středa 14. února 2018

Horkokrevná - 11. kapitola 2/2


„Selenin úkryt tady v horách je pro nás novinkou,“ řekla Naomi. „Tady jsme ještě nikdy nebyli. Ale staletí prověřené zvyklosti se těžko mění. Takže můžeme počítat s tím, že i tady použila svá oblíbená obranná opatření. Má vyšinutou osobnost, oui. Na jednu stranu bude přesvědčena, že nemůžeš být mocnější než ona. Na druhou stranu by se vsadila, že dokážeš proniknout až do jejího úkrytu. Neustále bojuje sama se sebou. Zabít tvého druha jí nebude stačit, pokud bys nemohla být u toho a sledovat to.“

Upřela jsem na Naomi svůj pohled. „Arogantní, sebestředná, vyšinutá a sadistická – to všechno jsou slabosti, které se dají použít proti ní. Ale nedostaneme se k ní ani o krok blíž, pokud se nezbavíme tady těch blbých potvor.“ Prohlédla jsem si netopýra zblízka. Kroutil sebou a mrskal, aby se osvobodil. Tyler ho přibil ke kmeni za křídla. Odpor stvoření už slábl. Jeho oči ale dál svítily jako žhavé uhlíky. Nejstrašidelnější na něm byla jeho tlama: stovky zubů ostrých jako jehly, ze kterých tekla odporně žlutá šťáva a kapala na zem. S námahou a proto pomalu natáhl ke mně své drápy. Měl dlouhý palec a jeden prst naproti němu, který vypadal velmi silně: Trochu to vypadalo, jakoby kdysi tři prsty srostly v jeden jediný nápadně silný exemplář. Že byly původně tři, se dalo poznat podle toho, že prst té bestie měl tři dlouhé, děsivě vypadající drápy. Všechny byly, přesně jak mi je Eamon popsal, ostré jako nůž a přizpůsobené tak, aby každou oběť, kterou uloví, bez potíží vykuchaly.
„Odkud Eamon věděl, že mají ostré drápy?“
„Selenu Camazotz vždycky fascinovali,“ vysvětlila Naomi. „Vytesaní do kamene zdobí stěny jejího úkrytu. Říkala jim mazlíčci, ale stále si stěžovala, že získat je by ji stálo příliš mnoho. Přesto si sama sobě slíbila, že jednou je určitě získá.“
„Žádný mazlíček, co znám, nestojí kus vlastní duše.“
„To je pravda,“ odvětila Naomi. „Ale někdo, kdo je tak mocný jako Selene, nesnese, když nemůže dostat to, co chce. Selene sama sobě namluvila, že kdyby si vypěstovala vlastní armádu těchto okřídlených ďáblů, mohla by vládnout světu nadpřirozených. Není toho mnoho, co by nás odrovnalo tak rychle jako tyto bestie.“ Otřásla se a přejela si po pažích. „Jsou to odporná stvoření, horrible.“
„Zčtyřnásobují se,“ ozvalo se od Tylera, který se k nám přidal. Podle tónu jeho hlasu se uklidnil a očividně už nevyhledával konfrontaci.
„Hned, jak Danny zakroutil pár z nich krkem, objevili se na jejich místě další.“ Můj bratr si unaveně přejel rukou po obličeji, a já se na něj usmála. Dobře jsem věděla, kolik ho to stálo, když se před chvílí musel ovládnout. Za to, že se překonal, jsem byla opravdu vděčná.
Naomi trochu utrápeně přikývla. „Jen dopředu dohodný počet může být z podsvětí povolán. Když je některý z Camazotz v našem světě zabit, okamžitě na jeho místo nastupuje další. Zabitá bestie se vrací do podsvětí, aby se zregenerovala. Protože opravdové smrti v naší rovině podlehnout nemůžou.“
„Takže Selene z nich chce celou armádu.“ Příšerná představa. Musela jsem potlačit dávení. „Co ji to bude stát?“
„Na celou věčnost bude patřit do podsvětí. Pokud by byla připravená tuto cenu zaplatit, mohla by dle libosti disponovat neuvěřitelným počtem Camazotz, a náš svět by se změnil na bezútěšné místo.“
Frustrovaně jsem si povzdechla. „Takže je jen dobře, že je příliš narcistická na to, aby se vzdala svého života. Co myslíš, kolik ji stál ten kontingent netopýrů umístěný na mýtině?“ zeptala jsem se napjatě.
„Cena by se mohla pravděpodobně pohybovat někde kolem tisíce let otroctví, míň určitě ne. Splatných, když v tomto světě zemře.“
„Aha. Když se nám podaří, že bude dostatečně dlouho mrtvá, přijdou si pro ni démoni. To je to, co tím chceš říct, ne? Dobře, není to úplně perfektní plán, ale zbavíme se tak Selene na hodně dlouhou dobu.“
Naomi si skousla ret. Jelikož měla při tom špičáky zasunuté, byly vidět jen pravidelné, bílé zoubky.
„Ano, exactement. Pravá smrt by byla optimal, ale mě by stačilo, kdybych věděla, že je na tisíc let v rukách démonů. Protože dobrovolně pro ně pracovat chtít nebude. To by byl dostatečný trest.“
„Tak jak se dostaneme přes ty okřídlené bestie?“ zeptala jsem se. Pomalu jsme se museli pohnout z místa nebo nikdo Selene neporazí, my ne, a ani žádní démoni. Moje vlčice vycenila zuby. Musela jsem jí dát za pravdu. Celé to trvalo příliš dlouho.
Naomi zakroutila hlavou. „To bude těžké.“
„Mohou na nás zaútočit i za denního světla?“ zeptal se Tyler.
Naomi pokrčila rameny. „Předpokládám, že ano.“
„Očividně se tak agresivně chovají pouze na Selenině území,“ přemýšlel Tyler nahlas. „Tady jsou jakoby, no… vypnutí. Tahle potvora se stále pohybuje pomalu. Kouzlo už za to asi nemůže.“
„Alors, omezení na určitou oblast je určitě součástí dohody.“ Naomi souhlasně přikývla. „Démoni musí v našem světě dodržovat velmi přísná pravidla. Tak velká skupina, jaká na nás zaútočila, by mohla během mrknutí oka vyhladit město plné lidí. Stačí jedno kousnutí a člověk umírá v neuvěřitelných mukách. Proto byla učiněna bezpečnostní opatření, aby se tomu zabránilo.“ Naomi si prohlédla netopýra zblízka. „Jsem docela překvapená, že si Selene nenechala Camamzotz až nakonec. Ale možná, že má potíže je kontrolovat.“ Bestie na Naomi zasyčela, a na okamžik se mu v očích oranžově zablýsklo v očích.
„Jestli se nám podaří ty potvory obejít, tak nás čeká plno dalších překvapení?“ vmísil se do debaty Danny, který vstal a vydal se k nám. „Tohle určitě nebyla její jediná obranná linie.“
Koukla jsem na něj přes rameno. Byla jsem ráda, že se jeho rány už zavřely, většina byla dokonce i zahojená.
„Dobře, že už jsi na nohách, Danny. Jestli ses mohl vyléčit, tak musí existovat i cesta, jak ty potvory porazit. Když se všichni zamyslíme, určitě nás nějaké řešení napadne.“
Tyler už se ke mně a k Naomi přidal dřív. Ale Eamon se i nadále odmítal našeho rozhovoru zúčastnit. Ještě stále byl naštvaný. Trochu mě udivovalo, že prostě neodletěl. Ale asi mu to nestálo za to riziko, že se dnes jeho sestra na něj naštve už podruhé.
„Jestli ta kouzla působí jen na omezenou dobu,“ vyslovil Tyler první návrh, „pak bychom se mohli pokusit, kouzla smíchat a přijít na způsob, jak je rozdělit na celou skupinu.“
„To nejde. I kdyby byli na chvíli mimo, budou nás pronásledovat hned, jak se proberou,“ odpověděla jsem. „Pak budeme v pasti. Protože na Selenině území určitě nikde úkryt nenajdeme. Musíme přijít na způsob, jak je sehnat dohromady a zavřít, někde, nebo je všechny zabít. Jakmile porazíme Selene, mělo by to udělat, Plopp!, a celá ta obtížná banda by měla zmizet v podsvětí. Protože se můžou zdržovat pouze na Selenině území, správně?“
Naomi přikývla.
„Proč ty potvory nezmrazíte?“ navrhl hlas za našimi zády. Pomalu jsem se otočila a pohlédla na Raye, na kterého jsem úplně zapomněla. Stále ještě dřepěl na jednom pařezu a působil docela unaveně a napjatě. Ale o to víc rozhodně.
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.
„Použijte ty chladící agregáty. Máte dost tekutého dusíku, že byste mohli zmrazit celé stádo krav. Tady mezi stromy nejsou schopni plného nasazení. Tak ty potvory nalákejte sem do lesa, chyťte je a zmrazte.“
„Ta myšlenka má něco do sebe,“ pronesla jsem. „Je mi to jasné: Ještě stále myslíš jako policajt i přes všechna ta mozková traumata. Udělal jsi na mě dojem, Rayi.“
„Z nějakého důvodu nemohou tady v lese jednat tak, jako mimo něj, to je pravda,“ přidal se Tyler. „Strčit je do ledničky, by mohlo stačit, abychom se jich zbavili. Ovšem jen pokud zůstanou naživu. Ale jestli hluboce zmrazení zmizí do podsvětí, tak jsme zase na začátku. Odhadnout ten správný okamžik, aby byli dostatečně nepohybliví, ale ne úplně zmražení, bude těžké. Ale mělo by to být možné.“
„Ptám se celou dobu, proč jsou Camazotz tady,“ řekla Naomi. „Vlastně by mimo Selenino území neměli vůbec existovat. Při překročení hranice by měli být okamžitě vtaženi zpět do podsvětí. Tady by je Selene vůbec neměla být schopná kontrolovat. Přesto jsou tady a naživu, ale ne úplně schopni akce. Je to zvláštní a nemělo by to být možné.“
„Na okraji lesa cítím zvláštní, ale neobyčejně mocnou sílu,“ vzpomněla jsem si a okamžitě se vydala k linii, kde končily stromy, a začínala cesta k vrcholu. „Proto jsem byla, Naomi, překvapena, že i přesto se ti podařilo vstoupit na mýtinu. To, co jsem tam cítila, mělo v sobě něco hrozivého a určitě to nebyla magie, kterou v sobě nosí Selene.“
„Ničeho takového jsem si nevšimla. Jinak bych les určitě neopustila.“ Naomi mě následovala. Sklonila hlavu, a jak jsem viděla, zamračila se.
„Eamon je ten, kdo má dar vycítit magii, ne já. Já jsem stopařka.“ Obrátila se ke svému bratrovi. „Cítil jsi kolem nás nějakou další magickou stopu?“
Rychle, trhavými pohyby k nám Eamon přiskočil. Neustále zatínal pěsti, uvolňoval je a hned zase zatínal. Nechal Naomi, aby řekla svoje, ale víc nebyl schopen tolerovat.
„Ne, Není tady nic. Mýlí se. Nic necítím. Ani teď ne.“
„Ale já tu něco cítím. Přímo tady. Nechala jsem svou ruku vznášet se nad kůrou stromu, který byl ke mně nejblíž, a pohnula jsem prsty, které mě okamžitě začaly svrbět. „Je to jako nějaký druh energetického pulsu. Něco jako varování. Pulsuje to ve mně jako můj vlastní srdeční tep. Abych to zachytila, potřebuji bezprostřední kontakt, takže musím blíž.“ Pohlédla jsem na Dannyho a Tylera. „Pojďte sem a řekněte mi, jestli to taky dokážete cítit.“
Došli až ke mně. Danny strčil ruku do prostoru mezi mou rukou a stromem. „No já necítím nic. Ale cítím ty malé hajzlíky. Ne každý dokáže vnímat zbytky magické energie. Já jsem ten, co těm bestiím musí stát tváří v tvář, abych si jich všiml. Ale důvěřuji ti, Jess. Určitě tam něco bude.“
„Mýlíš se,“ trval si na svém Eamon. „Koneckonců je to můj dar. Tady nic není.“ Natáhl obě dvě ruce k mýtině a přehnaně s nimi mrskal jako v pantomimě. Přimhouřenýma očima jsem ho sledovala.
„Seš si jistý, že nic necítíš, Eamone? Nebo jen předstíráš, že nic necítíš? Možná, že je ti trapné, že sis ničeho nevšiml a tvá sestra vkráčela do pasti, a že málem zemřela. Energetická stopa je natolik silná, že mi z ní vstávají chloupky na rukách, každopádně z této vzdálenosti. Má vlčice na to taky reaguje: Je rozrušená a nedůvěřivá.“ Moje vlčice na mě varovně zavrčela hned, když jsem se k tomu stromu přiblížila.
Eamon se na mě podíval a odvážně udělal krok ven z lesa. Zrovna v tom okamžiku se to stalo: Něco ucítil a já mu to viděla na obličeji. Jakoby z ničeho se hned před ním objevili okřídlení ďábli a Eamon, očividně zmatený, se okamžitě vrátil do bezpečí.
„Ano,“ pronesl, „teď, když se mi zbytková energie dostala na celé tělo, ji také cítím. Je tak slabá, že by mělo být nemožné, abys ji vnímala tak jasně. A není to Selenina signatura.“ Stáhl se hlouběji do lesa. Bylo na něm vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. „Jedná se o zbytkovou magickou energii z podsvětí.“
„Pochází od těch zplozenců pekla, nebo od nějakého démona, který je mocnější než oni?“ chtěla jsem vědět.
„Ne, s Camazotz nemá ta signatura nic společného, vůbec nic. Byla tu vyvolána bytost z podsvětí. Nebo pokud má dost magické energie, objevil se tu vlastní silou. Každopádně jeho magie stále působí, a proto se mohou Camazotz vyskytovat i mimo Selenino území. Dozvuk magické energie se podobá magii jejich říše. Ale nestačí k tomu, aby je nakrmil čerstvou energií. Dostávají dostatek podpory, aby mohli dýchat, takže zůstávají naživu. To znamená dvě věci: Ať už k tomu došlo jakkoliv, bylo to úmyslné. A: To, co cítíš, není nějaká magií stvořená hranice, ale zbytková magie, která tu byla zanechána někým mocným s enormní magickou silou.“
„Ale proč by se tu plížil někdo s takovou mocí?“ chtěla jsem vědět. „Myslela jsem, že démoni podsvětí jsou se Selene jedna ruka. Tak proč ty tajnosti?“
„Kdo ví, co se u démonů děje! Možná, že se chtěl jen podívat, jak se daří jeho mazlíčkům.“
Eamon nakrčil nos.
„Ta bytost byla velmi opatrná a snažila se nepřiblížit k hranici Selenina území příliš blízko, a přesto co nejblíž. Jeho magie není cítit jen tady.“
Eamon opatrně udělal půlkruh kolem své momentální pozice. Přitom očima pročesával les. „Jestli něco tak mocného vstoupí do našeho světa, objeví se velký kruh z magické energie.“
Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že už se nechytáme. Vrhl na nás pohled, jako když se učitel dívá na nejhloupější děti ve třídě. „Víte o konceptu Magického kruhu, že ano?“
Vyměnila jsem si pohled s Dannym a Tylerem. „Vím, že když čarodějky praktikují určité magické rituály, vytváří kolem sebe kruhy,“ odvážila jsem se přispět svou trochou vědění. „Kruhy mají jako všechno kulaté určitou hodnotu a dokážou posilovat magii. Kruh na zemi je jeden z nejstarších a nejposvátnějších symbolů čarodějek.“ Aspoň to mě Marcy naučila, víc ale ne. Jinými slovy: Neměla jsem ani ponětí. Měsíc a jeho dráha kolem Země bylo asi tak jediné kulaté, co vlkodlaky kdy zajímalo. Ale Eamon nemluvil o Měsíci, zatraceně.
„Čarodějnické kruhy? Tady se nejedná o kruhy čarodějek,“ reagoval Eamon uštěpačně. „Tady jde o kruh moci nějakého démona. Přesněji řečeno: ne jen tak nějakého démona, nýbrž Vysokého lorda démonické magie. Zůstalo tady takové množství zbytkové magie, že to stačí, aby tu Camazotz přežili. K tomu muselo být uvolněno neuvěřitelné množství energie. Tato hraniční čára…,“ ukázal na linii mezi stromy, kterou předtím na zkoušku překročil“… je jen část velkého magického kruhu. Už když jste přijeli, tak jste ho překročili. Nevšimli jste si toho, protože největší nápor magické energie zachytila kovová karoserie auta. Kruh má asi padesát až sto kilometrů v průměru. To znamená, že se pohybujeme uvnitř od té doby, co jsme vystoupali na horu. Taky jsme si toho nevšimli proto, že největší koncentrace zbytkové magie se soustředí na jeho okraj. Chová se podobně jako tlakové vlny při explozi vodíkové bomby: Energie exploze vychází ze středu ke krajům a tam se dá zachytit nejdéle. Ale i tady je energetická signatura velmi slabá. Neměla bys být schopná ji cítit, aniž bys ji překročila.“
„Pro mě ta signatura není slabá,“ odporovala jsem mu a obdržela za to vyčítavý pohled. „Cítím, jak pulsuje a staví se mi z toho chloupky na kůži, fakt. I teď. Takže mi nevykládej, že by Selene nevěděla, že ten démonický lord přišel na návštěvu. Stačilo, aby vystrčila hlavu ze svého úkrytu a ucítila by ho. Koneckonců je bohyně. Tak důležité mu to tajnůstkaření asi nebylo.“
Eamone nevypadal šťastně, že musí tolik vysvětlovat. „Démonští lordi vstupují do našeho světa jen velmi vzácně – dělají to jen tehdy, jestliže se tomu nedá vyhnout. Mají dost svých přisluhovačů, kteří jim přinesou všechno, co by si mohli přát. Tento Lord se velmi snažil, aby Selene nevyplašil. Ale musím přiznat, že kdyby se k jeho signatuře přiblížila, určitě by ho objevila. Domnívám se, že se spoléhal na to, že je Selene příliš zaneprázdněná, než aby si ho všimla.“
„Eamone,“ vyčetla Naomi svému bratru, „tvým úkolem je vycítit magii a všechno nadpřirozené. Bez tohoto daru nemáme žádnou šanci. Buď tak laskav a při našem dalším pronikání do Selenina území se snaž trochu víc, jinak to nikdo z nás nepřežije!“
Eamon měl přinejmenším tolik slušnosti, že se zatvářil provinile.
„No,“ řekla jsem, „aspoň teď víme, proč ty okřídlené bestie neudělají Plopp!, a nezmizí, když opustí Selenino území. A víme, že jich je určitý, nezměnitelný počet. Teď je jen musíme všechny někam a nějak zavřít. Ray tím svým nápadem opravdu trefil hřebíček na hlavičku. Představovala bych si to asi takto: Chytneme ty potvory, zmrazíme je a možná použijeme trochu Tallyiných kouzelných mixtur. Tím se jich, doufejme, zbavíme na dostatečně dlouhou dobu, abychom se postavili Selene, aniž by se na nás vrhli. Takže zůstává otázka, jak je můžeme všechny nalákat sem do lesa, aniž by nás přitom roztrhaly na cucky.“
Tyler se poškrábal na krku. „Chladicí box je z oceli. Můžu běžet k autu a přinést ho. Nejdřív ho vyzkoušíme tady na našem pokusném králíčkovi.“ Hlavou ukázal na Camazotz, kterého přibil na strom. „Jestli se ten malý hajzlík z boxu nedostane, přejdeme k dalšímu kroku. Ale určitě to bude těžké a za pár hodin zajde slunce. Budeme si muset pohnout.“
Očima jsme pozorně pročesala krajinu mimo hranici lesa. Žádné známky přítomnosti ďábelských netopýrů jsem neobjevila, ale to nemuselo nic znamenat. Eamon vystrčil z lesa jen prst a už tam byli.
„Oukej, dojdi pro ten chladicí box,“ odsouhlasila jsem Tylerův návrh. Okamžitě vyrazil. Koukla jsem na zbytek naší skupiny. „Možná, že nám nezbude nic jiného, než tu zůstat přes den. Danny se musí ještě zotavit a já nechci pronikat hlouběji do Selenina území bez konkrétního plánu. Jestli se hned na začátku vytasila s démony na svou ochranu, chci být připravena na to, co nás ještě může potkat.“
„O mě si nedělej starosti,“ ozval se Danny a zašklebil se. „Jsem jako nový. Teda skoro.“
Odfrkla jsem si. „Právě ti stáhli kůži z obličeje, drahoušku. Pokračovat pozvolněji bude rozumnější. Přinejmenším se potřebuješ převléct a trochu si zdřímnout.“ Pohlédla jsem na oba upíry. „Měli bychom využít čas a zjistit, co dalšího by proti nám mohla Selene použít. Ráda bych věděla, jaké má další oblíbené hračky a jakou magii využívá nejčastěji. Když se připravíme na to, co nás čeká, máme lepší šanci se skrz její magickou překážkovou dráhu probojovat.“
„Možná ano,“ přemýšlela Naomi nahlas. „Ale jak jsi před chvílí řekla: Selene není hloupá. Bude vědět, že tě doprovázíme. Určitě se bude snažit nás zmást.“
„Kočka myši nenechá,“ odvětila jsem. „I Selena má svoje zvyklosti a nakonec sáhne po osvědčeném a oblíbeném. Proto bych se ráda s jejími zvyky seznámila, jeden po druhém. Už jsme zjistili, že má ráda mazlíčky. Co má ještě ráda?“
Naomi si skousla ret. „Má ráda oheň a svůj bič. Ach, oui, ten má moc ráda. Selene je brutální, brutálnější, než si dovedeš představit. V jejím úkrytu je plno skrytých mechanismů, které slouží k tomu, aby způsobovaly utrpení a dlouhotrvající bolest. Určitě tě bude chtít zabít vlastní rukou. Cokoliv jiného bude považovat za neúspěch. Ale myslím, že zvládneš všechno, na co v Selenině říši narazíš.“
Zvedla jsem obočí. „Chceš tím říct, že pokud bych chtěla, dokázala bych se vypořádat i s těmi potvorami z podsvětí?“
„Hopla, brzdi!“ vmísil se Danny, který okamžitě pochopil, kam směřují moje myšlenky. Chtěla jsem ven z lesa za každou cenu a pokračovat dál. Urychlit to znělo mým uším jako rajská hudba.
„Mým úkolem je postarat se o tvou bezpečnost. Spíš tě přivážu řetězy k nějakému stromu, než bych třeba jen uvažoval o tom, že bych tě nechal jít ven.“
„Non!“ Naomi energicky zakroutila hlavou. „Má pravdu, tak jsem to nemyslela. To by bylo šílenství. Myslela jsem to v souvislosti s její magií. Camazotz jsou něco jiného. Jsem stará přes pět set let a ve svém dlouhém životě jsem sledovala hodně stop. Ale nikdy předtím se žádnému druhu nadpřirozených nepodařilo mě přemoci tak, abych byla neschopná boje.“ V jejích očích zuřil hněv.
„Selene prodala svou duši za větší moc. Nepřipustím, aby vyhrála.“ Rysy Naomina obličeje sklouzly. Za chvíli se jí tvář změní v tu děsivou upíří masku. Brr.
Tomu jsem moc nefandila.
„Takže.“ Zatleskala jsem. Byl to ubohý pokus trochu odlehčit napětí, které jsme pociťovali od našeho dlouhého boje proti těm zplozencům pekla. „Soustřeďme se na další krok: Eamone, jaké je Selenino oblíbené kouzlo?“
Eamon zbledl, což při jeho barvě pleti nebylo jednoduché. Očividně ho přemohla obzvlášť ošklivá vzpomínka. Jak ošklivá byla, se dalo poznat nejen na tom, jak zbledl, ale i na tom, že sevřel rty ještě víc, takže vypadaly v jeho obličeji jako tenká černá linka. Eamon by mi nejraději odmítl odpovědět, ale přesto ze sebe vyrazil: „Nejvíc dává přednost smrtícím kletbám. Tím způsobí svým obětem takovou bolest, až nakonec zemřou. Stálo ji to roky cvičení, než u toho kouzla dosáhla dokonalosti. Ale má ještě další oblíbené kouzlo. Kletba, která způsobuje pomatení smyslů a její oběť přiměje mučit a zabít osobu, na které jí nejvíc záleží. Nakonec propadne šílenství a Selena tomu přihlíží a užívá si to.“
Pane na nebi.

Eamon právě dokončil poslední větu, když z horského masívu přiletěl kus skály. Masivní projektil prorazil díru do korun stromů a zabořil se do země ani ne tři metry od nás.

6 komentářů: