sobota 27. ledna 2018

Její ďábelský anděl - 15. kapitola



Erin nečekala, jestli je muž přítel nebo nepřítel. Zatáhla Veirona za paži a rozběhla se opačným směrem, srdce jí bušilo a plíce stahovaly. Veiron ji popadl kolem pasu, hnusně si zaklel pod nosem a rozběhl se. Způsobil rozruch. Pravou botou se odrazil od zaparkovaného auta a vyskočil do vzduchu.
Erin očekávala pád.

Místo toho se zvedali, ohlédla se a viděla, že Veiron roztáhl křídla a teď měl na sobě zbroj. Její taška byla pryč. Kde?
Máchal rudými křídly a letěl výš. Erin se podívala na vzdalující se zem a oči se jí roztáhly.
„Jde po nás,“ zakřičela přes vítr a Veiron znovu zaklel.
Podívala se na jeho ruce okolo jejího pasu a město pod nimi. Stejný výhled měla v noční můře, jenomže tehdy Londýn hořel a byl to ten anděl pod nimi, kdo ji držel a letěl s ní, ne Veiron.
Co to znamenalo?
Už udělali něco, co změnilo budoucnost?
Veiron ji posadil na stejnou střechu, jako ten druhý anděl v noční můře a ona se zachvěla až do morku kostí a prohledávala oblohu.
Pokoušela si vzpomenout, co se pak stalo. Ten muž chtěl, aby šla s ním, a Veiron se za ním objevil, ze vzduchu na něj rychle zaútočil.
„Veirone!“ sprintovala do středu ploché, černé střechy Erin za ním a on se k ní otočil čelem.
A zády k andělovi, který se za ním objevil, stříbrno modrá křídla zářila v měsíčním světle, zableskl se meč, který zvedl nad hlavu.
Erin instinktivně zareagovala.
Doběhla k Veironovi, popadla ho za paži a stáhla za sebe. Andělův meč se k ní přiblížil a jí se zastavilo srdce, oči měla široké jako měsíc v úplňku nad ní. Než na ni mohl dopadnout, byla tam Veironova červená čepel a zablokovala mu cestu.
„Měl jsem tě složit, když jsem měl šanci,“ zavrčel Veiron a uprostřed vzduchu narazil do anděla.
Tohle bylo všechno špatně.
Anděl srazil Veirona stranou a pak ho tvrdě kopl do hrudi, poslal ho na střechu. Kutálel se přes ni, křídla se mu kroutila v úhlech, po kterých sebou Erin škubala, a narazil do nízké zídky na kraji.
„Veirone,“ zašeptala Erin a běžela k němu.
Anděl ji následoval, tvrdě přistál na střeše a šel si pro ni. Nedovolí, aby na Veirona znovu zaútočil. Veiron se zvedl na černém tartanu a zavrčel, potřásl hlavou, jako by se ji pokoušel pročistit.
Erin ho musela ochránit, dokud nebude znovu schopný bojovat.
Udělala jedinou věc, kterou mohla.
Zvedla Veironovo dvojité černo červené kopí a čelila andělovi.
Muž se zarazil a zíral na zbraň v jejích rukou a pak na ni, zamračení mu stáhlo bledá obočí k sobě, v nefritových duhovkách měl zmatení.
Erin se doširoka rozkročila v bojovém postoji, který u ní Veirona mnohokrát zaujal, a držela krátké kopí v obou rukou. Bylo těžké. Tak neuvěřitelně. Nebyla si jistá, jak ho mohl Veiron tak snadno ovládat. Meč oproti této zbrani nic nevážil.
„Budeš se mnou bojovat, Erin?“ řekl muž hlasem chladným a bez emocí jako v její noční můře.
Přikývla. „Budu, pokud se mu pokusíš ublížit.“
Zdálo se, že to andělovi nedává smysl. Znovu se zamračil.
„Vybrala by sis stranu ďábla nad bohem?“ Protáhl prsty na meči, svaly mu na opálené paži vystouply. Zhluboka se nadechl, zvedl tak bohatě modrý hrudní plát zbroje. Měsíc se odrazil od stříbrného rytí.
„Nevybírám si strany. Jsem s Veironem a ne s tebou.“ Stála si pevně za svým. Hluk za ní signalizoval, že se Veiron začal sbírat, a černý pohled anděla se zaměřil za její rameno.
„Přišel jsem ti pomoct,“ řekl anděl klidně a sladce. Rozhodně strávil hodně času nacvičováním svého okouzlujícího hlasu, takového, po kterém by každý smrtelník splnil jeho rozkazy a věřil mu.
Na Erin to nefungovalo.
Znovu se zamračil. „Ukroč stranou a já Pekelného anděla popravím.“
Erin zavrtěla hlavou. Věc v jejích rukou se náhle protáhla, dokud nebyla čtyřikrát větší než původně. Rudé čepele na koncích se zlověstně zaleskly. Pohlédla dolů a viděla na něj Veironovu ruku blízko té její, projela v ní úleva.
Přikročil za ni, dokud se jejich těla nedotýkala.
„Co kdybych popravil já tebe?“ zeptal se Veiron temně s výhružkou, slib, o kterém věděla, že ho dodrží, pokud ho nechá. Bojoval by s tímto andělem, ne proto, že by byl hrozbou pro něj, ale protože byl hrozbou pro ni.
„Měl jsi šanci, když jsme byli na ulici a já si tě nevšiml.“ Anděl sklonil zbraň a obrátil pozornost zpět k ní. Usmál se.
„Nechci ti ublížit, Erin. Jsem tady, abych tě ochránil. Jsem tvůj strážný anděl.“
„Pořád to říkáš, ale já ti nevěřím.“ Erin se narovnala a zvedla bradu, teď jí vztek projížděl žilami jako kyselina. „Pokud jsi můj strážný anděl, kde jsi byl, když mě vzali do Pekla?“
Trhl sebou, jako by ho praštila, a odvrátil se. „Nevstoupil bych tam, ne, kdyby mi to můj pán nařídil. Dostal jsem příkazy počkat. Bylo předpovězeno, že tě ten démon zachrání a uspěje a že já dostanu tuhle příležitost, abych tě vzal do opatrovnictví.“
Opatrovnictví. Divné to slovo k použití. Stejně jako cítila, že je něco špatně s ním ve snu, cítila to i teď.
„Vzít mě do opatrovnictví?“ Utáhla sevření na Veironově zbrani. „Předpokládám, že přinucením?“
„Pokud by to bylo nutné.“
„Neposlouchej ho, Erin.“ Veiron jí přitiskl volnou ruku na hrudník. „Mluví lživě.“
„Tiše, démone,“ zavrčel anděl zle a temně jako Veiron. Znovu se usmál, když k ní obrátil svou pozornost. „Jsem tvůj strážný, Erin. Chci tě jen chránit.“
„Nejdřív se budeš muset dostat přese mě.“ Veiron se napsal a pokusil se jí vzít zbraň, ale sevřela ji pevněji, odmítla nechat ho bojovat. Zavrčel, ale nevěnovala tomu pozornost.
„To se snadněji řekne, než udělá.“ Ušklíbl se na něj anděl. „I tak mám příkaz zabít tě. Nebe tě touží mít mrtvého. Tebe a ty, se kterými ses spiknul. Ta žena a Marcus.“
Žena? Amélie?
Tentokrát zavrčela Erin. „Drž se dál od mé sestry!“
„Tvé sestry?“ Otočil se s úsměvem anděl k ní s upřímným pobavením v nefritových očích. „Ale no tak, my vás oklamali.“
„Co tím chceš říct?“
„Neposlouchej ho, Erin. Amélie je tvá sestra, ale je to znovuzrozený anděl. Ten původní anděl. Nebe a Peklo chtějí její krev, aby zrestartovali světy. Je to jen nechutná hra. Přežila s Marcusovou pomocí, mou a ostatních.“ Veironova slova nebyla uklidňující.
„A teď jste všichni hledaní. Naplním své příkazy, démone, a začnu s tebou.“ Anděl se na ně vrhnul, jeho meč byl jasně stříbrný oblouk.
Veiron jí sebral kopí a zaútočil, vyhnul se andělovu útku a odrazil ho. Znovu se střetli, tentokrát tvrději, každé švihnutí bylo se zavrčením, bojovali spolu vysoko na noční obloze. Erin se na to nemohla dívat, ale taky se nedokázala odvrátit. Srdce se jí zadrhlo v hrdle a podivný pocit jí proběhl v prstech, teplo ji v nich šimralo.
Anděl máchl křídly, udeřil do Veirona a poslal ho dolů vzduchem.
Erinino srdce se rozbušilo prudčeji.
Ruce se jí rozehřály.
Teplo se jí vkradlo do žil, až jí hořely jí i paže, vřely a hlava se jí točila. Vidění se rozostřilo, ale znovu zaostřilo, když anděl narazil do Veirona a řízl ho přes obsidiánovou hrudní zbroj a paži. Narazil do ní pach krve, při pohledu na ni rozlévající se z jeho paže a samolibý výraz na andělově pohledné tváři jí vztek vzplál v hrudi.
„Říkala jsem ti,“ řekla Erin a dýchala tvrději, bojovala, aby udržela horko uvnitř ní pod kontrolou. „Pokud mu ublížíš… zabiju tě… čuráku.“
Anděl na ni pohlédl s výrazem, který říkal, že se jí pro její hrozbu vysměje. Úsměv mu povadl. Veiron se na ni podíval taky.
Erin cítila závratě.
Pohlédla dolů a oči se jí rozšířily, srdce se jí zadrhlo v krku. Olizovaly jí paže a ruce temně rudé plameny. Přejela po nich, pokoušela se je smést, bála se, že ji popálí, a pak se uklidnila.
Nepálily ji.
V jejím snu taky ne.
Použila je jako zbraň.
Její zbraň.
Erin zařvala a mávla rukama vpřed směrem k andělovi, který se vznášel deset metrů nad ní. Oslnivá rudá koule ohně jí vyrazila z dlaní a vystřelila k němu. Bílé světlo jí naplnilo vidění, padalo z hvězdného nebe a svět explodoval tak jasně, až oslepla.
Světlo vybledlo. Erin se točila hlava a třásla se, byla jí taková zima, až ji kosti bolely a prsty tuhly.
„Erin?“ Veironův hluboký baryton uklidnil její uši a zevnitř ji rozehřál.
Pomalu otevřela oči a našla ho nad sebou, jak se na ni dívá s obavou v rudých očích. Strachem. Škrábala se mu do náruče, zadkem narazila na plochou střechu a rozhlížela se, hledala anděla. Byl pryč. Obloha byla černá, měsíc zářil a utápěl hvězdy, takže nešly moc vidět. Světla města svítila kolem budov oranžově a zvuk aut a lidí se odspodu zvedal.
„Co se stalo?“ zeptala se a polkla, aby uklidnila suché hrdlo. Vzpomínala. Veiron bojoval s andělem. Anděl Veironovi ublížil. Ztratila klid a nějak vyvolala ohnivou kouli, kterou vrhla na anděla.
„Je mrtvý?“
Veiron potřásl hlavou. „Přivolal si výtah do nebe, než jsi do něho narazila koulí… ať už byla čímkoli. Co to bylo, Erin?“
„Nevím.“ Posadila se a dívala se na ruce, pokusila se přivolat oheň znovu a selhala. „Síla?“
Ohlédla se přes rameno na Veirona. Mračil se, rudé obočí měl pevně stažené nad zúženýma očima, které se zaměřovaly na její ruce. Vzal je za ní, otočil je a prohlížel si je. Prsty se jí v jeho rozehřály.
„Amélie dokáže vytvořit podobné modré koule.“ Zněl vzdáleně. Nahlas přemýšlel. Uklidnilo ji, že měla Amélie stejnou sílu jako ona, a lpěla na tom jako vysvětlení.
„Takže jsem jako ona? Anděl?“ Znělo to neuvěřitelně a až příliš dobře, aby to byla pravda.
Veiron ten pocit posílil. Zavrtěl hlavou. „Nevím, co jsi, Erin, ale nejsi jako Amélie. Amélie je reinkarnovaný původní anděl. Takový, který byl vytvořen, než si Nebe uvědomilo, že je to chyba a místo toho vytvořilo můj druh bez takové síly a svobody.“
„Takže co jsem já?“ Hlas se jí roztřásl a zaklela, že zněla tak slabě. Uvnitř se třásla, bála se, co se to s ní děje. „Pokud nejsem jako Amélie, čím jsem?“
„Nevím.“ Veiron jí položil dlaň na tvář, měkkým pohledem ji ukazoval, jak moc si přál, aby měl na to odpověď. Ruku měl na její horkou, uklidňoval ji a její bušící srdce spolu s jemností v očích a vědomím, že jí chce pomoct.
„Jsi něčím jiným… ale my na to přijdeme, slibuju. Tady tohle tě vyděsilo ve tvé vizi?“
Erin si přála, aby tak její sny a noční můry nenazýval. Nutil ji tak vzpomínat, co se stalo v její druhé noční můře. Nechtěla sledovat Veirona, jak jí před očima umírá a nebýt schopná dělat nic, aby to zastavila. Celý scénář byl podobný té první noční můře, ale byl celý špatně, svět byl jiný a andělovy a Veironovy role se prohodily. Doufala, že ta druhá bude taky jinačí.
Přikývla a on kolem ní obtočil paži. Erin si opřela hlavu o chladnou černou zbroj ochraňující mu hrudník a povzdechla si. „Ďábel ti ublížil a já ho chtěla zastavit. Byla jsem tak vzteklá… stravovaná vztekem… byl to instinkt.“
„Jako před chvílí?“
Erin vzhlédla a přikývla. Měl pravdu. Anděl vyhrožoval těm, které milovala, ublížil Veironovi, a vztek se jí otevřel v srdci, všechen se směřoval k té nechutné bytosti, která se opovážila ignorovat její varování. Studený vítr ji uklidňoval, ochlazoval jí kůži skrz oblečení, ochlazoval jí srdce. Přitulila se blíž k Veironovi, bála se, co by to mohlo znamenat, a kam ji síla zavede.
Veiron jí třel záda, držel si ji u sebe a tiskl jí rty k čelu. Povzdechl si.
„Udělám všechno, co je v mých silách, abych zjistil, odkud tvé nové schopnosti pocházejí, Erin. Možná máš pár schopností jako tvá sestra. Dává to smysl. Sdílíte stejnou DNA a takové ty vědecké sračky. Je to možné.“  Zněl, jako by se pokoušel sám sebe přesvědčit a ne ji, ale i tak si toho cenila.
Erin mu obtočila paže kolem krku a stočila se mu na klíně, lpěla k jediné věci, o které si myslela, že je v jejím světě správná.
„Chci vidět svou sestru,“ zašeptala mu do krku a on si s ní stoupl s jednou paží na jejích zádech a druhou pod koleny.
„Brzo ji uvidíš, Erin. Přísahám. Nachystáme si místo setkání a okamžitě odejdeme. Zjistíme, co se děje, a já nedovolím, aby se ti cokoli stalo. Udržím tě v bezpečí.“ Přitiskl čelo k jejímu a ona přikývla, věřila každému slovu, které řekl.
Veiron roztáhl křídla a vzlétl. Erin se ohlédla přes rameno na místo, kde bojoval s andělem. A na místo, kam vypustila ohnivou kouli jako v noční můře a pokusila se zabít muže, který ublížil Veironovi.
Pokud nebyla andělem jako sestra, čím byla?


20 komentářů:

  1. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem zvědavá, co bude? Že by opakem své sestry?
    Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nebude ona niečo diabolské ??? Ako sesterské protiklady?? Som zvedavá☺. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Moc d+kuji zanovou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. ? defacto může být čímkoliv, ikdyž oheň by mohl napovídat něčím pekelným, ale pokud by sestra byla ta "bílá - andělská "a s andělem žila, tak ona by mohla být ta " černá - ďábelská" a začla si padlým andělem ;) noo v každém případě se to zamotává ..
    děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za super preklad som zvedavá ale aj ja si mylsím, že by mohla byť pekelná...

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. Mna napadlo, ze b mohla byt tehotna a jej sila pochadza z dietatka. :-) Este tez vdaka. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat