středa 7. února 2018

Horkokrevná - 11. kapitola 1/2


„Dovést je k hranici a tam je opustit, není to, co uděláme, bratře.“
Eamon se chystal odpovědět. Ale Naomi mu položila ruku na paži a tím ho umlčela. Musel se ukrývat někde vysoko v korunách stromů a celou dobu nás poslouchat. Moje averze vůči tomu upírovi dosáhla nových, netušených výšin.

„Prosím tě, uvědom si, co se teď před chvíli stalo. Náš úkol zněl, dovést je k hranici Selenina území a varovat je před nebezpečím; před všemi nebezpečími. To je naše povinnost. Ty okřídlené ďábly tu ani jeden z nás nečekal. Také se pohybují příliš daleko od Selenou ovládané oblasti. Děje se tu něco, co by nemělo. Uděláme dobře, když se tomu podíváme na zoubek dřív, než to bude znamenat konec nás všech. Hraniční čárka Seleniny říše se očividně posunula a my na to budeme odpovídajícím způsobem reagovat.“
„Ale to není náš úkol a tím pádem ani naše povinnost,“ trval na svém Eamon. „Musíme poslechnout rozkaz naší královny, nic víc. Není na nás, abychom se s nimi dělili o své znalosti, nebo se stavěli proti tomu, co nás za touto hranicí bude čekat. Královna nebude nadšená, pokud se nebudeme řídit jejím přáním.“
„Dlužím vlkům svůj život. Nebylo by lepší se takového závazku zbavit?“ Naomi naklonila hlavu. „Nebo raději stáhneš ocas a budeš se dívat jinam?“
„Samozřejmě, že jsme jim zavázáni,“ odvětil Eamon hněvivě. „Ale musíme jim to splatit podle zákonů naší společnosti. Podáme královně zprávu a pak budeme čekat na její rozkazy. Ona rozhodne, komu budeme zavázáni a co musíme udělat, abychom dluh splatili. Takto jsme to dělali vždycky.“
„Za svůj život vděčím jedinému: krvi jedné nesmrtelné. Nesplatit takový dar okamžitě je nemyslitelné! Splníme svůj závazek tak, že zareagujeme na její požadavky. A to znamená, že ji a její společníky doprovodíme k portálu Selenina úkrytu a podělíme se s nimi o vědomosti, které jsou nezbytné k tomu, aby přežili.“
„Královna se bude zlobit.“
„Královna je skrz naskrz diplomatkou.“ Naomi zkřížila ruce na prsou. „Jestli se teď vrátíme a tu, které jsme zavázáni, opustíme v nouzi, riskujeme válku s vlky, n’est-ce pas?“ Vyhledala můj pohled a s otázkou v očích vytáhla obočí nahoru.
„Ehm, no, ano. V každém případě.,“ odpověděla jsem a chytila tak balon, kterým mi nahrála. „Eamone, teď nás nemůžete nechat ve štychu. Vaše královna určitě nebude riskovat válku. Je zákon, že vlci, pokud jsou někomu zavázáni, musí svůj dluh splnit okamžitě; obzvlášť pokud tomu někomu dluží život. Kdo by taky nechával rád takový účet nezaplacený! Jestli nebude tento závazek splacen teď, když je to zapotřebí, mohl by se můj požadavek na vaši královnu po našem návratu ještě navýšit. Možná, že vás ze svého dvora vyžene jako psy, podle toho, co od ní budu žádat. Pak by bylo na místě stáhnout ocas.“
Naomi se usmála, ale taktně to skryla za rukou. Pak řekla: „Poté, co projdeme portálem, zůstaneme a pomůžeme vám ji porazit. Pokud to přežijeme, svůj dluh vůči tobě jsem splatila v plné výši.“ Naklonila hlavu. „Souhlasíš?“
„Souhlasím,“ odpověděla jsem rychle.
Eamon zalapal po vzduchu. „To neuděláme, ne, zcela určitě ne! Ten jed ti poškodil mozek, a proto teď jednáš úplně nerozumně. Riziko je příliš vysoké. Přece se nevrátím dobrovolně zpátky na to místo a znovu budu trpět její rukou…“
„Uděláme to,“ vyjela na něj Naomi. „Jsi můj nebližší pokrevní příbuzný. Pokud někomu něco dlužím, pak je věcí tvé cti to samé. Tentokrát nám nemůže bohyně ublížit. Jsme chytřejší a silnější než dřív. Už nejsme dětmi jako tenkrát.“
Eamonovi se vařila krev zlostí a zatínal ruce v pěst. Za chvíli mu vyšlehnou z očí plameny. Nebo mu půjde z uší pára. Tak mi to aspoň připadalo.
„Doufám, že není nezdvořilé se ptát,“ přerušila jsem sourozeneckou hádku. Ale chtěla jsem situaci trochu uvolnit. „Jak dlouho jste Seleně, no… sloužili? A proč?“
Naomi se ke mně obrátila se strnulým výrazem a nakonec odpověděla tichým, smutným hlasem: „Sloužili jsme jí sto padesát let. Tenkrát jsme si nebyli vědomi dopadu našeho rozhodnutí. Byli jsme nezkušení nováčci, právě proměnění v upíry jedním z pánů nižšího postavení. Když se ukázalo, že naše dary, stopování a sledování…,“ odkašlala si, „no, že jsou velmi vzácné, stali jsme se prostředkem k zisku: Náš ochránce chtěl být bohatý. Měli jsme přejít k tomu, kdo nabídne nejvíc. Tím byla Měsíční bohyně. Ale královna zasáhla v náš prospěch: Postavila nás před volbu, sloužit jí nebo Seleně a my jsme byli bohužel jen hloupí zelenáči. Mysleli jsme si, že když budeme patřit k mocné bohyni, tak že získáme velkou moc a vyšší postavení. Věřili jsme, že nás ochrání lépe než naše vlastní královna,“ Naominin hlas sršel sarkasmem. „Ale byli jsme spoutáni řetězy a jeden a půl století drženi jako otroci. Do světa jsme se dostali jen, když jsme pro ni vyřizovali úkoly.“
„Jak se vám podařilo uniknout?“ zeptala jsem se. Byla jsem stejnou měrou zvědavá jako otřesená.
„Byla čím dál víc nepozornější, a na nějakou dobu nás nechávala bez dohledu. Poté jsem narazila na toto.“ Poklepala na kapsu u kalhot.
„Ten křížek dokáže víc, než jen vyléčit nesmrtelného. Je to mocná zbraň. Zatímco byl zaražený v Dannym a svým kouzlem pálil jed podsvětí, který cirkuloval v jeho krvi, vlk na čas přišel o veškeré své nadpřirozené síly a moc.“
„Jak moje síly a moc?“ přerušil ji Danny. „Jak mi může vzít mou magii? To je zvláštní. Protože jsem se necítil ani trochu jinak než obvykle. I když musím přiznat, že jsem většinu času strávil v bezvědomí.“ Ještě stále ležel na zemi, ale teď se posadil.
Postavit se ještě neodvážil. My všichni jsme byli zaujati hádkou sourozenců a vyprávění o jejich osudu. Ray si sedl na pařez v bezprostřední blízkosti a Tyler stál vedle mě, ruce založené na prsou. Aspoň, že byl dostatečně trpělivý na to, aby si její příběh vyslechl také.
„Když se křížek použije u Selene stejným způsobem jako u Dannyho,“ pokračovala, „vezme jí to všechnu její kouzelnou moc po dobu, kdy v ní bude zabodnutý. Nezabije ji to, ale bude bezbranná. Jakmile zjistila, že se ten křížek dá použít i proti ní, snažila se nás zničit. Ale to už ho… ztratila.“
„A jakmile ho ztratila, bylo na vás, abyste ho našli a zmocnili se ho,“ doplnila jsem její vyprávění.
„Oui.“ Naominin úšklebek dělal čest všem nočním můrám. „Nebyla to moje vina, že se ke mně moje žalářnice chovala příliš důvěřivě a bezstarostně. Neměla si plést moje opatrné chování vůči ní s oddaností a podřízeností.“
Postarat se o to, aby byla Naomi odteď pořád na mé straně, byla prostě nutnost. Vyklubala se z ní velmi chytrá a mocná nadpřirozená. Člověk se nesměl nechat její drobnou postavou, úzkými ramínky a štíhlým pasem oklamat: Byl to chladnokrevný zabiják.
„Jestliže ten křížek dokáže léčit nadpřirozené, proč ho nepoužil tvůj bratr přímo na tobě? Proč to musela být místo toho krev mé sestry?“ vmísil se do debaty Tyler, nedůvěřivě jako obvykle. Sice byl klidnější než předtím, ale je o trochu.
Naomi pohlédla Tylerovi přímo do očí a postavila se jeho pohledu. „Pro vlastníka kříže platí jedno omezení. Magie křížku se nedá použít proti němu, ale také mu nedokáže pomoci. Jeho kouzelná moc na mě nepůsobí, i když to stříbro zanechá na mé kůži stopy. Selene za jeho vyhotovení zaplatila vysokou cenu. Měl jí pomoci k vítězství nad mocnými nepřáteli. Nechala do jeho magie vplést pojistku, aby se nedal použít proti ní samotné. Ale ti, kdo pro Selenu ten šperk vyrobili, měli svou vlastní magii. Rádi hrají hry. Takže do kříže vpletli kouzlo, které způsobuje, že šperk vlastní jen ten, kdo ho najde. Pokud ho jednou dá z ruky a někdo jiný ho prohlásí za svůj majetek, pak ten nový majitel může křížek použít i proti Seleně. Takže vlastně ona sama nechala vytvořit ten jediný nástroj na Zemi, kterým je možné ji porazit. Protože pomocí toho křížku je možné ji zbavit její magické síly.“
„Ať už ten křížek vytvořil kdokoliv, určitě tuto drobnost, která je namířena proti Seleně, nikde nevytrubuje. Jak ses o tom dozvěděla?“ chtěla jsem vědět. „Koneckonců není to žádná maličkost, převézt zrovna bohyni.“
Naomi pokrčila rameny. „Nevěděla jsem to, dokud jsem jí křížek nezabodla do masa. Fungovalo to. Přiznávám, že jsem něco tušila. To se mi občas u různých předmětů stává. Ale to bylo všechno.“
„Ty ses při útoku na bohyni spoléhala jen na nějaké tušení, vážně?“
Naomi začala přecházet na okraji lesa sem a tam. Eamon byl stále ještě naštvaný, ale asi se rozhodl mlčet, zatímco jeho sestra s námi hovořila. Nebylo těžké uhodnout, že nemá moc ji zadržet. Jinak by to už dávno udělal.
„Život už pro nás ztratil cenu,“ řekla nakonec Naomi plochým hlasem. „Už se to nedalo vydržet. S tím, že bychom s konečnou platností zemřeli, jsem se smířila. Pas de probleme. Pravou smrt jsem očekávala dokonce s radostí.“
„Ale ten křížek máš stále,“ udiveně jsem se zeptala. „A Selene je stále ještě naživu. Jak se ti ho podařilo získat poté, cos ho do ní zapíchla? Musela být přece šílená vzteky a určitě tě pronásledovala. Myslím, že souboj Titánů byl proti tomu pouliční rvačka.“
Naomi se zastavila. „Neměla čas na nás zaútočit. Hned, jakmile křížek neutralizoval její magické síly, uťala jsem jí hlavu.“
„Hopla!“ uniklo mi perplex. To jsem nečekala.
Danny hvízdnul; Tyler si odfrkl.
„A jak mohla přežít stětí hlavy?“ zeptala jsem se. Utnutí hlavy byl jediný způsob, jak zabít nadpřirozeného, dokonce i nadpřirozeného s mocí bohyně. Žádná hlava v podstatě znamenala: žádný mozek. Bez mozku byla koordinace ostatních částí těla prostě nemožná.
„Je to bohyně,“ odvětila Naomi a skoro omluvně pokrčila rameny. „Až po nějaké době a tím pádem pozdě jsem zjistila, že bohyni lze zabít jen jediným způsobem: V její krvi se musí zničit to, co jí daruje nesmrtelnost. Takže jen zabít její tělo nestačí. Nechala jsem Selenu ležet, aby shnila. To nestačilo.“ Povzdechla si.
„Jak se dá zabít nesmrtelnost?“ nedala jsem pokoj. Něco podobného jsem ještě nikdy neslyšela. Ale byla jsem dost mladá, v porovnání s ostatními nadpřirozenými. Ale co jsem nevěděla, bylo tolik, že by to mohlo zaplnit oceán. Co se toho týkalo, tak bych potřebovala nutně doučování. Možná jsem právě pronesla otázku za sto milionů dolarů. To, že Selene nešlo zabít jednoduše obvyklým způsobem, mi můj úkol komplikovalo. Možná, že to ani nebylo možné.
Naomi opět jen pokrčila rameny. „Nevím, jak. Mám schopnost jí pomocí křížku vzít její magické síly, ale víc ne.“ Poklepala na kapsu od kalhot. „Zabití nesmrtelné je pak na vás.“
Teď jsem si povzdechla já. „Myslela jsem si, že Rourke byl jediný, kdo ji porazil a konfrontaci s ní přežil.“ Doufala jsem, že i teď bude schopný se jí postavit. Aspoň že byl naživu. Ale mnoho času už mu nezbývalo. Museli jsme se konečně pohnout z místa. „To mi aspoň řekla vaše královna. Takže dala přednost tomu, že mi zamlčela, že i někdo jiný unikl Seleninu hněvu. Ale co z toho má?“
„Alors, naše královna nám nikdy úplně nedůvěřovala. Příliš dlouho jsme byli Seleninými vězni,“ odvětila Naomi. „Sice chtěla i nadále využívat našich schopností, ale nevěřila důvodům, proč jsme se k ní vrátili. Vyprávěla jsem jí všechno, co se stalo a dokonce jsem jí ukázala i ten kříž. Požádali jsme ji o ochranu. Nato po mě chtěla, abych jí křížek vydala. Ale tím udělala velkou chybu. Ještě jsme jí věrnost neslíbili. Takže neměla moc mě kontrolovat. Upír musí složit slib vazalství a vyměnit si se svým ochráncem nebo ochránkyní krev. Až poté může on nebo ona po něm žádat poslušnost. Pohrozila jsem, že odejdu a královna přísahala, že mi kříž nevezme, dokud budu žít. S Eamonem jsme chtěli za každou cenu patřit k nějakému mocnému magickému kruhu, takovému, který by nás před Selenou dokázal ochránit, pokud by znovu povstala. Proto jsme přísahali věrnost naší královně.“
„A Selena povstala. Věděla, že jsi vzala křížek k sobě. Když se probudila… nebo jí narostla nová hlava nebo tak… proč po vás nešla okamžitě?“ zeptala jsem se. Pomstít se co nejdřív by byla jediná logická reakce. „Koneckonců je kříž mocná zbraň. To se nedá jen tak přejít a nechat s ním viníka odkráčet.“
„Selene nás pronásledovala, ale královna jí lhala. Řekla, že křížek je teď v jejím vlastnictví. Přese mě je to tak trochu i pravda. Aby Selene ukonejšila, slíbila jí naše královna, že o jeho existenci a o tom, co se mezi ní, mnou a mým bratrem stalo, pomlčí. Pokud by magická síla křížku vešla ve známost, snažili by se ho ukrást. Potom by mohl být znovu použit proti Selene a ona má hodně nepřátel. Nakonec se se slibem naší královny spokojila.“
„Jak je to dlouho?“
„Tři sta padesát let.“
„A vy dva jste takovou dobu trpělivě čekali a doufali v šanci, že jí poskytnete opravdovou smrt?“ odhadovala jsem.
Zúčtování bylo na prvním místě virtuálního seznamu top událostí všech nadpřirozených. Když žijete věčnost, pak má každá křivda svou váhu.
„Oui.“ Naomi se usmála. „Toužíme po tom.“
„Tak to jsi čekala pěkně dlouho.“ Přešla jsem ke stromu, na který Tyler přibil toho okřídleného zplozence pekla.
„Takže nemusíme udělat nic jiného, než zjistit, jak se dostat přes ty ďábelské netopýry. Selene už bez pochyb ví, že vy dva jste dostali za úkol nás k ní dovést.“
To bylo jasné: Každá společnost nadpřirozených měla své špióny na důležitých místech ostatních, obzvlášť znepřátelených nadpřirozených. Jelikož Selene věděla, že královna vlastní její drahocenný ex-majetek, určitě na jejím dvoře podplatila někoho, kdo jí podával podrobné zprávy.
„Určitě ji napadne, že budeš mít křížek u sebe. Bezpochyby touží po pomstě ne méně než ty. Tomu napovídá i to, že prodala část své duše, aby lépe zajistila hranice svého území. To ji určitě něco stálo: hodně energie a rezervy kupříkladu. Ale chce to, co teď patří tobě.“
Naomi mě následovala ke stromu. Naproti tomu Eamon měl zřejmě v úmyslu na místě, kde byl, zapustit kořeny. Stále se tvářil naštvaně.

9 komentářů:

  1. Dakujem za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji v pokračování překladu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci !!!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat