nikdy neuvidí.

15 komentářů:

  1. Škoda, že sa Veiron odťahuje :-( Dúfam, že ho Marcus prehovorí :-)
    Ďakujem za preklad a korekciu a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji :)
    Amélie mě celkem štve. Celkem dost. Celý její přístup je trochu pokrytecký :(

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  5. Svým způsobem mne Amélie zklamala. Na jednu stranu chápu Veirona, že ji chce chránit, ale možná by přeci jenom měl počkat Na Einara a Taylor, probrat to, třeba společně přijdou na něco rozumného.
    Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Amelia je predpojata a neustale sa pletie Erin do vsetkeho....Veiron asi vie, ze neskonci v pekle dobre preto sa odtahuje....
    Dakujem za kapitolku 😍

    OdpovědětVymazat