neděle 25. února 2018

Jed - Deset 2/2



Milí čtenáři,
tak co si zatím myslíte o Kyře a Fredovi? Líbí se vám? Já osobně miluju oba dva představitele, včetně Rosie a Langleyho - všichni jsou naprosto jedineční a (dobře no, nechtěla jsem to původně použít, ale co už) roztomilí. Prostě miloučcí. 
Nebojte, časem všechny odpovědi na Vaše otázky dostanete... když jsem to četla poprvé, nemohla jsem přestat, dokud jsem se nedozvěděla, jak to teda bylo. A to jsem rozuměla půlce věcí :D, protože jsem to četla v angličtině. 
Mějte se krásně a další kapitola bude za dva týdny :).
Vaše Katuš


Kyra se rozhodla, že bude Freda špehovat a koukla ven přes prasklinu stěny stodoly. Pomalu si to šinul po farmářově cestě ke studni, pečlivě promýšlejíc každý krok. Nechápala, jak někdo může vypadat tak šťastně, on ale šťastný byl.
A myslela si, že teď ví i proč. Venkov se roztahoval do všech stran – přes hory ukončené lesy nalevo, úhledně zasazené řady plodin, které zrovna začaly růst napravo, farmářův dům a chlév jako malé čtverečky uprostřed. Jak se Kyra dívala, slunce se nořilo za stromy a teplé žluté světlo zaplnilo mezery mezi nimi. Tři jabloně byly v plném květu a vítr zvedal vůni lilií, aby jí zaplnila nos. Když se tomu otevřela, krása království Mohr jí opět vzala dech. Bylo to dobré místo. A taky to jediné, co mohla zachránit.
Udělala by cokoli, aby zachránila toto království.
I když to znamenalo zabít svou nejlepší kamarádku.
V Kyřině zorném poli se objevil zelený flek, který byl mnohem zářivější, než okolní zeleň – nějaký člověk na koni přijížděl k farmě.
Kyře vypadl krokus z prstů, když se jezdec přiblížil. Byla to vévodkyně Genria.
Na svém lesklém koni rychle dorazila ke studni, sesedla a přiblížila se k Fedovi s přátelským zamáváním. Ten jí šťastně zamával zpátky. Blázen.
Kyra ho sledovala, jak mluví s vévodkyní.
Bylo zvláštní sledovat vévodkyni v perfektním sametovém jezdeckém oděvu, jak stojí ve špíně a povídá si s Fredem. Pohled na ni Kyře připomněl ten pocit, když jí bylo dvanáct – jakoby zrovna dostala lekci o úpravě zevnějšku, než předstoupí před princeznu. Kyra si byla vědoma každého obláčku prachu, který ona sama na cestě rozvířila, každého uzlu v jejích vlasech i každého kousku sena, který ji píchal do těla.
Kyra si sevřela ruce. Jen kdyby ho dokázala zadržet, aby nevyslovil nějakou hloupost. Kdyby zmínil Kitty
Ta myšlenka jí poslala mráz po zádech.
Fred zrovna dost vrtěl hlavou a říkal ne. To bylo dobré. Vévodkyně ho nezná a určitě neví, že měl co dočinění s Kyrou. Pokud by popřel, že je tady s někým, mohlo by to být v pohodě.
Ale to čekání, než zjistí, jak to je, ji zabíjelo.
Když vévodkyně ostře otočila hlavou ke stodole, Kyřino srdce se zastavilo.
Ta vznešená dáma vypadala, jako by se dívala přímo na ni. To však nebylo možné – nebylo možné, aby viděla skrz tu puklinu ve zdi sto yardů vzdálené a ve druhém patře. Stejně náhle, jako se tam vévodkyně podívala, se i odvrátila.
Vévodkyně se nezdála být s Fredem spokojená, vyhoupla se na koně a odcválala z dohledu.
Kyra seskočila ze sena.
Pod ní se otevřela vrata stodoly a Kyra uslyšela Fredovy kroky na žebříku.
Jeho tvář se objevila nad okrajem půdy. „Víš, s kým jsem zrovna mluvil?“ Ani jí nedal čas, aby odpověděla. „S královninou sestrou! Která je, mimochodem, naprosto úžasná. V této oblasti hledá uprchlíka – což není něco, co bys očekávala od královniny sestry, ale Mohr je pěkně divné království. A její přítelkyně jí o nás řekla. Její čarodějná přítelkyně. Věřila bys tomu?“ Svalil se na hromadu sena. „Ptala se, kde je moje žena, a já jí řekl, že má nesprávnou osobu. Opravdu nevypadala, že by mi uvěřila, ale čemu uvěřila, je, že jsem totální idiot a nemá cenu, aby mnou mrhala čas.“
„Představ si to.“
„Haha.“ Fred si z ramena utřel vodu.
„Počkej,“ řekla Kyra, prudce si sedajíc. „Jak nás našla? Jsme od čarodějnice na míle daleko.“
„Netuším.“
„Frede,“ začala Kyra opatrně, „nevzal jsi náhodou něco té čarodějnici, že ne?“
„Za co mě máš?“
Kyra zvedla hlavu.
„Dala mi nějaké teplé ponožky, než si odešla pro tebe.“
„Frede!“
„Co? Byla mi zima na nohy. Měla bys vidět ty díry v mých ponožkách!“
„Dala na ně sledovací kouzlo pro případ, že bys utekl. Zatraceně!“ Čarodějnické sledovací kouzlo bylo spíše něco jako lektvar, až na to, že zbavit se ho znamenalo zbavit se i toho předmětu. Nic nemohlo zrušit to kouzlo.
„Vážně? Já si myslel, že se jen stará o mé nohy.“ Fred se dotkl jedné z jeho ponožek.
„Vrať se k řece – “
„Ta byla ale celou míli zpátky!“
„ – a hoď do ní ty ponožky. Nemůžeme mít na sobě sledovací kouzlo. Nechceme, aby nás znovu vévodkyně našla. Příště si s sebou vezme stráže.“
„Proč bychom se jí měli bát?“
„Ty nejsi odsud, takže vévodkyni nejspíš neznáš. Ale já ti říkám, NEZAHRÁVEJ si s ní. Je velmi mocná a i když nevíme, koho vlastně hledá“ – Kyra se snažila znít, jakoby tomu doopravdy věřila – „mohla by nás uvěznit mnohem dřív, než by se věci vyjasnily. Ani proto nemusí mít důvod – lidé končí ve vězení jen kvůli kontaktu s nesprávnými lidmi.“
„Hmmm…“ přemítal Fred. „Je jako krásná, ale jedovatá květina.“
„Není jen krásná.“ Kyra zaváhala, ale potřebovala se ujistit, že Fred rozumí tomu nebezpečí, ve kterém byli. „Vévodkyně,“ zašeptala, „je čarodějnice.“
„To snad ne! Jako ta paní Sním-si-vás-na-večeři, kterou jsme nedávno potkali?“
„Ne! Ne jako ona. Vévodkynin dar je přesvědčování a přitažlivost. Je velmi těžké říct jí ne, pokud na tebe použije svou schopnost. Máš štěstí, že využila jen svého daru přitažlivosti, nebo bys vysypal každé tajemství, které bys věděl.“
Fred vypadal opravdu rozrušeně. Promnul si rukou bradu a projel hnědé vlasy. „To jsem nevěděl.“
„Prosím, prostě jdi k řece, vyhoď ty ponožky a vyhni se zamilování do nebezpečných lidí, dobře?“
„Dobře.“ Opět se objevil na jeho tváři úsměv. „Ale chci, abys věděla, že pak budu naprosto bez ponožek a bude mi zima na nohy.“
Kyra na něj jen hleděla. „Okej. Jen mi slib, že tady budeš, až se vrátím. Nemyslím si, že bychom teď ta zvířata měli separovat.“
Kyra si povzdechla. „Slibuji.“
„Ach, málem jsem zapomněl.“ Fred si sáhnul do kapsy a hodil něco Kyře.
Kyra to reflexivně chytila. Byl to ten řetízek, který jí čarodějnice ukradla. „Jak jsi to…?“

Fred jen spojil dva prsty, jak to dělávali zloději. „Jen malý talent, který jsem se naučil při mých cestách.“ Zamrkal na ni a zmizel na žebříku.

5 komentářů: