sobota 13. ledna 2018

Vládce bouří - 19. kapitola


Změna plánu.
Bez důkazů nemohli Aubreyho zatknout, ne v přítomnosti tolika vysoce postavených svědků. Ale také nemohli připustit, aby se spojil se svou mocenskou základnou v Adriyelu a získal tak pod svůj vliv armádu. To samé platilo o Kellenovi. Bez důkazů nemohli Kellena zprostit obvinění. Aubrey a Kellen se mohli spojit a spolupracovat spolu.

Niniane musela vyrazit a to rychle, ale musela cestovat přiměřeným způsobem. Pokud by šlo jen o to, kdo první dorazí do Adriyelu, pak by na sebe Tiago, Rune a Aryla vzali svou wyr-podobu a během hodiny by ji tam dopravili. Ale nesměli vyvolat dojem, že moc převzala pomocí wyrů.
Řekla Tiagovi: „Vojáci musí jít s námi.“
„Souhlasím,“ odpověděl Tiago. „Arethusa mi včera řekla, že skupina bude potřebovat na cestu ještě tři dny. Měli jsme klidný den, takže naše koně jsou odpočatí. Když budeme cestovat nalehko, mohli bychom být v Adriyelu za jeden den, možná za jeden a půl.“ Pohlédl na Runeho a Aryal. „Musíte zůstat zde a sledovat, co dělají ostatní, když budeme pryč.“
Aryal se protáhla a posadila se. „To by mohlo být zajímavé.“
Cameron se objevila u vchodu do zadní místnosti, v jedné ruce držela svoje boty a v druhé pochvu s mečem. Vlasy měla rozcuchané, obličej pomačkaný. Ospalým hlasem se zeptala: „A co bude se mnou?“
„Vy půjdete s námi,“ odpověděl Tiago.
Cameron přikývla. Vůbec nepůsobila překvapeně, zašklebila se na Niniane a řekla: „Moje bolavá prdel se už nemůže dočkat.“
Niniane si odfrkla. „Moje taky.“
Tiago pohladil Niniane po vlasech. „Potřebuješ se hodinku nebo dvě prospat, než vyrazíme?“
Zatřepala hlavou. „Trochu jsem si odpočinula a něco snědla. Přežiji to.“
„Dobře. Tentokrát bude balení jednoduché. Budeme cestovat pouze s proviantem, vodou a zbraněmi.“
Vstal a jemně ji postavil na nohy. „Nechám nastoupit vojáky, aby osedlali naše koně. Chci do půl hodiny vyrazit. Pokud to bude možné, i dříve.“
„Oukej.“ Chvíli ho sledovala a poté se otočila na Cameron. „Tak to máte trochu času, abyste něco snědla.“
Cameron pohlédla na prázdný chladicí box a na hromadu stejně tak prázdných krabiček. Pozvedla obočí.
Niniane uchopila svůj talíř a podala jí ho. „Jen jsem něco uždibla. Pan Neuvěřitelný mi naservíroval jídla jako na celý týden. Zatímco budete jíst, já udělám kafe.“
„Jste ta nejvíc cool princezna, co jsem kdy potkala.“
Naplnila kotlík vodou a posadila ho na ohniště. Poté Rune s Aryal vyrazili, aby se umyli, převlékli do čistého oblečení, a aby se, jak to Rune okomentoval, připravili na rozhořčení a špatné chování. Když odcházeli, srdečně Niniane objali.
„Uvidíme se na druhé straně,“ řekl Rune.
„Buďte opatrní,“ poprosila je.
„Ty taky, drobku.“ Usmál se a cvrknul ji do nosu.
Když přišla na řadu Aryal, aby se rozloučila, řekla: „Nedělej nic, co bych taky neudělala!“
„No, dobře.“ Aryalino objetí ji zvedlo ze země. Poté harpyje následovala Runeho ze stanu.
Voda v kotlíku začala vařit. Niniane se pustila do důvěrně známé rutiny přípravy kávy, zatímco Cameron snědla všechno, co zbylo na talíři. Niniane se snažila vypít kávu rychle, ale byla horká – měla pocit, jako by ji čas míjel kosmickou rychlostí a řítil se nezadržitelně na nějaké smrtící, cizí místo podobně, jako když se vodopád tříští o skály. Třesoucími se prsty nalila studenou vodu z polní láhve do kouřící kávy, aby ji do sebe mohla kopnout.
Cameron ji napodobila. Když hrnky vyprázdnily, ozval se před stanem Durin: „Výsosti.“
„Pojďte dovnitř, Durine,“ odpověděla.
Zvedl stanovou plachtu a s vážným výrazem ve tváři na ně pohlédl. „Je čas vyrazit.“
„V pořádku.“ Vstala. Cameron uchopila svůj meč spolu s pásem a zapnula si ho přes boky. Svítání přišlo a odešlo. Všude se třpytila rosa. Tábor jako by vibroval neklidem. Z rohu, kde stanovali vojáci, uslyšela Niniane cinkání koňských postrojů a zvýšené hlasy. Durin se k ní přiblížil tak, že byla zaklíněná mezi ním a Cameron. Poté ukázal na stranu stanu, směrem, který vedl pryč od vojáků. Cameron se zamračila a vrhla na Niniane krátký, zpytavý pohled.
„Vojáci na sebe poutají dost pozornost.“ Durin mluvil rychle a hlubokým hlasem. „Mysleli jsme si, že by bylo rychlejší a klidnější, když vás povedeme touto cestou. Musíme si teď pospíšit.“
Přikývla a vydala se příslušným směrem. Cameron jí položila ruku na záda a také se otočila, ale pak najednou Niniane ucítila, jak ji žena uchopila za tričko a prudce za něj zatáhla.
Moment, co to mělo znamenat?
Niniane zakopla dopředu, bez úspěchu se snažila najít ztracenou rovnováhu a upadla na napnutou stanovou plachtu. Od té se odrazila přímo k zemi. Sbalila ramena tak, jak ji to naučili, a skutálela se na podlahu. Při pádu uslyšela kovové drnčení, zvuk na sebe narážejících mečů. Zvedla se na ruce a kolena, neschopná jasné myšlenky. Otočila se, aby se podívala, co se děje.
Cameron a Durin spolu bojovali. Cameron udělala krok stranou, aby odrazila výpad Temného fae. Její pohyby byly atletické a sebejisté, ale Durin bojoval stylově a s tak smrtícím půvabem, že lidská žena byla beznadějně v nevýhodě. Křikla na Niniane: „Utíkej!“
Niniane vyskočila na nohy a zírala na ty dva, zatímco ustupovala.
Nějaká paže se jí obmotala kolem krku a na hrdle ucítila chladnou, tvrdou čepel nože. Ostří jí rozřízlo kůži. O okamžik později ucítila bodavou bolest a první kapku krve.
„To jsem si mohla myslet,“ řekla Naida. „Od té doby, co ses vynořila ze zapomnění, nic neprobíhá hladce.“
Oh, zatraceně!
Durin vyrazil kupředu, jeho meč se zablýskl v komplikovaném sledu pohybů a Cameron vylétl meč vysokým obloukem z ruky. Obrátila se na patě a vykopla, ale pohnul se dopředu, takže se k ní dostal příliš blízko, než aby ho trefila naplno. Současně použil rukojeť meče tak, že praštil Cameron do brady. Bezhlesně klesla na zem.
„Dej ruce tak, abych na ně viděla!“ Naidin teplý dech polechtal Niniane na uchu.
Zvedla ruce. Naida vílu otočila a postrkovala ji na okraj tábora. Durin šel vedle nich. Držel v ruce meč a ostrýma očima pročesával okolí. Niniane zasyčela: „Nemůžu uvěřit, že nás nikdo nevidí.“
„Všichni jsou zaneprázdnění, jak bouřlivě diskutují a sledují přípravy vojáků k odjezdu,“ řekla Naida. Za okamžik došli na okraj tábora a Naida ji pobídla k rychlejšímu kroku, až skoro běželi. Zavolala na Durina: „Proč to trvá tak dlouho?“
„Ryle se nemohl dostal ke kancléři,“ odpověděl kapitán. „Ta wyr-děvka se ho drží jako klíště.“
Kdo byl Ryle? Jeden z vojáků. Sluha Aubreyho a Naidy? Niniane pohlédla na Durina. Tvář Temného fae vypadala poraženě.
I já jsem zabila někoho, koho jsem měla ráda, řekla jí Carling. Někoho jsem zabila a litovala jsem toho.
„Vy jste to udělal,“ řekla mu. „To vy jste zabil Arethusu. Byla vaším nadřízeným důstojníkem. Důvěřovala vám a vy jste ji zabil. Jak jste to mohl udělat?“
Durin na ni pohlédl zčervenalýma očima, poté pohled odvrátil.
„Udělal to pro blaho Temných fae,“ řekla Naida. Došli ke čtyřem přivázaným koním. Měli ohlávku, ale neměli sedla. Naida trhla Niniane a zastavila ji.
„Dej ruce nahoru!“ Durinovi řekla: „Prohledej ji, jestli nemá nějaké zbraně!“
Durin zastrčil svůj meč do pochvy a prohledal ji. Prohlídku provedl stejně tak rychle a odborně jako všechno ostatní. Když jí z kapsy vytáhl malé dýky, povzdechla si. Schoval si je i s pouzdry za košili. Poté, co ji odzbrojil, tak jí Durin svázal ruce za zády a ona uviděla Naidu.
Kultivovaný, dokonalý vzhled Temné fae byl pryč, její jezdecké oblečení bylo zmačkané. Na rameni nesla koženou tašku. Vypadala unaveně, a její obvykle hladký účes byl rozcuchaný. Její bledou tvář hyzdily vrásky napětí. Krátce: Vypadala děsně.
Niniane procedila: „Jsem tak trochu překvapená, že si s tím dáváte takovou námahu. Proč už jste mě dávno nezabila?“
„Přála bych si, abys zemřela už při prvním pokusu, ale teď už situace není tak jednoduchá. Popravdě bych si přála, aby ses nikdy znovu neobjevila,“ řekla Naida.
Přejela po Niniane nezúčastněným pohledem a poté pohled odvrátila.
„Měla jsi zůstat minulostí, společně s celou svou rodinou. Nestačí jen tak tě nechat zabít. Musíme také přežít, abychom posadili mého muže na trůn, kam patří.“
Niniane se z jejího děsivého hlasu zúžil dech. Durin jí svíral ruce za zády tak pevně, že rychle ztrácela cit v prstech. Otočila ruce v zápěstí, aby se dostala k uzlům, ale nedosáhla na ně. Ale provaz byl z kůže a dříve nebo později se roztáhne. Hýbala zápěstími sem a tam.
Dva z koní měli na hřbetě sedlové tašky. Proč neměli sedla? Vsadila by se, že na to nezbyl čas. Naida, Durin, Aubrey a Ryle – a další, co s nimi spolupracovali – museli reagovat spontánně na vzniklou situaci. Opravdu si mysleli, že měli šanci dostat se na svobodu a uniknout bez pronásledování?
Řekla: „To nebude fungovat tak, jak si představujete.“
„Myslíš?“ Naida zatřepala hlavou. „Musíme improvizovat s prostředky, které najdeme.“
Sledovala, jak Naida poklekla a položila tašky na zem.
„Naido, poslouchejte mě,“ řekla. „Tohle už je mimo kontrolu. Podílí se na tom příliš mnoho lidí. Jsou tu Carling a její upíři, Kellen, Tiago a Strážci, o vojácích nemluvě. Nikdy neodpustí a nikdy nezapomenou, co Durin provedl Arethuse.“
Koutkem oka zaregistrovala, jak s sebou Durin cuknul. Byla to slabina, kterou by mohla využít? Něco teplého jí sklouzlo po rukách a ona zjistila, že si rozškrábala kůži na zápěstí. Ještě, že skoro vůbec nic necítila. Možná, že by ta krev, která se vsákla do koženého provazu, mohla materiál roztáhnout. Oukej, možná, že to bylo zbožné přání, ale neměla žádnou jinou možnost, než to zkusit. Přitiskla bradu k hrudi a pokračovala s kroucením zápěstí.
„Jediné dvě osoby, které musíme zastavit, jsi ty a to tvoje špinavé zvíře,“ pronesla Naida.
Špinavé zvíře. Začala uvažovat násilně. Očividně ji Naida nechtěla zabít přímo. Zatoužila jí zlomit ten její šlechtický krk.
Poté Naida pokračovala: „Až vás dva zabijeme, nebude žádný dědic trůnu, kterého by chtěli ochraňovat. Aubrey je jediný nástupce na trůn, který připadá v úvahu. Staral se o blaho Temných fae a pracoval v jejich zájmu déle, než jsi ty nebo já na světě. Jeho moudrost a zkušenosti s vládnutím jsou bezkonkurenční. Tribunál Starých Ras bude s jeho nástupem souhlasit. A wyrové nemají právo pobývat v zemi Temných fae obzvlášť, když to tvoje zvíře přerušilo s Lordem wyrů veškeré oficiální styky. Budou muset zmizet. Pochybuji, že by wyrové po této záležitosti měli zájem vytvořit s námi alianci, ale to mi starosti nedělá. Temní fae si za posledních dvě stě let vystačili i bez spojenectví s wyry. Budeme mít úspěch, především proto, že postavíme do čela armády Temných fae správného velitele.“
Toho správného velitele. Bingo!
„Blaho Temných fae, dovol, abych se zasmála,“ zavrčela Niniane. „Durin zabil Arethusu, protože se chtěl stát velitelem. A až bude Aubrey Králem Temných fae, budete vládnout po jeho boku, a to je všechno, na čem ti záleží, ty psychotická mrcho.“
Naida otevřela tašku. Úsečným hlasem odsekla: „Mluvíš jako odpad, kterým ses stala. Když už jsme u prostředků – při prohledávání Urienovy vily jsem se hodně naučila a narazila jsem na nečekané možnosti.“
„Jestli tím myslíte Urienovu krycí firmu, tak o tom už víme,“ řekla Niniane.
„Ta už nám není k ničemu. Mám na mysli něco jiného.“ Sáhla do tašky a vtáhla dva páry černých řetězů s pouty. Vyzařoval z nich nějaký druh magické energie, ze které se Niniane ježily chloupky na zádech.
„Co to, k čertu, je?“
„Vyrobil je Urien,“ odpověděla Naida. „Byl velmi nadaným metalurgem a požehnaný magickou energií. Byl z nás nejschopnější a vypracoval podrobné záznamy o svém výzkumu.“
„To nemůžeš myslet vážně,“ řekla Niniane. „Byl to zrádný, sobecký hajzl, masový vrah, bažící po moci.“
Naida si povzdechla. „Och, už se přes to dostaň!“
Temná fae si prohlížela pouta. Její šedé oči zářily obdivem. „Tahle pouta vyrobil extra pro wyry. A očividně fungují tak dobře, že dokonce dokázala udržet i Velkou Bestii. Podle Urienových záznamů se sice Bestie dokázala osvobodit, ale nepodařilo se jí pouta zlomit.“
A do prčic! Niniane zaskočilo. Už o těch poutech slyšela. Urien je použil, když unesl Piu s Dragosem a uvěznil je v gobliní pevnosti. Zablokovali Dragosovi schopnost proměny v draka a Dragos se dokázal osvobodit až poté, co našel k poutům klíč. Protože tenkrát nedokázal myslet na nic jiného, než jak se dostat k Pie, pouta ztratil a od té doby po nich pátrá jako zběsilý.
Skrz stromy zavyl studený silný vítr a proběhl po mýtině. Podzimní ráno zakryly černé mraky tvořící se na nebi. Když nebe proťal obrovský blesk, Durin tiše zaklel a Naida zvedla s bledou tváří pohled nahoru. Následovala exploze.
Niniane se nezdržoval přemýšlením. Udělala krok dopředu, zvedla nohu a kopla Naidu podpatkem své boty přímo do obličeje.
Zapraskaly kosti, z Naidina nosu vystříkla krev a hlava jí odlétla dozadu.
Durin se vrhl směrem k ní, aby ji chytil, ale ona věděla, že mu nemůže uniknout. Její jedinou šancí bylo nadělat co nejvíce škody. Hodila sebou na zem a Durin sáhl do prázdna. Když padla na své svázané ruce, ramena jí proťala bolest. Ignorovala ji, dokutálela se k Durinovi a kopla ho, co nejvíc mohla, ze strany do kolena.
Durin zasyčel bolestí a padl na zem.
Svatý andělíčku! Právě se jí podařily dvě solidní trefy hned za sebou. Strážci budou při jejím pohřbu pyšně tleskat.
Zoufale se stočila na bok a všechnu svou sílu dala do pokusu dostat se z jejich dosahu. Hej, zázraky se ještě pořád dějí! Člověk nikdy neví, třeba se jí to podaří. Mohla by...
Železný stisk kolem jejího kotníku ji zastavil. Zalapala po dechu a obrátila se zpátky na záda, aby kopla toho, kdo ji držel. Ale Durin jí sevřel obě nohy a ať sebou vzteky mrskala, jak chtěla, nemohla se ho zbavit.
V tom okamžiku vstoupilo na mýtinu monstrum. Pohybovalo se rychlostí, která při jeho masivní stavbě těla působila hrůzostrašně. V každé ruce zakončenou drápy držel meč a jeho zuby byly dlouhé a ostré.  Jeho oči žhnuly jako dvě hvězdy, a proboha, ona ho tak milovala a teď věděla, proč tak dlouho zůstala naživu, protože byla zároveň návnadou i prostředek nátlaku, do písmene všechno, co bylo zapotřebí, aby se mohli postavit této noční můře.
Durin zabořil pěst do jejích vlasů a vytáhl ji nahoru do kleku. Trhl jí hlavou a Naida se postavila vedle ní s dýkou na jejím hrdle.
Naida vykřikla: „Stůj!“
Planoucí oči monstra se zapíchly do Ninianiných. Zůstal stát.
„Odhoď zbraně!“ Naidin hlas zněl chraplavě.
Ne, ne, ne!
Jeho ruce se otevřely. Meče padly na zem.
Jen stěží vnímala, že na mýtinu vběhly další postavy a nad stromy přeletělo něco smrtícího, okřídleného. Vzduch proťal zuřivý výkřik harpyje. Někde v blízkosti klel Rune a přikázal ostatním, aby se nepřibližovali. Nic z toho nehrálo roli. Svět se smrštil a zůstala jen ona a Tiago, Durin a Naida a nůž na jejím hrdle.
Durin se předklonil, natáhl se pro řetězy a hodil je k monstru. Přistály u jeho nohou. „Nasaď si je!“ řekl. „Řetěz protáhni za zády!“
Monstrum se ani nepohnulo.
Naida přitiskla nůž pevněji k Ninianinu krku. Další drobná ranka a teplý potůček krve. Naida řekla: „Je vzdálená od smrti jen jedno říznutí. Udělej to!“
„Ne, ne,“ zašeptala. „Nedělej to!“
Monstrum jí pohlédlo do očí, zatímco se sklonilo a zvedlo pouta.
Durin a Naida Tiaga zabijí hned, jak si je nasadí. Kdyby mohla, sama by se vrhla proti tomu noži. Možná, že jejich spojení nebylo ještě úplné, možná, že by měl šanci, že přežije, když to udělá. Možná – posunula hlavu dopředu, ale Durinova pěst ve vlasech ji držela pevně.
Tiago si připnul pouta na svá silná zápěstí.
„Bohové,“ vydechl Aubrey z druhé strany mýtiny. Zněl hluboce otřesen. „Bohové – Naido, cos to udělala?“
„Jakmile jsme se dozvěděli o Urienově smrti, začali si lidi šuškat,“ řekla Naida. „Měl bys být králem. Copak jsi to neslyšel? Všichni říkali, že by nebylo lepšího krále, a nikdo neměl k trůnu tak blízko jako ty. Pak se objevila ona, stala se z ní amerikanizovaná děvka a celá ta léta se pelešila s tím wyrem...“
Monstrum zavrčelo, v jeho tváři se objevila čistá nenávist.
Aubrey vykřikl: „Ona je tvoje právoplatná královna!“
„Ještě není královna!“ křikla Naida nazpátek. „Proč to nechápeš? Když se jí i toho jejího zvířete zbavíme, tak už lidem nic nebude bránit v tom, aby podpořili tebe...“
Naida přitiskla Niniane nůž pevněji ke krku.
Monstrum vycenilo zuby a vrhlo se na ni.
Naida řekla Durinovi: „Zabij ho!“
Durinova ruka pustila Ninianiny vlasy. Znovu se pokusila vrhnout proti noži, ale Naida převzala Durinovo místo, držela ji pevně za bradu a přinutila ji zaklonit hlavu dozadu. Durin udělal krok dopředu, a čas jako by se zastavil, čas, ve kterém se všechno roztříštilo na tisíc kousků, kdy si mohla vykřičet duši – když Temný fae nabodl Tiaga na jeho vlastní meč – dobrotivá matko –
A poté musela Niniane sledovat, jak se Tiago posunul na vražedném meči ještě dál, až k rukojeti, a jeho mocné tělo se stalo tou nejnebezpečnější zbraní, když Durinovi smrtícím skousnutím roztrhl hrdlo.
Krev vystříkla Tiagovi do tváře. V proudech tekla po meči, který trčelo z jeho břicha. Tiago vyplivl kusy masa a Durinova mrtvola padla na zem. Tiagovy oči se znovu upřely na Niniane. Jeho tvář byla mokrá a rudá. Klesl na kolena.
„Proboha, je to odporný netvor!“ Naidin dech zněl u jejího ucha drsně a trhaně jako její vlastní.
„Já jsem ti říkala, že to neproběhne tak, jak sis usmyslela,“ procedila Niniane skrz zatnuté zuby.
Jeho hlava klesla. Padl dopředu. Tiago.
Za nimi se ozvala Cameron tvrdým, chladným hlasem. „Pusťte ten nůž, Naido!“
Cameron zněla sebevědomě a její slova byla tak nečekaná, že se k ní Naida opravdu spolu s Niniane otočila. Niniane se snažila hlavu natočit tak, aby viděla na Tiaga, ale Naidina ruka ji držela za čelist tak pevně, že nebyla schopná žádného pohybu.
Cameron od nich byla vzdálená tři metry. Polovina tváře už jí natékala od Durinova úderu. Měla u sebe Ninianiny Derrigery. Jedna pistole mířila na zem a druhá Naidě na hlavu.
„Myslíš, že se vzdám své jediné pojistky, a k tomu ještě kvůli takovému hloupému, ignorantskému blafu?“ zeptala se Naida. „Vaše technologie tady nefungují, človíčku.“
K Niniane pronesla: „Vstaň! Musíme do Adriyelu, ty a já. A poté uvidíme, co si o tobě staří Urienovi přívrženci budou myslet...“
Naida se zvedla. Niniane se nepohnula. Nevěděla, jestli je to chytré nebo ne. Prostě nemohla Tiaga opustit.
Naida jí zařvala do ucha: „Okamžitě vstaň, jinak ti přede všemi proříznu hrdlo!“
„Takže riziko a potřeba,“ pronesla Cameron se zuřivým úsměvem. Stiskla spoušť.
Pistole explodovala.
Bylo tam příliš mnoho krve, samozřejmě.
Když šlo monstrum k zemi, upíralo svůj pohled na svou družku, i když už se mu pohled zamlžoval tak, že vytěsnil vzdálené části mýtiny. Sklonila se k němu zlatohnědá hlava. Málem se natáhl, aby vyrval hrdlo i jemu, ale pach toho muže mu byl tak důvěrně známý, že se monstrum stáhlo a vyčkávalo.
„Zatraceně, Ptáčku, podívej se, co sis to udělal tentokrát,“ pronesl známý hlas. Chytil meč za rukojeť a vytáhl ho ven. Monstrum zasyčelo, když v něm čepel zanechalo stopu z tekutého ohně. Muž se zlatohnědými vlasy ze sebe strhl košili, smotanou ji přitiskl na ránu a vykřikl: „ARYAL! Proč se ta rána nehojí? Tady, pevně to přitlač!“
Další důvěrně známá postava poklekla vedle něj, v jejích očích plápolal strach a vztek, ale nebyla to jeho družka. „Mám to.“
Poté se objevila jeho družka, jeho překrásná, drahocenná družka. Když se vrátil do jejího stanu a zjistil, že zmizela, měl pocit, jako by mu někdo vytrhl život z hrudi. Teď mu ho vrátila a byla to taková úleva ji vidět a cítit – ale krvácela na krku a na rukách. Když mu do nosu stoupl pach její čerstvé krve, zavrčel a pokusil se vstát, aby zmasakroval ty, co jí to udělali...
„Někdo mě musí rozvázat,“ řekla jeho družka. „Při všech bozích, Tiago, zůstaň ležet!“
Vzdal to a povzdechl si, když se k němu nahnula a položila tvář na tu jeho. „Jen jedna,“ pošeptal jí do ucha. „Jen jedna osoba.“
„Nemůžu tě ztratit,“ řekla. Rune jí rozřízl pouta a ona začala Tiagovi otírat krev z tváře. Když ho políbila, celá se třásla. „Musíš za nás bojovat. Bojuj vší silou, slyšíš mě? Drž se!“
Vždycky.
„Mluví s ní, ale je zamrzlý uprostřed částečné proměny, a stále ztrácí příliš mnoho krve,“ vyrazila ze sebe Aryal. „Co to, k čertu má znamenat? Jestli někdo nepřijde na to, co udělat, tak ho ztratíme.“
„To dělají ta pouta,“ řekla najednou jeho družka. „Vyvinul je Urien. Slouží k zajetí wyrů. To jsou ta pouta, která zajala Dragose a my potřebujeme klíč...“ Vyskočila na nohy, vyrazila pryč, a jeho svět se propadl do temnoty. „V její tašce není.“
Jeho družka přiběhla nazpět. Padla na kolena vedle jeho hlavy a začala plakat.
Rune se zvedl. „Carling, pomozte mu!“
V tom okamžiku si všiml jiné ženy, která stála vedle nich. Pozorovala scénu s výrazem lehké zvědavosti, její pohled působil zamlženě a jakoby vzdáleně.
„To nespadá do pole působnosti radní Tribunálu Starých Ras.“
Rune chytil Carling za rameno a zatřepal s ní. Ustoupila od něj. Zařval jí do tváře: „Co to s vámi je? Seberte se!“
Pohled upírky se vyjasnil. Naklonila hlavu na stranu a sledovala scénu, jakoby ji viděla poprvé. V jejích protáhlých očích ve tvaru mandle vzplanula magická energie. Pronesla směrem k Runemu. „Když to udělám, tak mi budeš něco dlužit. Ne Dragos, ne Tiago nebo Niniane. Ty. Týden poté, co opustíme Adriyel, přijdeš ke mně a splníš mi laskavost dle mého výběru. Rozumíš?“
„Ano,“ zasyčel Rune. „Prostě to udělej, zatraceně!“
Carling vykročila k Tiagovi. S úsměrem Mony Lisy se k němu sklonila: „Bylo mi řečeno, že to bude trochu bolet.“


12 komentářů:

  1. veľká vďaka za úžasne pokračovanie a som zvedavá ako to dopadne???

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem, uz sa neviem dockat na pokracovanie 😘

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci nové kapitoly !!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za úžasný překlad další napínavé kapitoly 🌺

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat