neděle 28. ledna 2018

Jed - Devět 2/3


Musela to být čarodějnice. To ztuhnutí nezpůsobila žádná magie lektvaru, který by Kyra znala.
Kyra opravdu, opravdu neměla čarodějnice ráda.
Čarodějnice přišla blíž, její kroky byly pomalé.


„Teď, tento je opravdu velmi pěkný,“ řekla stařena. „Uvolním ti nohy a ty mě budeš následovat. Nesnaž se utíkat.“ Vítězoslavně se zasmála. „Nebo cokoliv dělat – tyhle výzvy mě moc baví.“
Ozval se zvuk odcházejících kroků. Kyra měla nutkání se zachvět, ale kouzlo ji drželo bez pohybu velmi dobře. Bylo to, jakoby měla místo kůže dřevo.
Alespoň že pořád dýchala. Vánek jí zcuchal vlasy do čela a očí. Komáři jí létali kolem uší. Cítila, jak na ni přistáli a zakousli se.
Proč jim to trvalo tak dlouho?
Cítila Rosie na svých pažích, ale nemohla se na ni podívat. Doufala, že prase nepanikaří. Ano, bylo to jen prase, Kyra ale odhadovala, že mohlo být vyděšené z toho, že se náhle nemohlo pohnout.
Když si Kyra myslela, že už to nevydrží ani o vteřinu déle, uslyšela vracející se kroky. Do jejího zorného pole přišla extrémně stará žena s vizáží starověkého vypelichaného ptáka a trhla jejími ztuhlými prsty. Pak se natáhla a sebrala Rosie.
„To samé platí i pro tebe. Uvolním ti nohy, ale jen tehdy, když mě budeš následovat.“
Kyře zmizel tlak na těle od pasu dolů.
„Tudy.“
Kyra šla za ní, zvažujíc své možnosti. Neměla vůbec tušení, jak uvolnit i horní část svého těla. Tolik toho o čarodějnické moci nevěděla – věděla pouze to, že její moc byla svázaná s čarodějnickou vůlí. To kouzlo by tak mohlo zmizet ve chvíli, kdy čarodějnice ztratí zájem nebo zemře.
Přiblížily se ke staré polorozpadlé chatě, prolezlé plevelem a zpoza listů na ně problikávaly různé barvy skel. Vonělo to tam … bylinami, čerstvě nasbíranými, ale pod tím, pod povrchem, bylo něco dalšího, něco mocnějšího a děsivého.
Freda uviděla ve chvíli, kdy je čarodějnice zavedla do tmavého vnitřku. Seděl u křivého stolu, za ním v kuchyni plápolal oheň a vrhal po místnosti zvláštní siluety. Když k němu byla Kyra blíž, mlhavé světlo, přicházející z malého kuchyňského okna, odhalilo Fredův skeptický výraz, připravujíc se na to, co chtěla říct.
Čarodějnice zatlačila na  Kyřina ramena, až si Kyra sedla přímo naproti Fredovi. „Potřebuju dělníky… ale nejprve musím udělat pár testů.“
Položila obnošenou koženou schránku s nářadím na stůl. Otevřela ji a vytáhla dlouhý úzký kus kovu s divně vytvarovanou špičkou, kterou každého z nich píchla do ukazováčku. Ty kapky jejich krve vložila do malé skleněné zkumavky a studovala.
„Zdraví.“
To bylo směšné. Prostě nás uvolni, abychom tě mohli nakopat do zadku a jít, pomyslela si Kyra. Neexistovala žádná budoucnost, ve které by Kyra dělala čarodějnici otroka.
Čarodějnice vytáhla další stříbrný nástroj, což byla skleněná trubička s barevným korálkem uvnitř, který změnil odstín, když k němu přidala Fredův a Kyřin vlas. Vykřikla. „Nicméně problémoví.“
„A nakonec…“ Ven se dostal skleněný disk.
Kyřin žaludek by se sevřel, kdyby měla nad svým tělem kontrolu. Věděla, co to je, a upřímně si přála, aby byla kdekoliv jinde, než tady.
Čarodějnice mžourala skrze disk někam směrem k Fredovu středu. „Naprosto čistý. Přesto bys mohl být dřevorubec nebo tak něco. A jsi strašně krásný.“ Její úsměv poslal po Kyřininých neztuhlých částech led.
Pak se k ní čarodějnice otočila a zamžourala směrem k jejímu středu. „No, tohle je pěkné překvapení: jiskra.“
Ženin zobákovitý nos se zabodl do Kyřininy tváře, její šedé oči pronikaly do Kyřiných. „Máš v sobě čarodějnou jiskru… ale vůbec jsi ji nezapálila. Spíše jako bys ji udusávala. Použila jsi svou magii kolikrát? Dvakrát, možná? Proč bys ignorovala dar, jako je tento?“
Náhle byla Kyra uvolněna od krku nahoru. Její otevřená ústa se zavřela a své přimhouřené oči zavřela, co nejpevněji to šlo. Pokud by je znovu otevřela, uviděla by určitě něco jiného než hnusnou starou čarodějnici.
Bohužel neměla tolik štěstí.
„Čekám na odpověď.“ Čarodějnice byla od ní vzdálena jen několik málo palců.
„Nestanu se čarodějnicí.“
„Čarodějnice se rodí, ne tvoří. A už je pro tebe příliš pozdě. Jsi tím, čím jsi.“
Kyra zamrkala. Ona není čarodějnicí. Nikdy nežádala o to, aby se narodila s hloupou čarodějnickou jiskrou a nikdy ji nevyvolávala. Párkrát jí sice magie nechtěně vybublala na povrch, ale pokaždé to byla naprostá a totální katastrofa. Kyra byla alchymistka – odbornice v logické vědě, té s pravidly a strukturou. Když jste se řídili receptem, věci se měnily správně.
„Řekneš mi, jaká je tvoje specializace nebo tě mám k tomu přinutit?“ Oči čarodějnice na ni nekompromisně hleděly.
„Všestranná.“ Kyra nehodlala čarodějnici říct, že má Zrak.
„Ach. Tomu nevěřím. Všestranní se jen tak nevyděsí a neignorují svůj dar.“
Kyra by pokrčila rameny, kdyby mohla, ale všechno, čím mohla hýbat, byla její hlava. Otočila jí a uviděla, že Rosie a Langley se mohou pohybovat, ale seděli schovaní a vyděšení u dveří.
„Že bych začala s utnutím chlapcova ucha?“ Podívala se čarodějnice na Freda. „Určitě je nepotřebuje obě, aby mě slyšel.“
Ze schránky vytáhla dlouhý nůž.
„Jsem jasnovidec,“ řekla Kyra rychle; a přidala lež. „Ale měla jsem dosud jen jednu vizi.“
„Jaká užitečná dovednost!“ Čarodějnice snížila ruku s nožem. „Proč ji skrývat?“
Kyra se vzdorně ohlédla, nic neříkajíc. Bylo jí pět let, když přišla její první vize: zavražděná žena a dítě byly spáleny v jejich kuchyni. Hrůzostrašné. I když jí bylo teprve pět, věděla, že to byla pravda a taky věděla, že jim nemohla nijak pomoct.
„Mohla bys toho tolik udělat.“ Čarodějnice zúžila oči. „Uděláš toho hodně teď, když patříš mně. Ačkoliv“ – znovu zvedla skleněný disk, zabořujíc oči do Kyry – „se tě dotkl měnič.“
„Nevím, co to je.“
„To bys ani neměla. Měniči jsou velmi vzácní.“ Stará bába našpulila rty. „Nezpůsobil ti někdo nebo něco, že se cítíš v poslední době nestále? Slabší, nemotornější nebo utlumenější než obvykle?“
Kyra si nemohla pomoci, ale musela myslet na Freda. Nadpřirozené síly by vysvětlily, proč se kolem něj cítí pořád tak nervózně. Pak pomyslela na Arla a jeho divné černooké posluhovače. A šla ještě dále až ke své vizi, která ji vyslala na tuhle cestu: na princezničku ničící celé království. „Všechno kolem mě je v poslední době nestálé,“ zněla její odpověď.

„Na tom nezáleží,“ řekla čarodějnice. „Pokud jde po tobě měnič, vypořádáme se s tím, až to přijde. Nyní zpečeťme mé vlastnictví a prohlasme tvůj status otroka za oficiální.“

6 komentářů: