sobota 29. července 2017

Jeho družka s křivkami - 5. kapitola



Když se vrátil zpátky, lahodná vůně smaženého kuřete mu rozechvěla nozdry. A taky upekla sušenky a kukuřici. Vzalo ho to zpět do dětství, ještě než bylo všechno krvavé, do doby, kdy se on a jeho dvojče Benjamin hnali dveřmi za vůní vaření jejich matky.

Benjamin zrádce. Výročí jeho zrady bylo jen před pár dny.
Zavrtěl hlavou, aby vyčistil paměť od té nechutné vzpomínky, a zamířil do domu.
„Voní to dobře,“ zamumlal a pomohl jí prostřít stůl. Chtěl se ujistit, aby v tom nic nehledala, takže se po celou dobu mračil a neřekl nic jiného.
Nezáleželo na tom. Mluvila dost za ně oba.
Během večeře nonstop kecala. Mluvila o dělání svíček a nějaké divné sově jménem Hephzibah, která byla její kamarádka, a další kamarádce Suki a o oblíbených receptech její rodiny.
Vykládala o babičce, a on tak docela nepoznal, jestli byla naživu, mrtvá nebo naprostý výmysl její fantazie. Něco o objevení se babičky den poté, co matka opustila smečku.
„Co to chce, abys zmlkla?“ zeptal se nakonec.
„Hmm,“ řekla tázavě. Nevypadala ublížen; jen, že zvažovala možnosti. Minutku přemýšlela a pak kývla. „Projdi se se mnou. Slibuju, že budu naprosto zticha.“
Odešli a on zjistil, že ji vede lesem k jezeru nedaleko domu.
Tady, uprostřed ničeho, byla noc tichá a klidná. Žádná pouliční světla, která by skryla brilantnost hvězd. Mléčná dráha byla široká, šumivá skupinka na noční obloze. Jak tak šli, zvedala se kolem nich vůně borových jehlic. Creel se zhluboka nadechl, vdechoval vůni klidu, který jak se zdál, obklopoval Mirandu.
Věděl, že to byla nebezpečná myšlenka, ale odtlačil rezervovanost stranou. Jen pro teď. Mohl si dovolit vychutnat si tuhle chvilku.
Když došli k písečnému břehu, zastavil se a řekl: „Takže, jak jsi věděla o tom znaménku?“
Ukázala si na rty a udělala gesto, jako by je zamykala klíčem.
„Teď máš mé svolení mluvit,“ řekl, rty se mu pobaveně zkroutily.
Zavrtěla hlavou a šla dál. Zastavil se a zablokoval jí cestu.
„No tak, mluv!“ řekl.
Zavrtěla hlavou a znovu udělala gesto s klíčem a předstírala, že ho pak odhodila. Natáhl ruku a předstíral, že ten klíč chytil.
Když se natáhl, aby jí imaginárním klíčem odemkl rty, zasmála se a pokusila se odtáhnout, popadl ji a začali bojovat.
Padli na zem, připnul ji pod sebe a odemkl pusu imaginárním klíčem.
„Ten klíč neseděl! Byl špatný!“ zakřičela.
„Tak jak to, že mluvíš?“ dožadoval se.
„Byl to zřejmě ten správný klíč. Znám své klíče, ženo. Byl jsem profesionální zámečník.“
„Byl jsi?“ Skepticky se na něj podívala.
„Možná.“ Natáhl jí ruce za hlavu.
„Jak jsi věděla o tom znaménku?“ Vzrušení mu pulzovalo tělem, jak se na ni tiskl, cítil každé zabušení jejího srdce.
Odvážně se setkala s jeho pohledem. „Řeknu ti to, jestli mi dovolíš jednu osobní otázku.“
Zavrtěl hlavou. „Ne. To vůbec.“
Leželi tak dlouhou minutu, a nakonec si povzdechla a řekla: „Hádám, že teď můžeš ze mě slézt.“
„Hádám, že bych mohl. I když je mi docela pohodlně.“
Smetl jí lístek z vlasů.
Pak se sklonil pro polibek.
Nemohl si pomoct. Byla tak měkká a dobrá pod ním – celá teplá. Penis se mu tvrdě tiskl k jejímu boku a věděl, že ho musela cítit. A on ji chtěl políbit víc, než chtěl další nádech.
Jak skláněl hlavu a přitiskl pusu k její, rty se jí s povzdechem otevřely. V potřebě zasténal a máchnul jazykem po jejím a ona ho odměnila vzrušeným zalapáním po dechu.
Vlasy se mu na týle zježily a projela jím statická elektřina. Když objevoval její pusu jazykem, neslyšel nic jiného než vlastní těžké bušení srdce v uších. Nedokázal myslet na nic jiného, než na poddajnost jejího těla pod jeho.
Miranda zafňukala a obtočila mu paže kolem pasu, přitiskl se k ní, zhoupl boky, jak se pokoušel ulevit náhlému nutkání, které se v něm vytvořilo.
Oždiboval jí spodní ret, tvrdě dýchal. Pak se s lítostí odtáhl. Byla to nejtěžší věc, co kdy udělal.
Shlédl na ni dolů, hladil ji po tváři.
„Když jsem s tebou, cítím si jinak,“ řekl tiše.
„Dobře jinak nebo špatně jinak?“ zeptala se, jak se mu dívala do očí.
„Dobře jinak,“ řekl. „Ale podle mých zkušeností, cokoli, co je takto cítit, netrvá nikdy dlouho, a až to skončí, je to horší než to nikdy necítit.“
„To je trochu ponurý pohled na věc,“ řekla. Po dlouhé chvíli se z ní svalil a stoupl si.
Natáhl se pro její ruku a pomohl jí vylézt na nohy.
Ještě ale nebyl připravený jít zpátky. Líbilo se mu tady venku s ní pod hvězdnou oblohou.
„Vyrůstal jsem nedaleko podobného jezera,“ řekl, když smetl trávu a špínu z oblečení.
„Jak to vypadalo tam, kde jsi vyrůstal?“
Zamračil se. „Bylo to skvělé, když jsem byl mladší, dokud už nebylo. Vlastně si myslím, že to nikdy nebylo skvělé, protože všechno, o čem jsem si myslel, že bylo dobré, byla lež.“ Zaváhal, díval se do vzdálených korun stromů naproti přes jezero se vzdáleným pohledem v očích.
„Zapomeň, co jsem říkal,“ řekl. „Teď je to minulost, na které nezáleží. Ty lidi znovu neuvidím.“
Pohlédl na ni. „A co ty?“ zeptal se. „Proč jsi opustila smečku?“
Napůl očekával, že mu řekne, že to není jeho věc, protože neodpověděl na žádnou z jejích otázek.
„Nikdy jsem tam nezapadla. Přijali mě jen z povinnosti, co matka utekla a opustila mě. Otec zemřel při pářící výzvě, když jsem byla velmi mladá. Byl to idiot; měl aférku s ženou, která byla nárokovaná. Moje matka byla jednou z mnoha žen, se kterými šukal.“ Povzdechla si. „Vždycky jsem se cítila jako odpad, dokud nezjistili…“
„Co?“
Pohlédla na něj napůl obranně.
„Že dokážu mluvit s duchy.“
Tak docela nevěděl, co na to říct, tak jen přikývl. „Chápu.“
„Vím, že to zní šíleně.“
Pokrčil rameny. „Zní, ale slyšel jsem už větší šílenosti.“
„Díky, myslím.“ Usmála se smutně. „Takže mi věříš?“
„Prostě řekněme, že ti věřím i nevěřím. Ještě jsem neviděl žádný důkaz. Jsem chlap, co to potřebuje vidět.“
„To je fér. Většinou mluvím s babi Edith, ale technicky můžu mluvit s kýmkoli, kdo umřel násilnou smrtí. Je pro mě opravdu lehké mluvit s babičkou, nebo s kýmkoli, koho mi představí. Kohokoli jiného musím poznat víc nebo míň, kde zemřeli, musím se dost soustředit, až skoro puknu. Naneštěstí zjistil jeden z mých vzdálených bratranců o této schopnosti a rozhodl se, že mě chce použít ke kontaktování pár duchů, kteří měli být přepadnuti ze zálohy poté, co ukryli kopu ukradeného zlata.“
„No, mohla jsi mu prostě říct, ať si políbí prdel, ne?“
Povzdechla si. „Tradice smečky říká, že pokud si nenajdu druha do doby dvaceti pěti let, pak mi ho vybere Alfa, ten mě zjevně prodal Josephovi. Joseph je Alfa Prime, nikdo mu neřekne ne. Věděla jsem, že to přijde, takže jsem se sem před pár měsíci přestěhovala, ale hádám, že si pořád myslí, že mě vlastní bez ohledu na to, kde jsem.“
Pohlédla na jezero. „Jaké bylo, když jsi vyrůstal? Byla stejně tak velké jako tohle?“
„O hodně větší,“ řekl.
„Měli jsme pářící festivaly každé léto, které trvaly týdny. Měniči z celé země se tam setkávali, aby vyčenichali potenciální druhy. Možná jsi o tom slyšela. Pařící festival Zrcadlového jezera.“
Dala mu postranní pohled. „Jo, to mi zní povědomě. Zní to divoce.“
Vyštěkl drsným smíchem. „Jo, užil jsem si to. I když jsem ji potkal, ale…“ Odmlčel se.
„Zapomeň, co jsem řekl. Moc mluvím. No, jen když jsem s tebou.“
„Nevadí mi to,“ řekla. „Můžeme jít zpátky, jestli chceš. Byla to krásná procházka.“
Šli ve společném tichu k chatě, ale nebylo mu to nepříjemné.

Tu noc spala v jeho pokoji a on strávil bezesnou noc na gauči a přál si, aby byla po jeho boku.

30 komentářů:

  1. Ďakujem za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania, som zvedavá čo sa mu stalo, že je tak zatrpknutý, ako ho zradili 🙁

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní, díky moc. HankaP

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Že by se potkali na tom festivalu? A nemohl si ji potom splest s tou "druhou holkou"?
    Díky moc za preklad! :) Tesim se na pokracovani

    OdpovědětVymazat
  10. dakujem velmi pekne za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat