úterý 25. července 2017

Jeho družka s křivkami - 4. kapitola


Ten večer, když se slunce nořilo za horizont, se Creel úmyslně vyhýbal Mirandinu obchodu, když jel do Rotgutu.
Znamenalo to, že musel jet jinudy, neměl k tomu žádný zvláštní důvod, protože mu rozhodně bylo jedno, jestli ji potká nebo ne.
Skutečnost, že se rozhodl zajít do města poté, co tu týdny nebyl, nic neznamenalo, říkal si, když zastavil před Rotgutem a zaparkoval.

Jeho kamarádi Douglas a Hyatt, vlčí a kojotí měnič, seděli vepředu. Byl s nimi třetí chlap – hubený zrzek liščí měnič jménem Rory. Rory měl všude s sebou foťák Nikon a vždycky dělal fotky. Byl ve městě nový. Hyatt ho pozval, když šel ven, protože byl impulzivně milým chlapem a vždycky se snažil seznamovat s lidmi a chtěl, aby se cítili vítaně. Jinými slovy naprostý podivín.
„Neviděl jsem tě v městě už nějakou dobu,“ řekl Douglas.
„Mimochodem, je tu nějaká šance, že bys mi pomohl vyřešit tu situaci s Mathersem?“
„To je jaká?“ řekl Creel. „Je to ten ožralý chlap, co chcal na sousedův plůtek?“
„Ne, to byl Bolly Bob Lee,“ řekl Douglas. „O to už jsem se postaral.“
„Zabil jsi ho?“ zabručel Creel.
Douglas se na Creela škaredě podíval.
„Má ženu a tři mláďata a je v pohodě, když nepije. Odtáhl jsem ho pryč, zamkl na záchytku, dokud nevystřízlivěl, a řekl mu, že ho sešvihám po prdeli, pokud se nedá dohromady. Zeptal jsem se ho, jestli chce ztratit práci. Nikdo nemá rád opilé dřevorubce. A pokud ztratí práci, jeho žena a mladé ztratí domov. Přestal pít a chová se dobře.“
„Dobře pro tebe,“ řekl Creel. Sarkasticky zatleskal.
„Nevyčesal jsi mu srst a nenalakoval drápy?“
„Není to můj přirozený talent,“ řekl Douglas a ignoroval Creelův sarkasmus.
„Tahle oblast opravdu potřebuje Alfu ve vedení. Jsem nejlepší jako Beta. A to jen v těch dobrých dnech, kdy jsem snědl Wheaties.“
„Nedívej se na mě, jsem zbabělec,“ řekne Hyatt vesele.
Byla to pravda. Byl akorát milý a nikdo nemohl žádat o lepšího přítele, ale když přišlo na boj, byl na spodu hierarchie.
Byl to jeden z důvodu, proč si ten chudák chlap nemohl najít družku, aby mu zachránila život.
Většina žen v teritoriu, byla přitahována, k macho chlapům, víc dominantním a Hyatt byl typem, který přinese růže na první rande a napíše básničku.
„My víme,“ řekli Creel a Douglas ve stejnou dobu.
Problém s Hyattem byl, že byl až moc milý. Holky, které se přestěhovaly do drsnějšího teritoria, hledaly velké, tvrdé hochy. Hyatt byl vrnícím kotětem zachyceném v kůži kojotího měniče.
„Možná nějaký den najdu ženu, která mi dovolí uctívat zem, po které chodí,“ přemítal Hyatt, jeho výraz by smutný.
Creel pokrčil rameny.
„Možná to neříkej dámám na prvním rande.“ Pak pohlédl na Douglase.
„Myslel jsem si, že nechcete nic vážného.“
„No, třeba bych byl radši, aby trochu bylo,“ řekl Douglas.
„Dokonce přemýšlím, že si v městě otevřu restauraci a požádám Sofii, aby ji se mnou vedla. Pokud se tu věci uklidní. Mimochodem, mluvili jsme o problému Matherse.“
„Ne, ty jsi mluvil o problému Matherse, ať už je to cokoli,“ řekl Creel.
„Už jsem ti říkal, že nejsem ničí policajt a taky žádný hrdina. Pokud půjde někdo přímo po tobě, dej mi vědět, a já to s nimi ukončím. Mimo to chci být sám.“
„Pomůžeš aspoň s hlídkou?“ zeptal se Douglas.
Všichni muži měniči v teritoriu dobrovolně strážili stavbu, aby se ujistili, že nebude sabotována před summitem Alfa Primů. Měnič z Wisconsinu, velký, vzteklý Alfa Prime jménem Angrim, byl zvolen nad všemi Prime, aby vedl organizování bezpečnosti.
„Jo, jo,“ řekl Creel rozčileně.
„Vezmu si pár směn.“
Vešel do Rotgutu a zamířil přímo k baru. Byl plný, lehce osvětlený a páchl po potu a pižmu a rozlitém pivu. Ostatní měniči se odvraceli, když procházel, cítily podrážděnou energii vycházející z jeho těla.
„Flašku whisky,“ řekl Jeremymu, barmanovi.
„Myslíš panáka?“
„Slyšel jsi mě.“ Hodil pár bankovek na pult.
Jeremy před něj postavil neoznačenou lahev.
Creel pil přímo z lahve a z té chuti se otřásl. Rotgut držel čest svému jménu. Žádný člověk by tu nepřežil pití.
Hyatt a Rory přešli ke Creelovi, když byl v půlce flašky. Chlast mu vůbec nepomáhal s uklidněním vzteku a nasrané nálady.
Ta žena s ním otřásla. Už to bylo dlouho, co dovolil ženě dostat se mu pod kůži, a tehdy si slíbil – už nikdy víc. Ale něco na Mirandě volalo k jeho vlkovi, až vyl hluboko uvnitř něj.
Vešla pěkná holka, prohlížela si Creela. Creel se odvrátil, vědomě se vyhýbal kontaktu s jejíma očima.
Přál si, aby se utopil v bezvýznamném sexu, který by ho rozptýlil, ale z nějakého důvodu si byl jistý, že by mu bylo jen pak hůř.
Hyatt se rozzářil, když si myslel, že se ta holka dívá na něj.
„Dneska vypadáš nesmírně krásně,“ řekl jí.“
Můžu ti koupit pití?“
S pohrdáním si ho prohlédla. „Jen když pak budu moct ošukat tvého kamaráda,“ řekla a Hyattovi opadla tvář.
Creel si odfrkl. Byla k jeho kamarádovi hrubá; jen se v tom utvrdil.
„Srdíčko, neošukal bych tě ani pérem Osama Bin Ladina,“ zavrčel. „A to už je mrtvý nějakou dobu.“
„Naser si.“ Rudá se otočila a odkráčela.
„Zůstaň vymyšlená!“ zavolal za ní Creel a byl odměněn jejím prostředníčkem.
Položil lahev. Nepomáhala mu a chutnala jako čisticí prostředek, sledoval Hyatta, který se tvářil jako nakopnuté štěně, kterému se ještě víc zhoršil večer. Chtěl odejít, když k němu přišel Douglas se zvláštním výrazem ve tváři.
„Ehm, Creele, zapomněl jsi mi něco říct?“ zeptal se.
„Říct ti co?“
„Ta šílená – ehm, chci říct, ta holka, co si otevřela obchod se svíčkami před pár měsíci, Miranda? Je venku a říká, že jsi její druh, že skončila s prací a potřebuje odvést domů.“
Creel cítil, jak temné mračno, které se nad ním vznášelo, se o trochu zvedlo.
To nebylo dobré; nemohl být závislý na Mirandině přítomnosti. Mirandině nebo kohokoli jiného.
Bez odpovědi k Douglasovi si stoupl a šel ven.
Miranda tam stála s velkou taškou. Měla na sobě světle modré zavinovací šaty. Véčkový výstřih jí ještě zvětšoval prsa a on pocítil drsný hlad hořící uvnitř něj.
Vztekle ho odmrštil a přešel k ní, pokoušel se nedýchat nosem. Zatraceně s ní, proč musela vonět tak dobře a proč chtěl vědět, jestli chutnala stejně sladce, jak voněla?
„Co tu děláš, a proč říkáš lidem, že jsem tvůj druh?“ zavrčel na ni nízkým hlasem, jak se rozhlížel.
Pár měničů stojících venku na ně zíralo včetně Douga, Roryho a Hyatta, kteří ho následovali z baru. Ta holka, která po něm předtím šla, tam stála taky, zírala na Mirandu s rukama na hubených bocích.
Miranda se rozhlédla, aby se ujistila, že nikdo neposlouchá, pak se naklonila a tiše promluvila.
„Moje smečka nevěří, že jsme opravdu spáření,“ řekla.
„Viděla jsem je na cestě u obchodu, sledují mě, aby viděli, kde strávím noc.“
Než mohl Creel odpovědět, Douglas, Hyatt a Rory k nim přišli.
„Tohle je tvá družka?“ řekl Hyatt Creelovi. „To jsi šťastný muž. Je krásná jako noc. Gratuluju.“ Zněl sklíčeně, jak to říkal.
Tři muži se představili.
„Jsem potěšen, že tě poznávám,“ řekl Rory Mirandě. „Gratuluju ke šťastnému spáření.“
Miranda se podívala doleva a řekla, jako by tam někdo stál: „Proč se mám zeptat Hyatta, jestli je single?“ Na minutu se odmlčela a pak řekla s trochou rozčilení: „Ty a tvoje nutkavé dohazování. Ach, fajn. To možná bude fungovat.“
Otočila se k Hyattovi. „Jsi single? Ptám se kvůli kamarádce.“
„Ehm… ano?“ Hyatt se podíval pro pomoc k Douglasovi.
„Co za kamarádku? Ta neviditelná, se kterou jsi zrovna mluvila?“
„Nebuď směšný,“ řekla Miranda a dívala se na něj, jako by byl šílený.
„Moje babička? Je pro tebe až moc stará.“ Podívala se znovu doleva a zamračila se.
„Ach, přestaň,“ řekla. „Nebyla to urážka. Vypadáš ohromně na svůj věk a, ehm, tělesný stav. Ale je pro tebe až moc mladý. Nikdy jsi stejně neměla ráda mladší muže, takže nechápu, proč se teď vztekáš. Kromě toho, zrovna jsi řekla, abych ho představila Suki.“
Pohlédla na Hyatta.
„Jsi spářený, nebo nejsi?“ trvala si na svém. „Mám kamarádku, která je sama, a ty vypadáš jako její typ, ale je opravdu milá, takže bych vám zařídila rande, pokud jsi opravdu single.“
„Ehmmm…“ Hyattovi visela pusa otevřený a bezhlesně na ni zíral.
„Hephzibah? Nevím, jestli chce chodit na rande,“ řekla popuzeně Miranda neviditelnému místu ve vzduchu. „Ach, fajn. A co ty, Rory? Jsi sám?“
„Jsou oba tak single, až to bolí. Teď pojďme domů,“ řekl Creel rezignovaným tónem.
Ukázal k autu a oni k němu přešli. Otevřel jí dveře, pak nasedl a rozjel se, nechal je tam všechny stát vyvedené z míry.
Creel v tichosti řídil domů. Bojoval s tím, co dělat. Musel si přiznat, že se vlastně o tuto ženu zajímal, i když byla blázen a potkal ji jen včera.
Nechtěl ji vidět zraněnou.
Na druhou stranu ho hořká zkušenost naučila, co se stane, když bude věřit ženě a vpustí ji dovnitř. Jasně, tahle žena nebyla Jazmin… alespoň teď ještě ne. Pak zase, Jazmin taky nezačala hned tím, že by byla zrádce.
Myšlenky mu poletovaly sem a tam jako při ping pongu, bouchaly mu o lebku.
Být kolem této ženy bylo až moc správné a až příliš pohodlné.
Ale Creel nemohl vymyslet jiný způsob, jak ji udržet v bezpečí mimo jeho domov.
Pohlédla na něj.
„Nebude to navždy,“ řekla, jako by věděla, na co myslí. „Ani to nebude muset být dlouho. Jen dokud neuvěří, že si mě opravdu nárokuješ, a pak půjdu do svého domu. Přišli do Greenlandsu jen kvůli mně, a jakmile uvidí, že mě nemůžou sebrat, vzdají to a vrátí se domů. Mezi tím můžu vařit a uklízet ti.“
„Proč jsou tak zatraceně rozhodnutí si tě vzít?“ řekl Creel.
„Dobrý otázka – proč by mě kdokoli chtěl?“ vyštěkla Miranda a vyhlédla z okna.
„Opravdu jsi kvůli tomuto nasraná, co?“ řekl Creel.
„Pro tvou informaci, pták mi tvrdne na diamant pokaždé, co tě uvidím, a nechtěl bych nic víc, než z tebe strhat oblečení a šukat tě šest dní až do neděle.“
S otevřenou pusou na něj zírala.
„Co?“ zeptal se pobaveně Creel. „Nejsi zvyklá, aby s tebou chlap mluvil o tom, co si myslí?“
„Hádám, že nejsem zvyklá, aby mi chlapi něco takového říkali,“ řekla.
„No, pak ti chlapi, odkud jsi, musí být slepí,“ řekl Creel.
„Když říkám, že si tě nebudu nárokovat, nemá to nic společného s tím, jestli tě chci nebo ne. Říkal jsem ti, jsem skořápka muže, co žije v šíleném těle vlka, nebo naopak. Nejsem pro tebe dobrý, pro sebe, ani nikoho jiného.“
„Chápu,“ řekla Miranda. „Až na to, že jsem po městě slyšela, že jsi čas od času s holkami randil, takže bych předpokládala, že se mi tu jen teď vymlouváš. Což je v pohodě. Nejsem tvůj typ. Můžeš být upřímný.“
„Srdíčko, pokud bys mě znala, věděla bys, že jsem brutálně upřímný. To byli jen holky, které si chtěli užít, a já si s nimi dopředu vyjasnil, co dostanou,“ řekl Creel. „Ty… ty bys byla mou životní družkou nebo ničím. A já si vybral to nic.“
Zastavili před jeho domem. Creel otevřel dveře a vylezl ven, a když došli k domu, otevřel jí dveře a ona vešla.
„Takže držíš dámám otevřené dveře. Alespoň jsi gentleman,“ řekla se slabým úsměvem.
„Fuj. Nejsem. Příště tě nechám, ať si dveře otevřeš sama.“
Potřásla hlavou. „Ne, nenecháš,“ řekla, když vešla do obýváku.
„Ne, to asi ne,“ souhlasil zasmušile. Jeho matka ho vychovávala i z hrobu a pleskla by ho, pokud by to udělal.
Naučila ho otevírat ženám dveře a vytahovat židle a obecně respektovat jemnější pohlaví, pokud mu nedají důvod, aby se choval jinak. Natloukla mu to do hlavy tak pevně, že pochyboval, že by se někdy choval jinak.
„Můžeš si vzít ložnici,“ řekl. „Vyspím se na gauči.“ Rozhlédl se nelehce po pokoji.
„Nech mě hádat,“ řekla.
„Jdeš se proběhnout.“
„Jo, dělám to, když jsem ve stresu,“ řekl Creel. „Není to tebou. Jen nejsem zvyklý tady někoho mít, tak… tak blízko.“ Zadusil se tou poslední částí a ona se na něj zvláštně podívala.

Beze slova vyšel ven, vysvlékl se a vyběhl z chaty, jako by mu za patami hořelo.

27 komentářů:

  1. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý ;-). Moc děkuji. HankaP

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za super preklad a už sa neviem dočkať pokračovania 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji pěkně za další úžasnou kapitolu ☺️

    OdpovědětVymazat
  5. To je tak sladké ako sa Creel snaží odolávať a nedarí sa mu to ;-)
    Dakujem za preklad a korekciu a tešímsa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Srandovné, ďakujem 😄 teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem pekne za preklad kapitoly už sa teším na ďalšiu :-))

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  11. dakujem velmi pekne za preklad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  12. Som zvefavá ako dlho mu bude trvať to odolávanie.Ďakujem za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat