středa 9. srpna 2017

Fantomovy stíny - 1. kapitola 1/2


V Bastienovi vzrostla touha spáchat násilí. Byla téměř zdrcující svou intenzitou. Cítili se takhle upíři, uvažoval, když virus, který je infikoval, způsobil chaos v jejich mozkách a vymýtil jejich sebeovládání? Protože právě teď nechtěl nic víc, než zasadit pěstí do tváře nesmrtelného, který se povaloval vedle něj.

„Doufám, že víš, jaký nechutně sentimentální úsměv máš ve tváři,“ zamumlal Bastien s očima na studentech, kteří se potáceli před domem bratrstva přes ulici.
„Vlez mi na záda,“ odpověděl Richart, jak pokračoval v esemeskování na svém mobilu.
Bastien si povzdechl. Ten blbec mu ani neposkytl pořádnou rvačku. Bastien si ho dobíral už několik hodin ve snaze zmírnit část frustrace, kterou zplodil Seth, který požadoval, že bude mít doprovod. Chůvu. Strážného.
Zasraní nesmrtelní,“ zamumlal. Všichni ho teď chtěli zabít, když věděli, že téměř před dvěma staletími zabil jednoho z jejich vlastních. Všichni kromě tohohle, jak se zdálo.
„Sám jsi nesmrtelný, hlupáku,“ připomněl mu Francouz.
Někdy Bastienovi opravdu chyběla společnost upírů.
Pohyb ve stínech na sever od domu bratrstva upoutal jeho pozornost.
Když mluvíme o upírech…
Bastien sledoval, jak dva mladé páry, zcela zřejmě ovíněné, vyklopýtali z přední verandy a štrádovali si to po chodníku. Pulsující hudba pronikala zavřenými okny domu, duněla celým sousedstvím a pronikala do Bastienových uší, jak siluety vířily po záclonách v oknech. Čtveřice se opile hádala o tom, jakou cestou se vydat na kolej. Pak si jednu vybrala a pustila se po ní, nevědoma si temných predátorů, kteří následovali každý jejich pohyb.
Bastien otevřel ústa, aby Richarta upozornil. Pak je ale zavřel, když si uvědomil, že Richart už uklidil svůj mobilní telefon do zadní kapsy. Oba se postavili.
Když se Richart natáhl, aby se dotknul Bastienova ramena, Bastien uhnul a sestoupil z okraje střechy. Padal ze třetího podlaží, až přistál jen s náznakem zvuku na chodníku před budovou,
Richart se objevil z ničeho vedle něj o půl vteřiny později.
„Riskuješ odhalení, když tohle děláš,“ poznamenal klidně, když vyrazili pronásledovat lidi a jejich upíří stíny.
„A ty teleportováním ne?“
Richart pokrčil rameny.
„Pokud mě uvidí, budou si myslet, že jsem výplodem jejich představivosti, trik oka nebo světla. Pokud uvidí tebe, budou si myslet, že jsi skokan nebo nějaký student, který je namol opilý a přijdou blíž, aby to prozkoumali.“
Pravda. Ačkoli tento fakt byl sporný, protože lidé je ve tmě nemohli vysledovat. Měsíc nesvítil, byl zahalen v těžkých mracích, které se přihrnuly při západu slunce. A pouliční světla nad nimi byla rozbitá. A to buď upíry, kteří chtěli uniknout pozornosti, zatímco pozorovali svou kořist, nebo studenty, kteří měli příliš mnoho volného času.
Bastien vytěsnil stupidní rozhovor lidských párů, dunění z domu bratrstva a zaburácení občasného projíždějícího automobilu, a zaměřil se na konverzaci upírů neslyšitelnou smrtelným uším.
Jejich plánem bylo vyprázdnit a rozcupovat muže před očima žen, pak ženy mučit a možná si je nechat jako hračky, ze kterých by se upíři mohli krmit a dostávat výkřiky po několik dnů, dokud upíři neztratí zájem a nenajdou nové oběti.
Tento plán se změnil, když se muži oddělili od žen po krátké vlně odbytých polibků a osahávání zadku. Muži se potáceli po jednom chodníku. Ženy se potácely po druhém a jejich vysoké podpatky klapaly po chodníku.
Upíři zaváhali, ale pak následovali ženy.
Bastien se podíval na Richarta. „Chceš Beavise nebo Buttheada?“ (odkaz na americký animovaný sitkom z 90. let „Beavis and Butt-head“)
Richart kývl na blonďatého upíra. „Vezmu si Beavise.“
Ženy vcházely a vycházely z osvětlených kruhů, jak šly pod světly kampusu, a pak pod větvemi starých dubů. Zatočily k jasně osvětlenému vchodu do jedné z kolejí.
Upíři se blížili k jejich zádům.
Richart se dotkl Bastienova ramena. Svět kolem něj potemněl. Zmocnil se ho pocit beztíže, ne nepodobný tomu, který lze někdy zažít ve výtahu. Pak se Bastien ocitl ani ne 30 centimetrů za upíry.
Zamračil se na Richarta. Bastien možná neměl averzi k teleportování jako někteří jiní nesmrtelní, ale i tak by předtím rád dostal malé varování.
Dvě postavy, pohybující se tak rychle, že byly rozmazané, náhle vyrazily zpod rohu budovy, shrábly ženy a uháněly pryč.
„Co to sakra?“ vychrlil brunet, kterého Bastien označil za Buttheada.
Hej, ty holky jsou naše!“ vykřikl Beavis.
Bastien se setkal s Richartovým zářícím jantarovým pohledem.
„Vezmu si nováčky.“
Beavis a Buttshead se otočili.
Richart přikývl. „Zbavím se těchto dvou.“
Oči upírů začali zářit, jak vycenili vystupující tesáky.
Bastien vyrazil za novými upíry a jejich ženskými obětmi. Běžel tak rychle, že lidé by nebyli schopni sledovat ten pohyb očima.
Upíři ho zavedli z Chapel Hillu v Severní Karolíně, do sousedního Durhamu, pak z tohoto směru uhnuli a tak pořád dokola. Připravili tak pěknou honičku.
Věděli, že je pronásleduje nesmrtelný? Nebo se prostě chtěli vyhnout konfrontaci s rozzuřenými upíry, kterým ženy ukradli?
Upíři se zastavili v prázdné nakládací zóně za jednou z budov Dukeovy Univerzity. Každý svíral jednu ženu. Ani jedna z nich nevydala žádný zvuk.
Jak Bastien zastavil o krok za nimi, uviděl stopy po kousnutí na krku obou žen. Jejich srdce stále bila, takže ani jedna nebyla úplně vysátá. Ale žlázy, které se vytvořily nad tesáky, které upírům narostly během jejich přeměny, již vypustily chemickou látku, která se chovala jako GHB, a zanechala ženy pomalé a ochotné přistoupit na cokoli, co s nimi upíři chtěli udělat.
 Zítra ráno, pokud budou ženy ještě žít, na to nebudou mít žádné vzpomínky.
Upír nejblíže k Bastienovi sebou prudce trhnul, když si uvědomil, že mají společnost. Upustil ženu, kterou držel.
„Viděli jsme je první.“
Bastien zachytil ženinu halenku do pěsti dřív, než stačila dopadnout na zem, a pak zanořil svou druhou pěst do upírova obličeje.
Krev vystříkla a kost se roztříštila, jak upír odletěl dozadu a narazil do budovy s takovou silou, že rozbil cihlu a vytvořil oblak z písečné malty.
Bastien jemně položil ženu na zem a pospíchal k zírajícímu upírově příteli. Tenhle se pokusil zaklesnout paži kolem své oběti a použít ji jako štít…dokud Bastien nezlomil zmíněnou paži a poslal křičícího upíra vzduchem, aby vytvořil více trhlin v exteriéru budovy.
Bastien umístil ženu vedle její přítelkyně a vrhl se na upíry. Snažil se bitvu odvést od lidí.
Oba upíři vytáhli zbraně: lovecké nože s pilovitými okraji a bojové nože „bowies“ dlouhé jako jeho předloktí.
Bastien vytáhl svoje katany a bez obav jim čelil.
Narodil se před dvěma sty lety, a na naléhání jeho urozeného britského otce, cvičil s mistry šermíři. Pokud ani to mu neposkytlo jistotu, tak skutečnost, že cvičil se Sethem a Davidem, s nejstaršími a nejmocnějšími nesmrtelnými, kteří kdy žili, zhruba dva roky, ano.
Blonďatý upír zaklel a strach naplnil jeho zářící modré oči.
 „Je to Nesmrtelný Strážce!“
Bastien si na chvíli myslel, že ten druhý vezme nohy na ramena. Potom brunet zařval a vrhnul se do boje.
Čepele se střetly. Rány se otevřely. Krev tekla.
Tedy z upírů.
Bastien zůstal relativně bez zranění. Odzbrojil blonďáka, dal meč do pochvy a popadl blonďatého upíra za krk. Jak Bastien i nadále bojoval s brunetem, proudily do něj emoce blonďáka díky Bastienovu daru. Zášť. Zmatek. Šílenství. Nemohl být zachráněn.
Virus, který infikoval jak upíry, tak nesmrtelné, byl s tímhle příliš dlouho.
Bastien odstrčil upíra zpět, pořezal brunetův hrudník, a pak rychle sťal blonďákovou hlavu.
Brunet stál bez hnutí a zíral na padlého kamaráda.
Bastien použil svou nadpřirozenou rychlost, aby odzbrojil druhého upíra, a také ho popadl pod krkem.
Richart se objevil ve vzdálenosti asi 3 metrů, otočil se v kruhu, zahlédl je, a pak se teleportoval k Bastienovu boku.
„Ženy?“ zeptal se.
Bastien k nim kývl. „Žijí, ale jsou pokousané a dezorientované.“
Richart ukázal na upíra, kterého Bastien držel.
 „A tenhle?“ Richartovo oblečení – černé kalhoty, černé tričko, dlouhý černý kabát (standardní oděv pro nesmrtelné) – mělo na sobě mnoho mokrých skvrn, které by byly očividnými skvrnami od krve na materiálu jiné barvy. „Plánuješ si ho nechat jako suvenýr nebo co?“
Bastien se zamračil. „Chtěl jsem zjistit, jestli by ho šlo zachránit.“
V případě, že by ten upír byl přeměněn nedávno, šílenství, které postihlo lidi poté, co se přeměnili, ho ještě nemuselo infikovat.
„A?“
Bastien se díval na upíra s odporem.
„Nejde.“
„Tak co…?“ Richart zmlknul.
Tlumené zvuky doletěly k citlivým uším Bastiena. Kanady přecházející trávu a chodník. Několik párů, z nichž každá nesla váhu člověka. Slabé chrastění výstroje.
Nesmrtelní si vyměnili pohled.
Otočili se čelem k rohu budovy z poza kterého se zvuky přibližovaly a oba se zhluboka nadechli.
Žádná kolínská. Žádné navoněné mýdlo. Žádný deodorant. Žádný přetrvávající náznak pracího prostředku nebo parfémované aviváže nebo vůně do sušičky. Nic, co by nesmrtelný běžně detekoval na blížící se skupině lidí.
Jediný člověčí pach, který se k nim dostal, byl…olej na zbraně.
Bastien se zamračil na Richarta. Ten, kdo se přibližoval, nesl typické znaky lovce. Co tak sakra asi loví v univerzitním kampusu? Ledaže…
„Vezmi ty ženy do bezpečí,“ nařídil Bastien příliš potichu, aby to slyšeli lidé.
Richart v okamžiku dorazil k ženám a hodil si každou přes jedno rameno. „Vrátím se brzy,“ slíbil, a pak zmizel.
Upír v Bastienově sevření se začal vzpírat.
Bastien zesílil sevření a čekal, kdo nebo co se objeví za rohem.
Kdyby jeho zrak nebyl nadpřirozeně ostrý, byl by si nevšiml malého zrcátka – sotva většího než nehet na palci –, které se objevilo jako první a poskytlo muži, který ho držel zběžný pohled na Bastiena a jeho zajatce.
Zhluboka se nadechl. Zrcadlo se ztratilo z dohledu.
Něco kulatého a kovového, o velikosti tenisového míčku, poskakovalo po chodníku směrem k Bastienovi. Světlo tak jasné jako zatracené slunce Bastiena v krátkém záblesku zaplavilo, oslepilo ho a přinutilo upíra zanaříkat bolestí.
Bastien strhl upíra před sebe půl vteřiny před tím, než vypukla střelba ztlumená tlumiči. Upír sebou škubnul a zavrčel. Vůně krve zaplnila vzduch.
Kroky dupaly kolem rohu.
Protože jeho pokročilé DNA ho udělalo mocnějším než upíra, Bastienův zrak se rychle vyčistil. Zatímco upír pokračoval v drhnutí očí jednou rukou a držení se za hruď druhou, Bastien studoval muže, kteří se přibližovali.
Všichni byli oblečení jako vojáci speciální jednotky a nesli sebou hodně vojenských zbraní s jedním význačným přírůstkem.
Upír sebou trhl, když ho uspávací šipka zasáhla do ramene. Jeho tělo okamžitě ochablo a ztěžklo.
Bastien ho stále používal jako štít a zaměřil se na vojáka držící uspávací pistoli. Když voják vystřelil podruhé, Bastien se pohnul – rychle jako blesk – a šipku chytil. Hodil ji zpátky na vojáka a zasáhl ho do krku. Muž se bez zvuku zhroutil.
Další voják vystřelil z druhé uspávací pistole. Bastien uhnul první šipce, pak chytil druhou a poslal ji zpět na jejího odpalovače.
Všichni zbývající vojáci kromě jednoho zahájili palbu ze svých útočných pušek, které byly vybavené tlumiči. Kulky projely upírem a zasáhly Bastiena. Oheň si propaloval svou cestu přes břicho a hrudník. Dýchání se stalo obtížným, jak jedna plíce zkolabovala.
Do hajzlu!
Bastien upustil upíra, vyrazil kupředu, popadl pušku, kterou jeden ze sestřelených lidských vojáků upustil a pálil. Zbývající vojáci začali padat, jak kulky pronikaly kevlarem nebo zasáhly tělo, které nebylo chráněno výzbrojí.
Přes jeho pokusy vyhnout se šipkám, Bastien ucítil ostré bodnutí do krku. Kolena mu zeslábla.
Strach překonal nasrání. Bastien prudce přidal na rychlosti, obešel budovu a přišel k vojákům zezadu.
 Popadl prvního, kterého potkal, odtáhl ho dozadu na svou hruď a zanořil své tesáky do mužova krku. Vysál tolik krve, jak jen to šlo, aby zředil drogu, která, jak cítil, stabilně oslabovala jeho sílu, a aby pomohl viru při léčení jeho ran.
Bastien vytrhl uspávací pistoli z vojákovy ruky a vypálil na ostatní, když se obrátili, aby bojovali nanovo.
Každý člověk padl…nakonec. A každý z nich zemřel, a to buď v důsledku střelného zranění, nebo toho, že byl, uspán drogou příliš silnou, aby se s ní jejich ústrojí vypořádalo.
Bastien upustil vojáka, kterého vysál.
Kampus kolem něj se naklonil a otočil. Zapotácel se a snažil se zůstat ve vzpřímené poloze.
Hlasité zařinčení narušilo klid.
Bastien se podíval dolů na uspávací pistoli, která mu vypadla z ruky.
Měl to v plánu udělat?
Všimnul si šipky vyčnívající z jednoho stehna, vytrhl ji ven, a pak odstranil další, kterou našel ve své paži.
Stabilní kapání přitáhlo jeho pohled na krev kapající na zem u jeho nohou.
Kolik ran od kulek si způsobil?
Několik sekund strávených přemýšlením o tom nepřineslo žádná čísla. Byl příliš unavený, aby počítal.
Podíval se na těla na zemi. Na krev. Na zbraně.
Možná, že někdo by měl uklidit tento nepořádek předtím než…
Zamračil se. Nestalo by se něco špatného, kdyby tenhle nepořádek nebyl uklizen?
Trvalo mu chvíli, než vylovil svůj mobil z kapsy. Jak se zdálo, jeho ruka nechtěla spolupracovat. Mžoural dolů na displej, který vypadal, že je příliš jasný a podivně rozostřený, a pokusil se rozhodnout, komu by měl zavolat.
Pohlédl na těla. Na telefon. Na těla. Na telefon.
Ach. Jasně. Síť.
***


14 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vdaka za skvelý úvod a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za uvodnu kapitolku. Tesim sa z pokracovania tejto serie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. Dík za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉 som zvedavá kto je za tou armádou ktorá chce dostať nesmrteľných 🙁

    OdpovědětVymazat
  7. Moc velké díky za nový překlad této série. HankaP

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak sme se dočkali pokračování díky:)

    OdpovědětVymazat