středa 7. února 2018

Fantomovy stíny - 4. kapitola 2/2


Rozkošný, pomyslel si Bastien. Nesmrtelní si budou užívat, až mu tímhle budou vyhrožovat.
Takže…“ řekl Stuart, pomalu udělal krok zpět a tleskl rukama. „Myslím, že teď už půjdu.“
„Pěkný pokus.“ protáhl Bastien a ukázal na hromadu hlíny, která ohraničila kráter v půdě. Pozůstatek poslední bitvy, která se zde bojovala. Bitvy, kterou propásl, sakra. Možná by dopadla jinak, kdyby ji nepropásl. „Sedni si.“

Stuart se se zasmušilým výrazem nemotorně posadil na půdu. „Je vlhká.“
„To mě tak zajímá. Teď dávej pozor. Musíme něco probrat.“ Bastien si vytáhl tričko z kalhot a začal trhat dlouhý pruh z lemu jako někdo, kdo se snaží oloupat slupku z jablka v jednom dlouhém kusu.
„To, o čem jsme vás slyšeli se bavit, než jsme dorazili na mýtinu?“
„Ano. Máme nového nepřítele.“
Nesmrtelní Strážci?“
„My všichni – upíři i nesmrtelní. Jednoho, který usiluje o to, aby nás všechny zničil, aby se mohl zmocnit naší síly.“
„Jo. Jasně.“
„Co to děláš?“ zeptala se Melanie a zvědavě se na něj dívala.
Bastien před ní poklekl. „Pamatuj si, co jsem řekl, Stuarte. Nenuť mě tě honit.“ Bastien vzal ten dlouhý pruh látky a začal ho obtáčet těsně kolem dokola Melaniina stehna tam, kde ji upír pořezal.
Opřela se mu rukou o rameno. „Děkuju.“
Bastien úplně ztratil myšlenkový pochod, jak do něj proudilo teplo díky tomu příjemnému doteku. Uslyšel, jak její puls poskočil při jeho doteku. Cítil, jak zalapala po dechu, jako by to byl jeho.
„Náš nový nepřítel vyvinul to sedativum, Stuarte,“ řekla.
„A přesto ho používáte vy.“
„Nedostala jsem tu drogu do rukou,“ řekla, „dokud nebyla použita proti upírům a nesmrtelným během povstání upířího krále.“
Bastien udělal uzel na provizorním obvazu.
„Jméno toho nepřítele je Emrys a vede žoldáckou skupinu.“ Vstal a přelétnul upíra pohledem. „Aspoň si myslíme, že jsou to žoldáci a ne vojsko.“
Stuart se zamračil. „Cože, tím myslíš žoldáci jako Blackwater (americká soukromá bezpečnostní agentura)?“
„Ano, ale menší a elitnější. Pouze ti, kteří to potřebují vědět, jsou si vědomi existence této stínové armády. Je tak utajená, že jsme nebyli schopni zjistit její název nebo umístění, jen jméno vůdce.“
„Ani to bychom neznali,“ řekla Melanie, „kdybychom neoklamali upířího krále.“
Stuart vypadal pochybovačně, ale aspoň poslouchal.
Bastien ve skutečnosti nepředpokládal, že toho tolik dokáže, když navrhl svůj plán. On a Melanie měli opravdu kliku.
Samozřejmě, že v této oblasti bylo více nedávno přeměněných upírů díky upířímu králi. Ke konci své vlády přikázal svým následovníkům, aby přeměňovali ostatní dle libosti a jeho vojáci si vzali jeho příkaz k srdci a řídili se jím. Chris Reordon stále třídil všechny hlášení o pohřešovaných osobách, která zaplavila policii a oddělení šerifa v Severní Karolíně a okolních státech.
„To bylo před tím nebo po tom, co jste zabili krále?“ zeptal se Stuart s velkým množstvím sarkasmu.
Bastien stál příliš blízko Melanie. Pokaždé, když se jejich paže dotkly, byl zasažen malými údery jejích emocí, z nichž mnohé se točily kolem jeho ubohého zadku. „Před tím. Co si myslíš, že oslabilo mužstvo krále dost na to, abychom ho mohli zničit?“
Stuart se zamračil.
„Tenhle žoldák – Emrys – sliboval upířímu králi moc, armádu… v podstatě všechno, po čem král toužil… výměnou za to, že zajme jednoho z nás. Upíří král mu věřil a byl sejmut drogou a společně s ním mnoho z jeho následovníků.“
Jasně, že to byl výmysl. No, ne ta část s dohodou, ale ta část, že to Emrys sejmul upířího krále. To byla ryzí ruční práce Nesmrtelných Strážců uskutečněna s pomocí Reordona a jeho Sítě.
A plného sudu Napalmu-B.
„Takže chtějí jednoho z vás?“ zeptal se Stuart a do jeho očí vstoupil zkoumavý záblesk.
„Vás chtějí taky,“ řekla Melanie v tom svém jemném, ryzím hlase. „Nevíme, co je jejich cílem. Předpokládám, že vás chtějí studovat a případně vás odhalit veřejnosti.“
„Co je tak špatného na tom jít na veřejnost?“
Bastien si odfrkl. „Nic, pokud investuješ své peníze do výroby automatických kuší. Protože jakmile se ta informace rozšíří, půjde po nás kupa náboženských fanatiků, loveckých nadšenců a hororových fanoušků. Po nás všech. Ale protože upíři jsou ti, kteří se aktivně živí na lidech, po vás půjdou jako první.“
Do hajzlu.“
„Přesně.“
„Nejde jen o to,“ řekla Melanie. „Tento muž a ti, kterým velí, jsou řezníci. Viděli jsme jejich ruční práci. Mohou vám slibovat bohatství a moc a všechno ostatní, o čem si myslí, že po tom toužíte, ale oni použijí tu drogu, když to nejméně čekáte. Může se tak stát na vaší první schůzce. Nebo na páté či padesáté, v momentě, kdy mají pocit, že už pro ně nejste užiteční. Myslí si, že jste nahraditelná zvířata. A když jste jim vydán na milost, budou vás mučit.“
Bastien přikývl. „Když říkám, že vás chtějí studovat, nemám tím na mysli, že vám chtějí změřit tlak nebo vás požádat, abyste otočili hlavu a zakašlali. Budou vás mučit. Bolest a nepohodlí, které si zažil během přeměny, budou ve srovnání s tím méně závažné, jako když se řízneš o papír.“
Stuart zaklel.
Bastien se napjal, když ten chlapec vyskočil a začal přecházet.
„Říkáš mi tedy, že jsem v háji. Tahle žoldácká kurva chce mě a každého dalšího upíra mrtvého a stejně tak i nesmrtelní.“
„Ne, to ne. Byl bys prázdnou hromadou oblečení jako támhle Murrayho muž, kdyby to byla pravda. Nesmrtelní hledají upíry, s nimiž můžeme uzavřít jakési spojenectví.“
Hovadina.“
Melanie zachytila Stuartův pohled. „Není to poprvé, kdy nesmrtelný oslovil upíra s nabídkou pomoci. Nebyl bys dnes večer na této pasece, pokud bys neslyšel, že to Bastien v minulosti udělal.“
„Jo,“ řekl Stuart hlasem zvýšeným úzkostí, „protože si myslel, že je upír!
„Ale to je dobrá věc,“ trvala na svém. „Žil s upíry po dvě století. Ví, čím si procházíš. Já vím, čím si procházíš. Dva upíři se již připojili k našemu boji. Kdyby se tak nestalo, nebyla bych schopna pozměnit drogu, takže upíry jen uspí a nezabije.“
Stuart se zarazil. „Opravdu?“
„Ti dva byli členi mé armády,“ řekl Bastien. „kteří si prozíravě vzdali a požádali Nesmrtelné Strážce o pomoc spíše než, aby pokračovali v boji poté, co jsem byl zajat.“
„Poté, co jsi byl zajat?“ zopakoval Stuart. „Jako vězeň?“
Bastien pokrčil rameny. „Strávil jsem příliš mnoho let chybným obviňováním nesmrtelných za něco, co neudělali, abych šel dobrovolně. A přesto – jak vidíš – neublížili mi. Ani tobě neublíží, pokud nám pomůžeš.“
„Jak vám můžu pomoci?“
„Potřebujeme někoho, kdo by nám pomohl šířit informace k dalším upírům a zdůraznil nutnost vyvarovat se zajetí Emrysem a jeho vojáky. Sám jsem jen těsně unikl zajetí a, jak víš, jsem mnohem silnější než vy.“
„Jasně. O tom si nech zdát.“
Sotva ta slova opustila Stuartovy rty, Bastien přiletěl k jeho boku a zvedl ho několik centimetrů nad zemí s rukou na jeho krku.
Stuartovi lezli oči z důlku a bezvýsledně se sápal po Bastienově ruce oběma jeho vlastníma. Na jeho tváři se objevily fleky. Jeho nohy kopaly.
Melanie si odkašlala. „Ehm Bastiene?“
Uvolnil prsty a nechal upíra spadnout na zem. „Jak jsem řekl, jsem mnohem silnější než vy.“
Stuart se rozkašlal a zalapal po dechu. Vyškrábal se na nohy a zamračil se na Bastiena.
Melanie se k nim beze spěchu připojila.
Bastien sevřel Stuartovu paži. „Zabíjíš, když se krmíš?“
„Ano,“ odpověděl vzdorovitě.
Emoce proudící do Bastiena mu řekli opak. Stuart měl spoustu řečí, ale skutek utek.
Bastien ho pustil a ustoupil.
„Co mám dělat, pokud se k vám připojím?“ zeptal se upír.
„Upíři z celého světa přicházejí do Severní Karolíny od té doby, co k nim pronikly příběhy o mém povstání, takže víme, že používáte metodu komunikace, která přesahuje tu ústní nebo shromažďování se v místní hospodě.“
Stuart si třel krk. „Existují… místa na internetu, kde mnozí z nás rádi tráví čas.“
„Budeme potřebovat jejich seznam.“
Stuart zavrtěl hlavou. „Já nevím, člověče. Musím o tom přemýšlet.“
„Ne, pokud chceš žít.“
„Takže, když řeknu ne, zabiješ mě?“
„Pokud nejsi s námi, jsi proti nám.“
„Je toho víc,“ řekla Melanie a zamračila se na Bastiena. „Jsi upírem dost dlouho na to, aby sis všimnul, že starší upíři jsou velmi psychicky labilní.“
Stuartův pohled zabloudil k blonďákovi.
„Duševní narušení je důsledkem poškození mozku, které se zhoršuje každý den, kdy jsi infikován virem. Možná jsi teď v pořádku. Ale asi tak za rok začneš mít psychotické záchvaty. Ještě před tím naruší tvé myšlenky zvrácené představy. Rušivé impulzy, které bude stále těžší a těžší popřít.“
Stuart pozoroval Bastiena. „Ty to máš?“
„Ne. Nesmrtelní nemusí bojovat se šílenstvím jako upíři.“
„Proč?“
„To ti nemohu říct.“
„Stuarte, ti dva upíři, o kterých jsem ti říkala… Pracujeme s nimi na tom najít způsob, jak tomu zabránit a jak zvrátit poškození. Najít léčbu, aby infikování nemělo za následek automatický duševní úbytek. Chceme upírům pomoci.“
„Tak proč nás zabíjíte?“
„Nedáváte nám moc na vybranou,“ řekl Bastien. „Kdyby v sousedství byl vzteklý pes, nechal bys ho běhat všude kolem, aby útočil, jak se mu zachce, nebo bys ho utratil?“
„Snažíme se vás ušetřit obou osudů,“ vysvětlovala Melanie. „Ale nemůžeme vám dostatečně zdůraznit, že jeden z těchto osudů – zbláznit se nebo zemřít rukou nesmrtelných – by byl lepší než osud, se kterým byste se setkali, pokud byste byli zajati Emrysem a jeho armádou.“
„Jsou to lidi. Prostě nevidím –“
„Mají pistole, které tě a jakéhokoli jiného upíra uspí během několika sekund,“ připomněl mu Bastien. „Jsou to žoldáci vyzbrojení automatickými zbraněmi. Nebudete schopni se jim postavit. Já sám jsem sotva unikl.“
Stuart vypadal stále nejistě. „Musím si to promyslet.“
„Máš čas do zítřejšího večera.“
Stuart zavrtěl hlavou. „Co když budu potřebovat více času? Myslím tím… Já nevím.“
Bastien znovu uchopil chlapcovu paži a cítil jen strach. Ne, zlobu. Nebo radost z vítězství. Nebo něco, co by mohlo naznačit, že je chce podvést. „Tři noci,“ ustoupil Bastien. Bylo to zatraceně těžké rozhodnutí. „Sejdeme se tady o půlnoci, nebo budu předpokládat, že ses rozhodl k nám nepřipojit a najdu tě. A Stuarte…“
„Jo?“
„Pokud tě budu muset najít, bude to úplně beze slov. Je to jasné?“
„Jo.“ Stuart udělal krok zpátky. Pak další. O několik vteřin později zmizel mezi listovím a Bastien slyšel, jak spěchá pryč tak rychle, jak jen to šlo.
Otočil se k Melanii a přistihl ji, jak ho pozoruje s netečnou tváří.
„Umíš nakopávat zadky,“ pochválil ji. Byl jak ohromený, tak zmatený tím, že se tak dobře dokázala postavit upírovi.
„Ano.“ Špičkou brady ukázala na stromy skrz, kterými Stuart odešel. „Opravdu ho necháš jít?“
„Ano.“
„To nemůžeš udělat, Bastiene.“
Neměl by tak moc mít rád zvuk svého jména na jejích rtech. „Nemůže roznést novinky, pokud to neudělám.“
„Ale řekl, že zabil.“
„Lže.“
„To nemůžeš vědět jistě, ne dokud to nepotvrdí jeden z telepatů.“
„Já to vím jistě.“
„Jak?“
„Copak nevíš o mém daru?“
„Ne. Proč? Jaký máš dar?“
„Jsem empat.“
Dívala se na něj v tichosti tak dlouho, že se začal cítit trochu rozpačitě. „Můžeš cítit emoce ostatních lidí?“ zeptala se nakonec.
„Ano. A Stuartovy emoce mi řekly, že lže, aby si zachránil zadek.“
Znovu na něj zírala.
„Co?“ zeptal se, když se ticho táhlo.
„Můžeš cítit mé emoce? Právě teď?“
„Ne. Musím se tě dotknout, abych je cítil.“
Takže…“
Viděl ji, jak o tom uvažuje, jak si snaží vybavit každý okamžik, kdy se jí dotkl nebo se dotkla ona jeho. V Síti. V autě. U Davida. Jak se snaží se vzpomenout si, co možná nechtěně odhalila.
„Mohl ses o tom zmínit. Dát mi menší varování.“
„To mě nenapadlo.“
Zase ticho.
„Co cítíš, když se mě dotkneš?“ zeptala se.
Bastienova pozornost klesla na její plné rty, když si je s obavami olízla. „Někdy cítím tvou starost. Někdy nejistotu. Objektivní nezaujatost. Strach, když jsme se setkali poprvé.“
„No, naše první setkání bylo dost… explozivní.“
Mírně řečeno.
„Co jiného?“
Věděl, co požadovala. „Někdy mi můj dar říká, že cítíš to, co sám cítím pokaždé, když se na tebe podívám. Nebo když na tebe myslím. Nebo když se tě dotknu.“
Její hebký, jemný krk se pohnul, jak polkla. „Přitahuju tě.“
„Ano.“
„Přitahuješ mě.“
„Já vím.“
„Co s tím uděláme?“
„Nic.“
„Neřekneš mi důvod?“
„Pokud nějaký potřebuješ, právě teď nemám v úmyslu vstoupit do vztahu.“ Nebyl si jistý, jak ještě dlouho, bude s nesmrtelnými. Bude schopný snášet jen tolik keců před tím, než bude muset pokračovat dál, aby se vyhnul tomu, že by někoho zabil. A, pokud on ví, kdyby pokračoval dál, mohli by ho chytit a nakonec ho popravit za zabití Ewena. Proč by sakra právě teď přivedl do svého života ženu?“
„Přímočarý,“ řekla. „To mohu respektovat.“
„Jsem příliš starý na to, abych hrál hry.“
„Někteří muži nejsou nikdy příliš staří na to, aby hráli hry.“
„Totéž by se dalo říci o některých ženách.“
„To je pravda, i když bych si přála říct opak.“ S povzdechem se rozhlédla po mýtině, pak dolů na dýky v jejích rukách. Podala mu je.
Jeho prsty se otřely o její, když si vzal zbraně, což mu umožnilo pocítit její emoce. Žádné rozpaky. Hlavně frustrace a zklamání.
Sám cítil značnou dávku obojího.
Některé muže zajímala jen fyzická krása. Bastien potřeboval, aby k tomu byl i mozek. Bez vtipu a inteligence, která by ho zaujmula, mu po dvou stech letech přišla všechny sexy těla stejná. A žádný sex byl lepší než sex s někým, kdo ho nudí.
Melanie by ho nikdy nemohla nudit. Byla chytrá a zábavná a tak zatraceně sexy…
„Cítil jsi něco dalšího, když ses mě dotkl?“ zeptala se.
„Podráždění,“ zmínil. Jak přemýšlel o tom, že z něho byla otrávená v průběhu schůze, usmál se. „Což mi připomíná… Kopla jsi mě.“
Pokrčila rameny a koutky úst se jí lehce stočily nahoru. „Choval ses jako osel. Copak ti nikdo nikdy neřekl, že na med nachytáš více much?“
„Jistě. Ale kdo chce chytat mouchy?“
Zasmála se. „Jsi nemožný.“
„To mi všichni pořád říkají, ale mnohem méně příjemnými slovy.“
Melaniin Chevy Volt se náhle objevil na mýtině. Richart stál vedle něj s rukou na kapotě.
Melanie poskočila, a pak se podívala na Bastiena. „Nevyleká tě to, když to dělá?“
„Ze začátku ano, ale strávil jsem kolem něj v poslední době tolik času, že už mě to nepřekvapuje.“
Richart zvedl ruku z auta, udělal krok, a pak klesl na kolena.
Bastien uháněl k němu a zachytil ho dřív, než mohl spadnout popředu a dopadnou na zem obličejem napřed. „Co se děje? Byl jsi zdrogován?“
„Ne.“ Richart sevřel Bastienovu paži a použil ho jako páku, aby se dostal zpátky na nohy. „Nikdy předtím jsem neteleportoval auto a byl jsem zvědavý, jestli to dokážu.“
Bastien ho pustil, jakmile se postavil, ale byl připraven natáhnout ruku, jak se Francouz nakláněl na stranu.
Béžová tráva a plevel šustily a praskaly, jak se k nim Melanie připojila. „Teleportování vás oslabuje?“
„Teleportování auta zřejmě ano.“
„A co lidé?“
Bastien viděl, jak vklouzla do svého režimu lékaře. Zvláštní, že i když byla objektivní a neosobní připadala mu naprosto lákavá.
„Ne, pokud teleportuju jednu osobu po druhé.“
„Potřebujete potom krev?“
Vyslal jejím směrem koketní úsměv. „Nabízíte se?“
Bastienova pěst narazila do Richartovy čelisti.
Richartova hlava sebou trhla dozadu. Krev vystříkla z jeho rtů.
Melanie zalapala po dechu.
Bastien zíral. Opravdu neměl v úmyslu to udělat. Copak právě Melanii neřekl, že s ní nechce mít vztah? Chovat se jako žárlivý pitomec mu určitě nepomůže přesvědčit ji o tom.
Richart se vrávoravě opřel o auto a zvedl ruku, aby vzal do dlaně svou prasklou čelist. „Co to sakra, člověče?“
Bastien riskoval pohled na Melanii, a pak zaklel.
Ačkoli její oči byly do široka otevřené, pohled v nich byl příliš vědoucný.
„Doktorka Liptonová je pod mou ochranou.“
Richart se naklonil a vyplivl krev. „Neměl jsem v plánu ji kousnout, ty kreténe! To byl vtip!
Neškodný vtip, který každý nesmrtelný na této planetě, včetně jeho samotného, nejspíš utrousil víckrát, než se dá spočítat. Kromě dnešního večera, kdy skrze něj vyslal bouři žárlivosti. „No, nebyl moc vtipný.“
Richart zavrčel, jak se jeho čelist začala hojit. „Kdybys mi jen řekl, že ji chceš sám pro sebe, neotevíral bych pusu. Debile.“
„Nechce mě sám pro sebe,“ řekla Melanie. „Nehledá vztah.“
„Nezáleží na tom, jestli ho hledá,“ zabručel Richart. „Jeden našel. Vy dva ze sebe nemůžete odtrhnout oči. A ve vzácných okamžicích, když tak učiníte, se obvykle dotýkáte.“
Cože?“ řekl Bastien ve stejnou chvíli jako Melanie.
Byla jako on zděšena, že její pocity byly tak jasné?
„Nebojte se.“ Richart vytáhl kapesník a otřel si rudé rty. „Pochybuji, že si toho všiml někdo jiný. Bastien je obvykle příliš zaneprázdněn tím, že je nasírá.“
„Vás nenasírá?“ zeptala se Melanie.
„Jindy než právě teď“ – Richart probodával Bastiena pohledem – „ne. Strávil jsem dost času v jeho společnosti, že jsem se stal imunní vůči jeho kecům.“ Schoval znečištěnou látku. „Budeme se muset buď zastavit u mě, nebo se vrátit do Sítě, protože teď potřebuju krev.“
Síť,“ vybral Bastien. „Chci zkonzultovat náš plán s Cliffem a Joem a poradit se s nimi. A potřebujeme vysadit tyhle chlápky“ – ukázal na upíry v bezvědomí – „v zadržovací místnosti.“


13 komentářů:

  1. Ďakujem veľmi pekne za preklad 😃 prajem pekný deň 😊

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další přeloženou kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!👏❤👏

    OdpovědětVymazat
  4. Som zvedavá ako dlho bude Bastienovi trvať to odmietanie vzťahu ;-) ;-)
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za poračování kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji!! To mu ten postoj "nehledám vztah" moc dlouho nevydržel

    OdpovědětVymazat
  7. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad a korekci !!!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za pokračování

    OdpovědětVymazat